OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Bubble - Kapitola 2.



Bubble - Kapitola 2.Jak to dopadne s tou nabídkou? Od toho osudného okamžiku se něco změnilo, ale El zaboha nemůže přít na to, co. Přeji pěkné počtení.

Kapitola 2.  Pomsta? Možná.

 

Už jen to slovo Pomsta ve mně vyvolalo velmi silné emoce a tu touhu po pomstě.

Všechny moje Já říkala, ať to příjmu, ale jen jedno moje Já chtělo říct ne. Ale stejně říkal, že je to nabídka, která se neodmítá. Takže…

„A co za to chceš?“ vykoktala jsem ze sebe.

„Nic,“ odpověděl mi a tón jeho hlasu zněl vítězně.

„Nic?“ řekla jsem nechápavě. Dává mi takový dar a chce za to nic? Hlava mi to nebrala.

„Nic,“ potvrdil mi a pokračoval „ Snad jen to, abys zůstala naživu,“ dodal.

Zůstat naživu, mi přišlo jako samozřejmost a teď dokonce i jako povinnost.

„Zeptám se tě tedy ještě jednou. Chceš se stát Andělem pomsty?“

„Ano,“ vzdychla jsem toužebně.

Opět se ozval ten samý smích jako na začátku, který však přešel v troubení.

Rozhlédla jsem se kolem sebe a zjistila jsem, že stojím na cestě pár okamžiků před nárazem. Okamžitě jsem uhnula z cesty.

Je to možné? Zdálo se mi to nebo to bylo doopravdy? To o tom Anděli bych tipla na přelud, ale jak to, že jsem se tedy ocitla pár okamžiků před nárazem? Vím určitě, že se to stalo. Jsem si tím na sto procent jistá, že mě to auto srazilo. Víc než jen to.

Také krev z mé pusy zmizela a to nemohla být žádna iluze. Také se mi zdálo, že mám něco se zrakem. Ne že bych viděla hůř, spíše naopak. Některé barvy mi přišly více výrazné. Hlavně ty tmavé.

Udiveně jsem stála na cestě, než jsem se přinutila do kroku. Celou cestu domů jsem přemýšlela, co je Anděl smrti.

Když jsem domů přišla bez jakéhokoliv vysvětlení, sedla jsem za počítač a jala se vyhledávat informace.

Nikde nic. Celá zklamaná jsem si šla nachystat školu na pondělí.

Jak to, že o Andělích pomsty jsem nic moc nenašla? vrtalo mi hlavou. Možná to byla jen nějaká halucinace, odbyla jsem svou zvědavost a šla se osprchovat. Po teplé sprše jsem byla unavená a tak jsem si šla lehnout.

Sny se mi zdály teda hodně uhozené a to víc než kdy jindy. Tmavé barvy v nich byly tak živé a jasné. Sen mi nedával smysl a jak jsem se uprostřed noci probudila, věděla jsem jen, že jsem ve snu před něčím prchala.

 

Další den jsem spala až do jedné odpoledne, a kdybych ve čtyři nemusela být na té charitativní stezce odvahy, tak bych spala i dál.

Stezku odvahy pořádá místní ústav pro duševně choré a náš učitel se toho aktivně, a řekla bych i rád, zúčastňoval. Stezka měla znamenat něco ve smyslu: „Pomoc duševně chorým najít cestu zpět.“

Nejhorší bylo pro mě vstát z postele, ale nakonec se to povedlo. Když už jsem byla na nohou, rozešla jsem se někde směrem ke dveřím. Mé oči byly stále zpola zavřené a kupodivu mě ani nepřekvapilo, že jsem se do dveří netrefila a praštila jsem se tvrdě o stěnu.

Nebolelo to. Pořádně jsem si protřela rukama oči.

K mému údivu jsem ještě stále viděla ostřeji tmavé barvy. Letmé zakolísání ve vzduchu a matná ztráta rovnováhy mě přinutili opět k pohybu. Vešla jsem do kuchyně a zamířila k ledničce, na které už visel vzkaz od mamky:

Jamesovi se udělalo špatně. Jeli jsme k doktorovi.

Přeji ti pěkný den, Máma.

Přemýšlela jsem, co by asi tak bráchovi mohlo být, ale nic mě nenapadalo. Pokud si dobře vzpomínám, byl včera hyperaktivní a ukecaný jako vždy. I když jsem bratra včera odpoledne skoro vůbec neviděla, slyšela jsem ho. Vždy ho dřív uslyšíte, než ho uvidíte.

Zpráva mě nijak neznepokojila, a tak jsem se dala do pokračování v mých lekcích chození a orientace v domě. Kupodivu jsem po pěti minutách byla zase zpět na naší drahé planetě Zemi. Nevím, zda to bylo tím, že jsem dobrá učitelka nebo dobrý žák, ale já bych to definovala takhle: Jsem prostě úžasná.

Samotné mé myšlenkové pochody mě docela překvapily, nikdy mi nepřišlo, že bych byla taková. Něco se změnilo, i když nevím co. Beztak za to může ten šílený včerejšek, který mě změnil.

Fuj! Už jen ta myšlenka změny mě znechutila. Jsem ta samá už nejméně pět let, tak proč se měnit zrovna teď?! Odpověď mi jako první připadl ten hlas s tou nabídkou. Už si ani nevzpomínám, co jsem řekla. Řekla jsem ano? Možná. Každopádně to muselo být to, co mě změnilo.

Silně se mi zatočila hlava a vše kolem mě se zamlžilo. Chvíli jsem nic neviděla, krom ostré červené a jiskřivé černé. Musela jsem se o něco přít, ale nikde poblíž nic nebylo. Hlava se mi už točila natolik, že jsem ztrácela i jakýkoliv balanc v nohou a musela jsem si sednout na zem.

Chvíli mi trvalo, než jsem zaostřila. První, na co jsem koukla, byly hodiny. Můj obličej strnul v úžas. Čtvrt na čtyři?! Hlava se mi točila tak dlouho? To není možné, ještě před chvíli bylo půl třetí.

Hlava mi to nebrala. Rychle jsem se sebrala, popadla nějaké to jídlo, strčila ho do tašky, než mi došlo, že jsem pořád v pyžamu.

„Sakra!“ zaklela jsem a utíkala rychle do pokoje se převléct.

Když jsem vešla do pokoje, podezřívavě jsem se zastavila. Moje peřina nebyla ustlaná. Tak proč teď je?! Byla jsem si na sto procent jistá, že jsem ji nestlala, a mamka s Jamesem jsou u doktora a taťka je na služební cestě.

Čas mě ale tlačil a já si musela pohnout. Okamžitě jsem na sebe něco hodila a vydala se na hranici lesa s městem, kde se konala ta akce.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bubble - Kapitola 2.:

6. Dennie3 přispěvatel
14.12.2012 [14:34]

Dennie3 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Líbí se mi ten popis toho, jak se jí zamotala hlava.:) Líbí se mi to záhadno.:D Ale jen taková maličkost -
V první větě máš dvakrát slovo pomsta a to trochu bije do očí. Když už, tak bych tu pomstu napsala jinak, třeba ..touhu oplatit Slepičinci všechny ty roky. Nebo to vymazat úplně. Ale to je jen drobnost. :)

5. Attia přispěvatel
19.11.2012 [14:08]

AttiaPokračování tu už máte. A jestli půjde vše do pohody, tak sem hodím možná i další kapitolu. Přeji pěkné počtení a moc, moc, moc vám děkuji za komenty. Vážně jsem nečekala, že to bude vůbec někdo číst Emoticon Emoticon Moc si toho vážím Emoticon

4. Eilonwy přispěvatel
18.11.2012 [20:59]

EilonwyWoow!! Emoticon Vážně moc povedená kapitola. Těším se na pokráčování.Emoticon Emoticon Emoticon

3. martinexa přispěvatel
18.11.2012 [16:40]

martinexaNo jsem na to zvědavá. Že za to nechtěl nic? Vždycky za to něco chtěj. To jsem zvědavá Emoticon Po téhle kapitolce mám ještě víc otázek než po té první :D

2. bublinkaPusnka přispěvatel
18.11.2012 [13:58]

bublinkaPusnkaSkvělá povídky, honem pokračování! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. JanieHutcherson přispěvatel
18.11.2012 [11:57]

JanieHutchersonTeda, hned další pokračování. Hned hned. Emoticon Emoticon krása Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!