OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Království za královnu XVIII.



Království za královnu XVIII.Imogenu čeká, v jejím pokoji z dětství, překvapení. Zjistíme také, jak se vyřeší problém s nápomocí Asgardu. Enjoy! :)

Lámání ženských srdcí

Když jsem nakráčela do pokoje pro hosty, nestačila jsem se divit, a to nejen kvůli změně, kterou si můj bývalý pokoj v domě našich prošel po tom, co jsme se se ségrou odstěhovaly. Teda, ta změna byla dost zásadní – po mých věcech nebylo ani památky, stála tu knihovna a u okna bylo zbrusu nové zákoutí s houpacím křeslem a spoustou polštářů. I tak tu ale, v tuto chvíli, bylo něco daleko zajímavějšího než nový nábytek.

Na mojí posteli ležel norský bůh klamu, natažený napříč a úplně nahý. Prvně na mě nekoukal – ležel na zádech a listoval nějakým časopisem (měla jsem podezření na Vogue). Nejvíc mě ale pochopitelně zaujaly jisté partie jeho těla v rouchu Adamovu.

No do háje. Brala jsem, že je bůh, ale tohle tělo… naprázdno jsem polkla. On cvičil? Kdy se stihnul z bledého chcípáčka kost a kůže proměnit v tohohle atletického Apollóna?! Vždyť ještě nedávno jsem se, vedle něj, nemusela stydět za své plné tvary. A najednou je z něj idol mých nemravných snů? Sakra, jak to, že neměl na každém prstě deset ženských?

A jak víš, že nemá? otázalo se mě mé drahé, věcné já.

A mělo pravdu. Třeba, mezi svým oblíbeným lámáním cizích ras, lámal taky ženská srdce. Bůh ví, co dělá po večerech na Asgardu, že jo… Jak jenom to máti říkala? Všechny ženské, se kterými kdy něco měl, to maj za sebou. Hmm, třeba má nějaké zvrácené choutky a tu a tam se to prostě vymkne. Upřímně, v souvislosti s ním je reálné úplně všechno.

„L-Loki…?“ vyrazila jsem ze sebe bezdyšně. On ke mně trhnul hlavou, než jeho rty pošimral samolibý úsměv. Líně se vyhoupnul na nohy, jako by ho vůbec netrápilo, že mě tu obšťastňoval svou nahou formou.

Ještě že sem naši nepřidali zrcadlo – takhle jsem aspoň neviděla, jak stupidně jsem se musela tvářit. Určitě jsem byla rudá až za ušima a srdce jsem cítila až v krku. Dalo mi šílenou práci se přemoct a nesjet očima k jeho chloubě. I přesto ale můžu s klidem v duši říct, že příroda na něm svými dary rozhodně nešetřila.

„Jsi tady… konečně,“ přivítal mě typicky neutrálně. „Na moment jsem myslel, že jsem se zmýlil ve svém odhadu a že tento pokoj patřil tvé sestře. To by byl vskutku neveselý přehmat.“

„Je můj,“ prohlásila jsem majetnicky směrem k pokoji, což ho evidentně pobavilo. Na to, že byl nahý, se tvářil až moc sebejistě. I když, kdo s jeho figurou by taky nebyl sebejistý… „C-co to má bejt? Kde se tu bereš? A proč seš…“

„Nahý,“ dokončil za mě a pokrčil rameny. „Jistě jsi zaznamenala, že mezi námi dvěma je, již nějakou dobu, nezanedbatelné erotické napětí. Proto se pokouším situaci vyřešit jednou pro vždy.“  

O dva kroky se přiblížil. Chtěla jsem se otočit zády k němu – to bylo správné, ne? Když uvidíte naháče, děláte všechno proto, abyste mu dopřáli soukromí a sebe uchránili od traumatu. Jenže on, bohužel, nebyl zdrojem žádného traumatu, právě naopak.

Jeho slova mě navíc zaujala. Erotické napětí… a to jako vzal kde? Ne, ten je vedle jak ta jedle. Já totiž vůbec nebyla eroticky napjatá.

„A to chceš řešit nahý?“ vydechla jsem, očima pomalu vyjíždějíc k těm jeho.

Podíval se na mě shovívavě, jako by mluvil s dítětem, které je třeba poučit o tom, že má vytahovat nabíječku ze zásuvky potom, co si nabije mobil. „Ano, nahota je s onou činností úzce spjata.“

Nadechla jsem se k řeči, ale zjistila jsem, že mám v hlavě úplně vymeteno. Proto jsem tam jen stála, ústa pootevřená, protože jsem myslela, že ze mě přeci jenom vyleze něco chytrýho, a vejrala jsem na něj. Tušila jsem, co má na mysli, ale ani za boha by mě nenapadlo, že se s tím vytasí takhle z čista jasna.

„T-ty se mnou… chceš se mnou mít sex?“

Loki stvořil hrdelní zvuk připomínající temný smích. „Sex v moderní terminologii ztěžka vystihuje vše, co s tebou udělám, budeš-li souhlasit.“ 

Kriste pane. Mohla jsem se ještě víc červenat? Zhluboka jsem se nadechla, trhla sebou a přece jen jsem se k němu otočila zády. Ten pohyb byl důsledkem nejtěžší bitvy, kterou jsem kdy v sobě vedla, ale byla jsem nadšená, že jsem to dokázala. Chvíli bylo absolutní ticho a já už čekala, že se Loki sebere a zmizí.

To by vlastně vůbec nebylo špatné. Nemusela bych se pak potýkat s jeho nahým tělem, velkým penisem, svalnatým břichem a… tak!

„Loki, mohl by ses… prosím tě, obleč se,“ požádala jsem ho, dost zoufale.

„Hm, nahota tě, jak vidno, přeci jen přivádí do rozpaků. Nebo je to mnou?“ Dokázala jsem si živě představit, jak se křenil. Cítila jsem, že přišel blíž a rozbušilo se mi srdce. Zvednul ruku a přendal mi rozpuštěné vlasy za levé rameno. Tím dostal volný přístup k mému uchu, do kterého začal šeptat. „Dobře vím, jak se na mě díváš, Ohnivá. Zdá se ti o mně. Toužíš po mně a nedokážeš to skrýt. Tak proč se tomu bránit?“

„To není-“

Zaúpěla jsem, protože se jeho rty dotkly mého lalůčku. Tím to ale neskončilo. Dlaně mi položil na paže a suchými polibky se sunul po mé tváři dolů, až ke krku. Zavřela jsem oči a pokoušela se přijít na nějaký argument, kterým bych mu tuhle jeho domněnku vyvrátila. Nějak mě ale, ve všem tom sebezapírání, nenapadlo, že by mohl mít pravdu.

Ha! Jen zrníčko pravdy, a jaký bordel jednomu nadělá v hlavě! 

„Kristepane…“ vydechla jsem ztěžka, když došel k bodu na mém krku, který způsobil, že jsem se naježila jako kočka.

„Loki,“ opravil mě pobaveně.

„Pleteš se,“ dostala jsem ze sebe přidušeně v pokusu o vzdor. 

„Tak proč tvé instinkty svědčí o opaku?“ 

Byla jsem v háji. V hlavě jsem měla vygumováno, jako když jsme se poprvé políbili. Dokázala jsem myslet jen na fyzickou stránku tohohle hříchu. Z jedné strany jsem ho chtěla uškrtit za to, že mě přestal líbat, z druhé jsem byla šťastná, že mě přestal tak nestydatě pokoušet.  

To Lokimu se z hrdla vydralo animální zavrčení. Ani mě nenapadlo, že by mohlo být způsobené něčím tak primitivním jako touhou nebo chtíčem. Věřila jsem, že si celou tuhle akci do detailů promyslel a že bude mít za důsledek moji úplnou potupu a jeho jasné vítězství.

„Vzpomínáš, když jsi mě, v tom snu, políbila,“ špitnul a já zbystřela. Přikývla jsem, on pokračoval. „Nechceš, aby to tím skončilo. Abychom my dva skončili, nebo se pletu?“

Naprázdno jsem polkla. Neměla jsem se k odpovědi, akorát jsem mu hlavou trochu vyšla vstříc. Chopil se příležitosti.

„Chceš, abych se tě dotýkal.“ S tím jsem ucítila jeho ruce na bocích. Přirazil si mě k tělu, a já, přes oblečení, ucítila jeho rostoucí vzrušení. „Přeješ si vzdychat slastí, svíjet se nedočkavostí, křičet mé jméno.“ S tím mi začal vyhrnovat tričko. „Jsi svéhlavá, proto bude těžké tě zlomit. Ale ty si to přeješ. Chceš mě prosit, abych tě dovedl k vrcholu. Toužíš žadonit o mou-“

„Prosím tě, mlč už,“ vyhrkla jsem pevně a on se zarazil. Zprudka jsem se otočila, přičemž ho ošlehaly konečky mých vlasů. Hleděl na mě pohledem, který se nedal definovat jinak než jako vyzývavý. Chvilku jsem si ho jen mlčky prohlížela, ve snaze v klidu si promyslet, co udělám. To teď ale nebylo možné. Realistka na mě řvala, ať mu dám, za ty kecy, pořádnou facku. Mě ale napadlo lepší řešení…

Rukou jsem sjela k jeho chloubě, obmotala kolem ní prsty a lehce zmáčkla. Začala jsem ji třít a jemu se z hrdla vydral další vrčivý zvuk. Rozhodla jsem se přitvrdit. Klesla jsem před ním na kolena a ruku jsem vyměnila za rty, to vše za bedlivé inspekce jeho reakcí. Nejprve byl příliš překvapený, ale brzy rezignoval na svou sebekontrolu a já ucítila jeho dlaně ve svých vlasech. Chraplavě vydechnul mé jméno a zaklonil hlavu.

Tohle měl pro něj být trest á la on. Příjemný, přitom mučivě nedostačující. Jak by řekl klasik, jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.  

Zrychlila jsem a dlaněmi se opřela o jeho stehna. Cítila jsem, že se mu naráz stáhly svaly a očekávala jsem, že vyvrcholí. Těšila jsem se, že to bude mým dílem, jenže on mě nenechal dovést ho přes okraj. Zatahal mě za vlasy a přerývavě ze sebe vypravil: „Dost, to… stačí.“

Bylo legrační, jak moc se snažil znít rázně a rozhodně, ale nijak zvlášť se mu to nedařilo. Přesto jeho tón zvládnul vyslat šíp přímo do mého podbřišku a mě zašimrala touha. Nemyslela jsem, že jsem byla na tyhlety sexuální hrátky, ale přece… tahle jeho role šéfa mě rozpálila.

Natáhnul ke mně ruce. Já s povděkem přijala a on mě vytáhnul na nohy. V očích mu plálo jedna radost. Nemohla jsem se proto zbavit potěšeného úculu z toho, že jsem za to vlastně mohla jenom já.

„Ale copak? Uhodila jsem hřebík na hlavičku, můj princi?“ otázala jsem se ho tak trochu teatrálně.

„Kdybys jen věděla,“ vydechnul, přičemž mi z koutku úst setřel něco vlhkého, co tam zbylo z… no, však víte. Pak už se ke mně sklonil a políbil mě, tvrdě, nesmlouvavě a hladově. Drancoval, plenil a já mu nedokázala nevycházet vstříc. Všimla jsem si, že jsme se na sebe tiskli nahými těly, z čehož bylo jasné, že mě v mezičase svléknul kouzly. Na moment mi připadalo, že jsem vůbec nepochopila, oč mu vlastně jde. Tohle nás nemělo sblížit, tak proč se mi zdálo, že jsem ho teprve teď začala opravdu poznávat?

V určité fázi chytil můj spodní ret mezi zuby a regulérně mě kousnul. Zasténala jsem, ale na nic jiného jsem si jaksi netroufla. Pochopte, byl to Loki. Jakkoli bych se mu to pokusila vrátit, udělal by mi něco třikrát horšího. Rajcovního, ďábelsky příjemnýho, ale horšího.

Ucítila jsem jeho ruce na svém zadku a pak pod ním. Zvednul mě ze země a já překvapeně vyjekla. Rychle jsem mu obmotala paže kolem krku, než mě stihla přemoct gravitace. Položil mě na postel a kleknul si přede mě. Polibky se šinul až tam, kde jsem ho potřebovala nejvíc. Pokoušel mě, rty a jazykem, což bylo to nejhorší a zároveň nejlepší, co jsem kdy v posteli zažila. Neubránila jsem se vzdechům, zatímco pánví jsem se mu snažila vycházet vstříc. Tu a tam mě uzemnil tím, že moje boky přidržel na místě a šlehnul po mně varovným pohledem. Dokud jsem se, díky jeho akcím v mém výsostném prostoru, nesvíjela na posteli jako žížala, nebyl spokojený.

„Loki, prosím…!“ vzdychla jsem na hraně orgasmu.

Ten zmetek věděl přesně, o co ho žádám. Poznala jsem to z jeho očí, které byly naprosto ďábelsky rudé. Vyvýšil se nad mé břicho, koukal mi přímo do tváře a rošťácky, pokřiveně se u toho culil.  

„A o co?“ prohodil provokativně, prsty přitom opustil mé nedočkavé ženství a jejich konečky cestoval po mém břiše k hrudníku. Mezi prsty postupně vzal obě mé ztuhlé bradavky a začal je promílat. „Musíte být konkrétní, lady Imogeno. Dokud neřeknete, co přesně chcete, nemohu vám to dát.“

„Krucinál, ty seš takovej parchant!“ zavrčela jsem netrpělivě. Musela jsem být rudá jak rajče, a to nejen z fyzického napětí, které mi způsobil, ale taky z rozpaků nad tím, co jsem se chystala říct.

Loki nesouhlasně mlasknul. „Pozor na jazyk, Sedmilhářko.“

Když už ten jazyk zmínil, pocítila jsem nutkání ho na něj vypláznout, ale to by asi znamenalo další trable. A ty já teď rozhodně nepotřebovala. „J-já… chci, abys… a-abys…“

„Ano?“ Rukou znovu zabrousil k mému ženství a líně do něj zabořil dva prsty. Zasténala jsem.

„Sakra, Loki! Potřebuju tě, se vším všudy… tak už mě prosím, prosím, nepokoušej!“ Byla jsem už vážně zoufalá a nepochybovala jsem, že to cítil.

„Hmm, to by šlo. Do budoucna na tom ale zapracuj,“ souhlasně zamručel, než mě zčásti přilehnul, drže většinu své váhy na předloktích. Poslušně jsem roztáhla nohy, mezi které se vměstnal. Když, o pár sekund později, zaplul do mého nitra, neubránila jsem se bezdyšnému špitnutí jeho jména.   

Šílenost… absolutní. Ale bylo to dokonalé.

Když jsme – o dvě hodiny později – skončili, Loki ležel vedle mě na nové, manželské posteli, kterou sem naši pořídili místo mé původní, vachrlaté palandy pro jednoho. Cítila jsem tlukot jeho srdce jako by byl můj vlastní, protože jsem ležela na břiše, s hlavou položenou na jeho hrudi. Ruku měl pokrčenou v lokti a hladil mě na šíji. Já prsty něžně jezdila tam a zpátky po jeho klíční kosti.

Natočila jsem kebuli na stranu a úkosem se na něj podívala.

„No,“ prohodila jsem udýchaně, „tak co říkáš na sex s Midgarďankou?“

„Nebylo to špatné,“ zamumlal zasmušile.

Pozdvihla jsem obočí nad jeho kritikou-nekritikou, přičemž jsem mu dala ránu do ramene. Nejspíš by mě to i bývalo bylo urazilo, kdybych dokázala uvažovat objektivně, jenže to já teď jaksi nesvedla. Na rozdíl od něj, jsem si to užila. Jediná otázka, která mi vrtala hlavou, byla, kdy se spolu vyspíme zas.  

„No dovol?!“ ozvala jsem se.

Loki roztržitě trhnul rameny a opatrně mě ze sebe sundal, polože mě na postel. Vyšvihnul se do sedu a bryskně vylezl. Než jsem se stihla nadát, obléknul se za pomoci těch svých čar. Byl nervózní, to bylo nad slunce jasné. Otázkou bylo proč.

„Zeptala ses, dal jsem ti odpověď,“ prohodil ledabyle. Moje obočí přitom vystřelila snad až na Mars.

„Loki,“ oslovila jsem ho tiše, ve snaze dostat ho z jeho jízlivého rozpoložení do stavu, kde se s ním dalo aspoň trochu rozumně mluvit. Taky jsem se vyhoupla na nohy a nahá k němu došla. Z jeho výrazu bylo jasné, že se musí prát sám se sebou, aby udržel oči na těch mých.

„Klid, prosím tě,“ špitla jsem tak trochu pobaveně a vzala jeho dlaň do své. „Jestli se bojíš, že tuhle naši epizodu beru jako něco víc než příjemné povyražení, tak seš vedle. Já po tobě nic nechci, takhle mi to vyhovuje.“

Semknul rty do úzké linky, zaškaredil se a přikývnul. Pak vytrhnul svou ruku z té mé a odporoučel se rychlým krokem ke dveřím. Myslela jsem, že odejde mlčky a bez pozdravu, úplně jako by se mezi námi dvěma nic nestalo. A on by to nejspíš i byl býval udělal, kdyby se za oknem neozval zvuk nastartování motoru. Zbystřila jsem, stejně jako on. Bryskně jsem se vyhrabala z postele, abych se mohla nahrnout k oknu a sledovat, co se děje venku před domem, jako největší drbna v Jersey. Na cestě k oknu jsem popadla kalhotky a tričko, abych tam nestála úplně nahá. Neplánovala jsem dát sousedům našich důvod je šmírovat.

Před domem stálo tátovo nastartované auto a on zrovna mámě pomáhal cpát do kufru tašku. Pak už ji nahnal na místo spolujezdce a sám zaplul za volant. Práskly dveře a otec šlápnul na plyn.

„Do prdele, to snad ne!“

Rychle jsem se rozběhla ke dveřím a chodbou ke schodům. Seběhla jsem do přízemí a pak hlavními dveřmi ven na ulici. Srdce mi bušilo jak zvon, když jsem pozorovala, jak naši mizí v dáli.

Podrazili mě. Mí vlastní rodiče zmizeli jak pára nad hrncem, i když mi máma slíbila, že nám pomůže se Surtrem. Teda, když se budu držet dál od Lokiho, což jsem jaksi nečinila. Ale to ona přece nemohla vědět! Jestli teda nestála za dveřmi mýho bývalýho pokoje a neposlouchala…

Rozčileně jsem nakopla nejbližší šutr, než jsem se odebrala dovnitř jako zpráskaný pes.

Do hajzlu, to je zas den!


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Království za královnu XVIII.:

3. E.T.
20.07.2019 [23:58]

Proč zdrhají?! Prosím rychle o další. Emoticon Emoticon Emoticon

2. Fluffy admin
20.07.2019 [21:44]

Fluffy Emoticon Ty jo... taky je vám takový horko jako mně? Emoticon Ne? Emoticon No, pokud ne, tak snad ani nemůžete bejt v pořádku. Emoticon Emoticon Jako... aby Gen od naprosto nahýho chlapa, ke kterýmu už očividně něco cítí, odešla a nechala ho, ať si jde po svejch, tak by musela mít zatraceně pevnou vůli. Emoticon A nejsem si úplně jistá, jestli by to na jejím místě některá z nás svedla. Jsou chvíle, kdy je celkem jasný, že Darwin měl s tou evolucí prostě pravdu. Emoticon No, ale zkusím trochu upozadit představu nádhernýho boha klamu, abych mohla rozvíjet i trochu racionálnější teorie - za prvé, je celkem očividný, že tímhle Loki bezpochyby taky něco sledoval. Doufejme jen, že nakonec mu to v tom jeho mozečku přece jen docvakne a Gen neskončí někde uvězněná v časoprostoru a se zlomeným srdcem. Tak špatný to s ní bejt nemohlo. Emoticon A útěk rodičů je jen třešinka na dortu, zdá se, že dokážou před bezpečím své vlastní dcery přece nakonec jen upřednostnit to své. Myslím, že zrovna cena pro mamku a taťku roku je letos nečeká.
Zašmodrchala jsi to zase slušně, budu netrpělivě očekávat pokračování, protože mě sakra zajímá, jak tohle všechno hodlá Gen zachránit! Emoticon Emoticon Emoticon

1. Jane
20.07.2019 [16:36]

To je ale mizera! Jako jasné, je to Loki, dá se to čekat...a co si budem, city a důvěra mu taky nic moc neříká... Ale je to parchant. Emoticon Emoticon A rodiče vlastně taky

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!