OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Teen Wolf » I'm the Alpha now - 19. kapitola

10.08.2016 (10:00) • Ellies, Tew* • Povídky » Na pokračování » FanFiction Teen Wolf • komentováno 0× • zobrazeno 1116×

Prudce jsem se posadil a koukal kolem sebe. Annie nikde nebyla, to znamenalo jen jedno, že ti dva parchanti si ji odnesli. A to se mi nelíbilo. Ona byla moje, jenom moje. To já měl právo ji unášet, ne můj pošahaný bratr. Vstal jsem, vzal si bundu a vyrazil do města. Mířil jsem do sídla a doufal, že tam budou. UR jsem tam byl za pár minut.

„Klausi!!“ zakřičel jsem hned, jak jsem vešel do sídla, ale žádná odezva se nekonala. „Tak se, sakra, ozvi, ty zbabělče!“ zkusil jsem to znovu, ale opět nic.

Přešel jsem halu a došel do jeho pracovny, byla však prázdná, stejně tak i jeho pokoj. Prošel jsem celé sídlo, dokonce jsem se byl podívat dole v celách, ale ani tam nikdo nebyl. Zavrčel jsem a hodil nejbližší věc o zeď. Kde s ní, sakra, mohli jít? Kde ji přede mnou schoval? Posadil se dole v hale a přemýšlel. Klaus měl mnoho úkrytů. Neměl jsem čas je všechny prohledat, musel jsem to nějak zúžit. Zamyslel jsem se ještě víc a pak mi to došlo. Klaus i Peter mají rádi své pohodlí, takže musí být jen na jednom místě. Pousmál jsem se a došel ke svému autu, nasedl a vyjel za město do naší rodinné vily. Jen tam ji mohl odvézt. Cesta mi trvala jen chvíli, s mým dokonalým řízením to ani jinak nešlo. Zaparkoval jsem poblíž, tak abych hned neupoutal jeho pozornost. Ten dům jsem znal jako svoje boty, takže jsem dobře věděl, kudy jít, abych se dostal dovnitř nepozorovaně. Přeběhl jsem tiše kolem domu, dostal jsem se až na zahradu, zrovna jsem přeskakoval živý plot, když jsem ji uviděl. Stála na zahradě a vypadala zmateně a ztraceně.

„Zlato,“ zavolal jsem na ni lehce, ale neotočila se, zkusil jsem to proto ještě jednou. „Annie, zlatko,“ uculil jsem se.

Trhla sebou a otočila se za mým hlasem. Ukázal jsem jí, aby byla tiše. Učinila tak a hned se začala mračit. Dobře jsem věděl, kvůli čemu. Říct jí zlato bylo jako dráždit hada bosou nohou, ale mně to bylo jedno. Rozhlédl jsem se, nikde jsem neviděl Klause, Petera a ani jeho lidi, vyšel jsem z úkrytu a došel až k ní.

„Co tu chceš?“ zavrčela. „Dívat se, jak mě tu vězní?“

„A co když jsem si přišel pro tebe?“ uculil jsem se, byla stále tak krásná.

„No skvěle, z bláta do louže,“ zamračil se a zamířila do domu, než stačila udělat krok, chytil jsem ji za ruku. „Pusť mě, já už toho mám dost, už mě nebaví tohle natahování, kdo mě kdy unesené a využije. Moje sestra je možná mrtvá a já už nemám nic,“ povzdechla si smutně a sklopila hlavu.

Koukal jsem na ni, nevěděl jsem proč, ale najednou mi jí bylo líto. Ublížil jsem jí, vlastně jsem jí stále ubližoval. Zavrtěl jsem hlavou, bože, od kdy mě napadaly tyhle myšlenky? Musel jsem se už nadobro zbláznit, jinak jsem si to nemohl vysvětlit. Koukal jsem jí do očí, pohladil po tváři, ani se nehnula.

„Hele, je možné, že tvoje sestra není mrtvá. Možná se proměnila a žije.“

„A to má být jako útěcha?“ zamračila se.

„No, malá možná jo,“ pokrčil jsem rameny.

Vytrhla se mi a vydala se do domu. UR jsem byl před ní.

„No ták, chceš tu být s nimi? Vězněna navěky, anebo půjdeš se mnou a najdeš svou sestru?“ pozvedl jsem obočí a koukal na ni, bylo vidět, že přemýšlí.

„Co tu děláš?“ ozval se naštvaná hlas hned za mnou.

Otočil jsem se a čelil mému bratrovi, který nevypadal, že by si chtěl povídat.

„Co by, přišel jsem domů. Vadí?“

Pousmál jsem se, ale vtom mě můj bratr chytil pod krkem, a než jsem se nadál, byl jsem dole v řetězech a do těla mi vpíchl sporýš. Zařval jsem bolestí, když se mi tekutina smíchala s krví a dostala se tak do mého oběhu. Bylo to, jako kdyby mi žílami protékala kyselina. Trhl jsem řetězy, ale neměl jsem tolik síly, abych se z nich dostal.

„Tady budeš, nepotřebuji, abys mi to podělal. Tentokrát to vyjde, i kdybych tě měl zavřít do rakve a ji k tomu donutit!!“ křiknul po mně a odešel nahoru, zůstal jsem dole sám.

„Klausi!! Sakra, pusť mě!!“ křikl jsem do prázdna. „Sakra!“ zaklel jsem a přemýšlel, jak z toho ven.

Síly mi ubývaly, celé tělo mě brnělo, raději jsem zavřel oči, lépe jsem se tak soustředil. Nevím, jak dlouho jsem byl takhle ponořený v myšlenkách, když nahoře cvakly dveře a tichým krokem šel někdo dolů. Annie. Kdo jiný by šel jako myška. Na tváři se mi vykouzlil úsměv. Čekal jsem, kdy se objeví. Zřejmě cestou váhala, protože jí cesta dolů trvala vážně dlouho. Nakonec se přece jen objevila a došla ke mně.

„Přišla ses podívat, anebo si zopakujeme to, co u tebe doma, když jsi mě tehdy držela u zdi?“ usmál jsem se.

„Nemám moc kvůli těmhle blbým náramkům,“ zašeptala a koukla na svoje ruce.

„Tak proč si je nesundáš?“

„Nemám na to tolik síly,“ přiznala nakonec, to znamenalo jen jedno, potřebovala mě.

„Promyslela sis mou nabídku?“

„Myslíš tu, jestli zůstat s nimi, nebo jít s tebou?“ Přikývl jsem.

Kousla se do rtu a přešla ke mně blíže, díval jsem se jí do očí, stejně jako ona mně. Teď bych dal cokoliv za to, kdybych jí mohl políbit. Stále mě pozorovala, až došla těsně ke mně. Čekal jsem, co udělá. Ale to, co udělala, by mě nenapadlo ani ve snu. Stoupla si lehce na špičky a jemně se mi otřela svými rty o ty mé, než mě lehce políbila. Hned nato se odtáhla.

„Pomůžu ti, když mi slíbíš, že mi najdeš sestru,“ našpulila rty, nešlo odolat.

„Fajn, najdu ti Laru, pokud je živá.“

„Je živá, musí být, vím to,“ zašeptala smutně.

„Tak mě pusť dřív, než přijde Klaus, a půjdeme jí najít,“ řekl jsem, vážně jsem netoužil po tom se s ním znova teď setkat, určite bych skončil v rakvi.

Přikývla a hledala něco, čím by odemkla pouta.

„Něco by mělo být vedle, zkus to tam,“ napověděl jsem jí, když Klaus odcházel, vím, že tam něco nechával.

Přikývla a odešla hledat klíč vedle, netrvalo jí to příliš dlouho a hned byla zpátky, opět si stoupla na špičky a odemkla mi pouta. Nečekal jsem to a spadl na zem. Přece jen, mít dávku sporýše v těle nebylo nijak příjemné. Sehnula se ke mně a pomohla mi postavit se.

„Díky,“ zamumlal jsem a s její pomocí jsem vyšel nahoru.

Cítil jsem trochu úlevu, zdá se, že mi Klaus přece jen nedal velkou dávku, ale i tak jsem potřeboval trochu krve, abych nabral sílu.

„Musím do kuchyně.“

„Co? Proč?“ podívala se na mě nechápavě.

„Potřebuju krev, abych doplnil síly, pokud se odtud chceš dostat,“ řekl jsem a spolu jsme tedy došli do zadní části vily, kde se nacházela kuchyně.

Annie stála u linky, zatímco jsem si z lednice vzal krevní konzervu, vypil jsem ji na jeden lok, natáhl jsem se ještě pro jednu a i tu vypil v rekordním čase.

„No ták, dělej,“ zamumlala nervózně.

Chtěl jsem jí odpovědět, ale to Annie vykřikla. Otočil jsem se zrovna v momentě, když ji Klaus pevně držel za ruku.

„To bolí,“ mračila se na něj, ale jemu to bylo očividně jedno.

„Buď ticho, nebo tě to bude bolet víc,“ zavrčel.

„Nech ji být, bratříčku,“ řekl jsem zatím klidně.

„Proč bych měl, líbí se mi,“ uculil se Niklaus a mně se nelíbilo, kam tím mířil. „Navíc skvěle líbá,“ mrknul a já stiskl ruce v pěst.

Annie při vyslovení jeho slov ztuhla a koukla na mě.

„Cože jsi to teď řekl?“ zavrčel jsem.

„Slyšel jsi, tahle kopretinka líbá naprosto božsky,“ zasmál se Klaus a naschvál ji přede mnou políbil.

Zavrčel jsem a došel až k nim. Odtrhl jsem je od sebe a Klausovi pořádnou vrazil. Ještě jsem sice nebyl v plné síle, ale to, co Klaus řekl a následně udělal, ve mně probudilo skryté síly. Těžce jsem dýchal. Bratr se zatím narovnal a rukou si otřel krvavá ústa, začal se smát.

„Nic víc neumíš?“

„Ale jo, to víš, že umím, jen se rozehřívám,“ mrknul jsem a vrazil mu další.

Vřelo to ve mně a já viděl rudě. Jak si vůbec mohl dovolit sahat na ni. Ona byla moje. JENOM MOJE!! Natáhl jsem se pro první věc, která ležela na kuchyňské lince, a když se ke mně můj bratr přihnal, vrazil jsem mu to do srdce. Zalapal po dechu a kouknul se na hruď, odkud mu trčel nůž. Annie stála poblíž s rukou na ústech a snažila se nekřičet. Bratříček si vytáhl nůž z hrudi a složil se k zemi. Na nic jsem nečekal a popadl Annie za ruku, než se nadála, byli jsme v jednom bytě v centru.

„Pokud chceš, jdi se umyt, donesu ti nejaké oblečení,“ řekl jsem jí a hledal láhev v minibaru.

„Fajn,“ zamumlala a zmizela v koupelně.

Vytáhl jsem láhev a nalil si plnou sklenku, kterou jsem do sebe hodil rychlostí blesku. Udělal jsem to ještě jednou a pak jsem se rozhlédl. Až po chvíli mi došlo, že jsem ji poslal do sprchy. Zaposlouchal jsem se, chvíli bylo ticho, ale pak se spustila sprcha a mně se na tváři rozlil šibalský úsměv. Představil jsem si její nahé tělo. Už to byla doba, co jsem ji tak naposled viděl. Sundal jsem si bundu a hodil ji na křeslo. Nevěděl jsem, jestli mám, nebo nemám. Tiše jsem se zasmál, nad čím jsem to přemýšlel. Svlékl jsem si všechno oblečení a tiše jsem se vydal do koupelny. Pomalu jsem otevřel dveře a vešel. Všude byla pára, což mi dalo dokonalé krytí, tedy aspoň na tu malou chvíli. Annie stála ve sprše a pomalými pohyby omývala svoje dokonalé tělo. Vzrušovalo mě to, už jsem to nemohl vydržet. Vešel jsem do sprchy a objal ji zezadu. Její tělo ztuhlo

„Kole,“ zašeptala, v jejím hlase byl náznak strachu.

„Neudělám nic, co bys nechtěla, slibuju,“ zavrněl jsem jí do ucha a přivinul si ji blíž k sobě.

Přesně po tomhle jsem toužil. Mít ji tahle u sebe. Cítit její vůní a dotýkat se její hebké pokožky. Nikdo už nezmění to, že mi Annie patřila. Nikdo. 

Políbil mě. Znova. Ale tentokrát jsem se neodtáhla. Ne že bych na to neměla sílu, po krvi, kterou mi Derek dal, se mi už vracela, ale spíše jsem nechtěla. Tedy aspoň jsem si to myslela. Líbal dobře, něžně, nechtěla jsem si to přiznat, ale líbilo se mi to. Když se však najednou ozvalo zakašlání, rychle jsem se odtáhla.

„To ses rychle zotavila,“ mračil se na mě hybrid.

I ostatní se zvláštně koukali, zvláště ta rusovláska, která spala Stilesovi v náručí.

„Jo, už je mi lépe,“ postavila jsem se. „Díky,“ zamumlala jsem tiše směrem k Derekovi.

Vstala jsem a koukla na sebe. Vypadala jsem úžasně. Byla jsem špinavá od hlíny a krve, oblečení jsem měla roztrhané a na rukou stále pouta.

„Sundáš mi je?“ zeptala jsem se.

„Zatím ne, uvidím později, a teď pojďme,“ zavelel mladý Hale a všichni jsme se dali do kroku.

Stiles šel vedle mě, jako kdyby mě hlídal. Mlčela jsem, nevěděla jsem, co říct.

„Můžeme si konečně promluvit?“ přerušil to podivné ticho mezi námi.

„O čem?“

„O tom, co se stalo. Proč ti Peter ublížil?“

Zírala jsem pod nohy a šla dál. Proč asi, protože jsem byla k ničemu. Bez moci jsem byla obyčejná, ani bránit jsem se neuměla.

„Nemám moc, tudíž ani cenu, je to jednoduché, nemyslíš?“ odpověděl jsem.

Věděla jsem, že nás všichni tak nějak poslouchali, ale bylo mi to fuk.

„Petera chápu, tak nějak, ale myslel jsem, že jsi byla pro Klause… no, jak to říct, že jste si blízcí,“ poškrábal se na hlavě a kouknul na mě.

„S Klausem? Ne, to vážně ne. Spojovalo nás hodně věcí, ale nespala jsem s ním, pokud myslíš tohle,“ zamračila jsem se, to si vážně myslel, že jsem nějaká štětka?

„Promiň, občas to tak vypadalo.“

„Jo, rádi jsme se škádlili, ale o nic nešlo, a navíc, co je ti do toho, proč se mě na to ptáš,“ zamračila jsem se a šli jsme dál.

„Já jen… jen jsem se chtěl o tobě něco dozvědět, ale omlouvám se,“ zamumlal, všimla jsem si, jak se Derek pousmál.

„Tak se neptej na to, co mám s Klausem, z toho se vážně dozvíš hodně,“ zamručela jsem a klopýtala dál lesní cestou.

Mířili jsme zpět do města, docela jsem se těšila na sprchu. Najednou mi tak chyběly obyčejné věci. Sprcha, postel, jídlo, oblečení.

„A co tvá moc? Vrátí se?“ zeptal se pro změnu Scott.

„Bojím se, že ne,“ řekla jsem pravdivě.

„Je to kvůli tomu, co se stalo při rituálu?“ ozval se Derek.

„Ano,“ dívala jsem se na něj. „Ty jsi to….“

„Jo, viděl, pokud myslíš ten divný stín, který se od tebe oddělil.“

Povzdechla jsem si, ano, ten stín, můj stín, já. Podruhé jsem se s ní setkala a podruhé mi řekla to samé. Něco se stane.

„Jaký stín?“ zeptal se zvědavé Stiles.

„Nevím, prostě se o tom nechci bavit, prosím?“ povzdychla jsem si a on jen přikývl, byla jsem ráda, že se v tom nechtěli dál vrtat, sama jsem nevěděla, co se dělo, a nechtěla jsem to vysvětlovat jiným.

„Půjdeme teď do jednoho malého domu na okraji města, tak budeme mít snad na chvíli klid a promyslíme, co dál,“ navrhl Derek a všichni souhlasili.

Tak, jak řekl, se i stalo, asi po dalších dvaceti minutách jsme došli k malému domku, podle tabule před ním byl na prodej, tím pádem byl prázdný a my měli aspoň nějakou naději, že budeme v bezpečí. Scott se ihned natáhl na pohovku dole. Kira s Lýdií se zavřely v jednom z pokojů. Stiles se posadil vedle Scotta a Derek se vybral do kuchyně.

„Počkej,“ zavolala jsem na něj. „Pouta, prosím, chci si dát sprchu a s tím to vážně nepůjde.“

„No dobře,“ zamručel a přešel ke mně, vyndal z kapsy klíček a odemknul mi je.

„Díky,“ pousmála jsem se na něj a zamířila nahoru.

Vybrala jsem si malý pokoj na konci chodby. Hned, jak jsem vešla dovnitř, jsem si svlékla svoje špinavé věci a zalezla do koupelny, stoupla jsem si pod sprchu a pustila teplou vodu. Ten pocit byl prostě úžasný. Jen tak jsem tam stála a užívala si to. Pak jsem popadla mýdlo a umyla se. Spláchla jsem si vlasy a ještě chvíli se hřála pod sprchou. Když už mi bylo dobře, vypnula jsem vodu a vyšla ven, zabalila jsem se do ručníku a vyšla z koupelny. Mířila jsem si to k šatníku, že si najdu něco na sebe, když jsem se zastavila a pohlédla na postavu sedící na posteli.

„Páni, tohle je sexy,“ pousmál se Derek a vstal, popošel směrem ke mně.

„Co tu chceš?“

„Ostatní odpočívají a dávají se dohromady a já se trošku nudím,“ pousmál se a došel ke mně. „Proč jsi nepočkala, dal bych si sprchu s tebou a možná ti umyl záda.“ Ustoupila jsem trochu dozadu a narazila na stěnu. Od té doby, co se stal Derek hybridem, byl trochu jiný. „Bojíš se snad? Myslel jsem, že tam v lese se ti to líbilo, škoda jen, že nás vyrušili,“ přejel prstem po okraji ručníku. Pousmála jsem se. I on se usmíval, v momentě si sundal triko a natisknul se na mě. „Mám chuť pokračovat tam, kde jsme skončili,“ zašeptal mi do ucha a políbil na krk.

Moje tělo se zachvělo. Znova přešel rukou po ručníku, než ho jedním tahem strhnul a já před ním stála nahá. Než jsem stačila něco říct, přivlastnil si mé rty v dravém polibku. Byla jsem po dnešku ze všeho mimo, proto mi to bylo jedno, objala jsem ho kolem krku a opětovala. Líbal mě vášnivě, jednou dokonce lehce kousnul. Zrovna si odepínal opasek u kalhot, když se otevřely dveře. Oba jsme se tím směrem podívali. Ve dveřích stál Stiles a němě nás sledoval. 

Autor: Ellies (Shrnutí povídek), Tew*, v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Teen Wolf

Sdílet

Diskuse pro článek I'm the Alpha now - 19. kapitola: