Večeře u Gilbertů je tady, dorazí na ni opravdu všichni?
22.04.2021 (10:00) • ChloeMercer • Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries • komentováno 0× • zobrazeno 524×
9. kapitola
Elena
Následující den jsem se celé dopoledne těšila na tu plánovanou večeři. Všem pozvaným jsem vzkázala, že sraz bude kolem půl šesté, s čímž měla problém akorát Julie, ale slíbila, že si s Vicky prohodí směnu a určitě dorazí. Potěšilo mě to, přestože by s tím mé kamarádky nejspíš nesouhlasily.
Škola probíhala v relativním poklidu. Akorát Tyler Lockwood po Stefanovi hodil během tréninku míč. Patrně to udělal, protože je dobrý kámoš Matta a má na něj pifku, že se se mnou baví, ale na Stefana si jenom tak nepřijde. Míč v pohodě zachytil a oplatil mu to.
Bohužel to ale viděl trenér a zavolal si ho k sobě, aniž bychom se stačili rozloučit. Doufala jsem ale, že z toho nebude mít malér. Jenom se přeci bránil, to jsem mu byla ochotná klidně i dosvědčit.
Cestou ze školy jsem se stavila v nedaleké restauraci a koupila tam jídlo na večer. Stálo mě to většinu mého kapesného, ale pro jednou mě snad neubude. Navíc všechno je lepší, než kdybych to bývala musela vařit já sama.
Byla jsem ověšená taškami jako nějaký vánoční stromeček, když jsem konečně dorazila domů.
„Jak bylo ve škole?“ ptala se Jenna hned mezi dveřmi.
„Ale tak znáš to. Drzý děti, lhostejní učitelé, všechno se hroutí. Zkrátka typická střední škola,“ zavtipkovala jsem a položila tašky s plastovými miskami na jídelní pult.
„Co to má být?“
„Říkala jsem přeci, že jsem pozvala pár lidí navíc,“ vysvětlila jsem jí honem.
„A o kolik přesně je podle tebe o pár?“ Podívala se na mě s přimhouřenýma očima a našpulenou pusou.
„Asi tak o čtyři.“
„Vtip?“
„Proto jsem vyzvedla jídlo z restaurace. Nechci ti zbytečně přidělávat práci.“
„Mně nebo sobě?“
„Oboje,“ zaculila jsem se. „Vždyť víš, že umím jen chilli a dneska se chci dobře uvést.“
„Myslíš, že když to přesypeš do mísy a hezky naaranžuješ, uvěří ti, žes to uvařila?“ zeptala se skepticky.
„Tak nějak,“ připustila jsem, že takový je plán.
„Tobě se ten kluk vážně líbí, co?“
„Co na to říct? Má pohled jak z milostného románu a navíc mi rozumí. Ještě nikdy na mě nikdo tak silně nezapůsobil, takže… Asi jo. Líbí se mi.“
„Matt je teda už uzavřená kapitola?“
„Myslím, že mě tak trochu nenávidí,“ přiznala jsem. „Ale mám pocit, jako bych začínala novou etapu života, a i když mě to, jak je to mezi námi teď, mrzí, nedokážu přestat cítit to, co cítím vůči Stefanovi, a ani nechci.“
Přerušilo nás zazvonění. S povzdechem jsem odložila lžíci, kterou jsem do té doby vyškrabávala masovou směs z plastových boxů do velké servírovací mísy a otřela si ruce do papírové utěrky.
„Běž otevřít, já to dodělám,“ nabídla se.
„Dík,“ houkla jsem a zamířila ke dveřím.
Rychle jsem je otevřela a spatřila usmívající se Bonnie.
„Promiň. Vím, že jdu brzy, ale říkala jsem si, že uvítáš pomoc.“
„Vlastně už mám uvařeno, tak pojď klidně dál.“
Nasměrovala jsem ji do kuchyně, kde se s Jennou krátce přivítaly a pak už se Bonnie chopila práce a aniž by jakkoli okomentovala fakt, že je jídlo koupené, udělala nám k tomu vynikající salát.
„Co tu kutíte?“ optal se náhodně procházející Jeremy, který vylezl z té svojí nory jen proto, aby si dotočil vodu.
„Dneska budeme mít na večeři hosty, tak to tu chystáme,“ zasvětila ho Jenna. „Doufám, že se k nám připojíš.“
„Nebudu trávit večer s gerontama, jako jste vy,“ odsekl a zase se obrátil k odchodu. „Beztak ani neplánuji být večer doma.“
„A kam zase jdeš?“
„Do toho ti nic není.“
„Ty seš ale drzej spratek,“ rozčilovala se a rázně vykročila do chodby za ním, aby mu uštědřila kázání.
Bonnie na to koukala s pustou dokořán. Zřejmě taky nechápala, jak se může takhle chovat, ale že to s ním jde z kopce, bylo jasné už nějakou tu dobu asi všem. Kromě mě samozřejmě, protože jsem byla pryč.
„Nenechám si od něj zkazit náladu,“ zařekla jsem se a rozhodla se ho pro jednou neřešit.
Abych přišla na jiné myšlenky, začala jsem si broukat jakousi melodii a prostírat přitom stůl. Taky jsem se ale snažila nevnímat, jak se ti dva v předsíni hádají, což teda přeslechnout vážně nešlo…
„Jsi nějaká rozjařená,“ okomentovala mé počínání zkoumavě. „Doufám, že ti Jeremy nic nepodstrčil.“
„Ne, jen se těším, až přijde Stefan. Je totiž moc…“ Aniž bych dokončila větu, povzdechla jsem si, což znělo dosti zasněně, takže jí muselo být hnedle všechno jasné.
„Takže žádný podezřelý sušenky?“ ujišťovala se.
„Ne.“
Přesně v ten moment někdo hlasitě prásknul dveřmi. Vzhledem k tomu, že se Jenna celá dopálená vrátila, usoudila jsem, že to byl právě Jeremy. Jenna se ale nevrátila sama. Za ní totiž přišla také Caroline s Julie.
Překvapilo mě, že je vidím spolu, ale když řekly, že se potkaly před vchodem, nedala jsem na sobě nic znát. Radši…
Společnými silami jsme dokončily přípravu prostírání a čekaly na poslední dva příchozí. Jenna už věděla, že přijde i Stefanův starší brácha a byla na něj hrozně zvědavá, i když na ni byl trochu moc mladý, podle mého názoru.
S Car a Bon se znala, takže mezi sebou žádný komunikační problém neměly, ale s Julie to bylo trochu složitější. Přestože jsem se snažila, aby se u nás necítila jako páté kolo u vozu, trochu tomu tak bylo.
Pak už ale dorazili i naši poslední hosté a mezitím, co Jenna dala do trouby ohřát jídlo a hranolky, já se vydala otevřít.
„Když tak je tu Jenna, jsem hned zpátky,“ prohodila jsem směrem k Julie, aby se ničeho neobávala a následně zmizela v chodbě.
„Přinesli jsme zákusek,“ oznámil mi Damon, jakmile jsem otevřela dveře.
„Super, na ten jsem totiž zapomněla,“ zaradovala jsem se a převzala si od něj broskvový koláč taktéž nedomácí výroby…
Nechala jsem otevřené dveře a vydala se nazpět do kuchyně. Neudělala jsem ale ani dva kroky a uvědomila si, že mě nenásledovali. Zacouvala jsem tedy nazpět a zaraženě se na ně podívala, jak tam tak přešlapují na prahu.
„Co tam tak stojíte? Pojďte přeci dál,“ vyzvala jsem je a teprve poté konečně vstoupili a zavřeli za sebou dveře.
Připadalo mi to trochu divné, ale měla jsem takovou radost, že Stefana konečně zase vidím, že jsem na to nikterak nepoukazovala.
„Máš to tu krásný, Eleno,“ okomentoval Damon zdvořile.
„Děkuju, a když už jsme tady všichni, dovolte, abych vám představila svou drahou tetu Jennu, která nám tu dnes umožnila být,“ představila jsem ji s velkou parádou a širokým úsměvem.
Jenna se na nově příchozí také usmála a podala jim ruku, aby se mohli jak se patří seznámit.
„Takže vy jste Elenina teta? Zvláštní,“ podivil se Damon.
„Proč?“ zarazila se a sledovala, jak se shýbá a dává jí džentlmenský polibek na hřbet ruky.
„Protože vypadáte spíš jako její sestra.“
„Ale jdi, ty lichotníku.“ Div, že se nezačervenala.
„Pojďme radši ke stolu,“ řekla jsem, abych je vyrušila, protože se mi příliš nelíbila představa těch dvou pohromadě.
***
Postupně jsme si poposedali k jednomu stolu, přičemž jsem si zabrala místo vedle Stefana a Julie. Z druhé strany pak seděla Caroline, Damon a Bonnie. V čele stolu pak bylo místo Jenny, ale ta nám ještě stále servírovala hlavní chod a salát.
„Kdo si dá česnekový chléb?“
„Já ne,“ ozývalo se z téměř všech stran, akorát Stefan si jej dal, což mě překvapilo.
„Hukot, že tě Tanner vzal do družstva. Tyler musí běsnit, ale je to skvělý,“ blahopřála mu Caroline.
„Cože udělal?“ zpozorněla jsem.
„Nabídl mi to po tom, co mě viděl házet ten míč,“ zasvětil mě.
„Měla jsem o tebe obavy. Pan Tanner vypadal nakvašeně a on ti zatím nabízel místo v týmu? Tomu říkám ironie…“
„Máš rád fotbal?“ ptala se ho Jenna běžným konverzačním tónem. „Seš v tom dobrej?“
„No, do mužstva mě vzali, takže neschopnej snad nejsem.“ Přikývl ostýchavě.
„Fotbal, brácho? Vážně? Že ses nepochlubil?“ žasl Damon.
„Stalo se to až dneska, ale ještě nevím, jestli budu hrát. Zatím mi to bylo pouze nabídnuto. Musím si to ještě rozmyslet.“
„To musíš,“ ujala se slova opět Caroline a projevila se jako pravá kapitánka roztleskávaček. „Naše škola vážně potřebuje talentované hráče.“
„A co ty, Julie? Ještě jsi nám toho o sobě moc neřekla,“ změnila Jenna téma a projevila zájem o naši nejnovější členku.
„Já jen… Nějak nevím, co by vás zajímalo,“ vysoukala ze sebe, otřela si ústa do ubrousku a ruce složila do klína.
Bylo na ní vidět, že je nervózní z toho, jak se na ni všichni tak náhle dívají a díky tomu jsem měla nutkavou potřebu se jí nějak zastat…
„Jak to, žes vlastně přeskočila ročník? Musíš být dost chytrá, ne?“
„Do dvanácti let jsem se učila doma. Převážně s tátou, a když jsem pak nastupovala na střední, abych se prý aklimatizovala a byla mezi lidmi stejné věkové kategorie, dělala jsem vyrovnávací zkoušky. Díky výsledkům ale přišli na to, že mé znalosti odpovídají mnohem vyšším ročníkům. Táta ale chtěl, abych i přesto byla mezi svými vrstevníky, tak jsem přeskočila jen jeden rok.“
„Hustý,“ zhodnotila to Bonnie.
„A to jste nezvažovali možnost nějaké speciální školy?“ zajímalo Jennu.
„Jo, ale to stojí hodně peněz, a i když je táta doktor, ve výzkumáku zase tolik neplatí,“ vysvětlila jí Julie neochotně.
„A co tvůj strejda? Jak ten je na tom?“
„Ještě je pořád v nemocnici a táta dojíždí na Whitmorskou univerzitu, takže jsem na to teď v Grillu tak trochu sama, ale dost mi pomáhá Charlie.“
„Tu znám, je moc milá.“ Pokývala hlavou Jenna.
„Ano, to je,“ přisvědčila jí s drobným plachým úsměvem.
„Asi znáš i sourozence Donovanovy,“ předpokládala.
„Matt s Vicky jsou fajn.“ Přikývla a víc se k tomu zřejmě nemínila vyjadřovat, ale Caroline tolik uctivosti neměla.
„Matt se dost snaží, ale má to těžký. Jeho máma si poletuje kdovíkde a s kdovíkým. Otce asi ani nepoznal a po rozchodu s Elenou zažívá fakt krušný období…“
Trhla jsem sebou, protože mi došlo, že to udělala schválně. Všimla si, jak na sobě můžeme se Stefanem oči nechat a musela to vytáhnout, aby mě znemožnila, potvora…
„Byla to taková ta první láska už od pískoviště. Z té se člověk ze dne na den jen tak nevzpamatuje,“ pokračovala a já se měla chuť jít zakopat.
Pak mě ale napadl způsob, jak poměrně efektivně změnit téma, než se z těch jejích hloupých řečí stane trapné ticho, které nám všem zkazí večer.
„Ty, Bonnie,“ odkašlala jsem si. „Co kdybys nám řekla to o své rodině.“
„Ehm, no. Oni jsou rozvedený. Máma od nás odešla, tak žiju s tátou a babičkou,“ začala odříkávat zmateně, protože mě zjevně nepochopila.
„Ne, tohle nemyslím. Bonniina rodina totiž má čarodějnický předky. Je to fakt mazec.“
„Aha, ty myslíš tohle,“ došlo jí konečně. „To není zajímavý.“
„Je to zajímavý,“ odporovala jsem jí obratem a Stefan mě podpořil.
„Sice nejsem žádný odborník, ale vím, že začátkem osmnáctého století se sem dostali nějací keltští druidi…“
„Naše rodina ale přišla ze Salemu,“ opravila ho.
„To jako čarodějky ze Salemu? To mazec je,“ uznal Damon, ale tak úplně jsem mu to nevěřila. „Jak se vlastně jmenuješ příjmením?“
„Jsem Bennettová.“
„Bennettová? Vážně?“ zarazil se Stefan s vidličkou na půl cesty k ústům a vrhl na Damona významný pohled. Ten však jen pokrčil rameny a dál dělal jakoby nic.
Zbytek večeře už se nesl v poklidném duchu. Dokonce i Julie se trochu uvolnila a začala si povídat s Bonnie. Zdálo se, že alespoň tyhle dvě se nakonec spřátelí.
Sklidila jsem spoustu nezasloužených lichotek na téma dobrého, ba přímo vynikajícího jídla, ale pak to Caroline zabila, když řekla, že v té restauraci, kde jsem jídlo kupovala, k tomu obvykle dávají ještě oblohu a jestli prý ten můj salát je z ní, nebo jsem ho fakt udělala sama…
Snažila jsem si z toho nic nedělat, ale i tak jsem její chování nechápala. Začala se totiž chovat docela jedovatě a taky zákeřně.
Děkuji za každičký komentář i opravy. :-)
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: ChloeMercer (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries
Diskuse pro článek Deníky lovců a upírů 1. série: Začátek 9. kapitola:
Přidat komentář:
- English Gentleman - 1. kapitola
- Smrťák 3 (1. část)
- Setkání v lese
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
- Who He Really Is
- Priznanie
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!