OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Teen Wolf » I'm the Alpha now - Prolog + 1. kapitola

Prolog

 

Lara

Francouzskou čtvrtí se nesl zvuk dopadajících podpatků na vydlážděný chodník. Kráčela jsem ladným krokem a usmívala se svým sebejistým úsměvem. Teď, když jsem byla chráněnkyní samotného Klause Mikaelsona, jsem měla vše, po čem jsem prozatím toužila. Vždy věřil v můj potenciál, v mou sílu a odhodlání udělat cokoliv, ať už to bylo sebevíc zlé. Dal mi volnou ruku a já tak mohla používat magii, na kterou si netroufly ani čarodějky z řad starších. Kráčela jsem si dál, když se ke mně přidal nejmladší a nejsladší z mocné Původní rodiny.

„Kole, jaké překvapení tě tady vidět,“ pousmála jsem se a prohrábla si své tmavé vlasy.

„Myslíš v ulicích v tuhle hodinu a navíc střízlivého? No to teda je,“ mrknul na mě a usmál se tím svým dokonalým úsměvem. „A kdepak máš namířeno ty?“

„Za tvým bratrem,“ odpověděla jsem.

„Teď, v tuhle hodinu? Hm, copak asi po tobě chce?“

„Co by, práci,“ mrkla jsem šibalsky, chtěla jsem ještě něco dodat, ale to mi zazvonil telefon.

Už podle vyzvánění jsem věděla, o koho šlo. Moje „milovaná“ sestřička. Jaké překvapení.

Znechuceně jsem zmáčkla tlačítko přemnout a následně nasadila sladký tón.

„Copak se děje, sestřičko?“

Kol se jen pobaveně culil vedle mě.

„Kde jsi?“

„Venku, už nejsem malá, nepotřebuju chůvu a už vůbec ne se ti zpovídat,“ zamračila jsem se a šťouchla Kola do žeber, jelikož si ze mě utahoval.

„Jen jsem chtěla vědět, kde jsi,“ ozval se znova hlas mé otravné sestry.

„Jsem tam, kde mám být. Tečka,“ zavrčela jsem a zavěsila.

Nesnášela jsem tu její starostlivost, a už vůbec ne to, jak se mě snažila změnit k lepšímu. Nikdy nebudu jako ona, nikdy nebudu jedna z těch dobrých. Můj život je dokonalý takový, jaký je, a nikdo a nic to nezmění. Zlostně jsem hodila mobil zpět do tašky a koukla se vedle sebe na svého společníka, stále se potrhle usmíval.

„Srandičky? Však ty tě hned přejdou,“ zamračila jsem se a on jen pozvedl ruce v náznaku, že se vzdává.

Pobaveně jsem zavrtěla hlavou, a než jsem se nadála, už zmizel v jednom z dalších barů, ve kterých si liboval dobrému alkoholu a krásným slečnám. Jak to vím? Občas jsem ty jeho noční radovánky podnikala s ním, proto jsem moc dobře věděla, jaké to je, když jdete na párty s Kolem. Usmála jsem se a přidala do kroku. Sídlo Původních už nebylo daleko a mě už dost zajímalo, proč se chtěl Klaus sejít tak pozdě v noci. Copak bylo tak důležitého, že to nepočkalo do rána? No to jsem potřebovala rychle zjistit a uspokojit tak mou zvědavost. Konečně jsem prošla vstupními dveřmi a halou si to mířila přímo do pracovny. Věděla jsem, že tam bude, vždy tam trávil hodně času, tak nebylo pochyb o tom, že ho tam najdu i teď. Lehce jsem zaťukala na dveře a pootevřela je. Nakoukla jsem dovnitř a nasadila svůj sladký úsměv.

„Dost, že už jsi tady, lásko,“ pousmál se Klaus a vstal ze své židle u stolu.

„Potkala jsem cestou Kola, trochu mě zdržel, ale už jsem tady,“ vešla jsem úplně, zavřela dveře a popošla až k němu. „Tak copak je tak důležitého, že jsem musela přijít hned?“

„Náš plán se konečně dává do pohybu,“ usmál se spokojeně.

„Jak to myslíš?“ nechápavě jsem na něj koukala.

„Máme nového spojence, který nám nabídl svou spolupráci.“

„A kdo to je?“

Klaus se pousmál a kouknul se kdesi za mě.

„Já,“ ozval se mužský hlas za mými zády, otočila jsem se a uviděla dobře vypadajícího muže s velmi zajímavým úsměvem. „Dovol, abych se představil. Jsem Peter Hale.“

*

*

*

Kapitola první

Novinky

 

Annie

Prohrábla jsem si rukou vlasy a podívala se na sebe do zrcadla. Hnědé vlnité vlasy, ta samá tvář jako vždycky, když jsem se viděla. Nebyla jsem si jistá, proč zrovna teď, uprostřed noci, koukám do zrcadla. Došlo mi to, když někdo zaklepal na dveře bytu, který jsem obývala spolu s mou mladší sestrou. Která si, jak se zdá, vybrala druhou stranu.

„Ahoj, Annie,“ ve dveřích stála moje nejlepší kamarádka, která věděla vše o nadpřirozenu. Vše jsem jí řekla, aby si dávala pozor.

„Jill, co tu děláš?“ zeptala jsem se a ona sáhla vedle sebe, kde jsem neviděla, a vzala za ruku asi dvouletou holčičku. Moje kamarádka otěhotněla mladá, ale já se jí snažila pomáhat, jak jsem jen mohla. „Mio, zlato, copak tady děláte?“ zeptala jsem se teď malé holčičky, kterou jsem považovala za svou neteř.

Vzala jsem si ji do náruče a pustila Jill dovnitř. Zavřela jsem dveře a šly jsme do kuchyně.

„Má horečky a... doktoři si nevědí rady. Má je už přes týden, Annie,“ zamumlala moje kamarádka a já posadila holčičku na kuchyňskou linku.

Sundala jsem jí bundu, do které byla zabalená, a prohlížela si ji.

„Myslíš, že já budu něco vědět?“ zamumlala jsem a položila ruce na tvář Mii.

Sálalo z ní teplo, až moc velké. Musela mít hodně velkou horečku.

„Jsi čarodějka. Prosím, Annie, je to moje malá holčička. Vím, že je pozdě, ale jsi jediná, kdo by něco věděl, kdo může pomoct,“ naléhala a já přikývla.

Byla jsem přece mocná čarodějka. Se sestrou jsme zdědily hodně sil, jsme v New Orleans nejsilnější, takže jsem mohla svou magii i dobře zakrýt, pokud mne nehlídala moje sestra, která si řekla, že bude na straně Klause.

„Tak jo. Mio, teta Annie bude dělat čáry máry,“ uculila jsem se na holčičku, která se i přes nemoc zasmála.

Nevím proč, ale slova čáry máry ji vždycky rozesmála, a já ráda poslouchala její smích.

***

Nechala jsem holky spát v pokoji pro hosty. Byt jsme měly se sestrou velký, a tak to nevadilo. Samozřejmě, Lara se zase někde flákala, jako vždy. Naštěstí jsem necítila jinou magii, než tu svou, takže o mně nevěděla. A Mia byla v pořádku. Za to jsem byla hodně vděčná. Přešla jsem do kuchyně a začala uklízet, když se ozvalo tiché zaskřípání dveří a nadávka mé sestry, když zakopla. Protočila jsem oči a vydala se za ní.

„Zase mi do toho nic není?“ zeptala jsem se a uviděla její naštvaný výraz.

„Nevím, proč by ti vůbec do něčeho mělo být, nejsi moje máma a ani chůva,“ zamračila se a zavřela. Naštěstí ne moc nahlas.

„Hlavně i přes tu svou zlou náladu buď potichu. Je tu Jill s Miou a teprve před chvílí Mia usnula,“ řekla jsem jí a ona vypadala, že to zvažuje, poté neochotně přikývla.

Věděla jsem, že i když by nejradši byla víc zlá, než Cruella z dalmatinů, tak pro tu malou měla slabost. Lara rychle odešla, aniž by se na mě ještě podívala, a zamkla se v pokoji. Radši jsem to neřešila a odešla uklízet kuchyni. Aby si toho moje sestřička nevšimla.

***

Vešla jsem do baru, kde jsem částečně pracovala. Potřebovala jsem nějaké odreagování od školy.  Studování je dřina, to by mi odsouhlasil nejspíš každý. Tedy každý, kdo nemá IQ jako Sheldon z Teorie velkého třesku. Zašla jsem za bar, kde jsem si schovala tašku, a uvázala kolem pasu zástěru. Měla jsem směnu od jedenácti, takže jsem byla ráno ještě na přednášce, než jsem šla sem. Vzala jsem si notes a pozdravila Dylana, který měl směnu se mnou. Lidi sem chodili na mé směny většinou kvůli drinkům, které jsem vymýšlela, a podle všeho měly úspěch, stejně tak i známé drinky, co jsem dělala. Aspoň nějakou pochvalu jsem dostávala. Prošla jsem kolem stolu, když mne za zápěstí chytila ruka a vtáhla do boxu. Zmateně jsem se dívala na jednoho z původních upírů. A zrovna na Klause.

„Mou objednávku nepřijmeš, lásko?“ zeptal se a já rychle vstala.

„Vaši? Tak to budou asi nějaké vnitřnosti vašich nepřátel, ne?“ zeptala jsem se ho a poklepala tužkou do bločku.

„Dám si to, co obvykle,“ blýsknul po mně úsměvem.

Ať si trhne. Tenhle ten výrostek mi kazí sestru, ani náhodou.

„Tak to si musíte objednat u Dylana,“ odsekla jsem, ale pak jsem jen zamrkala, když kolem mě prošla sestra a usedla po boku Klause do boxu. „Nemáš být ve škole?“ zeptala jsem se jí a ona pokrčila rameny.

Počítala jsem do deseti, tohle chtělo všechno sebeovládání.

„Dám si… džus,“ rozhodla se nakonec má sestra.

„Laro, mazej do té školy. Možná ti nedomluvím v tom, s kým se stýkáš, ale rozhodně nebudeš zameškávat školu,“ zamračila jsem se na ni a tomu jejímu kamarádíčkovi najednou chytl rukáv.

Začal hořet a já poplašeně zamrkala, než jsem vzala sklenku vody z jeho stolu a vychrstla to na něj. Oheň přestal a já se stala terčem zamračených pohledů. Klaus byl mokrý, ale zjevně mu to nevadilo.

„Co se děje?“ zjevil se tam Kol a já vypískla, když mě plácnul přes zadek.

„Moje sestra pálí tvého bratra, nic moc velkého. Ale asi ho naštvala,“ odpověděla Lara a Kol se posadil naproti ní a pozoroval mě.

„Zasloužil si to,“ pokrčila jsem rameny.

„Dylane! Prosím tě, vezmi si tenhle stůl!“ zavolala jsem na svého kamaráda a radši zamířila za bar, kde jsem dostala instrukce na drinky.

Začala jsem je připravovat. Soustředila se na ně, ale útržky konverzace z boxu se ke mně přeci jen dostaly. A já ztuhla uprostřed pohybu. Moje sestra se usmívala a mě zamrazilo. Tohle vypadalo špatně. Dodělala jsem drinky, do každého přidala snítku sporýše, který tomu dodal zvláštní chuť. Dokonce i Původním. Byla to jen kapka, ale naštěstí snad nebyla cítit. Odnesla jsem to i k jejich stolu jakoby nic a poodnášela další drinky. Všichni si je pochvalovali a já se zase cítila aspoň trochu spokojená. A pak to přišlo, když jsem šla k baru, tak Kol i Klaus najednou vyprskli svoje pití a já je pozorovala, jak se zmateně dívali na své drinky. Měli si dávat pozor a nemyslet si o sobě, že si nikdo nedovolí jim dát tohle do pití.

„Co se děje?“ zeptala se zmateně Lara a já se na ni sladce usmála, když mne provrtávala pohledem.

„Nechutná jim bourbon? Vždyť je dobrý, ne?“ zeptal se Dylan a usmál se na mě.

Podíval se pak na jeden ze stolů, kde byl nějaký pohledný kluk asi v jeho věku. Koukali po sobě velmi nápadně.

„Nejspíš je na ně moc silný,“ pokrčila jsem rameny a usmála se.

Dylan, můj nejlepší kamarád hned po Jill, možná i stejně jako ona, byl gay. Vždycky, když jsme si potřebovali odpočinout, tak jsme vyrazili na společný lov. Na chlapy. A musím říct, že on je ve flirtování mistr. Někdy mu to i závidím.

„Jasný, oni nejsou jako my. Ti, co něco vydrží,“ zasmál se zvonivým smíchem a šel obsloužit toho kluka, co tam byl sám.

Dali se do řeči, a tak jsem vzala utěrku a šla ke stolu původních.

„Vám nechutná kvalitní bourbon,“ řekla jsem a pozorovala je.

„S přidaným sporýšem? Ne, to fakt nechutná,“ zavrčel Kol a já se jen usmála.

„Tak v tom případě nemáš lákat mou sestru ze školy,“ odsekla jsem mu, naše obličeje byly jen centimetry od sebe.

Přišlo mi, že jsme měli mezi očima blesky, které neviděl nikdo jiný než my.

„Já ji nelákám, to ji někdo špatně vychoval,“ usmál se.

To byla rána pod pás. Snažila jsem se, jak nejlépe jsem uměla. Plánovala si školu podle její, starala se. Nevím, kde jsem udělala chybu. Kol vycítil, že uhodil hřebíček na hlavičku, a rozšířil se mu úsměv.

„Trhni si,“ řekla jsem, než jsem mu vylila zbytek bourbonu na kalhoty, takže vypadal, že se počůral. „Jsem zvědavá, co budeš dělat, až to prosákne skrz oblečení na tvé choulostivé místo,“ usmála jsem se a viděla jeho rozzuřený výraz, než sykl a poposednul. „Au.“

Uculila jsem se, než jsem sebrala Klausovo pití a Kolovu skleničku. Utřela jsem jim stůl a ignorovala jejich pohledy, než jsem se vydala zpátky k baru. Tam jsem odložila utěrku a povzdechla si, než jsem se zamyslela nad tím, co budu dělat. Nesměla jsem dovolit, aby takhle táhli Laru ke zlu. Jen jsem nevěděla, jak to mám napravit. Moje sestra je stejně tvrdohlavá jako já.

„Vysvětli mi, proč se tomu sexoušovi kouří z kalhot?“ zeptal se Dylan a já se uchechtla.

„Naštval mě, takže jsem mu vylila pití do kalhot. Nemůžu za to, že mu to nedělá dobře,“ odpověděla jsem jen a vzala si objednávky na drinky, než jsem je začala zase připravovat.

„Dobrá, nikdy tě nechci naštvat, zlato,“ dal ruce nahoru a já se usmála.

„Ty mě naštveš jedině tehdy, pokud nebudeš šťastný,“ řekla jsem a objali jsme se.

„To samé platí ale i o tobě,“ dodal a zmizel zase mezi stoly.

Povzdechla jsem si, připravovala drinky a vymýšlela, co udělám.