OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Burning Out The Way IV



Burning Out The Way IVShawová se setkává s první obětí. Dokáže té osobě pomoct a bude o její pomoc vůbec stát? Enjoy! :)

IV.

Bylo jasné, že je něco špatně. Rozkašlala se proto, že vzduch byl nasycený kouřem, a to v takové intenzitě, že ho musela rozptylovat dlaní před nosem. Oči jí slzely, proto musela hůlku nahmatat po paměti. Upřímně, nevybavilo se jí žádné kouzlo, které by ji před tímhle svinstvem mohlo ochránit. Protego – denní chléb bystrozora, a všechny jeho vyšperkované formy – bylo štítem proti magii. Tohle ale nebyla magie.

„Puro!“ Zkusila první formuli, která ji napadla, snad ještě z třetího ročníku Bradavic. Nebyla si jistá, jestli vůbec mělo fungovat na vzduch, nebo jen na tekutiny, ale něco zkrátka zkusit musela.

Naneštěstí to nezabralo. Zkusila proto formuli vyslovit ještě jednou, se stejným výsledkem. Další, co ji napadlo, bylo zkusit obyčejné, kyslíkové kouzlo a zajistit tak nos a ústa. S tím měla docela úspěch – vydrželo celých pět kroků hlouběji do chodby. Jakmile ho ale dým přímo před jejíma očima rozežral, zaklela a s rukou před nosem pozpátku odkráčela zpátky za dveře záchodu, které za sebou rychle zabouchla. Rukama se opřela o stehna a pokoušela se své dramatické pokusy za stálého pokuckávání rozdýchat.

Hlavou se jí přitom honily myšlenky na to, jak se odtamtud sakra dostat.

Za umyvadly zmerčila okno, které se pokusila otevřít. Vedlo sice jen do atria, ale všechno bylo lepší než neudělat nic a udusit se tu. Navíc bylo zaseknuté, tudíž jí nezbylo, než jednat podvědomě. Seslala na něj neverbální Evanesco a okno tak v momentě zmizelo.

„Haló… haló! P-pomoc! Hoří!“ zařvala do prostoru atria a doufala, že se ta informace dostane k nějaké pověřené osobě.   

Rychle si v mysli načrtla seznam pro a proti. Kdyby skočila, zpomalila by svůj dopad Arestem, a byla by v pohodě. Jenže tu bylo pár ale… První, kdyby skočila, nevěděla by, co se to vlastně dělo. Druhé, jestli skutečně hořelo, a její spolupracovníci zůstali v kanceláři, byli v nebezpečí. Třetí… žádné zatřetí, dva důvody bohatě stačily.

„Sakra…“ vydechla a trhla hlavou ke dveřím. Kousla se do rtu, neboť nevěděla co dělat. Neznala žádné posílené kouzlo, kterým by se mohla před kouřem chránit. A proč sakra vlastně ne?! Proč se takové důležité věci nevyučovaly v Bradavicích ani na bystrozorském výcviku? První pomoc uměl dát každý, tak proč sakra ne se ochránit před zpropadeným kouřem?

Zatracený kurikulum!

Očima proletěla místnost. Na umyvadlech bylo mýdlo, vedle umyvadel visel nevzhledný ručník… POČKAT! Ručník. Ručník, ručník… ANO! Vzpomněla si na dobu, kdy chodila do mudlovské školky. Na Vánoce pekli perníky a paní učitelka zapomněla vypnout troubu, když šli spát. Probral je kouř a… zkrátka, dali jim na nos a ústa navlhčené ručníky a odvedli je pryč z budovy.

Shawová se vrhla po tom, který visel vedle umyvadel. Prohnalo se jí hlavou, kolik lidí si do něj asi dnes už otřelo ruce, v důsledku čehož vybíravě nakrčila nos a zaváhala.

„Nech toho, sakra! Chceš pomoct? Tak dělej, co je nutný!“ Dala si auto-motivační řeč – ta totiž vždycky pomohla a jinak tomu nebylo ani teď. Se sebezapřením ručník dala pod proud tekoucí vody. Pak jej trochu vyždímala a dala si ho na nos. S ním, a hůlkou nachystanou k akci, vyrazila ven ze dveří.

Postupovala chodbou blíže ke kanceláři bystrozorů. Kouř kolem ní houstnul. Potkala hned několik lidí utíkajících pryč, k výtahům a ke schodišti. Hulákali na ni, ať jde s nimi – Mary z právního oddělení ji dokonce vzala za ruku a snažila se ji odtamtud odtáhnout. Jenže Cecily se jí vysmekla a zaječela zpátky, že je dožene. Kráčela dál. Někdo říkal, že už jsou na cestě hasiči, což znamenalo, že tu skutečně hořelo.

No paráda… Neuklidnilo ji to, právě naopak, ucítila srdce až v krku.

Zhluboka se nadechla vlhkého vzduchu přes namočený ručník, než odpočítala čtvrté dveře od záchodů. No, vlastně jen dveřní rám s prázdnými panty, protože dveře jako takové tu nebyly. Pokud se nepletla, nacházela se právě při vstupu do kanceláře bystrozorů.

„Merline, to ne…“ vydechla, jakmile zaznamenala, že v místnosti hořelo. Zmerčila, že plameny šlehaly zejména v oblasti jejího stolu – zřejmě proto, že na něm byly hromady papírů, které oheň přiživovaly. Že byly zdejší stoly a židle dřevěné, taky moc nepomáhalo.

Zdálo se jí, že v ohni spatřila hlavu chiméry, ale nebyla si tím jistá. Tedy, byla by radši, kdyby se spletla. Hlava chiméry by totiž znamenala, že šlo o zložár, proti němuž by žádná jí známá kouzla a formule neměla šanci.  

Její stůl nebyl ale jen jedním centrem. Takové tu byly aspoň tři, včetně knihovny, kde plameny už téměř olizovaly horní poličky, Mendesova stolu a oblasti mezi jejím a Mendesovým stolem. A šířily se dál, dokud se nespojily v souvislou, vpřed postupující, ničivou linii.

Taky tady byl ohromný nepořádek, nic nebylo na svém místě. Knihy, které se předtím nacházely v knihovně, ležely různě po zemi, některé byly ve více dezolátním stavu než jiné. Některým stolům chyběly části, stejně tak židlím. Šanony s hlášeními a jinými dokumenty visely na věšácích, jiné ležely na zemi, jeden pak dokonce i na klice šéfových dveří. Jedno z oken bylo vybité.

„Pomoc!“ ozvalo se tiché zvolání a Shawová se bleskurychle otočila. Zamžourala za sebe, jen aby se očima shledala se Smithem. Ležel na zemi, v tom nejkritičtějším místě, které v kanceláři aktuálně bylo. Přesunula se tak, aby viděla na celé jeho tělo, ale to bylo nemožné. Od pasu dolů byl pod spadlým regálem s šanony. Bylo jasné, jak se to stalo – někdo to tu musel vyhodit do vzduchu.  

„Smithe!“ vydechla, rozběhla se jeho směrem a přidřepla si k němu. Položila mu ruku na tvář, v očích otazníky. „Jak… jak ti je?“

„Cecily,“ špitnul zadýchaně. „Už mi bylo i líp.“

Shawová se nervózně usmála, než začala zkoumat, jak je na tom spadnutý regál.  

„Co se tady sakra stalo? Kde jsou ostatní?“ vychrlila kvapně.

Smith se rozkašlal poté, co se nadechl k řeči. „Nálož. Vysoký černoch… říkal něco o krevní čistotě.“

„Vysoký… do háje, to musel být ten opravář!“ prohodila v uvědomění. „ A ostatní? Kde jsou?“

„Mendes proletěl oknem. Jerseyová s Brownem byli na obědě.“ Smith mezi řečí pokuckával. „A-ale McKinnon tady někde musí bejt. Byl tu, když se to stalo.“

„Dobře, dostanu tě odsud. Neboj. Jenom musím… musím zvednout ten regál a-“

„Ne!“ zachrčel muž a instinktivně ji chytil za ruku s hůlkou, kterou už už zvedala k akci. Shawová nechápala, proto poukázal na své pravé stehno. „Ten plech mě pořezal. Podívej se… podívej se na to, prosím.“ 

Udělala, jak jí bylo řečeno.

„No do prdele,“ zasténala, jakmile zmerčila krvavou ránu, jíž se na povrch urputně drala krev. Jediné, co jí jakž takž bránilo volně vytékat, byl kus plechu, který měl Smith ve stehnu zabodnutý. Nevěděla, co s tím. Věděla, že to rozhodně nemůže vyndat, protože právě hliník mohl bránit Smithově vykrvácení.

„Jak…“ Postaršímu muži se zlomil hlas, také proto, že se rozkašlal. „Jak to vypadá?“ 

Blbě. Musela něco vymyslet… hned teď. Taky mu musela dát svůj navlhčený ručník.

„D-dobře,“ odpověděla a sklopila pohled zpět k ráně.

„Nelži… děláš to sice tak roztomile jako moje dcera, ale…“ zasípal. Mlčela, třesoucíma se rukama si vytáhla z riflí pásek a stáhla Smithovo stehno nad ránou. „Tohle nepřežiju, jsem na tom moc blbě. Běž…“ přemohl ho další záchvat kašle. „Postarej se o Paula, má celý život před sebou.“

Shawová k němu vzhlédla, oči rozšířené šokem. Vedle skutečnosti, že McKinnona adresoval jeho křestním jménem, ji vyděsil také klid, s nímž se Smith oddával myšlence, že tu dnes vydechne naposled.  

„C-cože?! Ne! Hasiči už jsou na cestě. Smithe-“

„Cecily,“ oslovil ji křestním jménem, tónem, který říkal vše – od skutečnosti, že už se rozhodl, po skutečnost, že bude umírat s lehkým srdcem. Bylo to děsivé a Cecily to nechtěla přijmout. „Jenom… mám jednu prosbu. Poslední.“

Shawové se do očí nahrnuly slzy. Ani nedutala.

Smith se znovu rozkašlal, a tak mu instinktivně připlácla na obličej mokrý ručník. Doufala, že se mu tak bude aspoň trochu lépe dýchat.

„Moje dcera Elizabeth… chce dělat bystrozorku,“ sípal Smith a Shawová se útrpně usmála.

„Je odvážná, jako táta.“

Muž nevesele zachrčel. „Byl bych radši, kdyby nebyla. Rozmluv jí to… prosím tě, Cecily. Slib-“ znovu začal kašlat, tentokrát výjimečně violentně.

Shawové se po tvářích skutálely první slzy. Chvíli jí to sice trvalo, ale eventuálně přikývla. Sevřela Smithovu dlaň ve své a on se s ní rozloučil. Napodobila Smithe v kuckání, proto jí do rukou vtisknul ručník.

Opouštěla ho s těžkým srdcem, ale nedal si říct. Odehnal ji od sebe. 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Burning Out The Way IV:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!