OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » First Time...

Poněkud příliš přeslazená a oddechová jednorázovečka napsaná spíše z potřeby vyjádřit svoje pocity než přispět nějakou extrémně hlubokou myšlenkou. Koneckonců, někdo si možná rád zaměstná oči nad typickým brakem.

„Jen počkej!" křičel na mě s úsměvem na dortem zmalované tváři. Natáhl lžičku s dortem jako prak a ve zlomku sekundy jsem měla tvarohový krém na nose také.

„Máma nás zabije, až zjistí, co jsme provedli s jejím ženiálním dortem," zasmála jsem se a setřela mu ukazováčkem z tváře trochu krému.

„Ale umí ho teda perfektně," olízla jsem si prst. Moje maminka byla celkově perfektní ženská. Ondru, mého přítele, přijala jako vlastního a skvěle si s ním rozumí. Důvěřuje jemu i mě, jinak by nám nenechávala dům jen pro sebe a to na páteční noc, nutno podotknout, že jsme k tomu dostali narozeninový dort jako bonus. Je pěkné, že si pamatuje jeho narozeniny. Prakticky mi nic nechybělo. Právě teď a právě tady jsem byla vážně... šťastná. Ano, byla jsem šťastná.

„To rozhodně a víš, co perfektně zakončí tenhle... ehm... piknik uvnitř?" zasmál se a vytáhl z tašky lahev sektu, „trocha bublinek je přesně to pravé."

„Dojdu pro skleničky," zvedla jsem se z gauče a uvědomila si, že můj obličej stále zdobí zbytky krému, „a taky pro papírové ubrousky." Ondru jsem potkala poprvé ještě, když jsem byla na základce. Líbil se mi, netvrdila jsem, že ne, ale byl to jen další z mnoha kluků v davu. Asi půl roku na to se rozešel s mou spolužačkou a nějakým prapodivným způsobem jsme si začali psát. Jó, facebook je v tomhle směru mocný čaroděj. Když jsem ho po pár měsících potkala, stáli jsme na ulici dobrou půlhodinku a povídali si, jen proto, že se nám chtělo. Byla to vlastně naše první delší konverzace face to face, a tak jsem se tak trochu zadívala do jeho úsměvu. Byla jsem zamilovaná, ale zůstávali jsme nadále jen kamarády. Nebyla jsem jeho typ. Později začal randit s jednou z mých méně oblíbených kamarádek, která ve mě viděla konkurenci. Jak mohla, to mi zůstává stále záhadou. Byla jsem nic moc ošklivé káčátko v devátém ročníku plném vystajlovaných slečen. Každopádně jsme se přestali s Ondrou stýkat. Naprostá ignorace z jeho strany mě zraňovala, ale po pár měsících jsem si zvykla a hodila to za hlavu. Pak jsem se změnila. Bylo mi fajn, protože jsem měla skvělé kámoše, perfektní zázemí pro můj koníček a hatery začala házet za hlavu. Tenkrát si mě všiml na jedné zábavě, prohodili jsme pár slov, nic moc velkého. Byla jsem ráda, že už konečně přestal s tím do očí bijícím přehlížením. Druhý den jsme strávili několik hodin na chatu, ach ano, ten hloupý internetový messenger, a další týden spolu šli tancovat. Povídali jsme si do jedné do rána a já zjistila, že jsem k němu nikdy nepřestala cítit to, co jsem cítila. Následujících čtrnáct dní jsme komunikovali každý den a domluvili se, že spolu zajdem na jednu zdejší akci. Byla dobrá nálada, hodně pití na baru a my se opili jako koně. Tenkrát, když jsme čekali na autobus, jsme se poprvé políbili.