OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Patch V

04.01.2016 (09:00) • KORKI • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 1× • zobrazeno 853×

Probudilo mě chrčení a tlak na noze. Chodec se mě za kotník snažil vytáhnout ven. Vteřinu mi trvalo, než jsem se vzpamatovala a nahmatala nůž. Kopla jsem ho do spodní čelisti, která se uvolnila a odletěla o metr dál. Nechalo mě to chladnou. Zvláštní jak člověk dokáže posouvat hranice. Stát se to před dvěma lety, pozvracela bych se. Teď jsem mu prostě vytrhla nohu ze sevření a zabodla mu nůž do lebky.

Prohlédla jsem okolí, jestli kolem není další, ale všude bylo ticho a klid. Posnídala jsem pár sušenek, které jsem sebrala cestou z vězení a znovu se dala na pochod. V batohu jsem měla jídlo ještě tak na dva dny. Pak buďto vyhladovím, nebo mě dostane horečka, která neustále třásla mým tělem a oslabovala mé svaly. Nejspíš se mi do ramene dostala infekce a ta mě teď pomalu zabíjela.

Den se krátil a blížil se podvečer.

Z cesty jsem sešla na lesní pěšinu, která se mírně svažovala. Mým jediným štěstím bylo počasí. Slunce svítilo a nebe bylo bez mráčku. Narazila jsem na potůček, který tekl kdoví odkud. Ale vypadal čistě. Jak mě Daryl v dětství učil, tekoucí voda je lepší než stojatá.

V hladině jsem si prohlédla svůj odraz a zděsila se. Celou spodní polovinu tváře a krk jsem měla špinavou od krve. Před očima se mi znova promítl výraz toho kluka, kterého jsem zabila na střeše vězení. Zřejmě krvácel více, než jsem si myslela. Zuřivě jsem si začala drhnout obličej chladnou vodou a pak i nehty, za kterými zůstávaly šupinky zaschlé krve. Když se hladina uklidnila, znovu jsem se prohlédla. Krev byla pryč, ale i tak jsem vypadala příšerně. Nezdravě bledá s temnými kruhy pod očima.

V houští za mnou to zašustilo. Okamžitě jsem byla v pozoru s nožem připraveným v ruce.

Čekala jsem chodce, srnu, cokoliv. Z keřů ale vylez špinavý muž s vítězoslavným výrazem ve tváři a hned za ním druhý. Chvíli jsme se měřili pohledem a nikdo z nás se ani nepohnul. Mohla to být skupina přeživších a mohli mě vzít k sobě. Měla bych větší šanci, ale něco na nich mi nahánělo husí kůži.

„Zabírám!“ vykřikl.

Nečekala jsem a rozběhla se. Přeskočila jsem potůček a utíkala. Nával adrenalinu vyburcoval mé unavené tělo. Míjela jsem kameny a padlé stromy a stále za sebou slyšela jeho těžkopádný běh. Byl zatraceně vytrvalý a mně rychle došlo, že mu neuteču. Plíce mě pálily a v boku mi vystřelovala bodavá bolest. Popadla jsem větev tlustou asi jako prst a zlomila ji. Schovala jsem se za širší kmen stromu a vyčkávala. Chlap zpomalil.

Snažila jsem se uklidnit svůj dech, ale nešlo to. Lapala jsem po dechu a v té tichosti lesa to bylo, jako kdybych rovnou volala, kde jsem se schovala. Pevně jsem v dlani svírala klacík a snažila se uklidnit silně bušící srdce. Pokud mě chytí, nepřeperu ho, ne v tomhle stavu.

Ruka s tlustými prsty mě popadla za krk. Nečekala jsem a bodla mu ostrý konec klacku do oka.

Chlap nelidsky zařval, pustil mě a svalil se k zemi. Nečekala jsem a znovu se dala na útěk.

Teď už jsem zpomalit nechtěla. Čím dál budu od těch chlapů, tím líp pro mě.

Běžela jsem ještě asi hodinu, než mi lesní cesta zmizela pod nohama. Lesní porost skrýval nízký svah, po kterém jsem se skutálela a tvrdě dopadla do kolejiště.

Zůstala jsem ležet. Byla jsem tak vyčerpaná, že už jsem neměla sílu běžet, nebo jen jít dál. Už jsem chtěla jen umřít, protože mé vyhlídky nebyly růžové. Prostě budu stále jen utíkat a bát se usnout.

Na štěrku zakřupaly něčí kroky. Byl čím dál tím blíž. Zvedla jsem hlavu a spatřila siluetu malého člověka s kloboukem.

„Carle?“ zasípala jsem překvapeně.

Chlapec ke mně přiklekl a položil mi dlaň na rameno.

„To je Joan!“ zakřičel někam za sebe.

Zvedla jsem se na kolena a objala ho. A teprve tehdy jsem se zoufale rozbrečela. S Carlem byl i Rick a Michonne, kteří mi pomohli na nohy a odtáhli mě ke svému tábořišti.

Nemohla jsem tomu uvěřit. Jestli přežili oni, možná i ostatní. Zoufale jsem držela Carlovu malou ruku v obavě, že zmizí. Michonne vytáhla z batohu krabičku a píchla mi do ramene injekci.

„To ti uleví.“ Usmála se na mě a opatrně mě objala. 

Putovali jsme dál, teď už ve čtyřech. Tlak, který jsem předtím cítila na hrudi, polevil, ale úplně nezmizel. Čtyři přeživší, to byl dost malý počet na to, kolik nás ve vězení bylo.

Rick byl optimistický. Viděl pevný bod v Terminu.

Byl to den poté, co mě našli. Kráčeli jsme po kolejích a minuli ceduli. Terminus, bezpečné útočiště. Mapa ukazovala, že pokud budeme po kolejích pokračovat, dojdeme k němu. Podle Ricka tam půjdou i ostatní, pokud nějací zbyli.

Pro mě se vše slilo v jednu čmouhu. Injekce, koleje, plameny ohně a spánek. Druhý den znovu. Injekce, koleje, plameny ohně a spánek. Už mi z těch míhajících pražců bylo špatně. Michonniny injekce s antibiotiky mi udělaly dobře. Rána v rameni se konečně zatáhla a začala se normálně hojit a dokonce přestala bolet.

Seděli jsme na silnici, zatímco Carl dřímal v autě. Setmělo se tak rychle, že bych byla odpřisáhla, že to bylo jako mrknutí oka. Rick rozdělal oheň a já si opatrně procvičovala rameno. Svaly v něm jsem měla ztuhlé, jako kdyby ani nebyly moje.

Rick s Michonne mluvili o tom, jak je to najednou nezvyklé muset si opět obstarat složitě jídlo. Moje zásoby byly dávno snědené a k večeři jsme měli jen malého králíka.

„Ještě vydržíme jeden den a budeme tam. Musí být silní a mít zásoby, pokud přijímají nové.“ Rick hodil do ohně další klacek a podíval se na mě. „Také léky a doktory.“

„Je mi fajn,“ kývla jsem vděčná za jeho starost. Pravdou bylo, že jsem z Terminu neměla moc dobrý pocit. Bylo to až příliš dokonalé na to, aby to byla pravda.

V křoví zapraskalo a všichni jsme sáhli pro zbraň. Slyšela jsem vlastní srdce bušit tak nahlas, že jsem kvůli němu neslyšela skoro nic jiného. Rick vstal a rozhlédl se. Dál už bylo jen ticho.

Dál pokračovali v diskuzi, ve které zmínili i Guvernéra. Naskočila mi z toho husí kůže. Bylo pravdou, že jsme nevěděli, kdo nás v Terminu čeká. Druhý Rick Grimes, anebo další Guvernér.

„Možná už tam ani není místo,“ pokrčil Rick rameny.

Ozvalo se cvaknutí zbraně a u Rickova spánku se objevila hlaveň zbraně. Krev mi zamrzla v žilách a srdce vynechalo pár úderů. Teď už jsem je slyšela, byli všude a nebylo úniku.

Obklíčili nás…

Tak Vám přeji šťastný Nový rok! 

Přeji Vám kromě zdraví a štěstí takový bonus... Ať se Vám v novém roce podaří přečíst a napsat vše, co byste si přáli a ať Vás stále líbá múzák. :) 

Zároveň bych byla moc ráda, pokud tuhle povídku čtete, o zanechání alespoň kratinkého komentáře, jen ať vím, že to tady nepíšu sama pro sebe :D 

Takže lovu zdar! KORKI

Autor: KORKI (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Patch V: