OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries » Deníky lovců a upírů 1. série: Začátek 10. kapitola

23.04.2021 (12:00) • ChloeMercer • Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries • komentováno 0× • zobrazeno 384×

10. kapitola

Elena

Nedlouho po večeři se naše společnost rozdělila do několika menších skupinek. Se Stefanem jsme se opírali zády o sedačku a mluvili o tom, že jeho předci údajně pocházejí z Itálie, ale on sám italsky že prý neumí.

Bonnie v rohu místnosti dávala Caroline kázání za její nepěkné chování u stolu a Julie tu byla zprvu s námi, ale teď si nalévala vodu ze džbánu nedaleko nás a Jenna se poměrně dlouho bavila s Damonem. Pak se ale vzdálila, aby nám s velkou slávou naservírovala dezert, co donesl.

Damon toho využil, aby se dal s Julie do řeči, což byl zřejmě špatný nápad, protože k němu nebyla ani trochu milá. Vlastně mě docela překvapilo, jak je vůči němu nepřátelská… Co si asi udělali?

„Dáš si víno?“ nabídl jí.

„Ne,“ odmítla jej ostře.

„Nemáš chuť?“

„Spíš věk,“ připomenula mu a spolu se sklenicí vody se chtěla vrátit k nám, ale Damon jí zastoupil cestu.

„Co je to s těma dvěma?“ zeptala jsem se potichu Stefana.

„Evidentně si moc nesedli, ale pokud se ptáš mě, je zábava je u toho pozorovat.“

Pokrčila jsem rameny, protože mě nenapadlo nic vhodného, co bych mu na to měla říct. Pokud si ale vážně nesedli, tak proč se s ní Damon neustále snaží bavit? Že by ho to bavilo?

„S tebou se já bavit nebudu,“ oznámila mu Julie otráveně. „Nelíbíš se mi.“

„To máš celkem jedno,“ usmál se a pohodil rukama. „S tebou to taky není piknik. Včera jsem ti dal dost vysoký dýško a myslel jsem, že se tím náš vztah zlepší, ale evidentně se ti člověk nezavděčí.“

„Já ti to neřekla? Hloupý řeči, ty se u nás zpoplatňují, takže v podstatě mi ještě dlužíš.“

Po těchto slovech se sebrala a vykročila směrem k nám. Na Damonovi bylo vidět určité pobavení, ale Julie se tvářila jen otráveně. Postavila se vedle Stefana a vypila svou vodu na jeden zátah.

„To se pořád chová jako idiot?“ ptala se ho.

„Většinou, ale zvykl jsem si.“

„Uvědomujete si, že vás ten idiot slyší?“ upozornil na sebe Damon, neboť od nás vážně nestál tak daleko, aby nás neslyšel právě tak, jako jsme my předtím slyšeli je.

„To byl nejspíš účel,“ hádala jsem a pohlédla při tom na Stefana, jako bych mu sdělovala nějaké tajemství.

Když mi úsměv oplatil, uvědomila jsem si, že je to vlastně dnes poprvé, co jsem jej na jeho tváři viděla. Jeho bratr měl úšklebků na rozdávání, což bylo zábavné, ale Stefan se držel nějak víc zpátky než obvykle.

Krátce na to, co se k nám Damon připojil, přišlo pro Julie vysvobození v podobě zvonícího telefonu. Jinak by se na něj dál musela mračit, zatímco si z ní utahoval.

Všimla jsem si, že na displeji svítí jméno volajícího a to jméno bylo Katherine. Kdesi hluboko v útrobách mě zamrazilo.

„Volá nám KittyKat,“ řekl a ukázal displej Stefanovi, jehož tvář náhle pozbyla jakéhokoliv výrazu, a dokonce se mi zdálo, že mírně zbledl.

„Tak to bychom ji nejspíš neměli nechat čekat, co?“

Damon v reakci na jeho slova krátce, ale zato smrtelně vážně přikývl.

„Víte co? Půjdu se podívat, jestli Jenna nepotřebuje v kuchyni pomoct. Jestli je to důležitý, můžete si to jít vyřídit nahoru,“ nabídla jsem jim, protože tam je určitě nebude nikdo rušit.

Lhala bych ale, kdybych tvrdila, že se mě ani trochu nedotklo, když tak vzápětí oba dva skutečně učinili.

Kdo je ksakru Katherine?

***

Když jsme se posléze spolu s Jennou a Julie vrátily do obývacího pokoje, Damon už byl také zpátky, ale Stefan ještě ne. Julie si šla sednout na gauč vedle Bonnie a přitom jí donesla talířek s dezertem.

Využila jsem toho, že jsme s Jennou osaměly, a zatímco se opětovně chopila sklenky s vínem, nevydržela jsem to a zeptala se jí na názor.

„No, tak co si o něm myslíš?“ ptala jsem se s nadzvednutým obočím.

„Že je zatraceně sexy,“ řekla, aniž by odtrhla zrak od Damona, co se právě bavil s Caroline.

„Myslela jsem Stefana.“ Protočila jsem oči.

„Ten taky ujde,“ vzpamatovala se konečně.

„Možná bys už toho pití měla pro dnešek nechat,“ doporučila jsem jí, protože začínala být vážně opilá. „Kolikátou skleničku vína už vlastně piješ?“

„Druhou.“

Pochybovačně jsem se na ni podívala.

„Láhev,“ dodala tedy.

„To už zní reálněji.“

„Ehm, Eleno?“ vyrušil nás Stefan.

„Hm?“

„Mohla bys na chvilku,“ požádal mě a já jej následovala do chodby.

„Stalo se něco?“ ptala jsem se ho, protože mě ten telefonát, včetně jejich podivného chování, trochu polekal.

„Ne, jen už budeme muset jít, tak jsem se s tebou chtěl rozloučit a poděkovat za pozvání. Bylo to fajn a rád bych tě co nejdříve zase viděl.“

„Co to slyším? Vy už odcházíte?“ ozvalo se za námi.

Byla to Caroline s Damonem. Táhla ho za sebou za ruku a bylo na něm vidět, že ji ani trochu následovat nechtěl.

„Ano.“

„To je škoda, ale určitě se brzy zase uvidíme. Mimochodem, ty asi ještě nevíš o té zítřejší párty, co?“

„Jaké párty?“

„No přeci té k začátku školního roku. Koná se u vodopádu, a i když to není nic moc, je tam pivo a taky měsíc a hvězdy. Nic romantičtějšího neznám,“ rozplývala se.

„Ty tam půjdeš?“ zeptal se mě, aniž by jí nadále věnoval pozornost.

„Jasně, že jde,“ rozhodla právě přicházející Jenna za mě.

„Potom se tam uvidíme,“ slíbil mi a já se na něj doširoka usmála, neboť i přes veškeré Carolininy snahy, měl oči jen a jen pro mě.

***

Nastal čas loučení. Když totiž Damon se Stefanem oznámili, že se s námi mají v úmyslu rozloučit, také ostatní si uvědomili, že už se připozdilo a měli by tudíž jít.

Každý z nich měl k odchodu jiný důvod, ale výsledek byl stejný…

„Je škoda, že už chcete jít,“ povzdechla si teta, když jsme je společně vyprovázely.

„Bohužel, ale připozdívá se, a co bych to byl za dozor, kdybych svému sedmnáctiletému bratrovi nestanovil večerku?“ žertoval s ní Damon.

Nejspíš mu nedošla ta skrytá ironie téhle situace, protože Jeremyho neznal a ani o jeho existenci zřejmě neměl ponětí, protože jsme se o něm spolu nebavili, ale pro nás ostatní to moc příjemné nebylo. Vlastně nás to vyloženě přivedlo do rozpaků…

„Nejspíš, ne moc dobrý,“ zarděla se Jenna, poněvadž nikdo z nás netušil, kde je Jeremymu konec.

Abych jí vyjádřila podporu, dala jsem jí ruku na rameno, sotva se za všemi zavřely dveře. Vděčně ji překryla svou dlaní, ale nepodívala se na mě. Nechtěla, abych na ní poznala, jak bezradně se kvůli němu cítí, ale znala jsem ji až moc dobře na to, aby se jí to podařilo skrýt.

***

Postupně jsem všechno uklidila, a když se kuchyň už zase blýskala čistotou, nadešel čas uvést do pořádku i sebe. Byla jsem unavená, takže teplá sprcha mi přišla celkem vhod.

V pyžamu jsem se pak posadila k oknu, přitáhla si kolena k hrudi, položila si na ně zelený deník a začala do něj psát…

Milý deníčku,

dneska je všechno nějak jinak. Pozvat všechny na večeři byl spontánní nápad, ale nelituji ho. Neumím to vysvětlit, ale cítím se lépe, a to hlavně díky Stefanovi. Dokonce se těším na zítřejší párty, protože se tam s ním opět uvidím. Je to zvláštní pocit, ale je to tak.

Car, Bonnie, Julie a dokonce i jeho bratr, ti všichni mě přivádějí na jiné myšlenky a já se snažím nemyslet tolik na své trápení. Ještě pořád to nejsem tak docela já a možná už to ani nikdy nebudu já. Ta stará dobrá Elena, neboť to, co se stalo, mě zasáhlo a změnilo, ale konečně, poprvé od té nehody cítím, že pro mě existuje naděje.

Kéž by tu byla i pro Jeremyho…

Děkuji za komentáře i veškeré opravy a doufám, že se vám první dekáda této povídky líbila natolik, že se spolu se mnou pustíte i do dalších dílů... :-)

Autor: ChloeMercer (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries

Sdílet

Diskuse pro článek Deníky lovců a upírů 1. série: Začátek 10. kapitola: