OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Ukradený svět II - 12. kapitola (2/2)



Ukradený svět II - 12. kapitola (2/2)Souboj s časem i lidmi od Jejího Veličenstva. Podaří se Agnes a členům odboje dostat z Ministerstva - nebo je jejich nečekaný spojenec zradí? Cesta ven bude dlouhá a nebezpečná...

XII. KAPITOLA DVANÁCTÁ: Ministr kouzel a Její Veličenstvo - část druhá

Když dorazili do dvorany, zjistili, že je plná kouře, který se sice už pomalu rozplýval, přesto však značně štípal v očích. Na zemi leželo několik bezvědomých kouzelníků. Agnes ani jednoho z nich nepoznávala, takže nemohla určit, jestli patří k Rowlingové, nebo k odboji.

Na samém konci dvorany za velikým stolem, u nějž obvykle sedávala sekretářka May, se zabarikádovali Roxana, Harry, Jean a Draco Malfoy a vrhali kouzla na všechny strany. Proti nim stálo na deset kouzelníků, kteří na ně doléhali jako roj rozzuřených vos.

Kdyby nešlo o život, byl by to úžasný pohled. Roxana se smála a kudrnaté vlasy jí vlály kolem hlavy jako černá svatozář; Harrymu zářily oči vzrušením z boje, Jean vrhala po protivnících kouzla tak mocná, že po nich zůstávaly šmouhy na podlaze i stěnách a poslední přeživší člen rodu Malfoyů právě naprosto bez slitování proměnil nějakého kouzelníka v kamennou sochu, která se roztříštila, když dopadla na zem.

Weasley si přiložil špičku své hůlky ke krku. „Sonorus,“ zašeptal zesilovací kouzlo. Všechna jeho následující slova zněla přes celou dvoranu, jako by je pronášel do mikrofonu. „Poslouchejte! Hovoří k vám ministr kouzel! Okamžitě zanechte boje!“

Jeho požadavek pětici členů odboje upřímně rozesmál. „Vyliž si, Ronalde!“ křikla ministrovým směrem Roxana a doprovodila to přisprostlým gestem. Chvilková nepozornost ji málem přišla draho – omračující zaklínadlo, které k ní letělo, jí však nakonec jen rozčíslo vlasy.

„Opakuji. Jsem ministr kouzel a nařizuji všem spolupracovníkům Jejího Veličenstva složit hůlky!“ upřesnil Weasley. Deset kouzelníků, kteří dosud bojovali s odbojem, se otočilo jako jeden muž a vrhlo svá kouzla proti němu. Agnes ho drapla za rukáv a strhla ho stranou. „Snažil jste se,“ řekla. „Nemůžou si stěžovat, že nebyli varováni. Petrificus totallus!“ křikla pak směrem k nejbližšímu nepříteli.

Mdloby na vás!“ zaječela Jean a jedním prskajícím rudým bleskem vyřadila z boje dva nohsledy Rowlingové, kteří měli tu smůlu, že stáli příliš blízko sebe.

Zbývalo už jen sedm čarodějů schopných boje. Díky zapojení Agnes a ministra se sice dostali do křížové palby, ale porazit je, to nebylo jen tak. Vteřiny ubíhaly a čím déle boj probíhal, tím se zvyšovala šance, že nepřátelským kouzelníkům dorazí posily. „Agnes!“ křikla Jean najednou. „Udělám tvůj trik!“

„Cože uděláš?“ nechápala Agnes v první chvíli, ale pak jí to došlo. Schovala se za sloup, zpoza nějž vysílal kouzla i Weasley a strhla ho k sobě. „Zavřete oči,“ sykla na něj.

LUMOS MAXIMA!“ zaječela Jean. Intenzita světla, které prýštilo ze špičky její hůlky, byla tak obrovská, že se dala téměř nahmatat. „NOX!“ A bylo po záblesku. Agnes vyskočila zpoza sloupu. „Mdloby na vás!“ křikla téměř současně s Weasleyem. Její kouzlo by zřejmě trefilo jen jednoho kouzelníka, ale narazilo do bubliny, kterou v tu chvíli na zmatenou a kouzlem oslepenou skupinku nepřátel seslala Jean, proletělo skrz a jakmile bylo uvnitř, odráželo se od jejích stěn tak dlouho, dokud neposlalo k zemi všech sedm kouzelníků v bublině uvězněných. Agnes nadšeně zavýskla, když viděla, jak se to povedlo. „Tys to vylepšila,“ poznamenala směrem k Jean.

„Ale nápad je pořád tvůj,“ usmála se Whiteová a ukončila bublinové kouzlo. Červený Agnesin blesk z omračujícího kouzla, který uvnitř bubliny stále ještě prskal, byl konečně vypuštěn ven; narazil do stěny a zmizel.

Ve dvoraně se rozhostilo náhlé ticho. Členové odboje vylezli zpoza převrženého stolu, hůlky namířené svorně proti Weasleymu. „Ronalde, hůlku na zem a ruce nad hlavu!“ řekla Roxana přísně.

„Rox, to není potřeba, on je na naší straně…“

Roxana obrátila špičku hůlky proti Agnes. „Ty mlč,“ přikázala. „To, že ti zachraňujeme krk, ještě neznamená, že si to s tebou později nebudu chtít vyřídit.“

„Rox, uklidni se,“ snažil se ji ukáznit Potter. „A ty, Rone, buď tak laskav a polož hůlku na zem.“

Ministr nevzdoroval a udělal, co mu bylo nakázáno. „Tak je hodný Weasley,“ komentoval to Draco posměšně.

„Zmlkni, Malfoyi,“ odpověděl mu na to zrzek. „Už nemám zbraň, ruce mám nad hlavou,“ poznamenal pak ke zbytku skupiny. „Můžeme si teď promluvit jako dospělí?“

„Moment,“ řekla Jean, přešla až k němu a odkopla jeho hůlku stranou, aby na ni nedosáhl. „Teď můžeš mluvit,“ dodala, když se vrátila na své stanoviště.

„Ministerstvo je obklíčené. Rowlingová spustila krizový mód, takže se odtud nedá dostat,“ pravil Weasley. „Jste v pasti.“

„Řekni mi něco, co nevím,“ ušklíbla se na to Roxana.

„Ministr nám nabízí pomoc,“ přerušila ji Agnes nebojácně a postoupila o krok dopředu, aby se dostala mezi Weasleye a Roxanu. „Je tu nouzový východ. Dostane nás k němu.“

„Snad bys mu nevěřila, Agnes, tak blbá snad nejsi,“ založila si Roxana ruce na prsou. „Tenhle chlap tě před chvílí unesl…“

Agnes naznala, že snažit se racionálně domluvit s Roxanou nemá smysl. Otočila se proto k Potterovi. „Jestli s ním nepůjdeme, dříve nebo později nás všechny chytí. Rowlingová nás chce obvinit z jeho vraždy,“ kývla k Weasleyovi.

„V tom případě je to jednoduché,“ odpověděl na ho Harry. „Prostě ho nezabijeme.“

„Zabije ho Rowlingová,“ řekla Agnes. „Před pár minutami se o to pokusila, střílela po nás.“

„Čím ses jí tak znelíbil, Weasleyi?“ otázal se Draco Malfoy táhle. „Tvoje máma jí k Vánocům upletla špatnou barvu svetru?“

Následující „zmlkni, Malfoyi“ se ozvalo svorně od Rona a Roxany. Když zjistili, že promluvili současně, vzájemně se počastovali nevraživými pohledy. „Jak to myslíš, Agnes?“ zeptal se Harry a podíval se jí zpříma do očí. „Proč by ho měla Rowlingová zabíjet?“

Agnes jeho pronikavý pohled opětovala, nedovolila si uhnout stranou, aby bylo jasně patrné, že mluví pravdu. „Protože přišla na to, že už nepracuje pro ni,“ vysvětlila.

Slova se ujal ministr kouzel. „Nevěřil jsem, že jste s Rox mrtví, Harry. Ne poté, co tak dlouho nemohla najít vaše těla. Věděl jsem, že nepřestane, dokud neuvidí vaše mrtvoly na vlastní oči, tak jsem jí dal, co chtěla vidět. Od té doby, co jsem zjistil, že dáváte v Británii dohromady nějakou formu odboje, jsem vás před ní kryl. Všechny známky vaší činnosti jsem před ní tutlal, abyste byli v bezpečí.“

„Blá, blá, blá,“ okomentovala to Roxana. „To jsou všechno jen politické kecy. Harry, už jednou jsme viděli, čeho je schopný. Přece mu nenaletíme znovu.“

„Kdyby to byly jen politické kecy, tak tu před vámi přece nestojím! Kdyby pořád byl na straně Rowlingové, tak už je zaručeně po mně!“ přerušila ji Agnes zostra. „Copak jste neviděli, že ti kouzelníci šli po Weasleym stejně jako po vás?“

„Harry,“ promluvila Jean. „Já Agnes věřím. Nevypadá, že by byla pod imperiem nebo cokoliv jiného. Jestli chce Rowlingová Rona zabít, bude před ní chtít utéct. Chce k tomu nouzovému východu stejně jako my. Nemá důvod nás zradit.“

Agnes počastovala Jean vděčným úsměvem. Potter několik nekonečně dlouhých desetin vteřiny neodpovídal. „Dobrá,“ řekl nakonec. „Povedeš nás, Rone. Draco, nasaď mu pouta.“

„S potěšením,“ usmál se na to Malfoy. „Nastav ty svoje špinavý pracky, Weasley.“

„Budou ještě mnohem špinavější, jestli na ně šáhneš ty, Malfoyi,“ zkonstatoval ministr. Malfoy vypadal, že má co dělat, aby mu jednu nevrazil. Aspoň mu utáhl neviditelné řetězy kolem zápěstí tak moc, že Weasleymu bělely konečky prstů.

„Rox a Jean, kryjete nám záda. Ron půjde první a ty ho budeš hlídat, Draco. Já si vezmu na starost Agnes,“ rozdělil povinnosti Harry a trochu se na novinářku pousmál. „Doufám, že víš, co děláš,“ řekl jí.

„Taky v to doufám,“ odpověděla mu a pevněji stiskla rukojeť své hůlky.

„Neztrácejme čas,“ poznamenal Weasley. „Rowlingová sem určitě neposlala jen tu skupinku, kterou jste porazili. Za chvíli tady bude specializované útočné komando a pokud se tomu dostaneme pod ruku, jsme vyřízený.“ Kývl spoutanýma rukama k nejbližšímu výtahu. „Musíme do čtvrtého patra, jde se tam přes odbor pro dohled nad kouzelnými tvory.“

„Jdeme,“ pravil Harry pevně. „Agnes ke mně, Ron s Dracem první, Jean a Rox uzavírají,“ zopakoval ještě pro jistotu pokyny.

Malfoy drapl Weasleyho za rameno a zapíchl mu špičku hůlky do zad, stejně jako to před ním udělala Agnes. Ta si v tu chvíli jen pomyslela, že bude mít Weasley mezi lopatkami večer solidní modřinu. Roxana a Jean se zařadily úplně nakonec, ostražitými pohledy kontrolujíce okolí, hůlky připravené k boji.

Ministerstvo vypadalo, že je pořád kromě nich v podstatě prázdné – po spuštění nouzových opatření se do budovy zřejmě nikdo z těch, kdo tu běžně pracovali, nemohl dostat. Agnes přemýšlela, co se asi stalo se sekretářkou May. Byla to skutečně jediná zaměstnankyně Ministerstva, která toho dne dorazila do práce tak brzy? Možná jsou tu někde desítky dalších kouzelníků, úředníků schovaných v kancelářích, kde se pod svými stoly klepou strachy, že je domnělí teroristé objeví a zabijí…

Celá pětice se nacpala do jednoho z výtahů. Harry zmáčkl čtvrté patro a výtah se rozjel – důkladně si u toho zaskřípěl. Ozvala se monotónní, typická výtahová hudba.

„Takže, kde přesně jsi vzal ty mrtvoly, které jsi prohlásil za Harryho s Rox, Rone?“ otázala se Jean tónem, jako by se ptala, jaké je venku počasí.

„V pohřebním ústavu,“ odpověděl na to Weasley. „Mudlovském. Zdá se, že když ukradneš dvě mrtvoly během kremace, nikdo si toho nevšimne.“

„To je vážně síla,“ odpověděla na to Jean. „Vždycky jsem říkala, že jsou politici banda zlodějská, ale že kradou i z krematorií, to by mě nenapadlo.“

Ron si jí nevšímal. „Trochu jsem je upravil, aby vypadaly jako Harry s Rox, a taky dostatečně utopeně… Rowlingová dala pokoj, až do dneška jsem si myslel, že jí to stačilo.“

„Proto tě chce zabít?“ zeptal se Harry. „Protože jsi ji přiměl věřit, že jsme opravdu mrtví?“

Weasley jen zavrtěl hlavou. „Tak proč…?“ nechápal Potter.

„To byste přece měli vědět sami,“ řekl s pohledem upřeným na podlahu výtahu. „Je to kvůli těm dokumentům, které jsem předal vašemu odboji… a které jasně dokazovaly, že Rowlingová zaměstnává jako své nejbližší pomocníky smrtijedy odsouzené k doživotí Azkabanu. Konkrétně Yaxleyho, Traverse, Dolohova, Macnaira, Rookwooda a dvojčata Carrowovy. Právě ty, které jste dnes v noci navěšeli na lampy v Příčné ulici.“

„Lžeš,“ obvinila ho Roxana. „Odboj s těmi vraždami nemá nic společného. Ty záznamy, o nichž mluvíš, jsme nikdy nedostali.“

„Předal jsem je osobně Lee Parsonsovi,“ pokrčil rameny Weasley.

„Parsons je mrtvý,“ poznamenala Jean. „Ale to přece víš. Našli ho v Prasinkách o dva dny dřív než ty ostatní.“

Výtah zastavil a zlatá mříž v jeho dveřích se s lehkým zaskřípěním otevřela. Byli ve čtvrtém patře, tichém a prázdném stejně jako zbytek Ministerstva. K rozhovoru se už nikdo nevracel, jen Agnes to stále vrtalo hlavou. „Chci, abyste tohle předal Roxaně Potterové,“ říkal Weasley na tom kamerovém záznamu, který slyšela jen ona. Parsons neměl ty dokumenty předat odboji, ale konkrétní osobě, Roxaně. A ta tvrdí, že je nikdy neviděla?

Snažila se v hlavě poskládat celý příběh, ale nešlo to. Těch sedm smrtijedů někdo před smrtí mlátil hlava nehlava. Narcissa Malfoyová neměla ani škrábnutí. Malfoyovi byli oběšeni. Lee Parsonse zabila smrtící kletba. Deset mrtvých. Zabili je snad tři různí vrazi? To je přece nesmírně nepravděpodobné!

„Agnes, pojď,“ dloubl do ní Harry mírně, aby ji přiměl zrychlit tempo. Omluvila se a trochu popoběhla.

Weasley je vedl dlouhou chodbou osvětlovanou mihotavým světlem kouzelných pochodní. Působilo to tu všechno starodávným, trochu strašidelným dojmem. Cestou míjeli mnoho dveří. Ty, u kterých zastavili, byly obzvláště tlusté a zamčené několika různými zámky. Když se k nim blížili, Agnes z nějakého důvodu cítila, jak ji přepadá špatná nálada a nevysvětlitelný smutek.

„Musíme to vzít přes mozkomárium,“ poznamenal Weasley, vytáhl z hábitu svazek klíčů a podal je Harrymu, který se jal odemykat jeden zámek po druhém. „Je to jediná cesta.“

„Vy jste se jich nezbavili?!“ otázala se Jean. „Myslela jsem, že se jich Ministerstvo zřeklo jednou provždy!“

„Mozkomora se nedá jen tak zbavit, Jean,“ vysvětlil jí ministr. „Není z tohoto světa. Pochytali jsme je a zavřeli do speciální místnosti, kde je necháváme hladovět. Když vyhladoví úplně, zmizí.“

„Řekl jste Rowlingové, že jste mě zavřel k mozkomorům,“ vzpomněla si Agnes. „Vážně je necháváte hladovět?“

„Možná je občas použijeme,“ připustil neochotně. „Jen když není jiná možnost.“

„K mozkomorům nevlezu,“ pravila Roxana. „K tomu mě nikdo nedonutí.“

„Je to jediná cesta, Rox,“ zopakoval Harry, co jim před chvílí řekl Ron, a odemkl poslední zámek. „Chceme se odtud přece dostat.“

„Nouzový východ schovaný za prostorem pro nejnebezpečnější stvoření, která v kouzelnickém světě máme? Šibe ti? Vede nás do léčky!“ obvinila Roxana Weasleye.

Kdesi daleko za nimi se ozval dusot mnoha párů běžících nohou. „Jdou si pro nás,“ poznamenal Malfoy.

„Rychle dovnitř!“ rozhodl Harry bleskově a otevřel dveře. Spoutaný ministr a Malfoy tam vstoupili jako první, potom Jean a po troše nadávání i Roxana. Agnes stála na svém místě jako přimrzlá. Měla pocit, že je to zbytečné. Stejně je chytí a zabijí. Je po všem. Je konec. Nemá smysl kamkoliv chodit, možná by bylo nejlepší si tady prostě jen dřepnout na bobek a prostě čekat, až si pro ně Rowlingová přijde…

Někdo ji prudce chytil za zápěstí a vtáhl dovnitř, do té strašné místnosti. Vlastně jí to bylo jedno. Byly jí jedno i vysoké postavy v černých pláštích, které klouzaly vzduchem blíž a blíž… „EXPECTO PATRONUM!“ zaječely téměř současně hlasy Roxany, Jean, Harryho a Draca. Temnou místnost rozzářilo oslnivé světlo.

Těsně vedle Agnes se postavil obrovský stříbřitě se lesknoucí jelen dvanácterák a ona najednou zjistila, že už se necítí ani z poloviny tak zoufale jako před chvílí. Jako by pouhá přítomnost toho stvoření naplňovala její nitro jakousi nepochopitelnou radostí. Okouzleně k němu natáhla ruku, aby se dotkla jelenovy srsti… Pak si všimla, že se ve vzduchu vznáší i stříbrný páv a vedle něj zářící had, v němž podle klikatice na zádech poznala zmiji. Skupinu uzavírala obrovitá blyštivá sova. Všichni čtyři patroni kroužili kolem šestice kouzelníků a udržovali mozkomory v bezpečné vzdálenosti od nich.

„Rychle! Kde jsou ty dveře, Rone?“ tázal se Potter.

„Támhle,“ ukázal Weasley k poklopu na zemi na úplně opačném konci mozkomária.

„Tak dlouho ty patrony neudržíme, je jich příliš mnoho!“ To byla Roxana. V obličeji byla křídově bílá a zorničky v očích měla rozšířené hrůzou.

„Musíme to zkusit,“ řekl Harry rozhodně. Pořád ještě držel Agnesino zápěstí a vlekl ji směrem, kterým pospíchal i zbytek skupiny. Asi v polovině cesty s prskáním zhasl patron ve tvaru zmije a mozkomoři přilétli o něco blíž, přesto pokračovali v běhu dál…

Už byli těsně u dveří, postavy v černých pláštích je obklopily ze všech stran. „Odemkni ty dveře, Harry!“ naléhala Roxana. Její hlas zněl mnohem výš než obyčejně a chvěl se. Potter přiklekl k poklopu a horečně do něj začal cpát klíče, které mu před vstupem podal Ron. Přestal se soustředit na patrona. Jelen se rozplynul.

„Expecto patronum!“ křičela Roxana, ale z její hůlky vyšel jen obláček stříbřitě bílé mlhy, nic víc. „Vydržte, už to bude… už to bude…“ snažil se všem dodat odvahy Harry, ale jeho hlas zněl tišeji a tišeji, až zmlkl docela. Potter se svalil vedle poklopu, klíče mu vypadly z ruky.

„Pottere! Sakra, vstávej! Neopovažuj se omdlít!“ ječel Malfoy. Paví patron zaprskal a zhasnul, jak se jeho majitel ujal otevírání poklopu místo Harryho. Zbývala už jen Jeanina sova, která statečně máchala křídly, jako by se tím snažila odehnat mnohonásobnou přesilu děsivých stvoření… Agnes se rozhlédla kolem. Roxana seděla na zemi s naprosto prázdným výrazem v očích a po tvářích jí stékaly slzy. Harry ležel bezvládně na poklopu, z nějž se ho Draco snažil právě teď shodit, aby ho mohl otevřít. Jean s krůpějemi potu na čele nutila svého patrona létat v kruzích kolem, aby zabránila nejhoršímu…

Tři mozkomoři prudce slétli níž a táhli křičícího Malfoye z poklopu. Jeden z nich si sundal kápi a naklonil se ke světlovlasému kouzelníkovi, jako by se ho chystal políbit… „Nechte ho být!“ zaječela celkem marně Jean a poslala svou sovu proti té trojici, čímž ji odehnala; Malfoy však v tu chvíli omdlel hrůzou.

Jean se pustila k poklopu, ale neměla dost síly na to, aby z něj odtáhla Harryho tělo… Je to zbytečné. Je konec. Útes vysoko nad mořem, odkud není úniku. Tvůj svět je iluze… a já v iluzi žít nehodlám… Skočili dolů… Přece nechceš vyvolat další válku… Krabička se dvěma hůlkami v Agnesiných rukou, která těžkne jako kámen. Spálený domek v Bexleyheath. Copak to nechápeš, Agnes? My se nemáme kam vrátit! Mozkomoři čím dál blíž, a dva, ne, tři, možná víc si sundávalo kápi… nechtěla vidět, co je pod ní, zavřela oči…

„EXPECTO PATRONUM!“

Temnotu znovu prořízlo světlo, ostré a jasné, Agnes ho vnímala i přes spuštěná víčka. Překvapeně otevřela oči a následně i pusu, když si uvědomila, že ten patron, který je v tuhle chvíli před mozkomory chrání, je malý teriér, neohroženě se zakusující do černých kápí. „Otevřete… ty… dveře…“ zasupěl Weasley, který oběma rukama svíral Agnesinu třešňovou hůlku, pomocí níž právě vyčaroval patrona.

Agnes neváhala, vrhla se k Jean a společnými silami se jim podařilo odvalit Harryho na stranu a zvednout poklop. Jean popadla netečnou Roxanu a protlačila ji skrz; Agnes použila kouzlo mobillicorpus, aby poklopem protáhla Malfoye.

Ronald drapnul Harryho, zvedl si ho do náruče, jako kdyby vůbec nic nevážil, a společně s ním proskočil kulatým otvorem jen pár vteřin před tím, než jeho teriér zhasnul. Jean dobře mířeným kouzlem zaklapla poklop a zamkla ho.

„Myslím, že jsme si kvit,“ řekla Agnes směrem k ministrovi. „Teď jste zachránil život vy nám.“

„Ještě, že jste jim neprozradila, že mám vaši druhou hůlku,“ odpověděl na to Weasley.

„Nevzpomněla jsem si na to. Naštěstí,“ řekla. V duchu se však styděla. Nemuselo to dopadnout takhle dobře. Kdyby Weasley blafoval, kdyby ve skutečnosti vůbec nebyl na jejich straně, kvůli Agnesině chybě by byli všichni v obrovském nebezpečí. Stačilo by mu počkat si na správnou příležitost a všechny je zlikvidovat.

Weasley sklopil pohled k bezvládnému Potterovi ve svém náručí a opatrně ho položil na zem. „Harry, Harry, budíček, no tak, vstávat…“ snažil se ho probrat pomocí několika dobře mířených proplesknutí. Spokojeně zavýskl, když Harry pootevřel jedno zelené oko. „Počkej, zkusím na tebe povzbuzovací kouzlo, to ti pomůže!“ oznámil mu. Z jeho hůlky vyšel záblesk světla, který Pottera trefil přesně mezi oči.

Enervate!“ probudila mezitím Jean kouzlem Malfoye. Blonďatý kouzelník ještě napůl z bezvědomí zaječel, prudce se zvedl do sedu a zmateně se rozhlížel kolem sebe.

I Roxana se už probrala z letargie a horečně si šacovala kapsy. „No tak… přísahala bych, že tu kousek mám…“

„Co hledáš?“ otázala se jí Agnes.

„Čokoládu. Myslela jsem, že ji mám levé v kapse…“

Agnes zkusmo sáhla do levé kapsy svého půjčeného kabátu a vytáhla z ní napůl snědenou čokoládovou tyčinku, kterou tam objevila už před svým odchodem z Útočiště. „Máš můj kabát,“ poznamenala Roxana nesouhlasně a tyčinku od ní převzala.

„Tetička mi ho dala,“ pokrčila rameny Agnes.

„Mohla ti půjčit radši něco svého. Růžová by ti slušela,“ řekla Roxana. Pak rozlámala zbytek tyčinky na přibližně stejně velké díly a každému z pětice dala jeden kousek. Chvíli všichni soustředěně žvýkali. „Ty už nemáš pouta, Weasley!“ uvědomil si se zděšením Malfoy.

„Nech to tak, Draco,“ požádala ho Jean. „Nebýt Ronova patrona, tak si všichni užijeme mozkomorův polibek.“

Malfoy překvapeně pootevřel ústa a zase je bez hlesu zavřel. „Rone, ty seš kááámoš,“ prohlásil Potter pořád ještě z podlahy blaženě. „Já to věděl, že seš káááámoš.“

„Myslím, že jsi to s tím povzbuzujícím kouzlem přehnal, Ronalde,“ řekla Roxana suše.

„V klidu, to během pár minut vyprchá,“ pokrčil rameny Ron. „Pojďme dál, východ je kousek odsud,“ uvědomil je a vstal. Pomohl na nohy i Harrymu, kterého se jal podpírat. Potter vypadal, že se za chvíli rozpřede jako kočka.

Prostor, ve kterém se ocitli, byla úzká temná chodba nahrubo tesaná v čemsi, co připomínalo velmi hladký pískovec. Osvětlovala ji jediná mdle poblikávající lampa, která visela ze stropu na černém kovovém řetězu. „Tu jsem sem nechal dát já,“ kývl Weasley ke světlu. „Jinak bychom tu neviděli vůbec nic.“

Lumos,“ šeptla Agnes a špička její hůlky se rozzářila. Jean vedle ní udělala to samé. Roxana a Malfoy ne, protože měli oba moc práce s mířením na Ronaldovy záda. Když se shodli na společném nepříteli, nastal ten výjimečný okamžik, kdy si nelezli krkem a navzájem se neuráželi.

Pomalu postupovali chodbou ke zrezivělé mříži, která ji uzavírala. „Myslíte, že se to útočné komando, co za námi poslala Rowlingová, dostane přes ty mozkomory?“ otázala se Agnes do ticha.

„Pochybuju,“ řekla Jean. „Patronovo zaklínadlo nepatří mezi úplně běžnou znalost, a navíc ho ne každý umí provést v takové míře, aby mu k něčemu bylo.“

„Asi bych se to chtěla naučit,“ poznamenala Agnes a popoběhla kousek dopředu. Strašně ji zajímalo, jakou podobu by na sebe její patron vzal.

„Až se odsud dostaneme, můžu ti s tím pomoct,“ mrkla na ni bělovláska. Agnes se na Jean usmála. Za tímhle účelem by do arén šla mnohem raději.

„Za chvíli jsme venku,“ oznámil jim Ron a tichým alohomora odemknul kovovou mříž. Když se s pořádným zaskřípěním otevřela, pustil se do malého vítězného tanečku. „Dokázali jsme to! Jsme volní!“

RONALDE WEASLEY,“ ozval se chodbou mnohokrát zesílený hlas motácké Královny a všech šest uprchlíků sebou škublo, jako by čekalo, že se Rowlingová vynoří za rohem – ale nebyla tu, mluvila bůhvíodkud s pomocí kouzla sonorus. „PAMATUJ NA TO, ŽE NEEXISTUJE MÍSTO, KDE BY SES PŘEDE MNOU SCHOVAL. SVÝM ÚTĚKEM JEN PROKAZUJEŠ SVÉ SOBECTVÍ… ŽIVOT, NA KTERÉM TI TOLIK ZÁLEŽÍ, JE V MÝCH RUKOU. JESTLI HO CHCEŠ ZACHRÁNIT… MÁŠ JEDINOU MOŽNOST.“

Agnes viděla, jak Ronald zbledl. „To ne,“ zašeptal a na místě se sesunul podél stěny na zem. „To ne, ne, ne…“ opakoval s hlavou v dlaních.

„Rychle, musíme odsud zmizet,“ řekla Roxana. „Nemůžeme riskovat, že nás tu najdou.“ Protáhla se na druhou stranu mříže. Jean a Draco ji následovali.

Harry a Agnes stáli pořád v té chodbě, každý po jednom Weasleyho boku. „Přece ho tu nenecháme,“ řekl Potter. Ministr kouzel seděl v podřepu na podlaze s hlavou v dlaních a klepal se jako osika.

„Harry, na tebe pořád ještě působí to povzbuzovací kouzlo…“ protočila oči Roxana.

„Má pravdu,“ souhlasila Agnes, na což Roxana reagovala tichým „no vidíš“.

„Ale ne, já tím myslím, že Harry má pravdu,“ zchladila ji Agnes. „Nemůžeme ho tady nechat, ať se odsud přemístí kamkoliv, Rowlingová si ho najde a zabije ho. Copak těch deset mrtvol už není dost?“

„Zůstanu tady,“ pravil Weasley, v obličeji bílý jako stěna. „To bude v pořádku, nechte mě tady…“

„Nic takového,“ nesouhlasil Harry. „Vezmeme tě do centrály. Tam budeš v bezpečí.“

„To je naprostá šílenost,“ bránila se tomu nápadu Jean. „To, že nás zachránil před mozkomory, přece ještě neznamená, že nepředstavuje bezpečnostní riziko. Může mít na sobě slídiče…“

„Musíte mě nechat tady… prosím, nechte mě tady…“ zopakoval Ronald polohlasně.

„Tak ho prověř!“ navrhl Harry. „Jsi přece přes slídiče expert!“

Jean si povzdechla a neochotně prolezla mříží zpátky. „Stejně s námi nikam nechce jít,“ poznamenala s pohledem upřeným na totálně zhrouceného Weasleye.

„Je v šoku, protože mu ta ženská vyhrožuje smrtí,“ zdůraznila Agnes. „Netuší, co chce. Musíme ho dostat do bezpečí.“

Malfoy zpoza mříže zamumlal cosi o „pitomých Nebelvírech“ a přemístil se pryč. Jean přejížděla kolem Weasleye hůlkou, jako by ho kontrolovala letištním skenerem. „Je čistý,“ řekla. Neznělo to moc nadšeně.

Bylo to však přesně to, co Potter chtěl slyšet. „Rone, pojď, vypadneme odsud,“ popadl kamaráda a s Agnesinou pomocí se mu podařilo zvednout Weasleyho na rozklepané nohy.

Ten se však opravdu netvářil, že by chtěl kamkoliv odejít. Dokonce se zapřel patami o zem a Pottera od sebe odstrkoval. „Sakra, Harry, nedělej to… ona mě má v hrsti, stejně mě má v hrsti…“

„No tak, nebuď blbej, Rone!“ prskl Potter a prudce zatáhl za Weasleyho ruku. Ministr kouzel zapackoval a propadl na opačnou stranu mříže. Harry se otočil na podpatku a vzápětí oba dva zmizeli z chodby pryč.

Agnes prolezla mříží až jako poslední, poté, co se pryč přemístila i Roxana. Zato Jean na ni čekala. „Takže poletíme spolu?“ zeptala se a nabídla Agnes rámě. Ta přikývla a chytila se. Podlaha chodby jí v tu ránu zmizela pod nohama. Dusivá temnota, která vyplnila při přemisťování celý svět, byla tentokrát o něco snesitelnější – voněla totiž po Jeanině ibišku a to Agnes uklidňovalo.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ukradený svět II - 12. kapitola (2/2):

4. TajemnyKvetak přispěvatel
08.05.2021 [14:16]

TajemnyKvetakDěkuji, děkuji! Moc si vážím pochvaly akčních scén, jsem ráda, že tě kapitola bavila. S mozkomory jsem si dala dost práci - a přesto, že jsem z tvého komentáře nakonec úplně nepochopila, jestli tuhle část považuješ za dobrou nebo ne, osobně jsem na ni trochu pyšná. Jen trošičku Emoticon
Taky si myslím, že patron by neměl být úplně snadné zaklínadlo, ale zas na druhou stranu, Harry ho zvládl ve třinácti, což je fakt nízký věk. Můžeme to brát tak, že je Harry trochu výjimečný, spíš bych však řekla, že je patronus prostě spíš kouzlo nezvyklé než extrémně těžké, běžně se neučí. Každopádně, netušila jsem, kdy a kde by se ho Agnes naučila a na co by ho vůbec potřebovala, takže ho prostě neumí - stejně jako spoustu dalších věcí. Emoticon Fluffy, díky moc za komentář a jdu se podívat na ten pod poslední kapitolou, ten bude zřejmě vyžadovat nejdůkladnější reakci. Emoticon

3. Fluffy admin
08.05.2021 [11:36]

FluffyNaprostý hollywoodský akčňák z prostředí kouzelnické Británie. Emoticon Tady na nějakou nudu nebo naprostý normál ani nevyzbyl čas. Emoticon Užila jsem si to moc; svým způsobem mi to připomnělo takové ty starší filmy s přestřelkami, jen místo revolverů přišly na řadu hůlky. Taky nám to ukázalo, jakou moc Rowlingová vlastně má. Když se zaměstnanci ministerstva/bystrozoři/prostě skoro kdokoliv, kdo tam pracuje, najednou obrátí v minutě proti ministrovi kouzel... ajaj, mluvme tu pak o loajalitě. Svým způsobem to dokazuje změnu poměrů v celý společnosti. Co si pamatuju z knih, většinou to bylo tak, zvlášť za Popletala, že následovali slepě jeho názory a nezpochybňovali oficiální stanovisko ministerstva, potažmo samotného ministra kouzel. Spousta bystrozorů i po Voldemortově převratu zůstalo věrných ministerstvu jako takovému, i když víme, kdo ho vlastně ve skutečnosti vedl a tahal za nitky. No, nutno podotknout, že Rowlingová se tomuhle vyhnula. Emoticon Scénky s mozkomory mám ráda. Teď zním asi jako strašnej brutální psychopat Emoticon , ale mám k tomu svůj důvod. Protože při takových chvílích se nejenom pozná, jak autor sám umí pracovat s pocity a emocemi a vžít se do nich, ale i to, jak skvěle má zmáknutou svoji hlavní postavu. Pitvat se v tom, jak mozkomoři působí na lidskou mysl, mi přišlo vždycky fascinující. Nejenom proto, že každej na ně reaguje jinak a vyrovnává se s tím taky různorodě, ale to právě příběhu dodává na uvěřitelnosti, co se týče lidské psychiky. Oceňuju, že Agnes patronovo zaklínadlo nedává, přece jen úplně původně mělo být opravdu pro ty nejschopnější kouzelníky, což mě ve finále v knížkách i filmech zarazilo, když si ho tam kouzlil pomalu každej druhej. Emoticon Bylo to fakt bezva - a já jdu dokončit svůj komentářový triptych pod další kapitolu. Emoticon

2. TajemnyKvetak přispěvatel
04.05.2021 [13:09]

TajemnyKvetakKambizem, děkuji moc za komentář i pochvalu Emoticon Snažila jsem se, aby mozkomoři vyzněli opravdu děsivě a s tím popisem emocí jsem si dávala docela práci, takže mě moc těší, že to vyznívá přesně tak, jak to má vyznít. Úmysl úplně nebyl opakovat scénu z knížky/filmu, ale jednoznačně jsem chtěla ukázat, co je v Ronovi - že ať už tahle jeho verze spáchala jako ministr kouzel cokoliv, ve skutečnosti je to pořád ten kluk z Nebelvíru, kterému nesmírně záleží na rodině a přátelích a který pořád dokáže dělat dobré věci. Emoticon Díky ještě jednou a doufám, že se třeba ještě potkáme v komentářové sekci pod nějakou další kapitolou Emoticon

1. Kambizem
03.05.2021 [20:44]

Tajemný Květáku, musím se přiznat, že touto kapitolou jsi mě úplně dostala Emoticon Myslím tím především scénu v mozkomáriu, která je pro mě osobně zatím to nejlepší, co jsem z této povídky četl. Pocity, které tam Agnes zažívá, krásně umocňují děsivost mozkomorů a současně dává přítomnosti patronů velkou sílu. Opravdu to působilo stejně jako obdobná scéna ve Vězni z Azkabanu, ale místo Harryho tentokrát situaci zachránil Ron Emoticon Pokud to byl záměr, dosáhla jsi jej na výbornou a k tomu ti gratuluju.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!