OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » The Sinnerman: Kapitola pátá



The Sinnerman: Kapitola pátáCo naší dvojici vyšetřovatelů řekne patolog? Morag narazí na poněkud nepříjemný problém a s tím související výzvu. Jak se s nastalou situací dokáže poprat? Enjoy. ;)

Pitevna

„Ehm… dobrý den?“ ozval se zmateně mladší, obrýlený mužík v doktorském plášti, jen co za sebou Barty přibouchnul dveře.

„Dobrej,“ zamumlal mdle. Pozitivní aura MacDougalové na něj zcela evidentně měla opačný účinek než na všechny ostatní. „Jsem tu kvůli opětovnému prohledání obětí sériového vraha. Barty Skrk, odbor pro uplatňování kouzelnických zákonů.“

„Vím, už na vás čekám,“ přikývnul doktůrek, přičemž se kousnul do spodního rtu. „Taková ta milá, hnědovlasá bystrozorka dneska nepřijde?“

Barty semknul rty do úzké linky. Zájem o ni mu začínal lézt na nervy. „Prozatím ne, začneme sami.“

„Hm, dobře,“ zahučel mladší z mužů zklamaně, než se odebral k jednomu z regálů s mrtvolami. „Chcete to vzít chronologicky, nebo je vám to jedno?“  

„Začneme poslední obětí. Ze včerejška, že?“

Doktor přikývnul a jal se vytáhnout příslušnou přihrádku.

„Ano, jde o šedesátiletého muže.“ Poté, co dal na odiv bledou mrtvolu obtloustlého chlápka s pleškou, začal horečně listovat v papírech, které měl k té příležitosti přichystané. „Louis Scabior, čas smrti čtvrtek, sedmnáct třicet pět. Zemřel pokojně, na následky smrtící kletby. Vrah mu ji ubalil přímo do hrudníku.“

„To znamená změnu stylu vraždění.“ K uším mužů se donesl zamyšlený ženský hlas. Na rozdíl od patologa, Barty se nepotřeboval otáčet, aby věděl, o koho šlo. Stejně jako doktůrek i on byl ale překvapen tím, jak tiše se MacDougalová zvládla vplížit dovnitř.

Neudivilo ho, že brejloun zčervenal, neboť usoudil, že Moražin zjev už holt na muže měl takový efekt. Nedej bůh, aby s ní prohodili pár slov - pak zjistili, že je milá, srdečná a vtipná. Tedy, byla taková ke všem krom Bartyho, což by byl býval považoval za křivdu nebýt jejich společné historie.

„Nebo omyl,“ opáčil Skrk okamžitě.

„Jé, dobrý den!“ pozdravil nově příchozí nadšeně doktůrek. „Omlouvám se, že jsme začali bez vás, ale váš kolega…“

„V pořádku, Jamesi. Dobře vím, jak mrazivě vemlouvavý dokáže být,“ neodpustila si uštěpačnou poznámku na Bartyho účet, než se odebrala blíže z protější strany stolu.

Skrk ji ignoroval. „Našel jste na tom těle něco neobvyklého, doktore?“

Doktor sklopil zrak k papírům. „Eh… ne. Počkat, vlastně…“

Sáhnul pro hůlku a za mumlání nějakých formulí jí přejel po mužově hrudníku. Muselo se jednat o kouzlo z přeměňování, neboť se Scabiorova kůže počala měnit v průhlednou substanci připomínající sklo. Barty s Morag v totožnou chvíli zvědavě nahlédli do útrob Scabiorova těla. 

„Jedna taková zvláštnost by se našla,“ prozradil muž v plášti.

„O co jde? Na co se máme zaměřit?“ Tentokrát se ptala MacDougalová.

„Plíce,“ odpovědi se jí dostalo od Bartyho dříve než od Jamese. Pak zvednul ruku a ukázal přes sklo na příslušné orgány. „Byl kuřák, což je zřejmé z dehtu, kterým jsou obalené. Musel mít velké problémy s dýcháním a je vysoká pravděpodobnost, že měl karcinom.“

„Přesně tak,“ vydechnul doktůrek ohromeně. „Vy jste lékouzelník?“     

Barty mu věnoval chladný kukuč. „Ne, jen fanda kouzelnického léčitelství.“

„Moment, takže Scabior měl rakovinu?“ zahučela jediná žena v místnosti, ve snaze zpracovat nově nabyté informace. 

„Ano, v posledním stádiu,“ odpověděl jí James. „V hrtanu a v ústech jsem navíc našel stopy krve a průdušnicové tkáně, které vykašlával. Musel mít ohromné bolesti.“

„Dá se tedy říct, že smrt pro něj byla požehnáním,“ prohlásil Barty s pohledem upnutým ke skleněné hrudi oběti.

Ucítil na sobě pohledy obou párů očí a předpokládal, že ten patřící MacDougalové byl pohoršený. Kdyby se na ni ale podíval, zjistil by, že na něj koukala jen a pouze zamyšleně.

„Můžete říct, kolik mu zbývalo času, Jamesi?“ pokračovala v kladení otázek bystrozorka.

Patolog pokrčil rameny. „To vám nepovím se stoprocentní jistotou, nejsem onkolog. Ale vzhledem k velikosti karcinomu a množství plicotvorné tkáně v hrtanu bych řekl tak měsíc a půl… nanejvýš čtvrt roku, než by se mu průdušky rozložily nadobro.“

Barty nakrčil obočí. Něco na té vraždě se mu nezdálo. Dosud byli vrahovými oběťmi lidé, kteří měli proč žít – Lestrangeová čekala dítě, Selwynovi se měli stát prarodiči. Scabior byl jako jediný nad hrobem. Tak proč zrovna on? Jaký význam mělo ho zabít, když by za čtvrt roku zemřel sám? Vybral si ho, protože byl snadnou obětí kvůli svému zdravotnímu stavu? V tom případě by ovšem vrah musel vědět, že měl rakovinu. Nešlo tedy vyloučit možnost, že si byli blízcí.

Barty pomalu zvednul oči k MacDougalové. Mračila se na tělo před sebou a nemusel být nitrozpyt, aby odvodil, že jí hlavou tančily znepokojující myšlenky podobné těm jeho. Všimnul si, že se kousala do spodního rtu, což mohlo být způsobeno nervozitou, stejně jako hlavou plnou teorií. Tak jako tak musel sklopit pohled zpět k nechutným zčernalým plicím, aby z hlavy dostal obraz toho neposedného orgánu, který si tu a tam našel cestu mezi její zuby. 

„Provedl jste Priori Incantatem?“ otázal se Barty Jamese, který zakroutil hlavou, proto se Zmijozel chopil hůlky. Bohužel, učinil tak ve stejnou dobu jako MacDougalová.

„Udělám to,“ zasyčela okamžitě, skrze zaťaté zuby. Její pohled byl více než alarmující.

Brunet stvořil hrdelní zvuk dost podobný odfrknutí. „MacDougalová, schovej tu hůlku, než někoho zraníš. Priori je jedním z nejtěžších-“

„Nebude moje první, tak se zdrž komentářů.“

A tak, zatímco James hledal v inventáři patologie hůlku oběti, Barty musel čelit rozsáhlé MacDougalovic ofenzivě. Tentokrát se ale neplánoval vzdát.

„Tohle je první tělo z pěti. Nemáme čas na druhé pokusy,“ oznámil jí varovným tónem.

Hrdě se narovnala v zádech, zdvihla bradu a rázně odtušila: „Neměj péči, druhého pokusu nebude třeba.“

Čekali, co Barty udělá. MacDougalová ani James si nebyli jistí, jak zareaguje, proto ho úpěnlivě sledovali. On si nestěžoval. Za kontrolu nad situací byl rád. Líbilo se mu, když i ti nejnepoddajnější čekali na jeho vůli. Ještě chvíli je mlčením napínal, než trhnul rameny a gestem dlaně dal patologovi svolení předat hůlku čarodějce.

„Dobře, máš to mít… Alea iacta est.“ Jazykem si po dlouhé době přejel po rtech a v očích se mu zalesklo šílenství. „Tak na co čekáte, doktore? Dejte jí tu hůlku. Je-li slečna MacDougalová skutečně tak erudovaná, jak tvrdí, uvidíte něco, co jste ještě neviděl.“

„T-tady máš,“ vyhrknul James, přičemž Morag rychle předal Scabiorův magický kus dřeva. Barty doufal, že si všimla, jakou rychlostí se doktor Scabiorovy hůlky zbavil. Jen aby pozornost neulpěla na němOdporný zbabělec!

Naprázdno polkla a uchopila pevněji rukojeť té své. Barty si všimnul, že nebyla v klidu, což ho potěšilo. Dlaně se jí roztřepaly jako osika ve větru a on se začal bát o její spodní ret, do něhož se kousala tak často a tak silně, že se na něm objevily otisky jejích zubů.  

Pročistila si hrdlo, očima hypnotizujíc Scabiorův magický proutek.

„Možná jsem se měl zeptat, jestli hodláš začít ještě dneska,“ zahučel ironicky Skrk. Ona k němu střelila vražedným pohledem a ještě jednou nosem prudce nasála vzduch.

A bylo to tu. Její velká chvíle. Jak Barty, tak James s napětím očekávali, co bude. Na rozdíl od Jamese, Barty nezatínal dlaně v pěsti.

„Priori In…“ zlomil se jí hlas.

„P-priori…“ Tentokrát zas formuli vykoktala, tudíž by ve výsledku stejně nefungovala.

„Priori Incantatem.“ Poslední pokus jí nevyšel. Nebyla dostatečně sebejistá, což její hůlka vycítila a přestala spolupracovat. Samozřejmě, že tomu tak bylo. Tvrdohlavé lidi si vybíraly tvrdohlavé hůlky, tak co čekala?

„J-já…“ vyhrkla, než zdvihla rozšířené oči zpět k černokněžníkovi.

Čekala, že se jí vysměje. Že popadne ten jediný podnět, který mu dala, a bude ho ždímat a ždímat, až z něj odkape všechna tekutina. Zvorala to. Hrdost, jakožto dědictví Nottů, jí opět zatemnila mysl. Neměla mu lhát… ne o kouzlu, které v životě nedělala. Mohlo ji napadnout, že ji bude podezírat ze lži, Barty totiž nebyl žádný hlupák. Právě naopak – byl chytřejší, než by se jí líbilo, tudíž si dokázal spočítat, že Priori prostě ještě neměla čas stihnout.

Zrudla, ruce se jí rozklepaly a ona uhnula očima dolů.

„Omlouvám se," hlesla sotva slyšitelně. 

Barty pochopil, že v jejím nitru právě skončila bitva tří císařů. Nechtěla se vzdát, nechtěla přiznat, že neuspěla, a přiznat tím svou chybu. Natáhla k němu ruku se Scabiorovou hůlkou, v poraženeckém gestu.

Ztuhnul, neboť se zdálo, že jí přiznání způsobí fyzickou bolest. Tedy, tu už způsobilo, protože se kousala do rtu tak silně, že si ho div neprokousla. Nemohl to ignorovat. Prala se v něm jeho vlastní ješitnost s nutkáním ukončit její trápení. Bůh ví, co by ještě mohla ta šílená ženská těm úzkým, krásně tvarovaným malinovým skvostům udělat.

Navíc – ač to nerad přiznával – nejspíš měla pravdu, když říkala, že stál za většinou špatností, které se jí kdy přihodily, tak snad pro jednou mohl udělat výjimku v udělování lekcí… 

„Neomlouvej se, nemáš za co. To kouzlo sis vymodlila, uděláš ho,“ oznámil jí stroze.

Poplašeně zdvihla hlavu a zamrkala na něj.

„Ale já…“

„Bez komentáře,“ utnul ji ostře, „budu ti říkat, co máš dělat.“

Naprázdno polkla, u čehož sevřela svou hůlku v dlani. Rychle přikývla, jako by se bála, že si to Barty rozmyslí. Netušila, co tím sledoval. Měl ji na lopatkách – přesně o to mu, už od jejich prvního setkání tehdy v devadesátém, šlo. Stačil jediný pořádný nápřah a pak smeč. Mohl ji před Jamesem do sytosti znemožnit a dobírat si ji za to až do aleluja.

Nebo ne? Třeba mu patolog nestačil. Třeba ji chtěl znemožnit před větším počtem lidí. A co teprve, kdyby měli významné postavení… to by bylo terno.

S jistotou to ale – jako většinu věcí v souvislosti s ním – říct nemohla. Přiváděl ji k šílenství.

„Zavři oči a zhluboka se nadechni. Soustřeď se na inkantaci a výsledný efekt. Nech se svým Priori pohltit. Nech otevřenou mysl, nebraň se mu,“ odmlčel se, a tak na něj skepticky koukla. Beze slova semknul čelisti. Nemusel jí vyhrožovat, aby pochopila, že se má zdržet protestů a doplňujících otázek.  

Činila, jak jí řekl. Celou dobu naslouchala jeho instruktáži, ačkoli ji nejednou napadlo, že si z ní po tom všem udělá srandu aspoň tímto způsobem.

Když po tom všem ale se zavřenýma očima máchla hůlkou a špitla jasné, zřetelné: „Priori Incantatem!“, Bartymu se naskytnul pohled na kouzlo v jeho příkladné formě. Nad Scabiorovou hůlkou se počaly vznášet obrazce lapkova posledního kouzla, v barvě bronzu. Jednalo se o začátečnickou formuli z domácí magie, přesto dokonale vykreslenou v téměř živé scéně.

„No tak, otevři oči,“ popohnal ji Barty.

„Ani mě nehne,“ zahučela, „nepotřebuju se dívat na důkaz toho, že jsem neschopná.“

Barty si odfrknul. Vida, tak přece jenom nebyla tak sebevědomá, jak se zdálo.

„Ale ona je to vážně krása, Morag,“ ozval se užasle dosud zarytě mlčící a bulvy valící James. „Zvládla jste to. Podařilo se vám jedno z nejhezčích Priori, jaké jsem kdy viděl.“

Vrtalo jí to hlavou, a tak opatrně otevřela jedno oko.

Zatímco muži už minimálně po páté sledovali, jak Scabior kouzelnou formulí přelévá čaj z varné konvice do dvou šálků, Morag se rozšířily zorničky a ona počala se zájmem hltat vše, co jí její vlastní Priori nabídlo.

„T-to…“ špitla bezdyšně, přičemž rozšířenýma očima sjela k Bartymu. „Je to…?“

Tvoje kouzlo? Ale kdepak. Jsou tu kouzelní skřítci, copak to nevíš? Hlavou se mu prohnala ironická, naprosto dětinská odpověď na její nevyřčenou otázku. Nahlas ji však nevyslovil, jen přikývnul. Nebyl si jistý, proč se najednou rozhodl odložit sarkasmus, neměl to ve zvyku. Stejně jako neměl ve zvyku dávat mladým čarodějkám několik vteřin na to, aby se mohly kochat vlastním dílem. Tedy, pokud nešlo o věci intimnějšího ražení.

Špička jeho jazyka se dostala z jeho úst a on si jí bleskově přejel po rtech.

„Žádná bojová kouzla,“ oznámil v úporné snaze změnit téma.

„Nebránil se… právě naopak,“ dodala MacDougalová s pohledem připoutaným k obrazci před sebou.

„Mělas pravdu, se svou poslední obětí vrah změnil svůj vzorec,“ přiznal Barty, čímž si získal tmavovlásčinu pozornost. „Otázkou je, zda byl Scabior natolik překvapen, že se nestihnul bránit, nebo jestli se nechal zabít vědomě proto, že měl bolesti.“

Morag pátravě naklonila hlavu na stranu, u čehož se znovu kousla do spodního rtu. Její Priori přitom téměř úplně vymizelo, neboť se na něj přestala soustředit. „Scabior se celý život živil jako lapka. Nejdřív dělal pro Grindelwalda, pak pro Voldemorta, a nakonec pro ministerstvo. Nevěřím, že by jeho instinkty mohly zakrnět dost na to, aby nezareagoval na první dobrou.“

„Proč by ne? Jestli vraha důvěrně znal, pak je možné, že ho svým úmyslem překvapil.“

„Ano, ale svým posledním kouzlem naprosto poklidně naléval čaj pro dva,“ stála si za svým. „To přece není samo sebou.“

Barty pozdvihnul obočí. „Aha, takže ty už máš konkrétní teorii. Tak prosím, ohrom mě.“  

Srdce se jí rozbušilo jako zvon a ona se zhluboka nadechla. „Co když Scabior vraha očekával? Mohli si být blízcí, proto ten čaj. Staří přátelé, možná rodina… Koneckonců, má syna.“

„Myslíš, že vrahem je jeho syn?“ Barty pátravě přimhouřil oči a chytil se rukou přemýšlivě za bradu.

„Rozhodně to považuju za reálnou možnost.“ Trhla rameny, přičemž se odmlčela. Následovalo několik sekund palčivého ticha. „Tak si představ, že by za tebou přišel tvůj otec s tím, že má příšerné bolesti. Věděl bys, že umře, a on by tě požádal, abys to byl ty, kdo mu vezme život. Odmítnul bys ho?“

„Ano, s klidným srdcem, kdyby smrt byla tím, co ho vysvobodí z utrpení,“ odtušil zostra.

Chvíli se na něj mračila, než jí došlo, že to vlastně byl Barty Skrk junior, kdo Barty Skrka seniora připravil o život. Za tento a pár dalších zločinů si taky, ve čtyřiadevadesátém, šel sednout do Azkabanu.

„Merline, to jsem se zeptala toho pravýho.“ Netrpělivě protočila čokoládovými kukadly. Ačkoli ji napadaly další duchaplné poznámky podobně ironického ražení, zdržela se jich, protože nepotřebovali, aby James zavětřil další hromadu interních problémů. Morag ale vyděsilo, že Bartyho zločiny dokázala před svým vlastním svědomím bagatelizovat, přestože si slíbila, že do takového stádia nikdy nedospěje.

„Dobře, tak si představ, jaké by to bylo, kdybys měl svýho tátu rád,“ stála si za svým.

„Tak dobrou fantazii nemám,“ opáčil zvláštním tónem. Morag ho sjela zkoumavým pohledem, aby alespoň zjistila, jak se tvářil, jenže ani to jí zrovna dvakrát nepomohlo. Pak plavmo skočil zpět do původního tématu: „Na co by kdyby nemůžeme postavit případ, MacDougalová.“

„To sice ne, ale můžeme snad Scabiora mladšího alespoň vyslechnout.“ Naklonila hlavu vyzývavě na stranu. Barty se neubránil pohledu na odhalenou část jejího ramene a klíční kost, která se jí tím pohybem pod kůží vyrýsovala. Rovněž ho napadlo, že si na jiných ženách nikdy nevšimnul, jak zatraceně sexy to bylo.

Jazyk mu uniknul z úst ještě předtím, než se MacDougalová otázala: „Nebo je, jako lapka – tedy pracovník ministerstva – taky nedotknutelný?“


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek The Sinnerman: Kapitola pátá:

3. TinkerTailorSoldierSpy přispěvatel
09.11.2019 [12:56]

TinkerTailorSoldierSpyDěkuji Vám za komentáře! Určitě Vám nemusím říkat, jak moc mě těší, že si dáte tu práci a ozvete se s odezvou. Ještě jednou, děkuji! Emoticon
Fluf, neboj, on brzo udělá pár dost velkých konin, ale taky pár hezkých věcí, kterými Morag ukáže, že nění tak špatný, jak si myslela. Už od začátku se snažím naznačit, že se mu naše drahá (minimálně) vzhledově líbí. S povahou je to sice horší, ale tak... snad se to poddá. Emoticon
Ajáno, no, já si s tou myšlenkou Havraspáru hrála, ale myslím, že jsem v žádné kapitole explicitně nenapsala, že v něm byl. Emoticon Teda, aspoň jsem to nenašla, když jsem teď procházela zpětně kapitoly Sinnermana i Knocking. Takže ne, Bartyho - dle kanónu - zařadili do Zmijozelu, od čehož se odpichuji. Emoticon

2. Ajána
08.11.2019 [14:17]

Nádhera, je to úžasný příběh. Jen jedna maličkost mi nesedí Bárty Skrk chodil do havraspáru né do zmiozelu.

1. Fluffy admin
06.11.2019 [9:48]

FluffyOna se mu lííííbíííí. Emoticon A móóóóc. Emoticon Sice si to ještě úplně vědomě neuvědomuje, ale je to tam, hezky mezi řádky, naprosto jasný. Emoticon Jako bude zajímavý sledovat, jestli se to vyvine do romantický linky, zvlášť proto, že to byl Barty, kdo může za Moražino letité kóma. Pobavilo mě ale, jak žárlí na všechny ty chlápky v jejím okolí. Emoticon
Pohled do práce bystrozorky mě baví, zvlášť když si to sama představuju jinak, takže je bezva číst, jak to vidíš ty. Detektivní zápletka se zatím rozjíždí, ale zatím nemám páru, kdo by to mohl být, proč by to dělal... nechám se prostě překvapit. Emoticon Ten detail s tím učením kouzla byl moc hezký. Poukázalo to na to, že je Morag vlastně ještě pořád nezkušená lovkyně černokněžníků, vysypaná hned ze studií do kolotoče zločinu, a Bartyho učení, jeho trpělivý přístup, byl příjemným překvapením. Těším se na další. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!