OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Burning Out The Way III



Burning Out The Way IIIShawová má problém. No, pravděpodobně ho má více lidí, jen Shawová má ale tradičně ambice nahrnout se přímo do jeho středu.

III.

„Ahoj všichni,“ vydechla bruneta sklesle, když došla do kanceláře bystrozorů. Bundu odlevitovala na věšák, kabelku položila vedle židle, na kterou se usadila.

„Á, Shawová! Krásný ráno, viď?“ Zaslechla prapodivně veselý Brownův tón odkudsi zprava, a tak oním směrem zvědavě zamžourala. Browna od jejího stolu dělilo jen několik kroků, avšak to nebylo to, co Cecily zaujalo. V rukách svíral obří hromadu papírů a zdálo se, že se chystá ji položit Shawové přímo před nos.

„C-co to…?“ ozvala se tiše s hrůzou v očích.

Brown nakonec skutečně hromadu papírů upustil na její stůl, ta pak s hlasitým žuchnutím přistála. Shawová na Browna nechápavě zamrkala.

„Musím ti ho zkazit… to hezký ráno myslím, eh,“ odmlčel se tlouštík, dávaje ruce v bok. „Každopádně, tuhle nádheru ti posílá McKinnon. Tento tejden prej vyplňuješ hlášení ty. Tak zlom vaz a… neumři.“ S tím se otočil na podpatku a odkráčel ke svému vlastnímu stolu.

„Ale to… Browne, počkej přece!“ Rychlostí blesku vyrazila ze židle a zničila vzdálenost mezi sebou a jím. „To není možný! Na rozpisu stojí, že mám dneska službu s-“

„Ha! A to je právě vono, milá zlatá! Ty službu s Jerseyovou nemáš!“ oznámil jí škodolibě nekolegiální kolega. „Šéf ji dal mně, takže si užij papíry, krasotinko!“

„Aha…“ vydechla mladá žena překvapeně. Stála jako opařená… jako leklá ryba, která lapá po dechu. K tomu jí zrudly tváře studem.

Takže to bylo oficiální, McKinnon ji nenáviděl za to, co včera provedla. Skvělý.

Hlavou se jí prohnaly otázky, jako jestli ji ještě někdy vezme k případu, nebo jestli se její chyba odrazí na její výplatě. Žádnou z nich by si ale netroufla před šéfem vyslovit. Tedy, možná kromě té o dalších případech.

Svěsila koutky, ramena, šla se usadit zpět ke svému stolu. Chopila se brku a začala vyplňovat. Uběhla hodina, dvě, tři. Jerseyová s Brownem dávno odešli na pochůzku.

Někde v mezičase do kanceláře dorazil McKinnon. No, říci, že pouze dorazil, byl docela eufemismus. McKinnon vrazil dovnitř, nekoukal na nikoho a na nic, neodpovídal na pozdravy, jen proletěl místností a zabouchnul se ve své kanceláři.

Shawová tu scénu sledovala se zaujetím. Vlastně šéfa hypnotizovala až do doby, než se zavřel v kanceláři, dost možná ve snaze proclít svými neodbytnými pohledy jeho myšlenkové pochody.

„No, to bylo působivé entré… někdo nějaký nápad, co mu je?“ Přišel dotaz od stolu u okna, za nímž seděl Mendes, který měl dnes odpolední pochůzku s Hudsonem. Proto nedávalo smysl, že tu byl už dopoledne.

„Já bych nápad měl,“ odpověděl mu od vedlejšího stolu Smith, postarší muž v brýlích. „Hleď si toho, co se tě týká, Mendesi.“

Tázaný se na něj zašklebil. „Ale no tak, neříkej, že tě to nezajímá! Jaký má asi náš dokonalý šéf trable?“

Nikdo mu neodpověděl, jelikož se všichni zřejmě již přes McKinnona přenesli. Mendes ale pořád koukal na dveře šéfovy kanceláře, u čehož se rozvalil ve své židli a dal si ruce za hlavu. V očích se mu honily konspirační teorie.

„Hej, Shawová,“ oslovil ji nakonec hispánec. Zvedla k němu neochotně zrak. „Co tu děláš? Nemáš být náhodou na pochůzce s Jerseyovou?“

„Měla jsem bejt, ale šéf dal tu pochůzku Brownovi a mně přidělil tuhle hromadu hlášení,“ vychrlila v odpověď, vynechajíc detaily, které by akorát přiložily pod kotlem Mendesovy zvědavosti.

„Aha.“ Bystrozora však i přes veškerá opatření něco v jejím projevu muselo překvapit, neboť nahodil podezíravý kukuč. „McKinnon ti dal hlášení… zrovna tobě, oblíbenkyni velkýho šéfa. To je nějaký divný, nezdá se ti?“

„Ne,“ pípla tiše a kvapně uhnula očima. Doufala, že si Mendes její paniky nevšimne, nebo že mu Smith znovu připomene, aby si hleděl svého.

„Už jsi vůbec od doby, co jsi sem nastoupila, vyplňovala hlášení?“ pokračoval v krasojízdě, a tak Shawová zrudla. „Vsadím se, že ne. Do kolonky bydliště se zapisuje adresa, kdybys náhodou nevěděla, princezno!“

Zatnula ruce v pěsti a semkla rty do úzké linky. Snažila se své naštvání z jeho popichování uzemnit, jenže…

„Na jméno bacha, to je zákeřný. Křestní se píše do kolonky-“

„Pro Merlina, udělala jsem koninu, naštvala ho a on mě teď nenávidí!“ vybuchla, jakmile zjistila, že její pohár trpělivost přetekl.

Mendes zdvihnul obě obočí, přitom se mu rty zkroutily do triumfálního úšklebku. „A je to venku!“

Na to se Shawová zatvářila jako uzlíček utrpení a nejspíš by mu i ukázala sprosté gesto, kdyby jen tu práci nedělal tak o dvě desetiletí déle než ona. Zrudla hanbou a těkla očima po místnosti, jen aby se shledala hned s několika páry zaujatě vejrajících spolupracovníků. Zafuněla a rozeběhla se ke dveřím.

V hlavě se jí formoval plán úniku. Byl dobrý a jednoduchý – vyjít z kanceláře bystrozorů, zapadnout na dámské záchody a zabarikádovat se tam na tak dlouho, jak bude potřeba. První dva kroky plus sprint chodbou zvládla celkem dobře. Jenže ve druhém kroku jí svou přítomností zabránil vysoký černoch při těle.

„Ou! Pardon!“ vypískla, když do něj vrazila. Většina její pozornosti v tu chvíli šla na to, aby udržela rovnováhu. Proto si vůbec neuvědomila, že když do něj vrazila, nebylo to lidské tělo, co cítila.

„To nic. V pohodě,“ zadrmolil se silným přízvukem a už už se chystal na cestu chodbou směrem ke kanceláři bystrozorů. Shawová zaznamenala, že měl na sobě pracovní oděv kouzelníka, který se staral o údržbu budovy.

„Oukej, tak… ať vás potrubí moc netrápí!“ pokusila se o vtipnou poznámku za jeho odcházející osobou a pokračovala na záchod. Kritiku svého slabého smyslu pro humor mohla nakonec provést kdekoli.

Se zahučením do kabinky vydechla. Sundala prkýnko, na které se posadila a mlčela jako hrob. Zabralo jen pár sekund, než začala pěstmi třískat do plechové stěny záchůdku, opakujíc sakra a kruci jako mantru.

Musela si to přiznat – s velkými případy se teď mohla rozloučit. Vzhledem k tomu, jak byl McKinnon urputný, dost možná i na několik měsíců. Zatracení drogoví dealeři! Kdyby nebyla bývala tak urputně zatýkala toho velkýho. Kdyby se nesnažila udělat na McKinnona dojem. Ach, kéž by mohla vrátit čas! Kéž by…

Najednou se ozvala hlasitá rána a záchod se otřásl v základech. Shawová vytřeštila oči, přičemž instinktivně znovu přitiskla dlaně na stěny kabinky. Za chvíli však třes odezněl a ona ucítila prapodivný smrad. Zavětřila, nakrčila nos a zamračila se. 

Záchod jí poskytoval útočiště ještě zhruba minutu. To, co ji odtamtud ale vyhnalo, nebyla skutečnost, že byla znovu schopná jakž takž rozumně uvažovat, nýbrž štípání očí a obrovský hluk.

Vyšla z kabinky, rychle si opláchla ruce a otevřela dveře na chodbu.

To, co zmerčila, ji ani trochu nepotěšilo…


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Burning Out The Way III:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!