OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Knocking on Heaven's Door: Epilog



Knocking on Heaven's Door: EpilogGot a secret, can you keep it? Končíme... nebo ne? Ať se líbí! :)

Better lock it, in your pocket

„THEODORE!"

„No jo furt!”

Hejbni kostrou, sakra, čeká se jenom na tebe!” 

Isa dolevitovala do přízemí svůj kufr, a když měla čekat na bratránka pod schody, rozkřičela se na celý barák. Byl pozdní červenec, a oni se, spolu s Iagem MacDougalem, stěhovali do Spojených států. Táta jí na konci června sdělil, že už v prosinci napsal do amerického kouzelnického kongresu, zdali by neměli zájem o jeho služby. Obratem mu odpověděli, že jsou jeho nabídkou nadšení a rádi ho uvítají ve svém diplomatickém sboru.

Dokonce mu nabídli byt v New Yorku, Iago však odmítnul s tím, že si koupí dvoupodlažní dům se třemi ložnicemi, na okraji Manhattanu.

A tak nebylo co řešit.

Isobel v Británii nic, kromě Theodora a několika dalších přátel, nedrželo. Donutila tedy Iaga, aby strýci Julianovi vysvětlil, že - vzhledem k nastalé politické krizi ve Velké Británii - bylo pro jeho syna nejlepší, aby odjel do Ameriky s nimi, a Julian souhlasil.

„No konečně, ty krasotinko… počkej! Nezapomněl ses přepudrovat?” protáhla teatrálně, opírajíc se o klec s Ellou Fitzgeraldovou. Theodore jí ukázal zdvižený prostředníček.  

„Starej se laskavě o sebe. Co to vůbec máš na sobě?” Máchnul rukou k jejímu vzezření. Odívala riflové kraťasy a tričko s logem Belfastských netopýrů. „Iago ti asi milionkrát říkal, že jdeme rovnou na to setkání s ředitelkou Ilvermorny, a ty máš na sobě… tohle. Merline, to zas bude ostuda.”

„Jéžiš, já na to úplně zapomněla!” Plácla se do čela a dřepla si ke kufru, který položila a otevřela.

„No… ty jednou někde zapomeneš i hlavu,” ozval se, se svou typickou, cynickou věcností.

To už ovšem kdosi zazvonil u dveří a Theo se nabídnul, že půjde otevřít.

„Čau, Theo, jsi ready?” K Ise se donesl známý hlas, proto vzhlédla od svého kufru. Zjistila, že v rámu dveří stála její usmívající se sestra, v důsledku čehož i Mrzimorka - pardon, bývalá Mrzimorka - vyvedla koutky úst do potutelného úsměvu.

„Kde je ségra?” otázala se Morag, než prošla kolem Theodora dovnitř vily Gun Aim.

„Tady jsem!” vyhrkla mladší ze dvou brunet, přičemž se vyhoupla na nohy. V rukách svírala dvoje šaty - jedny mátové, s krajkou, druhé světle šedivé, o něco delší, pouzdrové. „Čus, Mor! Prosím tě, já vůbec nevím, který si mám vzít. Šedivý, nebo zelený?”

Moražiny hnědé oči, přimhouřené do úzkých linek, zakotvily na šatech v Isiných rukách. Přišla k sestře blíže a prohlédla si obě možnosti.

„Zelené, jestli nechceš vypadat upjatě,” doporučila jí předtím, než se navzájem obdarovaly objetím a polibky na tváře. „Nepotřebujete s něčím pomoct?”

Bylo záhadou, jak se starší slečna MacDougalová dostala z kómatu. Isa by nepřeháněla, kdyby řekla, že její probuzení přišlo jako blesk z čistého nebe. V červenci jim prostě, z ničeho nic, zavolali od Svatého Munga, že se Morag probrala. Ani lékaři netušili, jak anebo proč se to stalo, a už vůbec si nebyli jistí, jak je možné, že poznávala lidi kolem sebe.

Iago jí nabídnul, aby jela s nimi, jenže ona odmítla. Rozhodla se, že si v Británii dodělá bystrozorské zkoušky. Nebydlela s nimi, máma jí koupila byt v Edinburghu, jako jakési bolestné za ta léta, kdy se o Morag nestarala. Isa měla dokonce podezření, že se její sestra stala členkou Fénixova řádu, neboť nemohla ignorovat její chuť bojovat se zlem a její odhodlání zbavit svět Voldemorta.

„Ne, ne, všechno v pohodě. Jenom se frčím převlíct… stejně se čeká na Ednu!” zabouchla za sebou dveře jídelny, aby měla, na to převlíkání, klid.

 

Když se vrátila, Theodore se smál něčemu, co Morag řekla. Byl tu i táta, jenž se k ní přesunul očima v momentě, kdy se Isa objevila v jejich blízkosti.

„To je dost,” prohlásil Iago provokativně. „Už jsem myslel, že tě tu budeme muset nechat, Hvězdo.”

Isa se ušklíbla, nic na to ale neřekla, jelikož měla plné ruce práce s uhlazováním své sukně. Iago se otočil k Morag, které předal klíče od vily Gun Aim. Rovněž ji žertovně upozornil, že bude jedinou členkou rodu MacDougalů na Britských ostrovech, tak ať se podle toho chová.

Morag si klíče převzala a slíbila, že bude hodná.

„Ehm… ségra, můžeš na chvilku?” otázala se jí, z ničeho nic, Isa, hlavou kývnouc směrem k východu z místnosti. „Pojď se mnou, chci ti něco ukázat.”

Morag ji následovala ven poté, co Isa Iaga ujistila, že budou zpět do několika minut. Holky spěchaly ke schodům a po těch nahoru, do patra, k Isinu pokoji.

„Upřímně, začínám se bát,” podotkla Morag, ale následovala sestru dovnitř.

„To dobře děláš,” zhodnotila Isa s neutrálním výrazem ve tváři. Došla ke skříni, odsunula posunovací dvířka a vyndala náhradní hůlku, dobře schovanou na vnitřní straně dvířek.  Dlaní odsunula na stranu věšáky s oblečením, které se jí do kufru už jednoduše nevešlo, a proto muselo zůstat zde.

„Revelio!” Isa máchla hůlkou k protější stěně skříně a Morag napjatě sledovala, jak se v ní pomalu objevil šuplík.

„Pro Merlina, co to má bejt?” zalapala po dechu starší ze sester. „Odkdy máš dvě hůlky? A proč máš sakra skříň zabezpečenou jako hrad Nurmengard v Grindelwaldových zlatých letech?!”

Isa k ní jen mávla rukou na znamení, aby přišla blíž, než šuplík vysunula a dala tak na odiv krabici, jež se v něm schovávala.

„Nechtěla jsem - a furt nechci - aby se tohle dostalo do rukou někoho jinýho než tebe,” pípla mladší MacDougalová. „A neřvi tolik, nebo nás uslyší a celý tohle moje půlroční tajnůstkářství přijde vniveč!”

Morag podezíravě přimhouřila oči, nicméně neprotestovala. Na to byla až příliš zvědavá, co bylo tím velkolepým tajemstvím, které se Isa snažila zuby nehty uchránit před světem. Provedla několik kroků kupředu a dřepla si vedle sestry. Oči jí ihned padly na prostou, papírovou krabici od bot, obmotanou lýkovým páskem. Chtěla se jí dotknout, ovšem Isa ji včas po ruce plácla.

„Ne! Je to zabezpečený žihadlovou kletbou! Jedinej dotek a skončíš u Munga!”

Morag se ušklíbla, stáhnouc ruku zpět. „Doufám, že je v tom balíku aspoň deset diamantů, mládě peruánského opálookého draka a všechny relikvie smrti. Protože jinak mi není jasný, proč bys sakra něco musela takhle-”   

„Buď zticha!” Isa jí, poněkud impulsivně, dala dlaň přes ústa, neboť nespatřovala jiný způsob, jak sestru umlčet. „Tohle není žádná sranda! Jde tu o to, co se ti stalo tehdy na Příčné!”

Starší z nich přimhouřila oči. „O čem to sakra-”

„Máma o tom lhala nám i bystrozorům. Když jsem na ni ale zatlačila, řekla mi pravdu. Tu kletbu na tebe neseslal Herrero. Máma ho dostala za mříže proto, aby kryla větší zvíře,” prohlásila Isa smrtelně vážně. „Mor, tím, kdo tě zaklel, je Barty Skrk junior. Měl by sedět v Azkabanu, jenže ho pustili pro dobré chování. Vím, že je to šílený, ale je to tak!”

Morag mlčela, u čehož ohromeně zírala, proto jí Isa povzbudivě stiskla dlaně ve svých. Z dolních pater se k nim doneslo zvolání Isobelina jména a ona se poplašeně otočila. „Hele, nemám moc času. Na ten balík ti stačí Finite, ten šuplík odhalíš Specialis Reveliem, náhradní hůlka je schovaná na vnitřní straně dveří. Je tam všechno, co jsem o Skrkovi našla v knihovně, v novinách, ve zpřístupněných záznamech ministerstva, a tak dál. Kdyby ti něco nebylo jasný, tak volej. Já už-”

„P-proč?” vyhrkla bývalá Zmijozelka koktavě. „Proč jsi mi to neřekla dřív? Iso já… mohla jsem...”

Mrzimorka si povzdechla. „Protože jsem čekala, až se vykurýruješ dost na to, abys nedostala infarkt.”

Dostalo se jí odfrknutí. „To jsou teda vtipy!”

„Já to ale myslím vážně,” prohlásila Isa neoblomně. „Odkládala jsem to tak dlouho, jak to jen šlo, protože jsem brala ohledy na tvůj zdravotní stav. Průběžně jsem sondovala u Edny, jak je na tom tvoje srdíčko, ta ale říkala, že tě máme držet v naprostém klidu.”

Kdosi zabušil na dveře pokoje a zanedlouho to doplnil Theodorův hlas: „Iso! Pojď už!”

Mladší z brunet se jala šuplík zasunout zpět do zadní stěny skříně a už už vytahovala hůlku. Její sestra ji však předběhla.

„Co krví ukryto jest, nechť jen krví lze nalézt,” Morag zašvitořila jakousi Ise neznámou, patrně pokročilou formuli, a z její hůlky se vyhrnul mrak růžové mlhy, Ta obalila nejprve šuplík, a poté i celou skříň, která v momentě zmizela dívkám z dohledu.

„Hustý!” zamručela uznale mladší ze sester.

Morag se chtěla ještě na něco připtat, ovšem to už se do místnosti - tentokrát bez zaklepání - nahrnul Theodore. Netušila, nakolik byl do věcí ohledně incidentu na Příčné zapleten, proto jí nezbylo než mlčet.

Všichni tři se postupně odebrali do obýváku, k letaxovému krbu.

„Tak tímhle to končí?” pípla Isa, najednou docela smutně. Rukou přitom bezděčně nahmatala náramek, který měla na levém zápěstí. Netušila, kde ho koupila, nebo od koho ho dostala. Měla ho na ruce toho večera, kdy se, po tom hrozném výbuchu, probrala na pozemcích Bradavického hradu. Přesto měla podivný pocit, vždy, když chtěla náramek sundat.

„Ne, tímhle to začíná,” vydechla její sestra, načež kolem ní, se slzami v očích, obmotala paže v pevném objetí.


 

Drazí čtenáři, 

je to tady, konec příběhu. Ale neklesejte na mysli, na mém shrnutí se, po dopsání Království za Královnu, objeví povídka nová - prozradím, že půjde o pokračování (spin off :'D) Knocking s názvem The Sinnerman, v němž bude hlavní postavou Barty Skrk ml. V této povídce se ponoříme do příběhu incidentu na Příčné aka prokletí Morag MacDougalové. 

Tímto bych ráda poděkovala všem, kteří s Knocking vydrželi až do konce. Jen pár technických údajů - Knocking on Heaven's Door (inspirovala jsem se u písně skupiny Guns'n'Roses) má celkem 29 kapitol + Prolog + Epilog. Má 105 stran ve Wordu, objevilo se v ní 32 postav (jestli dobře počítám). Je mou první povídkou s HP tématikou. Jen  pro zajímavost, Vy, čtenáři, jste ji zvolili 2. nejlepší povídkou měsíce března 2019, což je velkolepý úspěch, který jsem vůbec neočekávala.

Děkuji jmenovitě Maye, E.T., Rusaličce a Fluffy za všechny komentáře, které mi dodávaly vůli povídku dopsat, stejně jako všem těm, kteří Knocking dali hlas. Taky děkuji svému skvělému tátovi, který mi (nevědomky) posloužil jako vzor pro postavu Iaga MacDougala. 

No, a jak se povídka líbila Vám? Nebojte se mě informovat v komentářích (nekoušu)! :) 

Ještě jednou Vám všem děkuji za Vaši přízeň a budu se na Vás těšit u dalších svých povídek. <3

S láskou, 

Tinker :)   


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Knocking on Heaven's Door: Epilog:

4. Fluffy admin
12.06.2019 [17:05]

FluffyMoje milá,

nemůžu uvěřit, že příběh Isy a Draca už skončil. Zdá se mi to jako včera, co mi prolog přistál v administraci a já na něj skepticky klikla a říkala si, že to bude jen jedna další z mnoha fanfikcí, které jsem za ty roky přečetla, a že mě zas hlavní hrdina bude zlobit, protože se chová absolutně nelogicky k tomu, co vymyslela Rowlingová.

Ještě nikdy jsem nebyla šťastnější, že jsi mi, obrazně řečeno, nakopala svojí povídkou zadek. Emoticon

Prostě jsi jednoduše přišla, s každým dalším dílem rozháněla moje obavy a já se přistihla, že se nemůžu dočkat, až se zas ponořím do příběhu o hubaté Mrzimorce a Zmijozelovi se srdcem na správném místě.Emoticon

Než se obrátím k příběhu, chci ti poděkovat.

Za tisíc věcí.

Ale hlavně za to, že svým psaním dokážeš zlepšit i ten sebenejhorší den. Kdybych ti měla za každé literární záchranné lano koupit čokoládu, nejspíš bys za chvíli vypadala jako strýček Vernon. Emoticon

Myslím, že není potřeba dokazovat, že psát opravdu umíš. Má to vtip, skvěle vyvážené popisy, hladce plynoucí dialogy, zvraty tam, kde mají přesně být. Nebudu říkat, že jsem „četla Rowlingovou“, protože já četla tebe a bylo to naprosto perfektní. Harry Potter je jen jeden a tys mu svým talentem rozhodně složila hold. Emoticon

Mám ráda, když si autoři vymyslí vlastní postavy, líbí se mi pozorovat vždycky střet fikce a fantazie, jak hezky dokáží využít, co jim již předepsaný svět nabídl, a přetvořit si to k obrazu svému. Isa mi bude chybět. Ta holka mi přirostla k srdci a pevně doufám, že se v Moražině příběhu k mladší z děvčat MacDougalových alespoň sem tam vrátíme. Na tu starší jsem samozřejmě zvědavá; jestli bude alespoň z poloviny tak boží, nemůže mě to zklamat. Emoticon

Mladý pan Malfoy nepatřil nikdy mezi moje nejoblíbenější postavy (promiň, Draco, ale Sirius je prostě příliš hlasitý a hrozně nerad jakoukoliv konkurenci Emoticon), ale Draca v tvém podání bych si nechala líbit mnohokrát víc než v originální předloze. Obdivuju, že jsi dokázala přenést tu esenci jeho postavy z knih do povídky, ale dala mu něco navíc – a to něco, to pověstné je ne sais quoi, je prostě jen důkazem tvého spisovatelského umu. A já si Zlatovlásku zamilovala. Získal si mě. Tvůj Draco. A tvůj Draco bude pro mě vždycky něčím víc. Emoticon Emoticon

A i další postavy… trochu ňouma Theo, veselá Edna, rozpolcená Daphne, skvělá Maime, vtipná Ginny… a neméně perfektní Iago, který mi bude při scénách na ministerstvu v knížkách hodně chybět. Otcovská figura na jedničku a pozdravuj ode mě tatínka.

Děkuju ti za báječný příběh, který měl naprosto všechno. Nutil mě smát se nahlas, dojatě se usmívat, strachem skoro ani nedutat, nervozitou se třást, ale hlavně mě vtáhnul do Bradavic, na to nejkouzelnější místo v srdci nás všech. Emoticon

A až jednou zase budu číst „O devatenáct let později“… na tom peróně na nástupišti 9¾, u funící červené lokomotivy, bude vedle Draca Malfoye stát Isobel MacDougalová, a nikdo jiný.

Děkuju. Emoticon Emoticon

3. Rusallicka
12.06.2019 [14:09]

Byla velmi dobře napsaná. Jen jsem doufala, že Isobell a Draco se dají dohromady. Jsem zvědavá, jak budeš pokračovat v další povídce. Jen tak dál. Emoticon Emoticon Emoticon

2. Maya666
12.06.2019 [12:41]

Byla to nádherná povídka Emoticon Emoticon jsem zvědavá na Spin-off, ale taky bych ráda věděla co plánuješ dál s Dracem Emoticon

1. E.T.
11.06.2019 [21:52]

Byla to krásná povídka. Emoticon Emoticon Na spin-off se moc těším, ale spíš bych ráda viděla Dracův příběh, aspoň v nějaké zkrácené verzi, když ne plnohodnotný příběh s x kapitolami. Vážně by mě zajímalo, jestli se po konci války vypraví za Isou. Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!