OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Knocking on Heaven's Door: Kapitola dvacátá druhá



Knocking on Heaven's Door: Kapitola dvacátá druháNaši drazí jsou doma. Isa si ujasní, proč je Snape takový, jaký je, a udělá jedno stěžejní rozhodnutí. To Draco se bude účastnit schůze Voldemortových vojáků. Co mu na ní vyrazí dech? Ať se líbí! :)

Šťastná znovushledání

„Hvězdo…“ vydechnul Iago poté, co se zjevil ve vchodových dveřích. Isu tím donutil zanechat pokusů zapálit si cigaretu. Otočila se a obdařila otce širokým úsměvem.

„Tati!“ Rychlými kroky zničila distanc mezi nimi a vpadla mu do náručí. Nos zabořila do límce jeho košile, která voněla jeho ikonickým parfémem – kosatec, pomeranč a santal. Nezaměnitelné, milované.

„Isobel.“ Zabořil obličej do jejích vlasů a rovněž vdechoval její vůni. „Chvála bohu, že jsi v pořádku.“

Mlčky tam postávali několik minut. Oba měli své starosti. Mrzimorka ty jeho zřetelně spatřila na jeho tváři, v níž se skvěly vrásky. Přesto teď, s jeho příchodem, pocítila známý hřejivý pocit, který jí prostoupil až do konečků prstů. To Lorda MacDougala zaplavil klid, který byly schopny vyvolat jen šedivé oči jeho dcery.

Odtáhnul se od ní a pravou dlaní sevřel její bradu. Hlavu jí natáčel podle potřeby tak, aby si ji mohl pořádně prohlédnout.

„Jsi kost a kůže. To máš z toho svého vegetariánství,“ vyčetl jí zasmušile. „Jíš ty v těch Bradavicích vůbec něco?“

„Jo, jím normálně,“ bránila se. „Zeptej se Theodora, když mi nevěříš.“

„Od toho se pravdy nedočkám. Je mi jasné, že ho máš podplaceného,“ pronesl muž realisticky, na což se Isa zakřenila.  Pak už ovšem očima sjel k cigaretě v dívčině ruce, u čehož se zamračil. „Vidím, že si stále dobrovolně kazíš zdraví.“

„J-já…“

„Ne.“ Zdvihnul ruku na znamení ticha. Isa zbledla, jelikož netušila, co bude následovat. Iago chvíli dramaticky mlčel, než dodal: „Dojdu si pro doutník, tak na mě počkej. Na oslavu tvého příjezdu si rád zapálím taky.“

Pak už se brunetě rozlil na tváři úlevný úsměv a ona poslušně vyčkávala, až se otec vrátí.

„Tak povídej. Co se to, prosím tě, v prosinci dělo s tou Bellovou?“ Z úst mu, spolu se slovy, vyšel dým z doutníku. Isa věděla, že když byl Iago v jejím věku (a ještě dlouho poté) kouřil první cigaretovou ligu. V pětatřiceti ale prodělal černý kašel, a tak se kouření rozhodl omezit. V současné době si škudlil jednu krabici kubánských doutníků celých dvanáct měsíců.

Vydechla, oklepala cigaretu a opřela se bokem o sloup před vchodem. Získala tak čas, aby si v hlavě srovnala odpověď, kterou by z příběhu vynechala Malfoye. „To byl mazec! V Prasinkách si na ni někdo došlápnul, zaklel ji Imperiem a dal jí balík s prokletým náhrdelníkem, který měla předat někomu v hradě. Ona ho ale cestou otevřela. Do dneška se neví, komu ho měla dát a vlastně ani kdo jí to udělal.“

„A proč z toho Srabus podezíral zrovna tebe?“ pokračoval Iago v kladení otázek. Pousmála se nad tím, že se její otec už ani nesnažil vzpomenout na Severovo jméno.   

„Mě se ptej!“ Rozhodila rukama. „Snape si vymyslel velkolepou teorii, ve které jsem hrála hlavní roli. Prostě si na mě zasedl, já ale vůbec netuším proč! Nikdy jsem k němu nebyla drzá, právě naopak! Ostatní často ztratí nervy, já jsem ale vždycky příjemná. Ať dělám cokoli, tomu umaštěnýmu volovi se prostě nezavděčím!“

Iago se zatvářil vážně, u čehož potáhnul. Isa musela několik sekund počkat, než si do sytosti užil chuti svého doutníku.

„Chyba není v tobě, Iso,“ prohlásil věcně. „Když jsem začal chodit do Bradavic, Snape, Black, Potter, Remus, a tak dále, byli ve druháku. Byla to jiná doba, tvrdá, ale v mnoha ohledech daleko jednodušší. Nemuseli jsme si hledat kamarády – jakmile ses dostala do koleje, přátelé si našli tebe. Snape se ale dostal do Zmijozelu, i když nebyl čistokrevný. Byl raritou, bohužel, ne v dobrém slova smyslu. Vždycky jsem měl pocit, že on sám se chtěl dostat do Nebelvíru.“

„Počkej, počkej.“ Isa na něj nevěřícně vytřeštila kukadla. „To mi chceš říct, že Snape je vlastně, ve skrytu duše, chrabrý princ ve zlato-rudé zbroji?“ Uchechtla se. „Jak jsi na to, u Merlina, přišel?“

Iago pokrčil rameny. „Byl samotář, s nikým se nebavil. Vědělo se, že ho Black a spol šikanovali, on ale i přesto vždycky toužebně hleděl na nebelvírský stůl.“

„Tak to je gól!“ Rozchechtala se na celé kolo. Iagovi se na tváři objevil potutelný úsměv. Pohled na ni, smějící se a šťastnou, ho těšil. „To musím říct Dracovi, umře smíchy!“

Iago pozdvihnul obočí a Isa se zarazila. Vážně řekla Dracovi? DRACOVI?!

„Dracovi?“ zopakoval její otec podezíravě. Jako by jí jeho jméno v hlavě nerezonovalo už dost.

„Ehm… Theovi!“ vyhrkla rychle. „Chtěla jsem říct Theovi!“

Iago přimhouřil oči. „Iso, je tu něco, co mi neříkáš?“

„Není!“ Nervózně se ošila. „A i kdyby bylo, nechci se o tom bavit. Můžeme změnit téma?“

„Proč se snažíš zamlu-“

„Matka,“ pronesla prostě a výstižně, smrtelně vážným tónem. „Pojďme se bavit o ní. Potřebuju s ní mluvit, a to co nejdřív. Zařídíš nám setkání?“  

Tentokrát se regulérně zamračil. „Jistě, já… samozřejmě. Udělám to, přeješ-li si to tak. Musím se tě ale zeptat, proč najednou ta drastická změna názoru?“

„Chci ji pochopit,“ zalhala, přičemž odhodila malinkatý zbytek cigarety do kupy sněhu vedle schodů. „Potřebuju vědět, proč nás opustila a taky proč chce Morag odpojit od přístrojů. Kdo ví, třeba se bude cítit provinile a nechá mě nakouknout do svý mysli. Stát se může cokoli, že jo,“ zopakovala frázi, kterou Draco použil, když na něj v říjnu tlačila, aby s ní šel na hodinu.

Pak pohlédla otci do tváře. Nic z ní nevyčetla, ale dala si dobrý pozor na to, aby ani on nic nevyčetl z té její.  

„Dobře. Dobře, jak si přeješ,“ pronesl nakonec, „ještě dnes jí zavolám, bude nadšená.“

„Fajn,“ Isa kývla hlavou, „díky.“

„Nemáš zač.“ I on sám se teď měl rozloučit se svým kuřivem. Byl vážný, a to nejen proto, že musel odhodit zbytek svého milovaného doutníku.

„Nepůjdem domů? Je mi už celkem zima,“ nadnesla lehkým tónem. Iago k ní zvedl zkoumavý pohled. Mohla říct, že tělem byl přítomen, jeho myšlenky ale bloudily v jiných končinách. „Povíš mi o práci?“

Chvíli mu trvalo, než přikývnul. Usmál se na ni a dal jí ruku kolem ramen. Pak už se společně vydali do domu. „Jistě. Je toho sice tolik, že ani nevím, kde začít, ale pokusím se to nějak shrnout.“

***

Draco seděl s hlavou sklopenou u dlouhého ebenového stolu v jídelně. Ruce zatínal v pěsti, aby nebylo tak zřetelné, že se mu třásly. Místnost se postupně naplnila smrtijedy – byli tu všichni do jednoho. Lidi, které znal celý svůj život. Mnoho z nich dlužilo jeho rodičům, s několika z nich byli Malfoyovi dokonce spříznění. Ti, kteří se tvářili být přáteli jeho rodiny, se teď krutě šklebili a špitali si o něm. Jen jedno místo zůstávalo volné – to vedle Snapea. Byl tu už dokonce i sám velký Severus. Seděl po Voldemortově levici, jako jeho věrný poskok.

Dracovi se zvednul žaludek. Jak se na sebe mohl dívat do zrcadla? Učil Pottera stejně dlouho jako Draca samotného. Viděl ho vyrůstat, učil ho kouzlit. Říkalo se, že člověk, který vás naučí první útočné kouzlo, ve vás zanechá stopu. Ta je pak patrná vždy, když do ruky chytnete hůlku. Malfoyovo i Potterovo první útočné kouzlo měl na štítu právě Snape.

V duelovém klubu ve druhém ročníku, na jeho členy vedoucí klubu (slavný Zlatoslav Lockhart) kašlal, a tak ho Snape zastupoval častěji, než se Lockhart kdy na kroužku ukázal. A třebaže Draco z duše nenáviděl představu, že by ho s Potterem mělo něco spojovat, byl to právě Snape, kdo je oba naučil Expelliarmus.

A přece mu nečinilo nejmenší potíže zrazovat ho – svého studenta, kterého šest let piplal pro kouzelnický svět. Zrazovat člověka, kterého znal od doby, kdy byl dítě. A ne jen jeho. Draco nemohl než „vzdát hold“ profesorově exemplárně zmijozelskému jednání.   

„Draco, miláčku! Tak přece sis našel cestu domů.“ U jeho židle se zjevila Bellatrix Lestrangeová. Jen z tónu, jakým ho přivítala, mu běhal mráz po zádech, nemluvě o tom, že ho rukou chytla za bradu tak, aby si ho mohla prohlédnout ze všech stran. „Cissy, nějak ti v těch Bradavicích pohubnul. A bledý je jak stěna. Být to moje dítě, domohla bych si na řediteli pořádek!“

„Je mi fajn, Belo, neměj péči,“ odsekl Draco předtím, než stihla Narcissa svou sestru odbýt sama.

„Nabroušený jazýček, to je novinka,“ poznamenala bruneta s šíleným úsměvem. „Narostl ti hřebínek. No, už bylo na čase. Věděla jsem, že v sobě musíš mít po matce kus hrdého Blacka, převažujícího nad malfoyovským slizem.“

Trhnul hlavou, čímž se vysmeknul z jejího sevření. Semknul rty do úzké linky a zasyčel: „Uvědomuješ si, že mě urážíš?!“

„Vztahovačnost… bohužel stále připomínáš svého otce. Nejen zjevem, ale i hloupostí!“ Nejprve si odfrkla, pak se ale zasmála, krutě a ledově.

„To stačí, Bellatrix,“ zavrčela Narcissa. „Jestli chceš zesměšňovat mou krev, začni u mě.“

Beliny hnědé oči se tak v mžiku přesunuly z jejího syna na sestru. „Hmm, to je lákavá nabídka, sestřičko.“ Naklonila hlavu na stranu, u čehož vytáhla hůlku. Narcissa protočila očima. Věděla, že se nemá čeho bát. Ať už byla její starší sestra jakákoli, nic by jí neudělala. „Dáme si duel?“

Plavovláska ji probodla netečným pohledem. „Ne, děkuji. Já jsem z toho, na rozdíl od tebe, vyrostla.“

„Kuš, s tebou není žádná sranda!“ vyjekla tmavovláska. Cissy jí chtěla doporučit, aby si sedla a zklidnila se, jenže Bellatrix namířila hůlku na Draca. „A co ty, panáčku? Ukážeš, co v tobě je, nebo budeš posera jako taťulda?“

„Lestrangeová, neprovokuj,“ tentokrát už se ozval i Snape.

Bellatrix pomalu přešla okolo Luciovy a Narcissiny židle, až na své místo po Severově levici. Hůlku však měla stále namířenou na nejmladšího Malfoye. Draco sáhnul pro tu svou, dokonce se jal ji vytáhnout, jenže než se stihnul vyhoupnout na nohy, Narcissa zaryla nehty do jeho zápěstí a obdařila ho varovným pohledem.

„Jak se daří Fortescueovi, Bellatrix?“ ozval se Lucius. Jeho otázka u stolu vyvolala vlnu chechtání a špitání. Bella sama se zamračila. „Neměla jsi ho náhodou předvést k výslechu? Ach, ano, měla. Pius Břichnáč mi ale řekl, že se Fortescue sluní na Jamajce, pod ochranou tamního ministerstva. Zvláštní. Skoro to budí dojem, že ti utekl.“

Tentokrát musel Rodolphus Lestrange držet svou ženu zpátky, a to až do chvíle, než se otevřely dveře jídelny.

Jakmile se v nich objevil Voldemort, Bella se uklonila a zmlkla. Jako by to snad ani nebyla ona. Draco byl na podobné výstupy zvyklý. Připadal si jako ve škole a dokázal si živě představit, že tak nějak to - za dob, kdy byli ve školních letech jeho rodiče - vypadalo i v Bradavicích. Bellatrix urážela Lucia, Lucius jí oplácel stejnou mincí, Narcissa byla rozpačitá z toho, na čí stranu se má přidat, a tak zůstávala nestranná, a Snape krotil emoce na obou stranách. Jenže teď jim sakra bylo už přes čtyřicet. Jak by řekla MacDougalová, měli by se hodit do klidu.

Rovněž si nikdy předtím neuvědomil, kolik lidí při sporech těch nejdůležitějších stálo na jeho straně. Kromě rodičů a Severuse měl také přízeň všech, kteří měli Lestrangeovy rádi ještě méně než Malfoyovy (a že jich nebylo málo). Mezi takovými byli například Julian Nott, Corban Yaxley, John Mulciber, či Zlata Dolohova, manželka Antonina Dolohova. Draco osobně neměl rád ani jednoho z nich.

„Mí věrní,“ pronesl Voldemort, přičemž se usadil na své místo, „vítejte. Předpokládám, že víte, z jakého důvodu jsem vás dnes svolal.“

Bylo ticho.

„Můj pane,“ ozvala se po chvíli Bela. „Draco nás… tedy vás má spravit o svém úkolu a jeho výsledku.“

Černokněžník se zatvářil otráveně. „Ano, o tom až později. Objevily se důležitější záležitosti.“

Přítomní se po sobě zmateně, možná až smutně podívali a začali si špitat. Těšili se… doufali, že se dnes dočkají trestu. Že se na podlaze bude svíjet v křečích z mučící kletby nějaký člověk. Odhadoval, že většině z nich bylo jedno, kdo jím bude; že mělo jít o Malfoye tedy byl jen takový příjemný bonus. Voldemort jim však nedal moc prostoru k projevování nevole. Zdvihnul ruku a jediným máchnutím otevřel dveře. Všechny zvědavé pohledy, včetně Dracova, se přemístily k vchodu do místnosti.

„Drtivá většina z vás si pod jménem Bartemius Skrk představí bývalého úplatného ministra kouzel. Proradného červa, ostudu našeho pokolení, přívržence mudlů,“ odříkal. „Jen hrstka z vás si vzpomene na jeho syna – věrného vojáka, mého stoupence, přívržence naší věci, Bartyho Skrka mladšího.“

„P-pane, ten je ale…“ vyhrknul Rabastan Lestrange. „Barty je mrtvý.“

Voldemort se na něho ani nepodíval, jen se vymrštil na nohy. „Mýlíš se.“

„Já jsem ho viděl umírat, byl v cele vedle té mé, když-“

„Tiše,“ pronesl černokněžník chladně a vyrovnaně, čímž Lestrange umlčel. Draco vlastně mohl říct, že byl Voldemort toho dne v dobré náladě. Pár schůzek smrtijedů už zažil, takže věděl, že bylo jen otázkou času, než ho někdo vytočí. Obecně ale dokázal být daleko horší. „Můj milý Rabastane, nevěř všemu, co ti nepřítel předhodí. Zdání často klame.“

Rabastan sklonil hlavu a stáhnul se.

„Nuže, mám pozornost všech přítomných?“ Voldemort zdvihnul ruce, jako by byl dirigent a zbytek místnosti jeho orchestr. Draco na sobě ucítil jeho pohled, a tak vzhlédnul. Temný pán se však bez hlubšího zájmu očima přesunul k dalšímu člověku kdesi za Dracem, v důsledku čehož si Malfoy oddechnul.

„Barty, příteli, smíš vstoupit.“ 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Knocking on Heaven's Door: Kapitola dvacátá druhá:

4. TinkerTailorSoldierSpy přispěvatel
05.05.2019 [10:49]

TinkerTailorSoldierSpyDěkuji Vám všem za komentáře! Moc mě těší váš neutuchající zájem o Knocking. EmoticonEmoticon Chápu, že je Vám Draca líto, a mrzí mě, že to tak musí být. Jak si ale můžete všimnout, blížíme se ke konci 6. ročníku,přituhuje.
E.T., Barty se v HP 6 nevyskytuje - na Wiki jsem vyčetla, že by snad už měl být mrtvý, nebo minimálně zavřený v Azkabanu. Já se ale rozhodla upravit si to k obrazu svému! Emoticon Vždycky se mi zdálo, že Barty má obrovský, nevyužitý potenciál, nemluvě o tom, že ho v HP 4 hraje David Tennant, který je skvělý a naprosto dokonalý.Emoticon Tak jsem prostě vzala Bartyho a rozhodla jsem se ho udělat jedním z hlavních záporáků. Vím, že je to další, tentokrát dost velký odklon od děje HP, ale tak... snad mi i toto odpustíte. A kdo ví, třeba si vás ještě Barty získá.Emoticon
Fluffy, říkala jsem si, jak se ti budou líbit smrtijedi! Mně osobně se tahle kapitola psala hrozně dobře, myšlenky proudily (zvláště u smrtijedů) jako splašené. Jsem prostě sebemrskačka, jako ty! Čím hůř na tom Draco je, tím nadšeněji píšu. Emoticon Emoticon
Mayo, děkuji za krásná slova. Emoticon Neboj, Barty ještě ukáže, co v něm je, i když je v této povídce spíše taková vedlejší postava. To v pokračování se na něj budete moct těšit se vším všudy! EmoticonEmoticon

3. E.T.
05.05.2019 [10:15]

Jsem zvědavá, jaké máš plány s Bartym, i když časově mi to nezapadá do děje, který se odehrává v 6. ročníku. Barty Skrk Junior byl v knize v Ohnivém poháru, tudíž Smrtijedi by měli vědět, že nezemřel v Azkabanu. NA druhou stranu si už nevybavuji, co se s ním stalo po odhalení na konci turnaje.
Taky se těším na konfrontaci Isy s matkou. To bude strhující! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Fluffy admin
04.05.2019 [20:18]

FluffyU Merlina! Emoticon
No, to jsou mi zvraty! Barty Skrk mladší... Čumím jak tele na nový vrata, to jsem fakt netušila. A ráda si počkám na to, co s ním máš v plánu. Co ale musím ocenit hned, je tvůj um popsat skvěle atmosféru místa a okamžiku. Ať už se jedná o setkání Pána zla a jeho smrtijedů, kdy bylo napětí skoro hmatatelné, nebo pěkný rozhovor dcery s otcem, kde jsem naopak ocenila, jak hezky jsi popsala tu vřelost, kterou k sobě Iago s Is cítí. Děkuju. Emoticon Emoticon

1. Maya666
04.05.2019 [16:18]

Jsem zvědavá jak proběhne setkání Isy s matkou i na to co plánuješ s Bartym Skrkem Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!