OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Dirty 40 - 17. kapitola

08.08.2022 (10:00) • Sabienna • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 256×

„Tak jsme doma!“ zahlásila jsem do rozlehlých prostor obýváku, kde jsem načapala Petera, jak lenoší před televizí a pospává. Můj hlas ho s úlekem probral a prvních několik vteřin zmateně mrkal kolem sebe, než našel původce toho vyrušení, tudíž mě. Podmračený obličej se mu během vteřiny rozjasnil a obdařil mě vřelým úsměvem s dvěma řadami bělostných zubů. Nedalo mi to jinak, než mu ho vrátit, přičemž jsem si uvědomila, že ho opravdu ráda vidím. A nejenom to.

„Máš tu celkem pohodičku, že?“ popíchla jsem ho a ještě než jsem si rozmyslela, jak se s ním jinak uvítat, on to vyřešil aktivně za mě. Vyskočil na nohy a šel mi vstříc, aby mě vzápětí pevně a neochvějně objal. Jakmile jsem se vzpamatovala z toho dvojitého překvapení, objetí jsem mu ve stejné měře vrátila.

„Chyběla si mi, víš to?“ zašeptal mi do ucha, se zřetelnou dvojsmyslnou narážkou, načež se mi opatrně zakousnul do ušního lalůčku a párkrát mě za něj zatahal.

„Už jo,“ zasmála jsem se pobaveně, přestože mě v podbřišku tak roztouženě zašimralo. Sice jsme si spolu již nějakou dobu pravidelně užívali, ale moje tělo na něj stále takhle živě reagovalo. Měla jsem ho opravdu ráda, i když měl svoje chyby a někdy to s ním fakt nebylo snadné, přesto mi hodně přirostl k srdci. Uvědomila jsem si, že to, co mezi s sebou máme, mě doopravdy baví a prozatím se toho nehodlám vzdát. A určitě ne kvůli Chrisovi, kterému nejspíš vůbec nejde o mně, ale především o to si opět něco dokázat.

„Tak jak? Zvládly jste to s Rose? Kde vůbec je?“ zajímal se se starostlivostí v hlase, když se ode mě odtáhl sotva na délku paže. Vděčně jsem se na něj podívala, že se na to vůbec ptá a cítila jsem, jak se mě jímá nefalšované dojetí.

„Šla rovnou do pokoje. Docela ji to vzalo, je toho na ni celkově prostě už hodně. Ale náročný to bylo pro nás pro všechny,“ objasnila jsem mu poněkud obšírně Rosiinu nepřítomnost, která mu ale zjevně naprosto hrála do karet, jelikož mi vzápětí zajel prsty do vlasů a přitom na mě soucitně mrkal svýma hnědýma očima.

„To mě mrzí,“ zamumlal sotva slyšitelně, ale protože si můj obličej přitáhl blíž k sobě, rozuměla jsem jasně. „Ale měl bych asi nápad, jak tě rozveselit,“ navrhl mi absolutně nestoudně, navzdory stávajícím okolnostem, avšak se nedalo pochybovat o tom, že si toho byl zcela vědom. Ta jeho bezprostřednost byla skutečně obdivuhodná, někdy sice nemístná a troufalá, ale fakt se mi na něm líbilo, jak nikdy neřešil žádné nesouvisející zbytečnosti. Tak trochu jsem se snažila o totéž, když přišlo na lámání chleba. A proto jsem se vyspala s Chrisem, což… mám momentálně od vztahu s Peterem oddělit jak?

„Možná později, hm? Jsem fakt utahaná, a to ještě musím vybalit, vyprat, udělat něco k jídlu...“

„Já uvařil,“ skočil mi do řeči, aby mě zastavil v tom nekonečném výčtu a než by díky němu zapomněl, co mi chce vlastně sdělit. Zaskočeně jsem se na něj dlouze podívala, až teatrálně, ale popravdě mě tím velmi mile překvapil.

„Seš docela fajn, víš to?“ vysmekla jsem mu obdivnou poklonu za tu jeho prozřetelnost a snahu.

„Ale jo, vim,“ řekl povzneseně a zeširoka uličnicky se na mě zazubil. Té jeho rozpustilosti se nedalo odolat, a tak jsem ho nejprve uhodila zlehka do hrudníku, abych ho pokárala za to jeho přehnané sebevědomí, které mu ale tak proklatě slušelo. Snadno mě prokoukl, poněvadž jsem u toho hodně špatně skrývala svůj pobavený úsměv. „Takže?“

„Sklapni,“ sykla jsem polohlasem, načež jsem ho popadla za krkem, abych si ho k sobě přitáhla kvůli vděčnému a vřelému polibku, který se díky své vášnivosti solidně protáhl. Díky němu jsem se rezolutně rozhodla, že o tohohle lákavé zpestření v podobě energického, nenasytného mladíčka nemíním přijít dřív, než k tomu bude opodstatněný důvod. A popravdě jsem chtěla trochu prověřit Chrise, jak vážně to tedy myslí. Nejen se mnou a tou naší druhou šancí, ale také s tím, že se nebude o nic prosit. Přesvědčit se, co je pro něj důležitější. Jestli já anebo jeho nafouknuté ego.

Každopádně jsem ho chtěla nechat pořádně vycukat, zasloužil si to. A protože jsem stále váhala nad tím, jestli jeho úmysly byly skutečně takové, jak prohlašoval, protože klidně mohlo jít primárně o jeho potřebu mít na vrch, vlastnit a ovládat, muselo to zákonitě jedině přispět k tomu, abych se dobrala k jádru pravdy. Někde hluboko uvnitř jsem si přála, aby se nakonec umoudřil, zabojoval a znovu získal místo v mém životě, ale pevně jsem se rozhodla, že tomu sama nepůjdu nijak naproti. Byť jsem si na našem rozchodu nesla určitý podíl, to Chris to vyřešil tím, že si našel milenku, čímž mi vyloženě vrazil kudlu do zad. Z nás dvou se rozhodně měl smekat on, aby napravil to, co tak kolosálně podělal. Já mu to mohla maximálně nějak ulehčit, až se přesvědčím, že se mnou nijak nemanipuluje, aby dosáhl svého. Jenže co to teda vlastně je?

S Peterem jsem nikdy nic do budoucna neplánovala, ale zkrátit si s ním dlouhé osamělé chvíle, než se Chris rozhoupe, tomu se bránit fakt nebudu. Možná to působí bezohledně a vypočítavě, ale po té trýznivě dlouhé době, kdy jsem nepopsatelně strádala, zcela jistě mám nárok na to, si ten propastně hluboký deficit plnohodnotně vynahradit. A jo, dost možná jsem to chtěla Chrisovi prostě jen sobecky vrátit. Bylo dobře, že o Peterovi už věděl a že s tím vědomím musel dennodenně fungovat.

„Nejraději bych z tebe serval to oblečení hned teď,“ zachrčel mi přímo na rty, když jsme se od sebe vzájemně odtrhli, přičemž neustále křečovitě svíral látku mých šatů. Neskutečně mi dělalo dobře, když mi takhle lichotil, nemluvě o těch samotných reakcích, které mluvily ostatně za vše. Právě teď, když se tak zběsile rychle nadechoval, roztřeseně a přerývaně, silně si mě tiskl na své pevné tělo a svými hříšnými ústy hltal ty mé jako by to bylo to nejlepší, co kdy ochutnal, jsem se cítila nevídaně dobře. A tyhle okamžiky se pro mě staly natolik návykové, že jsem se o ně nemohla připravit jenom pro nějaká svá zbožná přání, která se ani v nejmenším neblížila realitě.

„Nech si zajít chuť, protože já ji mám naprosto neodkladně na…?“ zakončila jsem se slyšitelným otazníkem, abych se dozvěděla, jakou dobrotou, protože uměl vařit víc, než obstojně, se nás tady doma chystal přivítat.

„Jarní závitky,“ doplnil za mě pohotově. „Ale ty tě zaručeně neuspokojí tak, jak bych to udělal já,“ dodal vzápětí, rádoby zhrzeně a dotčeně, zatímco se na mě odpudivě chmuřil a provokativně špulil ty zatraceně lahodné rty.

„Já bych se o tom docela ráda přesvědčila sama, hm?“ namítla jsem naopak rozverně, vlepila jsem mu ještě s mlasknutím hudlana, než jsem se otočila na patě a zmizela v jiné místností. Zamířila jsem pochopitelně rovnou do kuchyně, kde jsem již po čichu mířila neomylně do trouby, kde se ukrýval hotový poklad – plná zapékací mísa závitků, do kterých jsem se nadšeně pustila.

 * * * 

„Posloucháš mě vůbec, Rebecco?“ Dloubl do mě Jacob, který seděl vedle mě a procházel se mnou technický scénář, který se mu v určitých pasážích nezamlouval. Tak trochu jsem měla problém s tím se soustředit, jelikož se mi hlavou honilo nepřeberné množství myšlenek, a bohužel se úplně netýkaly mé práce. Paradoxně čím víc času uteklo od té noci s Chrisem, tak jsem nad tím musela čím dál tím víc dumat. Rostlo ve mně jakési nepodmíněné napětí, které slibovalo, že tohle ticho před bouří nevydrží věčně.

„C-co? Já… jsem dneska trochu mimo. Promiň, Jakeu,“ omluvila jsem se mu poněkud nezúčastněně, načež jsem mírně zatřepala hlavou, abych se probrala a vrátila se opět na příjem.

„Nejen dneska… spíš od ty návštěvy v Oregonu. Nebo spíš ještě dýl, ale... stalo se tam něco?“ Dal si bleskově dvě a dvě dohromady, čímž mně naprosto konsternoval a podle toho jsem se na něj i dívala. Naopak on mi ten pohled vracel s nepřehlédnutelnou dávkou starostlivosti, i když především asi spíš zvědavosti. A já se přistihla, že o tom skutečně toužím někomu říct a podělit se tak o tíhu svého svědomí a taky obav. Nepochybovala jsem o tom, že mě zrovna Jake nějak soudil a moralizoval, popravdě by mi mohl jedině poskytnout nějaký konstruktivní náhled na věc, což bych uvítala.

„No jo, ale jo, stalo… Vyspala jsem se s Chrisem,“ přiznala jsem se bez dalšího teatrálního protahování.

„Nekecej! I ty jedna couro, ty ses teda slušně rozjela. Nevíš, koho bys dřív ojela!… Heh, to se rýmovalo, dobrý co?“ zaradoval se ze své infantilní slovní hříčky, kterou jsem přešla s pouhým protočením panenek. On se na mě ale poťouchle culil a viditelně prahl po nějakých lechtivých podrobnostech. „A tak jak? Užila sis to s ním po těch letech?“

„Druhý den po tom jsme se docela dost chytili,“ přeskočila jsem rovnou k tomu důležitému, protože jsem se s ním dělit o žádné důvěrné intimnosti doopravdy nehodlala, přestože jeho primárně zajímalo právě to.

„Takže ani po tom sexíčku se nic nezměnilo. A to tě žere?“ pokoušel se uhodnout důvod mého trápení.

„To ne… Prý by to rád dal zase dohromady,“ vypíchla jsem znovu jen to podstatné, abych to nijak přehnaně neokecávala, jelikož on by to stejně se svou mozkovou kapacitou nebyl schopný pojmout. Nejspíš pořád čekal, že se vrátím k tomu samotnému číslu s Chrisem, o kterém by se dalo sáhodlouze vyprávět, ale před ním jsem si prostě netroufla, protože by se to dozajista neobešlo bez jeho chlípných komentářů, a o ty jsem pochopitelně nestála.

„Ale to už by sis to pak nemohla rozdávat s tím kocourkem, kterýho si vydržuješ doma!“ vyrukoval na mě s vykulenýma očima a širokým úsměškem, když mě podezíral z toho, že nechci ukončit románek s Peterem. Částečně to byla ryzí pravda, ale bylo za tím rozhodně něco víc.

„S Peterem to nemá budoucnost, to je snad jasný, ale… zatím mi to tak naprosto vyhovuje. Ale Chris je technicky vzato pořád můj manžel a otec mýho dítěte, což je přece daleko víc. A rozešel se s Lily, asi to myslí fakt vážně,“ předestřela jsem mu své hlavní argumenty.

„Takže… co že to vlastně řešíš za dilema?“ pobídl mě, abych ho poučila o tom, v čem vlastně vidím ten problém.

„Chris o mně a Peterovi už ví,“ dodala jsem pro úplný obraz, aby mu nechyběl žádný dílek téhle absurdní skládačky, která se tedy stále ještě definitivně nevybarvila. Sama jsem se tomu pořád pokoušela přijít na kloub, ale tušila jsem, že v tomhle konkrétním případě mi nezbývá prostě nic jiného, než čekat. Na další Chrisův tah.

„Jejda,“ vypadlo z něj zaraženě a jeho výraz ve tváři se rázem změnil v soucitně konejšivý.

„Nejsem si jistá, jestli mu jde o druhou šanci pro nás dva a naši rodinu, anebo že prostě nemůže vystát, že jsem si našla někoho jiného, chápeš? Vyhrožoval mi, že o tom řekne Samanthě, i když… to bylo ještě před tím, než jsem s ním spala,“ pronesla jsem obezřetně, jelikož jen to samotné vyslovení se mi zdálo dost riskantní, natož to potom zkusit i v reálu. Jacob povytáhl udiveně obočí a poté ho zadumaně stáhl k sobě, když se nad tím zamyslel.

„To zní jako pořádný průser,“ zhodnotil naprosto adekvátně, nad čímž jsem si bezradně povzdychla.

„Co s tím mám dělat?“ zvolala jsem úpěnlivě a vzývala jsem snad všechny bohy, aby mi s tímhle menším dramatem pomohli.

„Nechceš po mně snad nějakou radu, že ne? Vždyť moc dobře víš, co bych ti řekl,“ zděsil se, když ten můj zoufalý dotaz pojal rádoby vážně, protože kdybych po něm něco takového skutečně žádala, nedočkala bych se vůbec ničeho produktivního.

„Snad raději ne, jen jsem to musela někomu říct, protože už jsem to v sobě nemohla dát držet... Je mi jasný, že bys mi řekl, abych si užívala dokud to jde, než se to podělá,“ tipla jsem si, přestože jsem věděla, že on by se vyjádřil mnohem expresivněji. Zatvářil se jako bych právě objevila přinejmenším Atlantidu.

„Přesně, protože tohle se dřív nebo později zákonitě musí podělat,“ přitakal mi s výrazem mé osobní blížící se apokalypsy, kterou mi evidentně ani v nejmenším nezáviděl. „Kdyby ne, tak my pak nemáme o čem točit filmy, že jo,“ dodal záhy s notnou dávkou ironie, která mě lehce pozvedla na duchu.

„O tomhle se ale rozhodně nebude nic točit,“ pronesla jsem ironicky s varovně pozvednutým ukazovákem.

„To podle toho, jak to dopadne,“ nadhodil rozverně, čímž mi dal taktéž najevo, že bych neměla předem počítat s tím, že to nutně skončí špatně. Cesty osudu jsou nevyzpytatelné, no ne?

„A jak to vypadá s nějakým místem pro Petera? Fakt potřebuju, aby začal něco dělat,“ přesunula jsem se k dalšímu tématu, protože to předchozí jsme pravděpodobně vyčerpali. Víceméně jsme si potvrdila, že bych tomu mezi mnou, Peterem a Chrisem měla nechat volný průběh, ačkoliv to možná nebylo to nejšťastnější řešení. Věřila jsem ale tomu, že je to řešení, díky němuž se ukáže, jak se věci mají. A mezitím se nejspíš vše kolosálně pokazí, ale budu mít snad dost času se na to psychicky připravit. Ostatně, co víc bych mohla ztratit?

„Ostatní nabídky už jsou obsazený, takže zbývá jen ten náš film. Anebo se můžu podívat po něčem jiném, úplně jsem to doteď vypustil,“ navrhl mi ochotně, ale já nad tím pouze odmítavě, avšak vděčně zavrtěla hlavou.

„Ne, to je v pohodě. Máš spoustu jiných povinností,“ zamítla jsem jeho nabídku a pousmála se na něj.

„Máme, takže bychom se na ně měli vrhnout,“ poupravil můj výrok, jelikož do spuštění samotného natáčení zbývalo dořešit poslední maličkosti, aby se celý ten šílený kolotoč mohl dát do oběhu.

„Jdem na to,“ odkvitovala jsem mu pobídku na to se vrátit k pracovním záležitostem, jelikož se mi vskutku částečně ulevilo tím, že jsem se s ním o své strasti podělila a také si připomněla, že občas ať udělá člověk cokoliv, tak nezabrání tomu, co se na něj chystá. Ono to nějak dopadne, tak jako vždycky.

 * * * 

Když jsem se vrátila ze schůzky s Jakem zpátky domů, vyrušila jsem nechtěně Petera, který hrál na klavír. K mému údivu ale nebyl sám, protože mu u toho sekundovala Rose. Ten zvláštně důvěrný a nečekaný výjev mě solidně vykolejil a ještě víc dojal. Po tom, jak se o něm Rose vyjadřovala by mě něco takového nenapadlo ani omylem. Jenže po tom Benově pohřbu nebyla úplně ve své kůži a možná pár věcí sama přehodnotila. Chris ji jako malou sám učil hrát, ale popravdě jsem ji za křídlem neviděla již nějaký ten pátek. Přestala hrát ještě dávno předtím, než se provalila ta jeho nevěra. Musela sama vycítit, že mezi námi panuje jistá disharmonie.

„No ahoj, vy dva! Co to tu vyvádíte?“ vyrušila jsem je v tom soustředěném rozpoložení, načež se na mě oba otočili. Peter vypadal vstřícně a Rose přinejmenším rozpačitě. O něco jsem se k nim přiblížila, abych na ně nemluvila skoro přes celou místnost.

„Rose mě poprosila, jestli bych s ní chvíli necvičil,“ osvětlil mi tuhle podivnou situaci, protože jsem v podstatě vůbec nestíhala držet krok s dceřinými kroky. Měnila názory tak často, asi jako svoje nálady. Jednou ji Peter připadal bezva, pak ho nesnášela a nejraději by ho odsud co nejrychleji vypakovala a najednou seděla po jeho boku, vyhrávala si s ním na klavíru a zdála se nanejvýš spokojená.

„Chtěla jsem si trochu zahrát,“ přispěchala s vysvětlením i Rose, jako by prováděla něco špatného.

„To je dobře, broučku. Nehrála si už hodně dlouho,“ povzbudila jsem ji co nejlaskavěji a pohladila jsem ji po jejích dlouhých, hebkých vláscích.

„Ale není to ani trochu znát. Rose je vážně talent,“ pochvaloval si její snahu, kdy ze sebe dokázala vydolovat nevídané úsilí, aby dosáhla svého. Dřív s Chrisem trénovala třeba i hodinu v kuse, jen aby se ji podařilo ovládnout etudu, u které si zamanula, že se ji naučí. Takhle umanutá byla rozhodně po tátovi.

„To tedy je,“ potvrdila jsem zcela neochvějně a pocítila jsem v sobě ryzí mateřskou hrdost.

„Tak já půjdu zas do pokoje. Chci si zavolat s Charlotte a pak spolu budeme dělat domácí úkoly,“ obeznámila mě se svými následujícími plány, které se neslučovaly s tím, aby se mnou strávila nějaký čas. Samozřejmě mě to zamrzelo, že se mi víceméně vyhýbala, ale nehodlala jsem na ni jakkoliv tlačit. To by stejně ničemu nepomohlo, ba naopak.

„Mám ti je pak zkontrolovat?“ zkusila jsem aktivně, ale ona vzdorovitě našpulila ústa.

„Hm, no… Jak chceš,“ vyhodnotila po krátkém zaváhání, pokrčila nad tím lhostejně rameny a postavila se ze své dětské lavičky. „Díky, Pete,“ ocenila jeho ochotu a trpělivost se jí věnovat, čímž dostatečně ukázala, že si umí uvědomit, když se jí někdo věnuje. Akorát u někoho to vítala a u někoho ne.

„Bylo mi potěšením, malá slečno Mozartová,“ pronesl zdvořile s lehkou úklonou hlavy, na což se ona rozpustile usmála a vydala se do svého pokoje.

„Kdyby něco, tak jsem tady, zlato!“ křikla jsem na ni, abych ji to asi po milionté připomněla.

„Jasně, mami,“ zahuhlala nazpátky, aniž by se alespoň ohlédla, než zmizela za rohem. Ztěžka jsem si povzdechla, jelikož mě její chování jednoduše trápilo. Modlila jsem se, aby se tohle její složité období co nejdřív přehnalo a vrátila se mi nazpět má sladká holčička. Hlavou mi prolétlo, že jsem tomu tím svým chováním taktéž určitě nikterak nenapomáhala, ale zřejmě to chtělo nějaký čas, než se to všechno usadí.

„Když tě tu tak vidím u klavíru… Místo asistenta skladatele k našemu filmu je pořád volné,“ oznámila jsem mu tu skvělou zprávu, než bychom ji zamluvili něčím jiným. Například tím, jak je možné, že s ním Rose zase tak dobře vychází? Peterovo obočí překvapeně vyskočilo nahoru a tenké, široké rty se mu roztáhly do úsměvu. Viditelně se napřímil a na pár sekund zatajil dech. Posadila jsem se vedle něj, na onu inkriminovanou klavírní stoličku a z jeho bezprostřední reakce jsem odtušila, že ho to dozajista potěšilo.

„Nebudeme mít pak tak trochu ponorku, když spolu budeme dělat u filmu a ještě se vídat doma?“ přeptal se mě nejistě, načež mi vpletl prsty do měděných loken, aby si jeden pramen namotal na svůj ukazovák.

„To nebude zase tak horký. Já budu se štábem v terénu a ty budeš zahrabaný někde ve studiu s muzikanty,“ upozornila jsem ho, aby se zbavil té příliš romantické představy o našem vztahu, která by v tomhle pracovním módu v žádném případě nefungovala.

„Tak to pak nemám důvod brát, když se stejně neuvidíme,“ ohradil se se slyšitelně povadlým zájmem, přestože v očích se mu rošťácký blyštělo.

„Opovaž se to odmítnout, Petere,“ zasyčela jsem téměř výhružně, ale nic dalšího jsem dodat nestihla, jelikož si mě k sobě přitáhl, aby mě umlčel tou nejúčinější metodou, a to když mi strčil jazyk do úst. Těsně předtím ale zašeptal něco jako jasně, šéfová. Pochopitelně jsem se tomu nebránila a považovala jsem to za uzavřenou záležitost s tím, že tu nabídku beze všeho přijal, protože takové šance se přece neodmítají. Notabene když tu první dokonale prokaučoval.

„Jak to, že s tebou Rose hrála jen tak na klavír? Ještě donedávna by tě odsud nejraději vypakovala pryč,“ podělila jsem se s ním o svůj postřeh, který mi vrtal v mozku jako neodbytný červík. Všimla jsem si, jak se hned na to podivně napjal a uhnul očima kamsi stranou, což pro mě byla dostatečně výmluvná reakce. „Tak o co jde?“

„Hmmm…“ protáhl, když nepochybně naháněl čas, aby stačil vymyslet nějakou výmluvu. Podezřívavě jsem se na něj zamračila a ostentativně jsem si založila ruce na prsou, z čehož mohl snadno usoudit, že čekám na jeho otevřenou odpověď. On se k tomu během okamžiku dobral, načež dlouze vydechl a nakrátko zatnul čelisti, jak si zřejmě v duchu dodával odvahy.

„Trochu jsme si s Rose popovídali,“ pravil záměrně nekonkrétně a vyhýbal se mi pohledem.

„Jo? A o čem?“ vyptávala jsem se, abych se dopídila k něčemu jednoznačnějšímu, protože zaručeně neotočila nijak bezdůvodně. Peter o jeden odstín zbledl, tudíž mi znovu potvrdil, že tady bylo něco špatně.

„No dobře… Mluvila o tom, že k ní nikdo není upřímný, že jsou její matka i otec lháři a pak se mě zeptala, jestli jsme ty a já teda spolu, tak jsem ji popravdě odpověděl, že ano. Nemohl jsem ji lhát přímo do očí, protože vypadala tak nějak… utrápená. Na takhle malý dítě docela dost,“ přiznal mi na několikerý pokus, jenže mě tím samotným sdělením natolik konsternoval, že jsem na něj pouze oněměle zírala. Jeho vlastní připomínka se do mě bolestně zabodla jako ostří nože. Když její soužení bylo takhle patrné i pro ostatní, bylo to hodně, hodně špatně.

„Jako by si to nikdy neudělal,“ vypadlo ze mě na místo toho, abych mu za jeho férový krok poskytla nějakou pozitivní zpětnou vazbu. Jenomže když mi rovnou, sic bez výtky, do obličeje vmetl, že jsem lhářka, což se vůči mé dceři skutečně nedalo bohužel popřít, ale právě proto mě to tolik popudilo a jednodušší bylo svůj hněv obrátit na něj nežli znovu dovnitř sebe. Musela jsem si tu nenadálou, sžíravou frustraci na někom vybít. K tomu ten průšvih s Chrisem, takže toho na mě bylo již poněkud příliš. Nemluvě o tom, že neměl nejmenší právo na to mě upozorňovat, že jako rodič kolosálně selhávám.

„Cože?“ přeptal se mě nejistě, jestli se náhodou nepřeslechnul. Pravděpodobně ale sám pomyslel na to, jak před Rose zapřel mou maličkost, když jsem ležela vedle něj v posteli. Tehdy ji lhal přímo do očí a najednou mu to bylo proti srsti, přitom dneska se jednalo o mnohem víc. Jenže to on pochopitelně netušil, protože jsem mu předvídavě zatajila, že o nás dvou Chris ví. Do háje, já jsem fakt příšerná...

„To je fuk… Neměl si jí o tom říkat!“ zdůraznila jsem vyčítavě a kroutila jsem nad jeho nedomýšlivostí hlavou.

„Myslel jsem, že by to mohlo třeba trochu pomoct… Vám dvěma,“ obhajoval svoje dobromyslné rozhodnutí, které ovšem může všechno jedině zkomplikovat.

„Proč se do toho, sakra, vůbec pleteš, Petere?!“ vyštěkla jsem na něj podrážděně a dívala jsem se na něj značně přezíravě. Nato se zatvářil ukřivděně, jelikož asi počítal s tím, že mě obměkčí jeho dobrosrdečnost, ale to se šeredně spletl. Momentálně jsem potřebovala hlavně upustit páru.

„Co tě tak žere, Rebecco?“ vydedukoval, že za tím mým vztekáním se zřejmě stojí něco víc. Za tu dobu, co tu s námi žil, si mě již docela dobře přečetl.

„No protože o naší aférce už ví Christopher!“ zabrblala jsem neochotně, jenomže bylo nepochybně na čase, aby se o tomhle podstatném a nepříznivém faktu dozvěděl.

„Jak že prosím?! A něco takovýho ses mi jako neobtěžovala říct?! To si ze mě děláš prdel?“ zaburácel jako hrom, až jsem se málem instinktivně přikrčila. Pochopila jsem, že jsem ho tím pořádně naštvala a že ta moje zloba ani zdaleka nedosahovala takových rozměrů jako ta jeho. To mě paradoxně přimělo ubrat.

„N-nevěděla jsem, jestli to pro nás bude nebo nebude něco znamenat,“ zadrhla jsem se zpočátku, jelikož jsem váhala, jak to mám vlastně zformulovat. Vyvalil na mě nevěřícně svá velká kukadla, div mu nevypadla.

„A už to konečně víš?!“ zaúpěl bezradně, čímž nepřímo poukázal i na nesmyslnost mého jednání.

„Chce o tom říct tvojí matce,“ oznámila jsem mu veskrze věcně, což ho totálně šokovalo. Pouze mu spadla bradla asi centimetr níž a následně zalapal po dechu. „A kurva…“ okomentoval trefně. Potom se vyhoupl ze sedu do stoje a začal pochodovat v rozmezí asi tří metrů sem a tam. Z toho jsem byla celkem nervózní, a tak jsem si začala poklepávat nohou o podlahu. Náhle se na místě zastavil a velmi intenzivně mi pohlédl do očí.

„A co žere Chrise, že má potřebu o nás říkat mojí matce? Co je mu vlastně do toho?“ Páni, ten kluk má fakt děsivě dobrou schopnost dedukce.

„Že to pro Rose není výchovné,“ vypálila jsem bezmyšlenkovitě, když se mi jeho slova okamžitě vybavila. Bylo to až přehnaně ukvapené, až přehnaně smířené. Nějaký sval ve tváři, poblíž oka, mu nebezpečně zacukal, což bylo usvědčující znamení toho, že o mém tvrzení pochybuje.

„Jeho nevěra snad byla?“ ohradil se v řečnické otázce, která vyzněla posměšně. Jestli to patřilo jemu či výhradně mě jsem nehodlala zjišťovat. Hodlala jsem totiž zatloukat, dokud to půjde…

„Takhle to Chris nevnímá. A určitě ne potom, co se rozešel s Lily,“ prozradila jsem mu za účelem toho, abych podpořila svůj prvotní výrok. Jemu se ale vzápětí šokovaně rozšířily zorničky, když mu myšlenkami proběhla další obdivuhodná teze, před jejímž odhalení jsem se řádně orosila. Chlap chlapovi asi rozuměl mnohem lépe.

„Stalo se mezi váma něco?“ vynutil ze sebe, viditelně i slyšitelně otřesený svým samotným dotazem. Vyloženě mě drtil obezřetným, rentgenovým pohledem, aby mu neunikla žádná má reakce, byť ta nejnepatrnější. Vydržela jsem mu ten verbální kontakt opětovat sotva několik vteřin, než jsem zrakem uhnula kamsi stranou. To mu bohatě postačilo.

„Byl to omyl. Trocha alkoholu, trocha nostalgie… Navíc my dva nejsme ani oficiální pár! Nejsme spolu,“ vymlouvala jsem se všemi možnými i nemožnými způsoby, při nichž se Peter tvářil čím dál znechuceněji. Shlížel na mě z té své úctyhodné výšky a jeho hrudník se kvapem zdvihal a klesal, jak byl celý hněvem bez sebe. Nevydržela jsem před ním dál sedět, a tak jsem se prudce postavila, abych mu čelila z očí do očí, přestože jsem se začínala cítit jako ta největší potvora pod sluncem. Vůči Peterovi, vůči Rosie a v neposlední řadě taky vůči Chrisovi.

„Chováš se příšerně pokrytecky, Rebecco,“ řekl zklamaně a neušlo mi, že na mě civí bez mrknutí, až mu z toho počaly slzet oči.

„Ty si snad s žádnou nic neměl, když jsem se s tebou rozešla?!“ zaútočila jsem na něj bez dostatečného zamyšlení, což se mi ukázkově vymstilo. Zmateně jsem zamrkala, tolikrát, že jsem musela dohnat tu jeho dočasnou absenci, protože jsem teprve po vyřčení slyšela to prosté objasnění. Peter se nad tím ironicky pousmál.

„Sama si to řekla!“ osočil se na mě s hořkosladkým vítězstvím, přičemž na mě výmluvně ukázal prstem. „A teď mě laskavě nech vyrovnat skóre,“ hlesl odevzdaně, což bezpochyby znamenalo jediné a když se bez počkání na mou reakci odporoučel někam do útrob domu, to bylo nesporné potvrzení toho, že mi dal košem. Zůstala jsem tam stát jako opařená a pouze jsem hypnotizovala místo, kde ještě před chvilkou stál. No, tak to se ta komplikace hodně rychle vyřešila.

 A je to venku. Netrvalo to zas tak dlouho, než to prasklo, ale možná Becca podvědomě chtěla, aby to prasklo a věci se trochu hnuly. Anebo má prostě ráda ve svém životě nějaké drama. :D 

Příště se opět objeví Chris, který dá najevo, jak s věcmi hodlá hnout dál on. A taky nebude chybět Peter, který se bude vypořádavat s jejich druhým rozchodem s Beccou, pochopitelně opět po svém. :)

Všem srdečně děkuji za zájem a s nadšením vítám další pozorou čtenářku a korektorku Texie, díky, díky, díky moc! <3

Autor: Sabienna (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dirty 40 - 17. kapitola: