OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Na konci duhy - 20. kapitola

13.11.2017 (09:00) • AndysekAndysek • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 2× • zobrazeno 998×

Když se objevila v krbu, seděl ředitel zmijozelské koleje ve svém křesle. Rychle z něj vstal, aby mohl svou návštěvu přivítat. Přece jenom se jednalo o oficiální večeři, i když si nebyl jistý, jestli to samé vnímá ona. Nebyl z těch, co by měl řeči připravené, vždy uměl vše vypotit improvizací přímo z paty, ale tentokrát to bylo jiné. Snažil se alespoň nahrubo si naplánovat úvodní řeč, ale jakmile ji spatřil ve svých soukromých komnatách, v róbě ve zmijozelských barvách, jeho naučená slova jakoby se rozplynula ve ztracenu. Musel stisknout zuby, aby mu čelist nepadla až na zem. Hlavou mu bleskla myšlenka, že to stoprocentně udělala schválně. Musel ale uznat, že jí to nesmírně slušelo a šaty jí šly k očím. Beze slova k ní přišel a podal jí ruku, aby mohla bez námahy vylézt z krbu.

„Constance,“ lehce se uklonil a stiskl jí ruku. „Jsem rád, že jste přijala mou nabídku ke společné večeři,“ a pokynul jí směrem do komnaty, kde již byl připraven prostřený stůl pro dva. Connie překvapeně zvedla obočí a zamrkala. Neměl ve zvyku se chovat jako gentleman, ale teď bylo obdobné chování na místě, když se potřeboval zbavit dlouhodobého břímě dvou vyučovaných předmětů. Ne, že by ho Obrana proti černé magii nebavila, už drahnou dobu po ní prahl, ale chtěl ji mít jako hlavní předmět, nikoliv jako berličku zástupu na nekonečně dlouhou dobu, a ještě ji skloubit s lektvary. Jedno nebo druhé, přes to nejel vlak. Na chvíli to šlo, ale ne navěky. A s Vall by mohla být navíc zábava. Dlouho tu neměl někoho, do koho by se mohl trefovat. Sice si myslela, že jsou spolu za dobře. Což o to, ublížit jí nechtěl, ale trocha zábavy nikomu neuškodila. Ona se tak krásně rozčilovala a jemu se potom líbila. Přiznat, že ho to vzrušuje, ale nechtěl ani sám sobě. Zrzka se usadila na nabízenou vyřezávanou židli a nechala si pomoci zasunout se. Severus zasedl naproti ní. Luskl prsty a do cínových číší se začala nalévat karmínově rudá tekutina. Constance to ocenila. Víno milovala a k výjimečné večeři obzvlášť. Někdy i nejenom k večeři. O tom ale nikdo vědět nemusel. V posledních několika letech bylo víno jejím jediným přítelem. Nestála o to hrané lidské přátelství, jak ho s radostí nazývala. K jejímu černému společníkovi si ale již začala vytvářet určitý vztah, který si ale připustit nehodlala. Mysl měla stále ztemnělou zlými vzpomínkami a ty jí stravovaly duši. „Určitě jste zvědavá, proč jsem vás sem pozval,“ přerušil kouzelník hrobové ticho. Žena lehce přikývla.

„Řekněme, že mám jisté teorie, proč jste tak učinil, profesore. Nic určitého ale nevím,“ a usmála se. Severus uchopil svůj pohár do ruky a pozvedl ho. Connie ho napodobila a přiťukla si s ním. Jakmile se číše opět dotkly stolu, na každém z talířů se objevil předkrm. Uzený losos s cottage sýrem a snítkou kopru. Zrzka rozšířila oči. Netušila, že školní stravování by mohlo mít nádech elegance. Lektvarista ji se zájmem pozoroval a bavil se jejím překvapením. Že menu sestavoval sám jí prozradit nehodlal. Skřítkům v kuchyni potom jenom předal seznam. Umění vaření nebylo jediné tajemství, které skrýval. Ono jich bylo víc a ne vždy se jednalo o zrovna pěkné, ale že se věnoval gurmánství nikdo vědět nemusel. Tím méně ona. Lektvary měly s jídlem spoustu společného, nejednalo se jenom o krájení a drcení brouků. I když, ti taky byli občas lahůdka, když se uměli připravit.

„Přeji vám dobrou chuť, Constance,“ zavrněl a vidličkou oddělil ždibek ze své lahodné ryby. Connie mu oplatila přání a napodobila ho. Ta slast, co se jim rozlila na jazyku, byla nepopsatelná. Žena zamručela a zlehka polkla.

„Tak povídejte,“ pobídla svého spolustolovníka potom, co jí sousto sklouzlo do krku. Severus si otřel ústa ubrouskem a znovu upil ze svého poháru.

„Přemýšlel jsem, Constance...“ přerušil počátek své řeči, když spatřil, jak se zrzka začala potutelně usmívat a nedokázala se ubránit rozšiřování svého úsměvu. Nakonec ho stáhla znovu do vážné tváře a pokývala hlavou. Severus si olízl rty a přimhouřil oči. „Přijde vám vtipné, že jsem přemýšlel?“ osočil se na ni.

„Ne, vůbec ne. Všichni přece vědí, že jste génius, Severusi,“ přitakala mu a snažila se tvářit důležitě. Samozřejmě, že věděla, že je velmi chytrý a většinou, co vymyslí, téměř vždy stojí za to, ale nedokázala se ubránit úsměvu při představě, jak vehementně profesor lektvarů přemýšlí. V tu chvíli jí to přišlo opravdu úsměvné. V duchu se musela okřiknout za svůj nevhodný přístup. Mlčky mu rukou pokynula, ať pokračuje dál. Zmijozel se hlasitě nadechl a zavřel oči.

„Přemýšlel jsem...“ a probodl ji pohledem, aby se přesvědčil, že ho již neočekává žádný další výstup. „O vaší nynější situaci.“ Constance se zamračila.

„Nevidím jediný důvod, proč byste o ní měl přemýšlet,“ štěkla po něm.

„Nechte mne domluvit,“ zvýšil na ní hlas. Zrzka pevně stiskla rty a zabořila se do opěradla židle. Natáhla se pro svůj pohár a napila se vína. „Jak víte, s Albusem máme velmi blízký vztah… ředitele a jeho podřízeného,“ dodal vzápětí, aby vyřčená věta nezněla jinak, než měla. Dle ženina zvednutého obočí ale pochopil, že se mu to nepovedlo tolik, jak měl v plánu. „Každopádně,“ pokračoval dál, aniž by jakkoliv reagoval na její výraz, „mám velký vliv na určité záležitosti,“ a schoval se také za pohár s vínem. V hlavě se mu dál přehazovala slova a jejich správný slovosled, aby nevypadal jako blázen. „Určitě jste již zaznamenala, že zde nyní postrádáme jednoho z důležitých kolegů a mne napadlo, čistě pro dobro věci školy, když jste nyní přišla o zaměstnání, že byste byla vhodným kandidátem na pozici profesorky Obrany proti černé magii. Můj návrh byl ředitelem schválen a tudíž vám ho nyní předávám a ptám se, zda byste měla o nabízenou práci zájem,“ vydechl trochu prudčeji, než původně zamýšlel, ale ulevilo se mu, že mu nabídka konečně slynula ze rtů. Constance na něj vyjeveně hleděla a nezmohla se na jediný pohyb. Vypadala jako živoucí socha. Její pohled se začínal stávat nepřítomným, vytřeštěným byl ale stále stejně. „Constance?“ zeptal se potichu, když její nehybnost trvala na jeho vkus moc dlouho. Zrzka zavrtěla hlavou a zapíchla do Severuse své smaragdové oči.

„Profesorka? Já? Zbláznil jste se?“ vypískla a na ex vyprázdnila zbytek číše.

„Ne, opravdu jsem se nezbláznil,“ zkřivil lektvarista obličej. „Pracovala jste pro ministerstvo, jste vzdělaná, chytrá...“

„Co, prosím?“ skočila mu zrzka do řeči.

„Hm?“ zvedl Severus obě obočí.

„Vy přiznáváte, že jsem chytrá?“ a uchechtla se.

„A... nejste?“ mávl muž rukou ve vzduchu.

„Nikdy bych nevěřila, že vy něco takového vypustíte z pusy,“ naklonila hlavu na stranu a se zájmem ho pozorovala.

„Neznamená, že když si vás dobírám, že jste hloupá, drahá Constance. Jelikož, kdybyste byla, rozhodně byste tady teď neseděla,“ a ušklíbl se na ni.

„Nemůžu učit,“ promluvila Connie po chvíli ticha. „Nikdy jsem nic podobného nedělala. Neumím to s dětmi. Nevím, co taková profesorská náplň obsahuje, ani jak k ní přistupovat,“ povzdechla si nehraným zoufalstvím.

„A co Neena?“ chytl se Severus naděje.

„Co s ní?“ podezíravě se na svého kolegu podívala.

„S ní jste to přece zvládla. A budete ji tu mít na očích. Můžete se podílet na její asimilaci.“

„Severusi… já nevím,“ pokrčila rameny. Černovlasý kouzelník protočil panenky a zavřel oči.

„Pomůžu vám,“ zavrčel téměř nezřetelně. Constance se nad jeho zapřením pousmála.

„Nevím, jestli je to zrovna pravá práce pro mě.“

„A máte nějakou jinou nabídku?“ pokusil se ji ještě zviklat.

„No… to ne,“ povzdechla si smutně. „Ještě jsem se ani nedívala na pracovní rubriku v Denním věštci.“

„Tak si to promyslete, ano? Nemusíte mi odpovídat teď hned okamžitě,“ a ukrojil si vidličkou další sousto lahodného lososa.

„Tak dobře,“ pípla na souhlas a napodobila ho. „Promyslím si to.“ Za svorného mlčení dojedli každý svůj předkrm, než se před nimi objevila polévka a poté i hlavní chod. Connie musela mlčky uznat, že večeře předčila veškerá její očekávání. Myslela si, že když se má odehrávat ve škole, že bude přinejmenším mdlejší, ale nestalo se tak. Kdyby jenom věděla, že stravování v místním vyučovacím zařízení se mohlo rovnat královským tabulím. Severus odložil příbor jako první. Zrzka ještě vložila do úst několik soust, než i ona položila své nádobí na talíř. Nebyla schopna už polknout ani jedno. Měla bachor jako buben. Nebyla zvyklá na tříchodové menu. Tříchodové? Beztak byl připraven ještě zákusek a ona teď přemýšlela, jak ho nejelegantněji odmítnout. Lektvarista vstal od stolu a přešel za ženina záda. Zvědavě se po něm ohlédla, když si všimla, že jí chce pomoci se odsunout. Byla pravda, že židle nebyly z nejlehčích. On už měl svůj grif, ona ještě nikoliv.

„Půjdete se se mnou projít po pozemcích?“ zeptal se jí tiše, přesto zřetelně. „Po tak vydatné večeři procházka určitě neuškodí, co myslíte?“ a uchopil opěradlo její židle. Constance chvíli neurčitě hypnotizovala povrch stolu. Jak přesně trefil, co by teď chtěla. Pootočila hlavu a lehce kývla.

„Je tu jediný problém, profesore,“ a nevinně se na něj usmála. „Vlastně… dva,“ a pokrčila rameny. Severus se na ni nečitelně zadíval a přejel ji pohledem od paty k hlavě. Povzdechl si a zkřivil jeden koutek úst.

„S botami si poraďte, já obstarám to ostatní,“ a zaplul do dveří od vedlejšího pokoje, kde usuzovala, že má ložnici. Odfrkla si a pokrčila rameny. Namířila hůlku na své střevíce, které se snížily na plochou podrážku a prodloužily až pod kolena. Vytvořila si tak celkem pohodlné kozačky. Ani se nenadála a Zmijozel byl zpět s něčím sněhově bílým. Constance zaostřila na chlupaté cosi v jeho rukách a rozšířila oči.

„Nezlobte se, ale mrtvé zvíře si na sebe neobleču,“ zamáchala rukama ve vzduchu v odmítavém gestu. Severus jenom obrátil oči v sloup.

„Je umělý. Vytváří jenom iluzi pravosti,“ a natáhl ruce s kožíškem k ní. Connie ho nedůvěřivě uchopila do prstů. Byl tak jemný a příjemný na dotek.

„Kde jste ho vzal?“ položila zvědavou otázku.

„Je Elektry. Kdysi ho tu zapomněla a od té doby ho mám ve skříni. Dle mého názoru to ale udělala schválně, aby měla záminku k určitým... situacím,“ odvětil jí bez jediného pohnutí v hlase.

„Tak to si už vůbec nemohu obléct,“ a podala kabát zpět černovlasému kouzelníkovi.

„Nebuďte jak malá, Constance. Je to pouze kožich, který vás ochrání před zimou. A věřte, že na skotských blatech zrovna podzimní počasí teplé nebývá,“ a probodl ji svým hlubokým onyxovým pohledem.

„Vy mě přivedete do hrobu,“ zavrčela, když si přehazovala chlupatý kabát přes ramena.

„Na tom by nebylo vůbec nic divného,“ ušklíbl se potměšile a pohnul jedním obočím. Věnovala mu ještě jeden nasupený pohled a zamířila ke dveřím.

Autor: AndysekAndysek (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Na konci duhy - 20. kapitola: