OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Ukradený svět II - 12. kapitola (1/2)

01.05.2021 (12:00) • TajemnyKvetak • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 2× • zobrazeno 385×

XII. KAPITOLA DVANÁCTÁ: Ministr kouzel a Její Veličenstvo - část první

Prvním skokem se dostala na Newfoundland… odtamtud do Grónska, z jednoho města s těžko vyslovitelným názvem do druhého s názvem ještě komplikovanějším. Další cesta vedla na Island. Z Reykjavíku kamsi na Faerské ostrovy, potom do Skotska. Poslední přemístění ji už dovedlo do zapadlého průchodu mezi domy na Příčné ulici.

Opřela se oběma rukama o jednu z oprýskaných stěn a zhluboka dýchala. Překvapivě jí po těch osmi přemístěních těsně po sobě nebylo ani moc špatně, byla ale docela unavená. Při pohledu na svou levou ruku zjistila, že jí chybí jeden nehet. Rozštěp! Lehce se jí navalilo při představě, co všechno se mohlo stát. Teprve teď ji ten prst s chybějícím nehtem začal bolet. Vytáhla hůlku a pomocí kouzla si ho aspoň ovázala obvazem.

Potom se vydala na Příčnou ulici. Najít místo činu nebylo těžké; i kdyby nevěděla, že bylo v podstatě přímo před Gringottovou bankou, zavedlo by ji tam blikající světlo kouzelnické sanitky, která tu však byla naprosto zbytečná. Celá oblast byla ohraničená páskou – tím typem, který se rozhoukal, když se k němu člověk přiblížil příliš blízko. To už Agnes věděla, jako novinářka se už podobně vymezenými prostory několikrát setkala.

Snažila se proto držet od pásky co nejdál, opatrně se kradla podél stěn zavřených obchodů, napůl schovaná v davu čumilů, který se vždycky na podobných místech objevil, ať už byla jakákoliv denní hodina, a kradmým pohledem pozorovala několik bystrozorů, kteří místo činu prohledávali. Jedna dvojice už sundávala z kandelábru první mrtvolu; pokud si Agnes dobře pamatovala, jednalo se o jistého Rookwooda.

Naživo to všechno vypadalo ještě neskutečněji. Bledé tváře zavražděných ostře vystupovaly proti zatažené šedivé obloze a zaschlá krev na jejich oblečení byla až příliš rudá. „Jsou mrtví už dobré dva tři dny, pane,“ oznamoval kulaťoučký kouzelník v levandulově fialovém cylindru jednomu z bystrozorů. „Určitě neumřeli tady… a pokud to tak můžu říct, tak mám za to, že je před smrtí někdo ještě zmlátil do bezvědomí.“

„Chcete říct, že je mučili?“ otázal se bystrozor.

„Na to můžete vzít jed,“ odpověděl kouzelník v cylindru. „Ale víte, co je zajímavé? Vypadají mnohem hůř než ty mrtvoly z Prasinek. Narcissa Malfoyová neměla ani škrábnutí, když jsme ji našli. Bylo to skoro, jako kdyby jenom usnula…“

„To je zajímavé, to by mohlo znamenat, že tu máme dva pachatele,“ řekl na to bystrozor.

„Možná tři, pane,“ poznamenal kouzelník a sundal si svůj cylindr z hlavy. „Víte, po bližším prozkoumání jsme zjistili, že zatímco Malfoyovi byli oběšeni, toho tiskaře Parsonse někdo zabil kletbou avada kedavra. Když mu dali kolem krku oprátku, byl už dávno mrtvý.“

Takže Parsons umřel jinak než všichni ostatní? Agnes ta informace zaujala natolik, že si vůbec nevšimla vysoké věže z kotlíků vyskládané před jedním z obchodů a vrazila do ní špičkou boty. Věž se zakymácela a přesto – nebo možná právě proto – že se Agnes snažila situaci zachránit a padající kotlíky chytit, se s řinčením sesunula k zemi.

Bystrozor, který mluvil s tím mužem v levandulovém cylindru, otočil za nenadálým zvukem hlavu. Když si všiml Agnes, překvapeně pootevřel ústa – stejně jako ona.

Ten kouzelník totiž nebyl žádný bystrozor. Byl to Ronald Weasley, ministr kouzel.

Zanadávala způsobem, za který by se nestyděla ani Roxana, rozkopla kotlíky do všech stran a rozběhla se pryč. Čumilové před ní zmateně uskakovali na strany. „Mdloby na tebe!“ slyšela za sebou vykřiknout ministra. Slyšela zasvištění, jak jí kletba proletěla těsně kolem ucha.

Bleskově vytáhla hůlku z kapsy. „Impedimenta!“ vrhla naslepo zaklínadlo. Nezdálo se, že by zasáhla ten správný cíl.

„Chyťte ji, chyťte ji!“ ječel kdosi z bystrozorů. Agnes v naprosté panice podběhla pásku ohraničující místo činu – ozvalo se ohlušující pištění jako při zkoušce sirén – a hnala se z Příčné ulice směrem do Obrtlé. Potřebovala by se ztratit v davu, jenže takhle brzo ráno v jindy rušných uličkách téměř nikdo nebyl.

Už za sebou neslyšela žádný křik ani kroky. Že by jim přece jen zmizela? Srdce jí divoce bušilo, z nečekaného fyzického výkonu ji pálily plíce. Schovala se do stínů mezi krámek, v němž prodávali podivně seschlé hlavy, a obchůdek s jedy. Chtěla si chvilku odpočinout, jen na pár vteřin…

„Expelliarmus!“ křikl Weasley za jejími zády. Agnesina třešňová hůlka obloukem vyletěla do vzduchu a on ji chytil. Musel se k ní přikrást zezadu, úplně potichoučku. Agnes se měla v úmyslu rozeběhnout pryč, ale než se stihla otočit na podpatku, ministrova ruka vystřelila dopředu a drapla ji za zápěstí. Svět se rozplynul do černé mlhy a Agnes se už toho dne podeváté přemístila.

***

Objevili se v hlavní dvoraně Ministerstva kouzel. Ještě tu nikdo nebyl – bylo něco kolem šesté ranní a tou dobou na Ministerstvo nechodí ani ti nejctižádostivější úředníci.

Agnes se vyškubla Weasleymu a chtěla sahat po své druhé hůlce, ale nestihla to – ministr jí bleskovým kouzlem spoutal ruce i nohy. Agnes, v tuhle chvíli podobná velikému balíku, zavrávorala a s pořádným žuchnutím se poroučela k zemi. Ani se nesnažil její pád nějak mírnit. Dopad dost bolel.

Weasley vypadal, že nemůže uvěřit svému štěstí. Agnes nemohla uvěřit své vlastní hlouposti. Svíjela se na zemi jako píďalka v zoufalé snaze vyprostit se z neviditelných pout, ale nebyla úspěšná. „Už je to pěkně dlouho, co jsme se viděli naposledy, viďte, Agnes?“ prohodil Weasley nonšalantně. „Zajímavé, jak jste se nachomýtla zrovna tam, kde se něco děje.“

„Jsem přece novinářka,“ zasyčela Agnes z podlahy v náhlém záchvěvu vzdoru. „Být vždycky tam, kde se něco děje, je moje práce.“

„Ten článek nebyl z vašich nejlepších,“ poznamenal Weasley. „Skoro jako byste ho nepsala vy.“

„Já ho taky nepsala,“ řekla na to, ale nevypadalo to, že by si jí všímal. Už zase hrál divadlo, stejně jako na všech tiskových konferencích, kterých se účastnil, a byl naplno zabrán do své role.

„Po tom všem, co jsem pro vás udělal, Agnes!“ rozhodil ministr rukama. „Takhle mě podrazit. Kdo myslíte, že zařídil, aby vás Rowlingová přestala sledovat? Kdo myslíte, že zajistil, aby si myslela, že jsou Potterovi opravdu mrtví?“

„Nevím, o čem to mluvíte,“ zalhala. „Potterovi přece jsou mrtví. Viděla jsem je skočit z toho útesu. Zlámali si vazy o ty kameny tam dole.“

„Tomu by neuvěřilo ani dítě,“ odtušil Weasley. „Jsou naživu a vy to víte… stejně jako to, kde jsou. Jste s nimi v kontaktu celou tu dobu. Netuším, jak jste to utajila před Královnou, ale dobře pro vás. Teď mi všechno řeknete… kde je jejich centrála… koho mají na své straně… co přesně mají v plánu…“

„Neřeknu vám vůbec nic,“ oznámila Agnes. „Protože nic nevím.“

„Ale notak!“ rozzlobil se Weasley a sklonil se k ní tak blízko, až cítila na obličeji jeho dech. „Já jsem přece na vaší straně, Agnes, pochopte to konečně!“ zašeptal naléhavě. „Víte, jak bylo těžké Královnu přesvědčit, že…“

„Pane ministře!“ ozval se ženský hlas a v Agnesině zorném poli se na moment objevila čarodějka s jasně modrými vlasy.

Weasley zaklel, mávl hůlkou a Agnes v tu chvíli zjistila, že už nemůže ani mluvit. „Chodíte vy někdy vůbec z práce domů, May, nebo na tom sekretariátu už bydlíte?“ otázal se ministr trochu otráveně.

Sekretářka zmateně zamrkala. „Přišla jsem dřív, protože jsem slyšela ranní vysílání… ty vraždy…“

„No, dobrá, a co tedy chcete?“ přerušil ji popuzeně. Stál tak, že May docela kvalitně zakrýval výhled na spoutanou Agnes na zemi. Kdyby tak jen dosáhla pro svou starou hůlku… mohla by ty pouta zrušit a snad utéct…

„Chce s vámi mluvit Královna, pane ministře,“ oznámila mu May. „Kvůli těm vraždám, zřejmě.“

Zatvářil se ještě více popuzeně, když ale promluvil, zněl docela klidně. „Dobrá, May, děkuji za informaci. Kdy přesně má přijít?“

„Už je tady, pane,“ odpověděla na to May. „Čeká u vás v kanceláři.“

Rowlingová je na Ministerstvu?!

„Vy jste ji pustila do mé kanceláře?!“ otázal se naprosto zděšeně. May před ním o krok ustoupila, zřejmě vůbec nechápala, kde udělala chybu. Weasley si protřel čelo. „Víte co? Běžte radši pro mě a Její Veličenstvo uvařit kafe, než vás roztrhnu jako hada.“

„Dobře, pane ministře. A… omlouvám se, moc se omlouvám,“ řekla May a vydala se z dvorany pryč.

Weasley se otočil k Agnes, která sebou konečně přestala cukat. Oči měla vytřeštěné hrůzou. Z možnosti setkání s Rowlingovou jí běhal mráz po zádech. „Situace se trochu zkomplikovala,“ poznamenal Weasley a ťukl jí hůlkou na čelo. Cítila, jako by jí po obličeji stékala nějaká lehce lepkavá hmota. Po pár okamžicích zjistila, že je neviditelná – z nějakého důvodu na ni použil zastírací kouzlo.

„Mobillicorpus,“ mávl hůlkou směrem k ní a Agnes cítila, jak se zvedá do vzduchu. „Možná vás trochu omlátím o stěny,“ upozornil ji. „Ale lepší řešení mě nenapadá.“

Nechápala, proč to udělal. Proč nechce, aby ji Rowlingová viděla? Neměl by naopak Agnes předat své Královně jako ten největší trumf? Zvlášť, pokud věří, že je Agnes jeho klíč k nalezení odboje?

Weasley se vydal směrem ke své kanceláři a bezvládná Agnes ho chtě nechtě musela následovat, jak jí přikazovalo kouzlo. Byla svým způsobem ráda, že nemůže mluvit, protože kdyby mohla, prosila by Weasleyho, aby ji pustil, škemrala by o milosrdenství. Takhle aspoň nemohla udělat Nebelvíru ostudu.

Ministr otevřel dveře do své kanceláře a Agnes vplula dovnitř; on hned za ní. Na jeho ministerském křesle seděla s nohama na stole Rowlingová a křivě se usmívala.

„Zdravím, Ronalde,“ řekla. „Máš mi co vysvětlovat.“

Malý domek uprostřed louky, k němuž se blížili, byl obehnaný vysokým plotem s ostnatým drátem. Roxana a Harry postupovali krok za krokem blíž, hůlky připravené k boji. „Jsi si jistá, že tady je?“ zeptal se Potter.

„Naprosto,“ odpověděla mu jeho žena. „Vysledovala jsem její mysl. Je oslabená a zmatená, ale je to zaručeně ona.“

„Ten plot bude oříšek,“ poznamenal Harry. „Určitě je chráněný mnoha kouzly.“

„Nic, s čím bychom si my dva neporadili,“ odpověděla na to Roxana a vtiskla mu do ruky násadu koštěte. „Zkusíme se tam dostat seshora.“

„Nemůžu uvěřit, že jsi s tímhle plánem přišla zrovna ty,“ zazubil se Potter a nasedl na koště. Roxana si sedla těsně za něj a ruku mu obtočila kolem pasu. „Vzhledem k tomu, jak nesnášíš létání…“

„Účel světí prostředky,“ stiskla Roxana rty. V obličeji byla lehce nazelenalá. „Tak už leť.“

Koště se i s oběma Pottery vzneslo do vzduchu. Agnes viděla, jak Roxana zarývá nehty do Harryho hábitu. Cítila její strach a snad i zrychlený tep…

Agnes zamrkala a vize domku s vysokým plotem kamsi zmizela. Znovu uviděla ministerskou pracovnu a šklebící se motáckou Královnu. „Říkala jste, že si tu novinářku mám chytit sám,“ říkal právě ministr tiše. „Doufám, že i způsob jejího potrestání necháte na mně.“

Rowlingová se trochu naklonila, v modrých očích se jí zaleskl zájem. „Ale. Takže ty skutečně máš Agnes Gebauerovou?“ otázala se. „Myslela jsem, že ti utekla.“

„Je na Ministerstvu,“ odpověděl Weasley. „Nechal jsem ji prozatím zavřít k mozkomorům, ať se s ní trochu pobaví.“

Lhal jí. Agnes je přece přímo tady v téhle místnosti, vznáší se zneviditelněná necelý metr za jeho zády. Proč neřekl své paní pravdu?

„Ach, ti mozkomoři,“ povzdechla si Rowlingová. „Příšerná sebranka. Ovšem, dělej si s tou holkou, co uznáš za vhodné. Ostatně, to tobě kazí reputaci, ne mně.“

„Troufám si tvrdit, že naše reputace jsou provázané, Veličenstvo,“ řekl Weasley. „Měla jste namále. Kdyby Gebauerová vydala další článek… mohl být o vás, jak jistě tušíte.“

Rowlingová se krátce zasmála. „Agnes by o mně nikdy nepsala, ty hlupáčku,“ zavrněla. „Na to se mě příliš bojí. Mě – a možnosti, že se zaplete do něčeho většího, než co je schopná zvládnout. Je jednoduchá a předvídatelná… ostatně stejně jako ty.“

Agnes cítila, jak se červená. Nebyla si jistá, jestli je to tím, jak se stydí, nebo už začíná rudnout vzteky. „Já jsem předvídatelný?“ zopakoval Weasley s lehce povytaženým obočím. „Jak to myslíte, Veličenstvo?“

Už byli přímo nad domem. „Drž se!“ křikl Harry dozadu na svou ženu a namířil koště střemhlav k zemi. Roxana zaječela a pevněji se k němu přitiskla. Těsně nad úrovní plotu uviděli jakousi bariéru, ale Roxana mávla hůlkou a vyřkla nějaké zaklínadlo – bariéra praskla jako skleněná vánoční baňka a oni se dostali skrz…

„Přesně tak, jak to říkám, Ronalde,“ usmála se Rowlingová a trochu se na jeho ministerské židli zhoupla dozadu. „Víš… ty jsi během let nabyl pocitu, že jsi nějak důležitý. Že tě nemůžu nahradit. Že tě snad nějak potřebuju. Zpychnul jsi. Znáš to přísloví – pýcha předchází pád, Ronalde?“ otázala se ho.

„Teď se ale ani trochu nechytám, Veličenstvo,“ řekl Weasley. V jeho hlase bylo patrné napětí a Agnes si všimla, že stiskl rukojeť své hůlky tak pevně, až mu zbělely klouby na rukou.

„Jako bys zapomněl, že pracuješ pro mě. Nejsme partneři, nejsme rovnocenní – jsi mi podřízen. I když ty sedíš na téhle pohodlné ministerské židli, zatímco já se schovávám mimo kouzelnický svět… to já tu dávám rozkazy. A já trestám, když nejsou dodržovány.“

„Harry, proboha, vždyť nás zabiješ!“ ječela Roxana vyděšená k smrti. Harry vyrovnal koště těsně nad trávníkem a přistál.

„Ještě pořád to mám v sobě, Rox! Ještě pořád to umím!“ smál se.

Jeho žena vypadala, že do trávníku vyvrhne oběd, snídani a ještě i večeři z předcházejícího dne. Dveře nízkého domku se otevřely a na zahradu vyšel nějaký muž. „Co tu děláte?“ zeptal se s hůlkou v ruce. „Tohle je soukromý pozemek, nemáte tu být.“

„Mdloby na tebe!“ odpověděl mu na to Harry. Kouzelník se sesunul k zemi dřív, než vůbec stihl pomyslet na to, aby zavolal o pomoc.

„Při vší úctě, Vaše Veličenstvo, opravdu nemám sebemenší tušení, o čem to tady mluvíte,“ pravil Weasley. Zdálo se to jen Agnes, nebo se mu opravdu trochu třásl hlas?

„Ty jsi mě zradil, Ronalde,“ řekla Rowlingová chladně. „Víš, co to znamená?“

„Miláčku? Miláčku, co se to děje?“ ozval se z nitra malého domku ženský hlas. Jeho majitelkou byla mladá čarodějka s oslnivě bílými vlasy. Měla na sobě kuchařskou zástěru a pod ní květované šaty typického střihu „veselá panička“. Byla si tak nesmírně nepodobná, že přesto, že s ní Agnes strávila v centrále několik dní, chvíli trvalo, než jí došlo, na koho se dívá.

„Jean,“ oslovil ji Harry. „Přišli jsme si pro tebe. Všechno už bude dobré.“

Bělovláska střelila pohledem k omráčenému kouzelníkovi. „C-co jste mu udělali? Co jste udělali s mým miláčkem? Kdo vůbec jste? J-já budu bojovat!“ zaťala pěsti ke zcela nekouzelnickému způsobu obrany.

„Je mi to moc líto, Jean,“ řekla Roxana a zvedla hůlku. Zaklínadlo, které vyslovila, bylo dlouhé a komplikované a znělo to téměř, jako by ho zpívala. Potom ze špičky její hůlky vystřelil paprsek bílého světla a zasáhl Jean do hlavy. Chvíli to vypadalo, jako by měla čarodějka svatozář. Pak světlo pohaslo.

Jean zamrkala a zaostřila na Potterovy. „Rox? Harry? Vy jste mě našli?“ Klopýtavým krokem se vrhla k Roxaně, která ji čekala s otevřenou náručí. „Já myslela, že vás už nikdy neuvidím… že už nikdy nikoho… bylo to jako zlý sen…“

„Už je dobře, Jean. Už ti nikdo nebude ubližovat,“ šeptala jí Roxana do vlasů.

„Ona mě prodala tomuhle hajzlovi,“ odtáhla se od ní Jean a kývla k bezvládnému kouzelníkovi, kterého ještě před chvílí titulovala „miláčku“. „Prodala mě jako zatracenou hračku! Jako bych byla jen věc! Ach, Rox…“

To už Jean objímal i Potter. Roxana ji v tu chvíli pustila, přešla k omráčenému kouzelníkovi a začala do něj hlava nehlava kopat.

„Já vás nezradil,“ řekl Weasley. „Znovu říkám, že netuším, o čem to mluvíte. Ujišťuji vás, že jsem k vám naprosto loajální a…“

„Myslíš, že jsem úplně pitomá, Ronalde Weasley?“ zeptala se Rowlingová a Agnes měla dojem, jako by se v místnosti najednou ochladilo. „Měla jsem podezření už od té doby, co jsi mě tak vehementně přesvědčoval, že jsou Potterovi určitě mrtví… tak jsem ti nainstalovala do kanceláře kamery,“ řekla a položila na stůl mudlovský laptop, hezky obrazovkou k němu. „Vím o všem, co se tady za posledních sedm let dělo.“

Weasley naprázdno polkl. „T-to není možné…“

Rowlingová protočila oči. „Bylo mi jasné, že svou kancelář ochráníš proti odposlouchávacím kouzlům, ale stará dobrá mudlovská technologie nikdy nezklame… kouzelníci na ni většinu času totiž nemyslí, zvlášť ti čistokrevní, kteří s mudlovským světem nikdy nepřišli do kontaktu. Ale dost řečí, podívejme se na to nejzajímavější, co se mi tady podařilo natočit.“

Vstala, obešla stůl a naklonila se ke svému počítači, aby spustila video. Byl to záznam z ministerské kanceláře, těžko říct jak starý. Weasley na záznamu stál před svým stolem a ležérně se o něj opíral zády. Asi dva metry od něj, uprostřed místnosti, stál hubený kouzelník v ošoupaném hábitu. Měl řídké světle hnědé vlasy a ruce s vystouplými klouby, které Agnes zaujaly stejně jako když ho viděla poprvé. Byl to Lee Parsons.

Rowlingová stiskla tlačítko PLAY a video se spustilo. „Chtěl jste na mě ten lis shodit, pane Parsonsi?“ otázal se ze záznamu Weasley chrčivě.

„Byla to nehoda,“ odpověděl na to Parsons. Působil přinejmenším stejně nervózně jako v té vzpomínce s Roxanou.

„Nemám vám to za zlé,“ rozhodil rukama ministr a usmál se. „Ostatně, vyjádřil jste svůj politický názor, ne? Za to vás přece nepošleme do Azkabanu.“ Žoviálnost jeho vyjádření Parsonse očividně překvapila.

„Nepošlete mě do Azkabanu za to, že jsem se vás pokusil zabít?“ otázal se.

„Takže to přece jen nebyla nehoda,“ zazubil se Weasley. Parsons zbledl tak, že to i na chabém kamerovém záznamu bylo jasně patrné.

„P-pane ministře, já…“

Weasley naklonil hlavu trochu na stranu a pokračoval. „Pokud vím, jste pod ochranou Ministerstva, nebo se pletu? Stejně jako mnoho smrtijedů jste dostal možnost nového začátku. Nejste snad spokojen?“

Parsons zaťal ruku v pěst. „Byl byste spokojen, kdyby si vás po zásahu POOVRu nepamatovala ani vaše vlastní matka?“ odpověděl mu na to.

„Od začátku jste věděl, že je to něco za něco,“ zamračil se Weasley. „Pokud vím, nemáte problém s pracovním uplatněním, nikdo vás na ulici nepoznává jako bývalého smrtijeda…“

„Vymazali jste paměť celé mojí rodině!“ prskl Parsons hněvivě.

Weasley naproti tomu vypadal úplně klidný. „A proto jste se jako kompenzaci rozhodl spáchat atentát na ministra kouzel,“ konstatoval. „Podívejte, pane Parsonsi. Existují jen dvě možnosti. Ta první, pro vás dost nemilá, je označit vás za teroristu a hnát vás k soudu, který vás pravděpodobně pošle do Azkabanu. Ta druhá možnost by vám mohla vyhovovat o něco více. Smažu váš záznam a budu se tvářit, že věřím té historce o nehodě, i když jsem vás viděl ten lis očarovat. A vy mi oplátkou pomůžete.“

Lee Parsons naprázdno polkl. „A jak konkrétně… byste si tu pomoc představoval, pane ministře?“ zeptal se nakonec. Agnes zamrazilo. Weasley si s tím člověkem hrál jako kočka s myší. Teď ho nejspíš přesvědčí, aby zradil odboj, čímž ale omylem prozradí, že ví o jeho existenci – a to je pravděpodobně důvod, proč ten záznam Rowlingová pouští. Že by chtěl Weasley odboj zlikvidovat na vlastní pěst?

„Jste v kontaktu s Roxanou a Harrym Potterovými, viďte,“ řekl Weasley z obrazovky, čímž potvrdil Agnesino podezření.

Parsons zmateně zamrkal. „Nikoho takového neznám,“ zalhal nepříliš přesvědčivým tónem.

„Nemusíte se bát, Lee,“ oslovil ho ministr familiárně a ztišil hlas. „Vím, že patříte k jejich skupině a vím, že jsou naživu. Poslyšte…“ Weasley se rozhlédl kolem sebe a pak ze stolu vytáhl nějakou složku. „Chci, abyste tohle předal Roxaně Potterové. Diskrétně, samozřejmě. Myslím, že ji to bude zajímat… hodně zajímat.“

Agnes svraštila čelo. To nevypadá, že by se Weasley snažil z Parsonse tahat nějaké informace o odboji. Naopak, on mu zřejmě nějaké informace dává. „Pomozte mi, Lee. To, co se tu děje, musí skončit.“

Rowlingová zastavila video. „Dlouho jsem nevěděla, co jsi to milému Parsonsovi vlastně předal,“ řekla. „Pořád jsem si říkala, že jsi blafoval… zjišťoval jsi informace o Potterech a jejich odboji, abys mi ho pomohl zničit, ale ne. Jsi pořád loajální ke svému kamarádíčkovi z Bradavic. K té labilní zbytečné nule.“

„Harry Potter není žádná nula,“ zasyčel Weasley.

Královna na to nijak neodpověděla, místo toho pokračovala ve svém monologu. „Předal jsi Parsonsovi několik velmi konkrétních záznamů z POOVRu, aby je mohl dát Potterovým.“

„Zaměstnávala jste usvědčené zločince,“ řekl Weasley studeně. „Zahrnula jste do POOVRu lidi, kteří neměli na sebemenší ochranu nárok.“

„Kdo jiný by pro mě asi tak dělal špinavou práci, Ronalde?“ prskla Rowlingová. „Někdo jako ty? Ušpinil by sis své ctěné nebelvírské ručičky?! To sotva. Myslela jsem, že o tom víš. Ale ty jsi tak neuvěřitelně naivní, že tě nikdy ani nenapadlo podívat se, kdo všechno je pod POOVRem vedený…“

„Nejspíš jsem byl naivní,“ souhlasil Weasley. „Věřil jsem, že to s námi opravdu myslíte dobře.“

„Ovšemže to myslím dobře,“ zasyčela spisovatelka. „Dokonce i s tebou jsem to myslela dobře. Tolik ústupků, které jsem ti dovolila zařídit. Nad čím vším jsem přivřela oči. Ale ty jsi nechal pověsit sedm mých nejlepších zaměstnanců na lampy, Ronalde, a to se nezapomíná.“

„Vinen ve všech bodech,“ odpověděl na to tiše, ale zato s důrazem na každé jednotlivé slovo.

Atmosféra v místnosti najednou jako by zhoustla tak, že se téměř nedalo dýchat. Takže Weasley skutečně zprostředkoval smrt těch smrtijedů z Příčné ulice – ale ne proto, aby zkompromitoval odboj. Udělal to proto, že Rookwood, Travers, Yaxley, Dolohov, Macnair i Carrowovi pracovali pro Rowlingovou. Změnil strany, když si uvědomil, jak daleko je jeho chlebodárkyně ochotná zajít pro to, aby udržela kouzelnický svět pod dohledem.

Předal Parsonsovi dokumenty, které potvrzovaly, že bývalí vysoce postavení smrtijedi neskončili v Azkabanu, ale dostali nové identity a záruku beztrestnosti. Parsons je nejspíš opravdu doručil Roxaně, přesně jak mu Weasley přikázal – a ta se rozhodla jednat. Jenže proč nakonec musel zemřít i Parsons? A Malfoyovi?

„Takže co bude dál, královno?“ otázal se Weasley klidně. Agnes si nemohla nevšimnout, že kromě tónu jeho hlasu tónu se změnil i způsob oslovení, který pro Rowlingovou používal. „Co hodláte udělat?“

„Co bys čekal,“ řekla a zaklapla svůj počítač. „Najdu si místo tebe jinou, poslušnější loutku, kterou dosadím na ministerské křeslo. Bohužel pro tebe, Ronalde… ty budeš muset zemřít.“

Ministr kouzel si založil ruce na prsou. „A jak si představujete, že vysvětlíte mou smrt? Nemůžete mě jen tak vymazat. Dobře vím, že Mlha se nedá upravit. Budete obcházet všechny kouzelníky v Británii a jednomu po druhém jim měnit vzpomínky na mě? Hodně štěstí,“ ušklíbl se.

„Nebude potřeba měnit ničí vzpomínky, Ronalde, ty hlupáčku,“ zasmála se. „Tvůj tragický skon se oficiálně stane dílem extremistické skupiny bývalé smrtijedky a jejího šíleného manžela, který trpí bludy a myslí si, že je Harry Potter. Bude to ve všech novinách, palcové titulky. Proces s manžely Potterovými bude sledovat celá Británie.“

„Harryho s Roxanou nikdy nedostanete,“ pravil přesvědčeně a namířil na ni špičku své hůlky. „Ani Voldemort je nedokázal zabít.“

Rowlingová se sladce usmála. „Říkal jsi, že je Gebauerová tady na Ministerstvu, že? Potterovi si pro ni nepochybně přijdou. Dost možná už jsou na cestě sem. Pottera sem táhne jeho nebelvírská čest. A Roxaně na té holce bůhvíproč záleží. Bylo to vidět už tenkrát, před sedmi lety. Nechám je dostat se na Ministerstvo a potom spadne klec. Vpochodují mi přímo do náruče, Weasley… protože jsou stejně předvídatelní jako ty.“

Agnes cítila, jak jí těžkne srdce. Angeline slíbila, že dá odboji vědět, kam šla – pokud se Potterovi dozví, kdo ji unesl z Příčné ulice, zaručeně si pro ni přijdou, nejspíš i s Jean. A ona se tu vznáší za Weasleyovými zády a nemůže udělat vůbec nic. Kdyby tak mohla odboj nějak varovat!

„Nevyjde to. Odhalí vás. Jakmile vyšetřování prokáže, že mě nezabila ani jedna z jejich hůlek, bude po všem,“ zkonstatoval ministr.

„Já vím,“ odpověděla na to Rowlingová líně a vytáhla z kapsy kabátu mudlovský revolver a namířila ho na Weasleyho hrudník. Z tak krátké vzdálenosti nemohla minout. „Proto to taky nebude hůlka, co tě zabije. Nemysli si, že bych nechala tu radost někomu jinému. Udělám to osobně. Tady a teď.“

Weasley proti ní namířil hůlku. „Nebuď směšný, tímhle mi neublížíš,“ poznamenala Rowlingová. „Mám kolem sebe tolik ochranných kouzel, že bys skrz ně nepronikl ani kdybys měl raketomet. Takže buď té lásky a odlož tu svou hračku.“

Agnes cítila, jak klesá k zemi – ještě před pár chvílí se vznášela téměř půl metru ve vzduchu, ale teď najednou dosáhla špičkami na podlahu. Když plosky jejích nohou tiše dosedly na vysoký koberec, s překvapením zjistila, že se už zase může hýbat.

Ministr odložil hůlku na zem a zvedl ruce nad hlavu. Ta část jeho obličeje, kterou ze své pozice Agnes viděla, byla křídově bílá.

„Než tě zabiju, Ronalde Weasley, chci abys věděl, že o tvou rodinu se postarám – jak nejlépe dovedu,“ řekla Rowlingová způsobem, z nějž běhal mráz po zádech. Potom vystřelila.

„PROTEGO!“ zaječela stále ještě neviditelná Agnes a vrhla se před ministra. Když kulka narazila na její narychlo vztyčený štít, roztříštila ho jako skleněnou mísu, ale až k nim nepronikla. Rowlingová vykřikla a s očividným zmatkem v obličeji začala střílet po neviditelném nepříteli. Weasley se sklonil a chmátl po své hůlce právě včas na to, aby se vyhnul další střele.

„Pryč, Agnes, pryč!“ křikl. Hrábl do vzduchu před sebe, snažil se najít Agnesinu ruku, ale vzhledem k tomu, že na Agnes stále ještě působilo jím osobně seslané zastírací kouzlo, celkem pochopitelně minul.

Agnes mezitím vyslala směrem k Rowlingové několik zaklínadel, všechny se však neškodně roztříštily o magický štít, který kolem sebe skutečně měla. Weasley konečně nahmátl Agnesin kabát a popadl ji, chytil ji kolem pasu a pozadu vytáhl z vlastní kanceláře těsně před tím, než Rowlingová naposledy vystřelila. Poslední kulka proletěla skrz narychlo zavřené dveře. „Colloportus!“ křikl ministr, aby dveře zapečetil. Teprve potom se otočil k Agnes a mávnutím hůlky zrušil zastírací kouzlo.

„Děkuji. Zachránila jste mi život, Agnes,“ poznamenal.

Na ministrovo poděkování neodpověděla. Místo toho si sáhla do vlasů, odkud vytáhla několik malých kousků dřeva. Dostaly se tam, když Rowlingová prostřelila dveře – musela ji velice těsně minout. Až teď při pohledu na ty třísky si uvědomila, v jak velkém nebezpečí před pár minutami vlastně byla.

„Chci říct, že jsem to nečekal. Zrušil jsem vaše pouta, abych vám dal čas na útěk… nemusela jste…“

„Nemám vás ráda,“ přerušila ho Agnes. „A nevolila jsem vás, mimochodem. Ale i kdybyste byl mnohem horší než jste, nedovolila bych jí, aby vás zastřelila. Už jenom proto, že takhle není z čeho odboj obvinit, kdyby sem pro mě opravdu přišel.“

Jen co to dořekla, rozhoukaly se sirény. „Myslím, že už jsou tady,“ poznamenal Weasley.

„Musím je varovat,“ odpověděla na to Agnes. „Nějak jim říct, ať mě tu nechají a co nejrychleji odtud zmizí.“

„Rowlingová určitě nechala obklíčit celou budovu,“ zavrtěl hlavou ministr. „Jestli už jsou vevnitř, varovat je nemá smysl.“

„Můžou se přece přemístit pryč,“ navrhla.

„Sotva, v okamžiku, kdy spustí sirény, se automaticky aktivuje i kouzlo které zabraňuje přemisťování z Ministerstva,“ vysvětlil ji Weasley.

„Musí se dát přece něco dělat!“ rozhodila rukama Agnes. Z ministrovy kanceláře se ozvala rána, jak Rowlingová něčím hodila proti zapečetěným dveřím a potom chrčení mudlovské vysílačky. Rowlingová do ní něco křičela v odpověď, nebylo přesně slyšet co, ale pravděpodobně to byly pokyny pro její nohsledy, kteří měli za úkol chytit Potterovy.

„Je tu nouzový východ,“ řekl ministr velmi potichu. „Kouzlo, které uzavírá všechny ostatní východy, na něj neplatí. Dá se odtamtud dostat z Ministerstva a potom se přemístit pryč. Zavedu vás a všechny, co vás sem přišli zachránit k tomu východu pod podmínkou, že na mě nikdo z vás nezaútočí.“

„Nemůžu mluvit za odboj, nejsem jeho součást,“ pravila Agnes. „Ale zní to jako férová nabídka. Pokud tedy mluvíte pravdu.“

„Říkal jsem vám, že jsem na vaší straně. Pochopil jsem, co je ta motácká ženská zač. Možná se učím pomalu… ale poučil jsem se,“ pousmál se Weasley a v očích se mu zablesklo.

„Těžko se tomu věří,“ ušklíbla se Agnes.

„Obávám se, že nemáte zrovna dvakrát na výběr, nebo se pletu?“

Několik pater pod nimi se najednou začal ozývat značně tlumený křik a svištění kouzel. „Jde to z dvorany,“ poznamenal Weasley. „Pojďte, pomůžeme jim.“

„Dobrá. Jdeme,“ souhlasila příkře, chytila ministra za paži a špičku své staré hůlky mu zabodla mezi lopatky. Trochu se uchechtl, ale nevzdoroval a nechal se tímto způsobem vést ze schodů dolů.

***

Autor: TajemnyKvetak, v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Ukradený svět II - 12. kapitola (1/2):