Barevná smetánka - 2. kapitola: První den školy • OurStories.cz ~ naše povídky

Co se stane první den školy?
Zelená jako tráva, zelená jako smaragd. Fialová jako jed, fialová jako ametyst. Žlutá jako slunce, žlutá jako topaz.

22.08.2013 (11:00) • JohnnaOut • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 844×

EDIT: Článok neprešiel korekciou gramatiky!

Ráno začalo tak, jako každé jiné školní ráno. Vstala jsem z postele a vydala se do koupelny ještě se zavřenýma očima. Vyčistila jsem si zuby a začala se oblékat. Vzala jsem to, co jsem si stihla včera vybalit a vrátila se zpět do koupelny. Snažila jsem se zkrotit tu blonďatou hřívu, co mám na hlavě, a jen lehce jsem si namalovala oči. Když jsem scházela dolů ze schodů, čekala na mě máma.

„První školní den! Nemám jít s tebou?" přivítala mě a usmála se na mě.
„Ne, díky." usmála jsem se poprvé od rána. Máma mi umí vždycky zvednout náladu. „Co je ke snídani?"
„Máš tam nějaké pečivo, můžeš si vybrat." Sáhla jsem po skořicovém pletenci a mezi hromadou kabátů našla tašku do školy. Už jen další krok - jít do školí na první den, i když do téhle školy znovu!

Dveře se zabouchly a já si uvědomila, že bych dala cokoli, kdybych zrovna teď nemusela jít do školy. Nejde o nové prostředí, právěže jde o to staré. Dala jsem si tašku na obě ramena a vyšla. Škola je kousek od domu, takže tam budu hned, než si stačím uvědomit, co se stane, až tam vejdu. Lisa už určitě sdělila všem, že jsem zpátky a doufám, že všem taky nalila do hlavy, že jsem se změnila, protože to jsem právě chtěla. Nechci obnovovat staré závazky a už vůbec nepotřebuji všetečné otázky typu: Kde jsi byla ty dva roky? Co jsi tam dělala? Proč jste se odstěhovali? Tohle nechci poslouchat!

Stojím teď před školou, jako kdysi. Jen tehdy bylo vše snazší. Raději půjdu a najdu si místo někde vzadu ve třídě. Napřed jsem si šla pro rozvrh a plán učiva. První hodina byla angličtina.

„Ne, opravdu! Ještě není ani v prodeji! To víš, můj táta dokáže všechno, jen aby mi udělala radost," vytahovala se Lisa a mávala ve vzduchu tyrkysovou kabelkou od Gucciho. Sedla jsem si do poslední lavice, která se zdála být v největším šeru místnosti a poslouchala je dál, což bylo prakticky jediné, co se dalo ve škole dělat - poslouchat drby namyšlených teenagerů.
„To je teda něco! Ukaž mi ji! Kolik mě bude stát?" Tohle řekla Julia. Pohledná dívka se snědou pletí, dlouhými černými vlasy a hnědýma očima.
„Tu musím mít taky! Bude se mi skvěle hodit k těm šatům, co jsem vám je ukazovala." Tohle jim oznamovala Simone. Vysoká brunetka s jasně bílou pletí a šedýma očima. Kdysi jsem patřila mezi ně. Byla jednou z těch namyšlených puberťaček, co nakupují boty a kabelky. Jsme moc ráda, že už mezi ně nepatřím. Nechat si od Lisy poroučet? To už nikdy!

Teď jsem poprvé neslyšela to, co si povídají. Byly shýblé a šeptali si. Potom se zvedli ze židlí a namířily si to k mé lavici.

„Ale, ale, ale. Není to Meggi? Ta nula?" Lisa a její urážky a skupinový smích. Na tohle si nezvyknu!
„Je to Meggi! Ta, která se nechce dívat na tvůj nepravý nos! Padej!" Teď by se zase smála má parta, kdybych nějakou měla.
„Nepravý? Co si to dovoluješ ty..."
„Slečno Adamsová, začala hodina." Učitel Grey. „Díky!" Poděkovala jsem mu v hlavě. Hodina začala.
„Slečnu Delvinovou nemusím představovat, ale pro některé s krátkou pamětí. Máme novou žačku. A teď začneme. Slečno Delvin, mohla by jste se nám ještě představit?!"
„Jistě. Jsem Mar..."
„Anglicky prosím!"
„Sure. I'm Margaret Delvin, new student."
„Vidíte, že to jde. A teď Lisa. Přelož nám text na straně osm, cvičení šest."
„Ehm... Anglie je..." ,
„I název textu."
„Ehm... aha. Takže... Smell about Anglia, to znamená..."
„Slečno Adamsová, jste si skutečně jistá, že název je Smell? Nebude to spíše Spell?" Ve třídě se rozezněj smích. I já se zasmála. Lisa vztekle svírala lokty. A potom jsem opět uviděla její náušnice. Opět svítily jako smaragd.

Když jsme si po hodině dávala knihy do skříňky, uviděla jsem Simone. Cpala si do skříňky knížku o nakupování, když se jí rozsypali věci z tašky. A jak je začala sbírat uviděla jsem, že má také náušnice, už ne zelené, ale fialově zářící kameny jako ametyst. Napadlo mě, že mají všechny tři vzácné kameny. Když jsem se potom podívala na Juliet, uviděla jsem je. Zlatavě žluté náušnice, nejspíše topaz. Museli jim je koupit rodiče, ale tady v Brazílii?! Tady se obchoduje s drahokamy jen ilegálně.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: JohnnaOut (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování