OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Dvě strany téže mince - Epilog - Ta třetí

01.11.2011 (17:00) • Fluffy • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 33× • zobrazeno 4328×

Epilog – Ta třetí

„Opovaž se, krvežíznivče!“ vykřikla jsem a přitiskla se zády ke stěně.

Ozval se tlumený smích. Já ho fakt zabiju! „Najdu tě a pak? Pak si tě umučím,“ sliboval mi a mně se roztřásla kolena. Když mi tohle Damon sliboval, znělo to více než lákavě. Ale tohle byla hra. Hra na kočku a myš. A já nechtěla být ta malá šedá potvůrka, co vždycky prohraje.

„Mám sporýš. A věř mi, že ho použiju,“ vrčela jsem popuzeně. Hrát si bylo kdysi fajn. Ale teď? Teď mi to bezva moc nepřipadalo. Dneska jsem neměla zrovna chuť dělat dárce krve. Možná jsem byla vyšinutá, když jsem mu dovolovala ze mě pít a líbilo se mi to. Jenže… přijde čas, kdy se postavíte na hlavu a chcete taky jednou vyhrát. A já byla moc hrdá na to, abych se mu podvolila úplně pokaždé.

„Jen vyhrožuješ, slečno Ustrašená,“ posmíval se mi.

„Pan Dostanutěikdyžnechceš zase promluvil,“ odsekla jsem.

Najednou se přede mnou zjevil jako duch a natiskl se na mě. Srdce vynechalo dva údery a hlas mi uvíznul v krku. „Zase jsem vyhrál,“ prohlásil spokojeně.

„Jsi šmejd,“ zasyčela jsem, když jsem si vzpomněla, jak se mluví.

„Ale vážně?“ zeptal se a zvedl obočí do obloučku pochybnosti. „Ukaž mi, jak moc jím jsem.“

„Přestaň,“ zaskučela jsem a zmocnila se mě horkost.

Sklonil se ke mně a přitiskl svoje rty na moje. „Nesnášíš mě, já vím,“ usmíval se, když mě propustil.

Vjela jsem mu rukama do vlasů a políbila ho. „Hrozně,“ zamumlala jsem.

…

Věci se vrátily do zajetých kolejí. Alespoň tak, jak to jen šlo. Jenže my jsme nepřestali pátrat po tom, co se stalo. Proč Katherine tak rychle odjela a vzdala svůj boj o Stefana. Volala jsem matce. Ta mi ale nic víc neřekla, ačkoliv jsem si byla jistá, že něco tuší.

Věděla jsem, že se Kat vrátí. Jednoho dne nám bude stát na prahu a pomstí se. Vezme si to, co jí patří a nechá tu jen bolest a smrt. Nic víc.

Ale mohla jsem doufat, že budeme lepší než ona. Zatím se nám to vedlo, i když s pořádnou dávkou štěstí. Nikdo z nás nezemřel. Nikomu nebylo ublíženo – alespoň ne tak, aby se to nedalo spravit.

Čekala jsem, kdy se to zlepší u mě.

Pořád jsem se budila s pocitem, že je Damon pryč. Že ležím ve své posteli v Atlantě a on je na míle daleko ode mě. Rozdělení, zlomení, poražení.

A pak? Podívám se vedle sebe, kde spí. Je tady a se mnou. A není lepšího pocitu.

„Nad čím přemýšlíš?“ zeptal se tiše a objal mě kolem pasu.

Dnešní ráno bylo jiné. Svítilo slunce, z posledních sil pralo do promočené země, vysoušelo blátivé kaluže. Barevné listy poletovaly ve větru. Poslední listopadový den. Nádherný, omamný… a já doufala, že v něm vidím naději. Naději, že tohle jednou dobře skončí.

„Měli bychom si promluvit,“ zašeptala jsem.

„O čem?“ zeptal se, ale musel to vědět.

„O tom, co jednou bude,“ zamumlala jsem a otočila se k němu. „Takhle to nebude vypadat navěky,“ pokračovala jsem o poznání slabším hlasem.

Pohladil mě hřbetem ruky po tváři. „To myslíš vážně?“ Odpovídal na nevyřčeno.

Vzpurně jsem našpulila rty. Jsem vážně ještě dítě. „Nejsem jako Elena, pane Dokonalý. Vzdát se lidství, abych mohla být s tebou? Tak málo mě znáš?“

„Proměním tě,“ slíbil mi tiše a pak zabořil tvář do mých vlasů. „Jsem vážně tak sobecký, že tě chci připravit o život?“

Zasmála jsem se. Úlevou, že mi to dovolí, úlevou, že mě opravdu chce. Navždycky. „V tom případě jsem sobecká já,“ zamumlala jsem, „chci tě na celou věčnost a nikomu tě nepůjčím.“

„Vybrala bys hodně na pokutách za pozdní vrácení,“ ušklíbl se, „jsem hrozně neodolatelný.“

Odfoukla jsem si vlasy, co mi spadly do obličeje. „Pan Egocentrický se musel prostě pochválit.“

„Jako kdybys mě neznala,“ vesele se usmál. „Udělám ti snídani, dostanu něco na oplátku?“

„Co?“ přimhouřila jsem oči. „Chceš svoji snídani? Jako kdybys neměl dost, mám pocit, že jsi mi vysál nejmíň milion litrů krve.“

„Včera jsi moc zlobila,“ zazubil se na mě.

„Zmetku,“ vřískla jsem a praštila ho do ramene. Tedy… chtěla jsem. Když jsem se totiž rozmáchla, pustil mě a byl v tahu. „Srabe!“ křikla jsem dolů.

Odpovědí mi byl jenom smích. Jen počkej, až se vrátíš, slibovala jsem mu v duchu.

Otevřela jsem okno a vyklonila se ven. Musela jsem se usmát. Vážně bylo všechno mnohem lepší.

***

Muž se krátce pousmál, když spatřil šťastnou dívku v okně.

„Pane,“ zachraptěla další postava, skrytá před sluncem ve stínu domu. „Našel jsem vám ji.“

„Ano, to jsi udělal.“

„Měli bychom kontaktovat vašeho bratra,“ podotkl tiše.

Muž se otočil. „Ví někdo o dvojnici a té třetí kromě tebe?“

„Ne,“ vyhrkl mladík, „neřekl jsem to nikomu, jak jste si přál.“

„To jsi mi prokázal velkou službu, příteli,“ odpověděl a v tu chvíli svému druhovi probodl srdce kůlem. Život z upíra vyprchal ve vteřině.

„Informátorství není dobrý styl života,“ zamumlal muž. A naposledy se podíval k domu.

Už v okně nestála. Ta třetí. Ta, která se neměla nikdy narodit. Ta, jež byla klíčem ke všemu.

Víte, já se vždycky na konci povídek hrozně rozepíšu. Ale když je Vám trochu těžko u srdce, že něco končí, asi je to pochopitelné. Zvlášť když nad tím strávíte tolik hodin. Jenže, díkybohu =D, se s těmi dvěma nemusím loučit napořád. Jednou se tu objeví první díl druhé řády a já je budu mít všechny zpátky. =)

Proto to dneska zkrátím. =)

Chtěla bych Vám všem, všem a každému zvlášť, moc poděkovat. Drželi jste mě nad vodou, když jsem to potřebovala, byli jste trpěliví a celý půl rok, co povídka vycházela, jste se mnou sdíleli kousek mojí mysli. Můžu už jen teď pevně doufat, že jste si Katie zamilovali jako já a že s Damonem ti dva tvoří opravdu vyrovnaný pár. Bavilo mě to psát, bavilo mě sledovat Vaše dohady, číst, co si myslíte, bylo to pro mě jako balzám na duši a já Vám z celého srdce velmi, velmi, velmi děkuji. =)

Mám Vás všechny moc ráda, jste ti nejlepší čtenáři, které jsem si mohla přát. Děkuju! =*

PS: A jako poslední... Chtěla bych Vás moc poprosit, pokud jste povídku přečetli až sem, jestli byste mi nezanechali komentář, alespoň smajlíka, pokud se Vám nechce mi nic říkat. =) Ale ráda bych viděla, kolik lidí si ji přečetlo a kolik z Vás bude tak mít zájem o druhou řadu. =) Moc děkuju! =)

Autor: Fluffy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Dvě strany téže mince - Epilog - Ta třetí: