OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Patch VI

11.01.2016 (10:00) • KORKI • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 0× • zobrazeno 771×

Vynořili se odnikud, jako kdyby se zformovali z kouře. Neviděli jsme je ani neslyšeli přicházet. Muž se šedými vlasy a statnou postavou mířil Rickovi zezadu na hlavu. Druhý vystoupil ze tmy, odkopávaje Michonninu katanu stranou s pistolí odjištěnou. Chtěla jsem se zvednout, ale silná dlaň mě udeřila do zad a povalila na beton. Téměř mi tím vyrazil dech.

„To je ta děvka!“ zavrčel mi do ucha hlas a druhá dlaň mi přimáčkla hlavu ještě více na drsný beton. Vše se událo tak strašně rychle. Z lesa vyběhli další dva. Naprosto nás obklíčili. Panika mi začala rozechvívat každý sval v těle.

„To je nádhera! Dnes je den zúčtování, pane! Odškodnění!“ pronesl svou řeč dramaticky jejich šedovlasý vůdce. Všichni na nás mířili zbraněmi. Koutkem oka jsem zahlédla tlustého chlápka motající se kolem auta, kde spal Carl. Tak moc jsem doufala, že si ho nevšimnou. Ale pletla jsem se. Chlap přitiskl svůj špinavý obličej na sklo a zachechtal se.

„A to jsem si říkal, kde přespíme na Nový rok!“ zasmál se, nakláníc se blíže k Rickovi. Byla to ta banda, na kterou jsem narazila v lese. Podle toho jsem odhadla, že mi hlavu k silnici mačká muž jen s jedním okem. Kamínky se mi zarývaly do tváře, ale jakoukoliv bolest otupoval šok a strach.

Zoufale jsem se zavrtěla, hypnotizujíc pohledem Ricka. 

„Pojďme odpočítávat půlnoc.“

Snažila jsem se nahmatat nůž, ale chlap za mnou mi zkroutil ruku a sprostě si na mě klekl, takže jsem sotva mohla dýchat, natož se pohnout.

„Deset Mississippi!“ zahřměl. „Devět Mississippi! Osm Mississippi!“ pokračoval v odpočítávání.

Musela jsem něco udělat!

„Joe!“ ozval se hlas ze tmy. Po zádech mi přejelo mrazení a srdce vynechalo několik úderů. To nebylo možné! Vykroutila jsem hlavu, i když jsem si ji ještě více podřela o silnici. Hlas, který jsem ani nedoufala, že ještě uslyším. Ze tmy zpoza auta přicházel Daryl. Rick a Michonne vypadali stejně šokovaně jako já. I Daryl vypadal překvapeně, ale v jeho očích bylo něco, co zabilo mou naději. Bál se. Měl v očích strach.

„Počkej,“ naznačil k vůdci-Joeovi uklidňující gesto.

„Zastavil jsi mě na osmi, Daryle.“

„Jen chvilku počkej.“ Došel až do středu dění. Nevěděla jsem, co plánuje, ale věřila jsem mu. Daryl vždycky věděl, co dělat. Vždycky nás dokázal vysekat z každého průseru.

„Tenhle chlap,“ ukázal na Ricka jeden z mužů, „zabil Loua. A ona…“ kývl bradou ke mně, „zase dluží Mikeovi oko, takže nemáme o čem diskutovat.“ Viděla jsem, jak jeho prst cuknul blíž ke spoušti.

Vůdce Joe ho zarazil. „Čas je to, čeho máme v dnešní době dost. Řekni, co chceš, Daryle.“

„Tihle lidé,“ promluvil tichým hrubým hlasem. „Necháš je odejít,“ řekl mírně, ale i tak byl v jeho hlase tón, který nedával Joeovi na výběr. „Jsou to dobří lidé.“

Joe ho pozoroval. „Myslím, že Lou a Mike by s tebou nesouhlasili.“ Sledovala jsem tu tichou přestřelku mezi nimi se zatajeným dechem.

„Nemohu mluvit za Loua, protože tvůj přítel ho uškrtil v koupelně.“ Podle toho, jak to pronesl, mi došlo, že nechtěli pomstu. Nějaký Lou jim byl ukradený. Chtěli se jen vyřádit a ukojit svou krvežíznivost.

„Chceš krev.“ Darylův hlas byl hrubý, ale stále vyjednávající. „Chápu to.“ Odložil svou kuši na zem a zvedl ruce, jako kdyby se vzdával. Začala mě svírat panika. Směr, kterým se tahle diskuze ubírala, mi naháněl husí kůži a vháněl slzy do očí. „Tak si ji vem ode mě.“

To ne! Nedělej to! křičela jsem v duchu. Zoufale jsem se snažila upoutat Darylovu pozornost, ale on stále pohledem sledoval Joea. Ten měl ve tváři překvapený výraz. Jako kdyby nemohl uvěřit tomu, co slyší. Oběť, přátelé, rodina… zřejmě mu to nic neříkalo.

„Tenhle chlap zabil jednoho z našich, ona jednoho zmrzačila a ty říkáš, že jsou to dobří lidé?“ zvedl ruku a ukázal na Daryla prstem v odsuzujícím gestu. „A tohle je přesně lež!“ Hlas se mu s každým slovem zvyšoval. „Je to lež!“ zakřičel.

V tu chvíli se dva z mužů na Daryla vrhli.

„Ne!“ vykřikli jsme s Rickem současně. Chlap, který mě držel, na moment zaváhal. Vyškubla jsem se mu, ale bylo to marné. Sotva jsem se zvedla na kolena, po mně znovu chňapnul a strhl mě k zemi tak, až jsem udeřila hlavou o beton. Svět zařinčel a rozmazal se, ale vědomí jsem neztratila. Stále jsem slyšela rány, jak pěsti a kopance dopadaly na Darylovo tělo. 

„Poučte ho!“ vrčel Joe.

Pak se ozval Carlův nářek. Tlusťoch ho vytáhl z auta a s nožem v ruce se chechtal. Omámeně jsem viděla Ricka a jeho nepříčetný výraz. Takhle to nemůže skončit. Po tom všem, čím jsme si prošli. Ten zázrak, že jsme se zase shledali, a nakonec nás zabije skupina špinavých chlápků. Vždyť jsme unikli Guvernérovi, a ten měl tank!

„Nejdříve ubijeme Daryla k smrti, pak tady máme dámy a chlapce. Neboj, přijdeš na řadu,“ smál se Rickovi do ucha.

„Hajzlové!“ zavrčela jsem, když s Darylem hodili o kapotu auta. Svezl se k zemi, tak do něj začali kopat.

Náhle zazněl výstřel. Kulka se zavrtala do betonu těsně kousek od mé hlavy. Rick totiž prudce trhnul hlavou dozadu tak, že trefil Joea přímo do nosu. Ten zvrátil hlavu a držel se za přeražený nos. Jenže byl rychlejší. Vrhl se na Ricka. Vyměnili si několik ran a začali se přetlačovat. Zavrtěla jsem se a uvolnila ruku, aniž by si toho hromotluk na mých zádech všiml. Stačila jen trocha rozptýlení. Viděla jsem Michonne, čekající na to samé.

Vše se najednou stalo tak rychle. Joe omotal své paže okolo Ricka a drtil ho v medvědím sevření. Rick neměl volnou ruku, a tak udělal to jediné, co mohl. Zakousl se Joeovi do krku. Šokovaně jsem zírala, jak trhnul hlavou dozadu a vyrval tak svému soupeři z krku kus masa. Tvář mu skropila sprška krve. Joe zachroptěl a klesl na kolena. Všichni šokem ztuhli. Michonne neváhala. Chytila svého věznitele za zápěstí, které mu vykroutila, a zmáčkla spoušť. Kulka prolétla muži hlavou a ten padl mrtev k zemi.

Nahmatala jsem rukojeť nože. I když to bolelo a klouby mi křupaly v nepřirozených úhlech, podařilo se mi přetočit a bodnout jednookému muži nůž do krku. Vytryskla horká krev a zbarvila celý svět do ruda. Bezvládně se na mě svalil a už vydával jen tichý bublavý zvuk. Vytrhla jsem mu z ruky zbraň a s vypětím všech sil ho ze sebe odvalila.

Sobecky jsem se pár vteřin nestarala o nikoho jiného, jen Daryla. V ten moment jsem zapomněla na Ricka, který dokončil dílo zkázy na Joeovi. Nestarala jsem se o Michonne, která s roztřesenou rukou mířila zbraní na chlapa stále svírajícího Carla. Na ten okamžik jsem zapomněla i na něj. Zvedla jsem zbraň a prostřelila hlavu jednomu z mužů, kteří stále doráželi na Daryla. Ten využil šance, vrhl se na posledního a povalil ho na zem. Teď už jsem byla klidná. Věděla jsem, že to zvládne. Mohla jsem pozornost věnovat poslednímu, který držel chlapce.

„Ten je můj!“ pronesl Rick nebezpečně a zamířil k chlapovi s Carlem. Ten jen vyděšeně zakoktal a nechal chlapce být. Rick ale neměl slitování. Bodnul muže do břicha a nepřestával, dokud mu nerozpáral skoro celý hrudník.

V našem malém tábořišti se rozhostilo ticho. Nebylo to obyčejné ticho. Dalo by se popsat jako drtivé. Nikdo nebyl schopen promluvit, protože to, co se tady právě odehrálo, bylo šílené. Michonne k sobě tiskla Carla a těkala očima mezi mnou, Rickem a Darylem. Rick se zhroutil do sedu na silnici a schoval hlavu mezi kolena. Daryl se opíral o dodávku a snažil se popadnout dech.

V tu chvíli mi došlo, jak moc mě bolí hlava a celá tvář. Otočila jsem se k mrtvole Mikea a pořádně ho nakopla.

„Sráči!“ vylila jsem si na jeho mrtvole všechnu zlost. Ještě dvakrát jsem do něj kopla, než ten tlak, který jsem cítila na hrudi, explodoval a já se konečně mohla nadechnout a rozběhnout. Vpadla jsem Darylovi do náruče a nechala se obejmout jeho pažemi.

„Ty žiješ,“ zašeptal mi do ucha roztřeseným hlasem. Nikdy jsem neslyšela jeho hlas tak plný emocí. A když jsem se odtáhla, viděla jsem mu ve špinavé tváři úlevu a jeho oči se vlhce leskly. „Jsi v pořádku?“ dotkl se opatrně mé tváře. Cukla jsem sebou, protože to zabolelo.

„Budu.“ Sevřela jsem jeho dlaň a druhou mu odhrnula vlasy z čela. Pod okem se mu začínal vybarvovat monokl a z rozseknutého rtu mu po bradě stékala krev.

„Uklidíme ty mrtvoly,“ kývl hlavou k Joeovi a jeho partě.

Michonne s Carlem si mezitím vlezli do auta, o jehož dveře se opíral Rick s nepřítomným výrazem. Vypadal, že v myšlenkách se toulal někde hodně daleko. Na místě, kde nejspíš necítil pachuť krve na jazyku.

Popadla jsem nohy chlápka, který měl spadeno na Carla, a Daryl ho zvedl za bundu na ramenou.

Svět se zvláštně změnil. Dostal jak nová pravidla, tak i nový bod etikety. Pokud stěhuješ mrtvolu se ženou, ona vždy nese nohy. Nové nepsané pravidlo, které platilo. Co to bylo za svět?

Odhodili jsme mrtvolu do příkopu. Daryl si oprášil ruce a jeho pohled se střetl s mým. Byl to svět, ve kterém mi z Daryla Dixona bušilo srdce silněji než kdy jindy a cítila jsem se slabá v kolenou. Svět, který jsem si už bez něj neokázala představit.

Udělal dva rychlé kroky a s rukou na mém zátylku si mě přitáhl k polibku. Cítila jsem jeho bušící srdce a dech tak zrychlený, že jsme se oba zalykali. Odtáhl se a opřel si tvář o mé čelo.

„Vrátil jsem se pro tebe,“ zašeptal. „Byla tam jen Beth…“

„Beth?“ skočila jsem mu do řeči. „Kde je?“ V duchu jsem prosila, ať řekne, že se někde skrývá, že je v bezpečí.

Daryl sklonil hlavu „Nevím. Je prostě pryč.“

Zvedl další mrtvolu a odtáhl do příkopu k prvnímu. Viděla jsem, že k sobě pevně tiskne rty. Nedivila bych se, kdyby měl polámaná žebra. Doběhla jsem ho a pomohla mu s ostatními na jednu hromadu.

„Spálíme je?“ zeptala jsem se Daryla, ale on zavrtěl hlavou, dívajíc se na Joeovo tělo s opovržením.

„Ti bastardi si nic takového nezaslouží.“

Vrátili jsme se za ostatními a posadili se na korbu auta. Slunce začínalo pomalu vycházet a vytvářelo na obloze nádherné barvy. O to horší byl pohled, když člověk sklonil hlavu. Silnice byla téměř v souvislé vrstvě pokryta krví. Bylo to příšerné.

Daryl vytáhl láhev s vodou a namočil s ní šátek, který vytáhl z kapsy. Otočil se ke mně a opatrně mi začal smývat krev z tváře.

„Je to zlé?“ Viděla jsem víceméně jen na jedno oko a polovinu tváře jsem měla ztuhlou zaschlou krví.

„Není to tak hrozné,“ zavrtěl hlavou. „Můžeš se pak podívat do zrcátka auta.“

Vytáhl z kapsy krabičku cigaret a o jednu jsme se podělili. Bylo v tom něco zvláštně intimního. Seděli jsme mlčky, dotýkajíc se koleny. Pokaždé, když mi ji podával, se mi zadíval do očí, jako kdyby chtěl přečíst, o čem přemýšlím. A zřejmě se mu to podařilo.

„Skrývali jsme se v nějakém kostele, když na nás chodci zaútočili,“ začal tiše, pohrávajíc si s cigaretou. „Poslal jsem ji napřed…“ ztichnul s pohledem do země. Věděla jsem, že si to vyčítá. Beth byla ještě dítě a on se za ni cítil zodpovědný. Stiskla jsem mu dlaň na znamení, že jsem s ním. Abych ho vytáhla ze vzpomínky na tu událost. „A pak mě našli,“ kývl hlavou k hromadě mrtvol. „Věděl jsem, že jsou špatní, ale měli pravidla.“ Zdálo se mi, jako kdyby se snad obhajoval. „Bylo to jednoduché. Pitomé, ale aspoň něco.“ Odhodil dokouřenou cigaretu a pohledem zkontroloval Ricka. Zdálo se, že už na tom byl lépe. Umyl si tvář vodou, kterou mu Daryl podal. V duchu jsem za to bylo vděčná, protože se vší tou krví v plnovousu a ztraceným pohledem vypadal vážně děsivě. „Řekli mi, že hledají nějakého chlapa. Pak se ten pitomec vrátil z lovu bez oka. Ten, co ho doprovázel, říkal, že honil nějakou holku. Najednou byli jak utržení ze řetězu. Tušil jsem, že hledají Ricka, ale o tobě jsem nevěděl. Podle jejich popisu jsem si myslel, že jde o Maggie. Předtím jsem chtěl odejít, ale pak přišli s tím, že vás zahlédli. Nevěděl jsem, čeho jsou schopní…“

„Není to tvoje chyba.“ Vzala jsem jeho tvář do dlaní, ale uhnul mi. Znovu jsem ho chytila, tentokrát pevněji, a donutila ho podívat se mi do očí. „Není to tvoje chyba!“ Sklonil pohled a kývnul. Věděla jsem, že mu to bude trvat delší dobu, než sám sobě odpustí.

„Odpočiň si.“ Položil mi ruku na zdravé rameno a trochu se pousmál. „Zajdu si promluvit s Rickem.“

Přikývla jsem a stočila se na kapotě auta do klubíčka. Slyšela jsem, jak si sedl na zem vedle svého přítele. Dále už jsem neposlouchala. Nemohla jsem usnout, protože to, co se v noci událo, mi stále běželo před očima. Ale jen tak ležet a chvíli se nehýbat taky nebylo k zahození. 

Autor: KORKI (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Patch VI: