OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Teen Wolf » I'm the Alpha now - 2. kapitola

13.07.2016 (10:00) • Ellies, Tew* • Povídky » Na pokračování » FanFiction Teen Wolf • komentováno 0× • zobrazeno 780×

Po tom malém incidentu v baru, kdy se zase moje starší sestřička předvedla v plné parádě, jsem se rozhodla ještě promluvit s Peterem. Dopila jsem svůj džus a vstala.

„Kampak mi už utíkáš, maličká?“ usmál se Klaus.

„Chci ještě mluvit s Halem,“ odpověděla jsem.

„Fajn, zjisti si, co potřebuješ, chci, aby všechno proběhlo v naprostém pořádku,“ dodal.

„Už jsem tě někdy zklamala?“ Opřela jsem se o stůl a zadívala se mu do očí.

„Ne, to ne,“ mrknul a lehce mě pohladil po ruce.

„Tak vidíš,“ usmála jsem se sladce.

„Uvidíme se později, kluci.“ Zamávala jsem jim a odešla.

Cestou do sídla jsem si na rty dala svůj oblíbený lesk a prohrábla své dlouhé vlasy. Po chvíli jsem byla na místě, vešla jsem hlavní halou a zamířila do pracovny, věděla jsem moc dobře, že ho tam najdu.

„Klausovi by se nelíbilo, kdyby věděl, že mu sedíš na jeho oblíbeném místě.“ Založila jsem si ruce na prsou a pozorovala Petera, jak si pohodlně sedí na židli za stolem a popíjí jeden z nejlepších Bourbonů, co tady byly.

„On se to nedoví a ty mu to přece neřekneš,“ pousmál se lišácky a dopil zbytek zlatavého moku.

„To se ještě uvidí,“ mrkla jsem a posadila se na pohovku. „Potřebuju od tebe pár informací.“

„Co bys potřebovala vědět, krásko?“ Vstal, popošel ke mně a posadil se vedle.

„Tak třeba, jak se jmenuje to tvé slavné město, a hlavně, kde najdu jeho?“ pozvedla jsem jedno obočí a pozorovala ho.

„Ten zapadákov nese jméno Beacon Hills. Určitě ho s přehledem najdeš. A tady,“ rychle napsal na kus papíru adresu a podal mi ji, „tady je adresa místa, kde se dost často nachází, a pokud nebude tam, v lese je ještě jedno místo. No, jednodušší by bylo, zajít za jeho kamarádíčky, věřím, že tobě vyklopí úplně všechno.“ Pousmál se a prstem mi přejel po stehně.

„Být tebou, tak na tohle rychle zapomenu,“ mrkla jsem a odstrčila jeho ruku. „Nebo se ti to zle vymstí.“

„Na to, jak jsi mladičká, tak jsi dost drzá,“ usmál se.

„Ani zdaleka nevíš, jaká ve skutečnosti jsem.“

„Snad jednou poznám.“ Opřel se a nespouštěl ze mě zrak.

„Být tebou, moc bych na to nespoléhala, v chlapech jsem moc vybíravá a ty rozhodně nejsi můj typ,“ mrkla jsem a vstala, ale on mě chytil za ruku a stáhl k sobě do náruče.

„To přece nemusím být,“ zašeptal mi do ucha.

I přes odpor se mé tělo zachvělo. Začal mě líbat na krku. Zavřela jsem oči a čekala, jaký bude další jeho krok. Ruku si položil na mé stehno a pomalu ji posouval výš a výš, ale to jsem ho už zastavila.

„Dovoluješ si přespříliš,“ zamračila jsem se na něj.

„No, tobě se to očividně líbí,“ mrknul a chtěl mě políbit, v momentě, kdy se ke mně nahnul, se rychle chytil za hlavu a zaskučel bolestí.

„To, abys věděl, že se mnou si nemáš zahrávat,“ vstala jsem a popošla ke dveřím, pak jsem se otočila a luskla prsty.

Znova se posadil, viděla jsem na jeho tváři, že bolest ustoupila. Zamračil se a chtěl něco říct, ale já začala jako první.

„Budu dělat, že jsi nic neudělal, jinak se to Klaus dozví, a ty víš, jaký je. Z vašeho plánu by nezbylo nic, tak být tebou mlčím,“ mrkla jsem.

„Na to, jak jsi mladá, jsi hodně silná, to se musí nechat.“ Koukal na mě, jako by čekal další útok.

„Tak doufám, že si to zapamatuješ pro příště,“ usmála jsem se a odešla.

Musela jsem jít domů, než bude mít sestra zase řeči, a navíc bylo třeba naplánovat cestu do toho zapadákova. Čím dřív odjedu, tím spokojenější Klaus bude.

Postával jsem za barem a čekal na tu povedenou čarodějku. Měl jsem v úmyslu si s ní trochu pohrát za to, co udělala. Ze mě idiota nikdo dělat nebude a už vůbec ne nějaká holka. Prohrábl jsem si vlasy, když tu se otevřely zadní dveře a ona vyšla ven. Hledala něco v tašce, takže si ani nevšimla, že tam jsem. Až do doby, než jsem se před ní objevil a ona vykřikla leknutím, tak že upustila tašku.

„Zdravím, kopretinko,“ sladce jsem se zazubil.

„Co chceš?“ odsekla, když se vzpamatovala.

„Řekl jsem si, že bych ti oplatil tu tvou laskavost.“

Zarazila se, když jí došlo, co myslím. Chtěla se rychle vypařit, ale chytil jsem ji za ruku a táhl k autu.

„Hned mě pusť,“ zavrčela a začala se bránit, ale moje sevření bylo silnější.

„Nebo co, puso, použiješ svoje malá kouzla? Nemysli si, že mě sestra nevarovala,“ rozesmál jsem se.

„O čem to mluvíš? Lara ví, co chceš udělat?“

„Dala mi svolení, ale mám být něžný,“ mrknul jsem a natlačil ji do auta.

Rychle jsem nasedl a rozjel se.

„Kam to jedeme?“

„Do sídla se mi nechce, moc lidí, takže co to vzít k vám, Lara je stejně u nás, budeme sami,“ culil jsem se a šlápl na plyn.

Než však začala protestovat, už jsem parkoval před jejich bytem. Věděl jsem, kde bydlí, párkrát jsem tam byl, když Annie zrovna pracovala a s Larou byla zábava, uvidíme, jak to bude taky se starší z nich. Vystoupil jsem a došel si pro ni, vzal ji za loket a spolu jsme si šli k nim.

„Co jako čekáš, že udělám?“

„No přemýšlel jsem, co si tak zaskotačit, hm?“ mrknul jsem na ni a vtlačil ji do bytu.

„Ale já nemám zájem.“ Založila si ruce na prsou.

„Já slovo ne neznám, kočičko,“ přitlačil jsem ji ke zdi a naklonil se k ní.

„Tak si ho zapiš do slovníku, blbečku,“ křikla po mně a kopla mě do rozkroku.

Syknul jsem bolestí, ona zatím proklouzla kolem mě, ale však jsem ji zachytil a povalil na pohovku.

„Tohle jsi neměla dělat,“ zavrčel jsem a proměnil se.

Lekla se a začala se bránit.

„Jsem silnější, puso, a radil bych ti, nech si svá kouzla, jinak to bude horší.“

„Slez ze mě, ty hnusný úchyláku,“ křičela po mně jako smyslu zbavená.

Musel jsem se smát, byla tak sladká, když se čertila, no, já ji rozhodně nehodlal jen tak pustit, napadlo mě, jak asi chutná taková čarodějka?

„Prosím, Kole, pusť mě,“ začala znova, tentokrát se rozhodla z té druhé strany.

„A co za to, když to udělám,“ nahnul jsem se k ní.

Zamračila se a něco si šeptala, dobře jsem věděl, co zkouší, a to mě rozčílilo.

„Tak to né, kočičko,“ zavrčel jsem a zakousl se jí do krku.

Bolestí vykřikla, ale mně to bylo jedno, užíval jsem si tu dokonalou chuť krve.

Vešla jsem do bytu a zamyšleně si to mířila k sobě, když jsem v obýváku uviděla sestru a s ní Kola.

„Neříkala jsem ti, že ji máš jen vylekat?“

„Říkala, ale tvoje sestřička si nedala říct, musel jsem trochu přitvrdit a znáš mě,“ mrknul a odtáhl zápěstí od jejich rtů.

„Tak příště mě poslouchej, jasné?“ zamračila jsem se.

„Ale no tak, zlato, někdo ji musel naučit, že dávat sporýš do whisky se nedělá. Teď si to aspoň zapamatuje, jinak příště ji nechám tak.“ Vstal a upravil si vlasy.

Moje sestra jen seděla na pohovce a těkala pohledem z jednoho na druhého. Viděla jsem ten její naštvaný výraz, jako bych já za to mohla. To určitě. Ona si to podělala tím, co udělala v baru, mně do toho nic nebylo.

„Tak se uvidíme zítra,“ mrknul na mě a následně odešel.

„Tys ho na mě poslala?“ ozvala se sestra.

„Co prosím?“ nechápavě jsem se na ni podívala.

„Slyšela jsi moc dobře,“ křikla po mně. „Poslala jsi ho na mě, aby mi ublížil.“

Tomuhle obvinění jsem se musela zasmát.

„Tak moc si nefandi, já ho nikam neposlala, šel za tebou sám, jen jsem mu řekla, aby nedělal blbosti, nic víc.“ Koukala jsem na ni.

„Změnila ses, jsi zlá, nic tě nezajímá, mě jen ignoruješ, kašleš na mě,“ začala zase s těmi citovými výlevy.

„Dost, Annie, já jsem ti vděčná, že jsi mě vychovala, ale už jsem dospělá a myslím, že mám právo si rozhodovat o svém životě a o tom, s kým se budu stýkat a co budu dělat,“ zavrčela jsem, otočila jsem se na patě a šla k sobě, potřebovala jsem si sbalit a neměla jsem chuť ji dál poslouchat, dobře jsem věděla, kde by to zase skončilo.

Vytáhla jsem tašku a položila ji na postel, z šatníku jsem vybrala pár kousků oblečení a všechno to naházela dovnitř.

„Někam jedeš?“ Ve dveřích se znova objevila Annie.

„Jo, jedu, pozítří, máš s tím problém?“ Otočila jsem se na ni.

„Asi je zbytečné ptát se kam, že?“

„To máš pravdu, a teď prosím, mohla bys jít? Jsem unavená a ráda bych už šla spát.“ Převlékla jsem se do svého oblíbeného trika na spaní a zalezla jsem do postele.

Sestra si jen povzdychla a odešla, pousmála jsem se. Svým způsobem jsem ji měla ráda, ale někdy to až moc přeháněla, navíc už dávno nejsem dítě. Raději jsem zavřela oči a přemýšlela o úkolu, který mě čekal.

Autor: Ellies (Shrnutí povídek), Tew*, v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Teen Wolf

Sdílet

Diskuse pro článek I'm the Alpha now - 2. kapitola: