OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » The Sinnerman: Kapitola dvacátá šestá



The Sinnerman: Kapitola dvacátá šestáBarty bojuje s Yaxleym o život své sestry. Dostane možnost přiznat barvu, potopit Nottovy (a s nimi i MacDougalovou) a prozradit svou loajalitu. Chopí se jí? To Morag s Dracem vyrážejí na „výlet" do Španělska. S kým se tam setkají? Ať se líbí! :)

Starý známý

Barty klečel na podlaze před Yaxleym v kouzly (hlavně kletbami) zdemolovaném přízemí domu Skrkových v Cardiffu. Hůlka ležela tak metr od něj a on neměl sílu se pro ni natáhnout, natož pak ji znovu pozvednout proti svému blonďatému soupeři. Mělce oddechoval a tisknul si ruku na bolavé místo na polámaných žebrech.

Jeho soupeři byli v přesile. Nemohl čekat, že to pro něj skončí dobře. Přesto jim čelil – dle svého skromného názoru – statečně. No, přinejmenším odzbrojil, zaklel a omráčil Notta, který přeletěl přes celou místnost a skončil v krbu, kde ještě teď poklidně dřímal.

„Corbane.“ Barty se ještě jednou pokusil oslovit svého dlouholetého známého. Věděl, že si tím nejspíš nepomůže, ale nezbývalo mu než věřit v jejich přátelství. „Prosím tě. Ona je… nemocná.“

„Mlč, tvoje výmluvy jsou mi ukradené,“ zasyčel Yaxley, přičemž mu bolestivě přitisknul hůlku ke krku. „Měl jsem tě za přítele, Bartemie. Důvěřoval jsem ti jako nikomu jinému. A ty?! Odvděčil ses mi lhaním a krytím vraha!“ 

„Je to moje sestra!“ bránil se Barty, ovšem Yaxleyho to neohromilo.

„Tím spíš jsi ji měl vydat, dokud jsi měl možnost!“ zpražil ho černokněžník.

Barty si odfrknul. „A dívat se, jak z ní Voldemort dělá exemplární případ?!“

Yaxley se zamračil. „Pochybuješ snad o úsudku našeho pána?!“

Barty se zhluboka nadechnul. Kdyby řekl, že ano, neriskoval by jen Thein život, ale i svůj vlastní, a ve výsledku vlastně i život MacDougalové. A to nemohl dopustit.

„Ne,“ zalhal. Věděl, co všechno je v sázce, přesto se nemohl zbavit neodbytného pocitu, že tím Theu zradil. 

„Sinclairová, máte ji? No konečně! Tak na co tam čekáte?! Pojďte dolů!“ Nechal se slyšet Yaxley, jen co na schodech spatřil Arethu. Ta držela za paži Theu, u čehož na ni mířila hůlkou. Barty se s vypětím všech sil otočil. Smutně sledoval, jak jeho sestra zmateným, bojácným pohledem těkala z něj na Yaxleyho, Arethu a zase zpět.

„Tak pojďte,“ vybídla plavovláska brunetu a společně začaly kráčet dolů ze schodů.

„Barty?“ ozvala se Thea slabým hlasem. „Kdo jsou ti lidé? Kam mě vedou?! B!“

„Neboj se,“ snažil se ji uklidnit. Na moment ji chytil za ruku, když kolem něj s Arethou procházely. „Yaxley! Žádám tě o poslední laskavost! Nevydávej mu ji… prosím! Udělám cokoli!“

Blonďák si ho opovržlivě změřil. „Přestaň se ponižovat, Bartemie. Rozsudek nad svou sestrou jsi už podepsal. Ty, ne já.“

Yaxley se chopil Theiny paže a surově s ní trhnul, čímž ji vyrval z Aretina sevření. Ta se zamračila, neboť si nebyla jistá, co se to tu před jejíma očima vlastně dělo. Každopádně mlčela.

„Jdeme,“ zavelel velký šéf.

Barty se pokusil vstát. Nepovedlo se mu to. Upadnul na všechny čtyři. Bezmocně sklonil hlavu.

Thea na něj volala. Nemohl se na ni podívat. Bál se toho, co by spatřil v jejích očích. Ne! Ani její strach nebyl nic proti tomu, jak moc se bál faktu, že nebyl schopen jí pomoct. Že to všechno byla jeho vina. Ta bezmoc ho přiváděla k šílenství!

Brzy se za strážci zákona zabouchly dveře a on osaměl. Tedy, pokud nepočítal Notta v limbu. Nebylo těžké odvodit, že to byl Julian, kdo Yaxleymu vyzvonil svůj skromný pohled na věc. A i kdyby nakrásně nevěděl, že to byla Thea, kdo vraždil, společně k tomu určitě došli jako k jednomu z mála možných řešení.

Nemohl to tak nechat. 

Věděl, že si pro něj brzy přijdou. I tak popadnul svou hůlku.

Juliana Notta jeho minulost teprve měla dostihnout. Barty se o to plánoval postarat.

***

„Kolik je vám vlastně let?“ otázala se Morag Draca cestou k východu z ministerstva.

„Sedmnáct,“ odpověděl prostě.

Trhla k němu hlavou a ještě jednou si ho prohlédla, tentokrát detailněji. „Takže jste stejně starý jako moje sestra. Předpokládám, že jste spolu chodili do Bradavic.“

„Ano.“

„Ale vy jste asi ve Zmijozelu, když jste Malfoy. Nebo jste se papínkovi nepovedl?“ promluvila v dosti ironickém duchu. Pak se musela protáhnout mezi dvěma hromotluky a Draco musel ustoupit, aby je obešel. Odpověděl, jakmile se dostal zpět k ní: „Nepovedl, ale do Zmijozelu jsem se dostal tak jako tak.“

Došli k budce, do níž se postupně oba vsoukali.

Morag na mysli stanula jedna nejasnost. „Jenže moje sestra byla Mrzimor. Už chápete, proč mi nezapadáte do vzorce? Není zvykem, aby se Mrzimorové přátelili se Zmijozely.“ 

Nejprve se chtěl zašklebit, ovšem vyšel z toho jen pokřivený, shovívavý úsměv. „To jistě ne. Vaší sestře ale na kolejích nezáleží. Vlastně by vám za takovou úvahu dala pěkné kapky. Vím to, nejednou jsem si od ní vyslechl, že se nemám plácat v zaběhlých stereotypech a místo toho otevřít mysl.“

„Hm, to zní jako něco, co by Isa možná i řekla,“ zhodnotila cestou na zemský povrch. „Mimochodem, taky jsem byla ve Zmijozelu. Proto se vás musím zeptat na jednu věc.“ Dramaticky se odmlčela, a třebaže kabina vyjela nahoru, neměla se k jejímu opuštění.

Draco tušil, na co se ho plánuje zeptat. Přesto ani nedutal.

„Jste na straně Vy-víte-koho?“

Nehnul ani brvou. Sebekontrola nebyla zas tak těžká od doby, kdy se Isa odstěhovala. Na valné většině věcí mu přestalo záležet, a bylo tak daleko jednodušší držet si odstup.   

„A kdyby?“ prohodil neurčitě. „Při vší úctě, nezdá se mi, že by ta informace měla nějaký vliv.“

Odfrkla si. „Sakra, vy jste snad všichni stejní! To si vážně myslíte, že lidé budou při jednání s vámi přehlížet skutečnost, že šplháte Voldemortovi do prdele?! Že děláte jeho špinavou práci? Já jsem bystrozorka, kruci! Takové, jako jste vy, bych měla sázet za mříže!“ Ta slova z ní vyletěla, než si je stihla promyslet. „Nebo jsem jí aspoň byla, než…“

Draco semknul čelisti, stejně jako dlaně. Lhal by, kdyby řekl, že něco takového nečekal. Přesto mu zacukalo obočí v momentě jejího tichého přiznání.

„Už jí nejste? Co se změnilo?“ optal se jí podobně tiše, ve snaze změnit téma. Zaúpěla, přičemž si rukou vjela do vlasů. Chvíli bylo ticho. Nechtěla se na něj dívat, a tak hledala cesty, jak z té ošemetné pozice – kdy byli narvaní v telefonní budce o rozměrech metr krát metr – ven.

„Co, co… všechno se změnilo,“ zahuhlala zkrácenou verzi příběhu, než se odporoučela na ulici. „Dneska jsem dala výpověď.“

„Och… Měla jste k tomu konkrétní důvod?“ položil otázku a doufal, že neprohlédne jeho pokus o utužení změny tématu. Prudce se zastavila a zamračila se na něj, z čehož odvodil, že pochopila. Ovšem přešla to mlčením a pokračovala ve svižné chůzi zahnutím za roh. 

Neznal ji, takže si ničím, co souviselo s jejím chováním, samozřejmě nemohl být jistý, ale zdálo se mu, že byla za změnu tématu (od smrtijedství k výpovědi) ráda. 

„Jistě. Bystrozořina nemá smysl… ne když je ministerstvo pod vedením Vy-víte-koho. Naše pravomoci se omezily na kapsáře a lupiče, kteří stejně kradou jenom proto, že nemají co do pusy. Nutí nás spolupracovat s lapky. Mí kolegové mají dlouhodobý rozkaz vyhledávat, zatýkat a předvádět mudlorozené a kouzelníky smíšené krve podezřelé z rezistence. A víte proč?“

Zachmuřil se, naprázdno polknul a přikývnul.

„Tak vidíte,“ prohodila posmutněle, než se zastavila. „Na takovém svinstvu se nebudu podílet. A krucinál, nevím, proč vám to tu vykládám! Jste jedním z nich!“

Draco si všimnul, že to zakotvila v zapadlé úzké uličce. Jestli ho chtěla vylákat a zabít, lepší místo by nesehnala.

„Zřejmě mě máte za důvěryhodnou osobu, i když víte, co jsem zač,“ nabídnul jí možné vysvětlení, u čehož se snažil netvářit samolibě.

„Jo, to u mě nejste prvním svého druhu,“ okomentovala to realisticky.

Pak už zvedla ruku dlaní nahoru a natáhla ji k němu. Ulička, ve které se vyskytovali, byla dostatečně odlehlá a izolovaná.

„Eh… a kam že se to vlastně chcete přemístit?“ zeptal se jí opatrně.

Obdařila ho poněkud ďábelským úsměvem, plným zadostiučinění. Takovým, který tak dobře znal od Isy. „Prosím vás, kde by v tom byl adrenalin, kdybych vám to vysolila už v Londýně?“

Draco se zašklebil. „Ach jo, vy MacDougalovic ženské si prostě nemůžete pomoct. Budete vyhledávat nebezpečí do skonání světa, že je to tak?“

„No, no, nech si ta moudra a dej sem tlapu, mladej,“ povzbudila ho ve stylu své sestry. „Mimochodem, pojďme si tykat. Když už ses ke mně přidal, ten náš výlet musí alespoň stát za to, no ne?" Draco měl asi tak milion připomínek, ale nahlas neřekl ani jednu. Jen se ušklíbnul.Jsem Morag.“

„Draco." Opatrně vložil tlapku do té její, přičemž si povzdechnul. „Hádám, že jestli mám umřít, tak-“

A byli pryč. Přemístěním naštěstí přerušila jeho existencionální úvahy. 

Když oba ucítili pod nohama tvrdou zem, zjistili, že stojí uprostřed čtyřproudové silnice. Jejich směrem se hnalo hned několik aut v obou směrech, a Morag ztuhla na místě, zrovna v tu nejnevhodnější chvíli. Draco ji naštěstí – s instinkty zkušeného famfrpálisty – včas lapnul za ruku a odtáhnul ji s sebou na chodník.

Oba zrychleně oddechovali v doznívajícím šoku.

„Merline, to bylo o fous,“ vydechnul mladík. „Jste… eh, jsi v pořádku?“ 

„Asi jo…“ pípla strnule.

„To je dobře,“ kývnul na srozuměnou, než se začal rozhlížet okolo. Slunce svítilo a lidi chodili v krátkých rukávech, neboť teplota v těchto končinách ani trochu neodpovídala podzimu. Rozepnul si sako, a chtěl si ho sundat, jenže si uvědomil, že netušil, kde jsou, tudíž nedokázal říct, jak by lidé reagovali na tetování na jeho předloktí. „Kde přesně že jsme?“

„Ve španělském Bilbau,“ odpověděla mu, přičemž se i ona začala zbavovat svého svršku. Odhalila tak svou štíhlou postavu, obalenou v bílém triku s potiskem levandulí. „Měli jsme se ale objevit v ulici Barrios, na předměstí. Nevím, proč jsme sakra skončili na čtyřproudovce, ještě k tomu v centru!“

Draco trhnul rameny. „Je možné, že sis představila špatné místo. To se stává docela běžně. I když…“ zastínil si oči a vzhlédnul vzhůru. Morag se ho pokusila napodobit. Spatřila ukazatel s šipkou doprava, na němž stálo Av. Barrios. „Řekl bych, že nejsme zas tak mimo.“

„Vida,“ zamručela, u čehož si přehodila kabát přes ruku. „Tak jo, blízký příteli mé sestry, nastraž uši. Když už jsi tu, seznámím tě s kontextem tohohle výletu,“ pronesla přesvědčivě. „Kolik toho víš o incidentu na Příčné, v devadesátém prvním?“

Draco pátravě přimhouřil oči. Evidentně lovil v paměti.

„V devadesátém prvním? Isa mi říkala, že v tom roce tě…“

„Prokleli, ano,“ dokončila za něj a naklonila hlavinku na stranu. „Řekla ti o tom ještě něco? Kdo to udělal, nebo proč?“

„Ne, většinu informací, které o tom mám, jsem se dozvěděl z Věštce,“ oznámil. „Udělal to nějaký Španěl – předpokládám, že proto jsme tady. Byl členem magické frakce té teroristické skupiny… jak se to…“

„ETA. Jo, to si tehdy mysleli, jenže tak to nebylo,“ dodala věcně. „Podívej, je to všechno na delší vyprávění, takže jednou, až budeme mít času na rozdávání, se připomeň. Ráda ti vylíčím celý příběh. Do té doby ti musí stačit, že ten Španěl, kterého z toho neprávem obvinili, zemřel v Azkabanu rok potom, co ho zavřeli. Nechal po sobě miminko… malou holčičku, které je teď šest let. A my ji jdeme navštívit.“

Draco pootevřel ústa, snad aby něco řekl. Měl pár otázek, na které se jí chtěl zeptat. Proč zrovna teď? Proč se chtěla setkat s dcerou muže, který ji zaklel? A hlavně, proč ho vzala s sebou? No, na poslední otázku asi znal odpověď – prostě se nachomýtnul ve správný čas na správném místě. 

„Aha… takže, soudím, že se mu plánuješ pomstít za to, co ti udělal, přes jeho dceru,“ vypadlo z něj nakonec.

Vytřeštila na něj oči. „Cože? Ne!“ 

„Ne?“ zahučel trochu nedůvěřivě.

„Ne!“ zopakovala o nic méně popuzeně. „Uniká ti dost souvislostí, ale to nevadí. Já se s tou holčičkou chci jenom setkat. Chci vědět, jak se jmenuje, jestli je taky čarodějka, co ji baví, jak se má… Měla by vědět, že není sama, kdo toho dne přišel o rodiče. Ona a její máma mají právo znát pravdu o tom, jak to tehdy skutečně bylo.“

„No páni…“ vydechnul téměř bezdyšně. Nemohl se divit, že měla ty nejušlechtilejší úmysly, byla přece MacDougalová. Její rod už holt asi měl dobrotu vepsanou v genetickém kódu.

Cosi zamručela a oba chvíli postávali mlčky. Draco uvažoval nad tím, co asi na tom incidentu bylo jinak, než jak to psali v novinách, zatímco Morag netrpělivě těkala pohledem směrem, kterým ukazovala šipka.

„Hele, Draco, támhle je kavárna. Mohl bys tam na mě počkat, co ty na to?“ navrhla. „S tímhle nemáš nic společného, nečekám, že půjdeš se mnou. Ale až se vrátím, mohli bychom si dát kafe a konečně probrat, jak to vlastně máš s mojí sestrou.“

„Hm, to zní dobře…“ zamručel uznale. „Ale ne. Půjdu taky, když už jsem tu. Teda, jestli mě tam chceš mít.“

Na Moražině tváři se vystřídalo hned několik výrazů. Překvapení vystřídaly námitky, a ty zase drobný úsměv. Draco doslova cítil, jak se ta Berlínská zeď mezi nimi, která vznikla poté, co správně usoudila, že je Smrtijed, rozpadá. Nechtěl chválit dne před večerem, ale zdálo se, že nad ním nezlomila hůl.

„Jo, to teda chci,“ prohodila upřímně.

Za několik minut našli příslušné číslo domu. Draco dal Morag přednost u dveří, a ta vyhledala příslušný zvonek. Jakmile zazvonila, ruce se jí lehce rozklepaly. Kdyby nebyla zarytou realistkou, řekla by, že sledovala, jak z ní sublimuje kuráž.  

Její doprovod se ovšem ukázal jako bezprostřední člověk, když jí přiložil dlaň k zádům, mrknul na ni a povzbudivě se na ni usmál. Neřekl ani slovo, ale slov ostatně ani nebylo potřeba. Všechno potřebné vyjádřil i bez nich.

MacDougalová se nadechla k řeči, ovšem to už se dveře domu otevřely a v nich stál muž středního věku. Byl běloch s prošedivělými, delšími vlasy. Nepřekvapilo je, že na ně promluvil španělsky. V ten moment si vyměnili zmatené pohledy a snažili se vypotit alespoň nějakou frázi.

„Ehm… hola,“ začala Morag.

Soy Draco y… ehm… Morag, nevíš náhodou, jak se řekne-“

„Nechte toho, na mě můžete anglicky,“ podotknul plynule, a dokonce i s lehkým, londýnským přízvukem ten chlápek. „Kdo jste a co tu chcete?“

„Jé, vy umíte? To je skvělé,“ zaradoval se Draco typicky malfoyovským stylem – tedy tak, že Morag nedokázala říct, zda náhodou není sarkastický.

„Jsem Morag, tohle je Draco. Hledáme dům Carmen Herrerové, ženy Ikera Herrera. Jsme tady správně?“ rozvedla to bruneta. 

„Přijde na to, co jí chcete.“ Ten mužík přimhouřil oči. „Jak že jste to říkala, že se jmenujete?“

„Morag.“

„A příjmení?“

„MacDougalová,“ vysolila krátce. 

„Pro Merlina, dítě.“ Najednou na ni vytřeštil oči a začal si ji důkladně prohlížet. Morag netušila, která bije, proto vzhlédla k Dracovi, doufajíc, že jí myšlenkové pohyby toho muže – jako muž – objasní. Jenže neuspěla. Malfoy jen pokrčil rameny a sledoval, jak úplně cizí chlap chytnul její tvář do dlaní a dojatě zažvatlal: „Ty jsi… nebesa, vidím to až teď. Tvoje oči, vlasy… jsi krásná a… zdravá? Probudila ses! Tomu je těžko uvěřit.“

„Ehm…“ vyrazila ze sebe nesouvisle. „Jak to, že mě znáte? My dva jsme se přece nikdy nesetkali. Já si vás nepamatuju!“

„Osobně ne. Ale já o tobě přece vím první poslední,“ povzdychnul si, než ji pustil a odstoupil od ní. A nejen to. Také odstoupil ze dveří a dal jim jasný pokyn ke vstupu. „Dovolte mi, abych se vám představil, vážení. Jmenuji se Richard Armorin. V devadesátém prvním jsem napsal několik článků o tom, co vám Castillo Herrero údajně udělal na Příčné ulici.“


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek The Sinnerman: Kapitola dvacátá šestá:

4. TinkerTailorSoldierSpy přispěvatel
28.02.2020 [11:13]

TinkerTailorSoldierSpyDěkuji všem za krásné komentáře, jsem moc ráda, že se Vám kapitola líbila! Emoticon
Fluf, si piš! Stačí, že Isa bude hejtit Bartyho (a vlastně i Draca, ale pšt!) až se vrátí, nemůže i Morag hejtit Draca. V tom by nebyla žádná rovnováha! Emoticon Informace... no, ono už toho není moc, co by Morag ještě nevěděla, minimálně teda o vraždách/prokletí. Takže nějaké drobné novinky/upřesnění do případu doklepeme příště, ale hlavně se budeme soustředit na Bartyho. Emoticon O Voldyho přístupu k B. se pobavíme pod příští kapitolou, jo, tak se příprav. Emoticon Emoticon Emoticon
Romis, přesně tak, u They by se nemělo zapomínat na to, že je psychicky nemocná. Vol. a Yax. je to jedno - V. prostě potřebuje dát světu příklad, že takové věci neprojdou ani příbuzným jeho "věrných"; Y. má strach z V. a jeho hněvu, no. Jo jo, míříš správným směrem! Herrerova dcera v tom má svoji roli. Emoticon
Mayo (moje nejvěrnější Emoticon Emoticon ), upřímně, v čase žádná hlubší symbolika není. Než by M. seděla se založenýma rukama, rozhodla se odbýt to, k čemu se chystala už cca v půlce povídky. Má chvilku volna, tak si zajede do Španělska, pozdravit dítko, které trpělo stejně jako ona (ne-li víc). Emoticon

3. Maya666
27.02.2020 [13:14]

No tak to je v háji.... Proboha co s Bartym bude? A s Theou? Emoticon Emoticon zajímavé je že se Morag vydala do Španělska zrovna teď. No jsem zvědavá na další rozuzlení Emoticon

2. Romis
26.02.2020 [15:57]

Šmarjááá, to byla úplně hrůza! Bylo mi jasný, že odvedení They nebude jen tak, ale ona mi tím zmatením a otáčením připomínala malý dítě Emoticon . Asi mi sepla nějaký ochranářský čudlík Emoticon . A co teprve zničený Barty. Doufám, že se ten ošklivec bez nosu na They moc nevyřádí Emoticon . Zato strejda Nott si to asi pořádně odskáče až se vychrupká.
Jak jsi nám nahodila udičku o návštěvě, tak mi naskočila dcerka chudáka nepravého uspávače! Pane jo, už se těším co se naši výletníci dozvědí. Tahle povídka očividně pofrčí na plný plyn až do posledního písmenka Emoticon Emoticon

1. Fluffy admin
26.02.2020 [10:11]

FluffyDraco s Morag jsou docela dream team, ne? Emoticon Ti dva mě fakt mega baví. To, že mám pro tvýho Draca slabost a úplně visím na každým jeho slově, tady nebudeme řešit. Ale jen ať o Ise mluví, prosím, prosím, prosím, chci se rozpouštět. Emoticon Emoticon Tak, *fangirling mode turned off*, jak tak na to koukám, přesně takhle si nějak představuju pravou bystrozorskou detektivní práci. Ono z tý naší Morag ještě něco vyroste! Emoticon Ten novinář by mohl být docela dobrým zdrojem informací, za předpokladu, že bude tak fajn, jak se na první dobrou zdá. Uvidíme příště. Emoticon
A ty jo... Barty je v pěkný kaši. Thea je pravděpodobně ještě ve větší kaši. Yaxley je oba hodí Voldymu, že jo? Emoticon No, a ten není úplně znám tím, že by měl pro kohokoliv a cokoliv pochopení. Zvlášť když mu Thea zabíjela příznivce. Ojojoj. To bude ještě drsný všechno. Emoticon
Těším se na drama i rozuzlení! Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!