OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Back up to the bottom - Prolog

24.01.2012 (15:00) • Christush • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 859×

„Takže? Co je tak strašně důležitého? Potřebovala bych už vyrazit, za chvíli mám být u Dejdý a musíme se prokousat celou matikou.“ Jak typické, člověk je už na odchodu, nachystaný, natěšený a rozhodně ne na matiku. Všichni víme, že čísílkům se budem věnovat jen okrajově. Naši to vědí, teda myslím, ale asi jim to nevadí. Každopádně mají neuvěřitelný talent mě zadržet, když už tak jdu pozdě. Nevím, proč jsme byly sezvány všechny tři. Pokud potřebují nutně svědky, jak mi dávají další rady do života, aby mohli přijít s já-ti-to-říkala-scénkou, nemusí se scházet celá rodina. Zvlášť když mám na spěch.

„Myslím, že to ještě chvíli zvládneš,“ maminka, jak jinak, „důvody proč tu jsme, by jistě pochopila. Ó můj bože, já to snad ani nedokážu vyslovit. Řekni jim to ty, Tome. Nebo počkej, já to řeknu. S tatínkem jsme dostali naprosto unikátní nabídku.  Pracovní nabídku.“ Pokud jsem kdy pomyslela na to, jak asi maminka vyváděla v pubertě, teď to vidím na vlastní oči. Přelétla jsem pohledem po sestrách a Petrovi a přemýšlela, jestli také počítají vteřiny, kdy bude vhodné odejít a neurazit rodiče. Ale asi jsem se spletla, protože Katka si chtěla zřejmě povídat: „To je skvělé, mami. Co, kde a pro koho?“ No já ji tenhle zainteresovaný postoj nežrala ani trochu. Bylo jasné, že jen chce protrhnout ono trapné ticho, které nastalo.

„To je na tom to nejúžasnější, Kačenko. Protože se o naší práci tady dozvěděli i jiné firmy, nabídly nám spolupráci. Nastoupíme do práce ihned, jak se nastěhujeme, takže týden, déle nám to trvat nemůže,“ maminčiny oči se rozzářily ještě víc, zatímco ty moje začaly pomalu ale jistě vyšilovat.

„Co… Co prosím? Jak to myslíš, nastěhujeme se? Tati, řekni, že je to jen vtip!“ obrátila jsem se se zoufalým pohledem na tátu. Byla jsem si jistá, že jde o omyl. Chyba lávky, žádnej omyl.
Táta jen pokrčil rameny, připadalo mi to, jako by se… bál? Ano bál se něco říct, věděl, že budu rozčílená už při prvním slově.

„Zlato, není to žádný vtip. Protože je ta nabídka dost daleko a nedá se dojíždět, musíme to takhle udělat. Bude to úžasné, vždycky jsme o tom přece snili.“ Nějak mě mamčina nadšenost začínala dožírat.

„Mami! Ale co já? Jsem v prváku, nemůžu nastoupit do jiné školy. Mám tu kamarády a vůbec. Mám tu všechno. Já se teda nikam nestěhuju. O tomhle jsem doopravdy nesnila ani v nejmenším.“

„Viktorie! Nemůžeš se radovat se mnou?“ prohlídla jsem si tři obličeje, které stály vedle mě a zapichovaly svůj pohled do země, všichni vědí, jak nesnáším, když mi takhle říká: „West palm beach je nádherné město, všechno už je zařízené, tak se nemrač. Vždyť si vždycky říkala, že bys chtěla jet-“

„Cože?! West palm beach? Vždyť to je… Děláš si srandu!  Musíš si dělat srandu, kdo by na jižní Floridě potřeboval dva chirurgy z Čech?!“ se slzami v očích jsem se podívala na mladší sestřičku Natálku, té očividně byla celá situace úplně fuk. Naopak Katka vypadala, že mě chápe: „Mami, tati, je vám doufám jasné, že já zůstávám doma?“  Chyba, bála se jen, že by musela odjet taky. Ksakru chci mít taky jednadvacet.

„A proč nám to jako říkáte teď? Jak se mám asi chystat na tu závěrečnou písemku z matiky?“ Odpovědi se mi dostalo, ano maminka se nezachovala zrovna taktně. Ihned po telefonátu začít radostí jančit po baráku a vyděsit svou prostřední dceru k smrti. Jak něžné.

Samozřejmě, že jsme se na matematiku vybodli. Nadávaly jsme všechny čtyři. Ano, bylo nás trochu víc, než jsem řekla našim, ale co, oni se také nesvěřili, že mě plánujou zabít. Představa, že se sbalím a vše nechám za sebou, byla hrozná. Moje dětství, moji přátelé, všechno by zůstalo tady a já bych si to nemohla vzít s sebou. Termín byl o to děsivější. Dodělám prvák a v půlce srpna nasednu na letadlo, které mě odveze do noční můry. Do světa, který neznám, kterého se bojím a kam nechci. Do světa ideálů a nadějí, které z větší části shoří v pekle. Stejně jako já…

Shrnutí
-> 1.kapitola

Autor: Christush (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Back up to the bottom - Prolog: