OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Dirty 40 - 21. kapitola 1/2



Dirty 40 - 21. kapitola 1/2Rebecca musí nevyhnutelně čelit důsledkům svých rozhodnutí a Samantha ji rozhodně nebude nijak šetřit. No a pozdější rozhovor s Peterem jí taky nepřidá.
Ať se kapitola líbí, přeje Sabienna

„Můžeš mi nějak vysvětlit, jak je možný, že ses... proboha, spustila s mým synem?!“ vyrukovala na mě značně halasně Samantha, přičemž jí hlas ke konci otázky tak zvláštně, zděšeně přeskočil. Valila na mě svoje již tak dost velké oči, mezi nimiž se jí rýsovala hluboká vráska, znepokojením a také kategorickým nesouhlasem.

„Co ode mě chceš přesně slyšet? Prostě se to… stalo,“ prohlásila jsem se smířlivou rezignací, jelikož jsem se s ní skutečně nehodlala hádat a zdálo se, že ona vlastně taky ne. Nicméně jsme to musely probrat a vyříkat si to. Srdce mi pořád tlouklo jako splašené a příšerně se mi potily dlaně, jak jsem bála toho, co si na mě Sam přichystala.

„Prostě se to stalo?! Jako že Peter šel, jen tak na tebe upadl a...“

„Nech toho, Sam!“ okřikla jsem ji, když jsem fakt nechtěla slyšet zbytek té její kousavé, výsměšné poznámky, která ten náš románek s Peterem stavěla do velmi nelichotivého světla. Přitom to ona mě tolik povzbuzovala, abych nezůstávala sama a někoho si našla. Ovšem tím ale dozajista nemyslela svého syna.

„A co sis, ksakru, myslela, když jsi s tím začala?“ zaúpěla až teatrálně, asi jak chtěla o to víc upozornit na absurdnost mého jednání. Potlačila jsem sžíravý vztek, který mnou cloumal především proto, že tenhle v podstatě zbytečný konflikt, protože s Peterem jsme naši aférku před nějakým časem definitivně ukončili, zapříčinil Chris, který to Samanthě záměrně napráskal. Považovala jsem to od něj za slušnou podpásovku. Tomuhle vyčítavému osočování jsem se chtěla vyhnout, stejně jako jakémukoliv zpovídání ze své strany, protože bylo zřejmé, že to nějak nabourá naše letité přátelství se Sam. Takhle daleko to zajít prostě nemělo. 

„Že to bude láska na celý život rozhodně ne,“ odsekla jsem se stejnou dávkou jízlivosti, se kterou se mnou mluvila také ona.

„Tak proč o tom ví malá Rose?“ zchladila veškeré mé tendence se jejím atakům bránit, protože teprve když příkře vyřkla tenhle fakt, skutečně jsem se nad sebou hrozivě zastyděla. Uvědomila jsem si, jaká příšerná chyba to ode mě byla. O to větší, když si Petea Rosie nakonec tolik oblíbila a já ho o ni budu muset připravit, jelikož jsme ten románek nebyli schopni před ní utajit. „Nebo Chris,“ dodala vzápětí, tentokrát téměř soucitně.

„Celý se to nějak zvrtlo,“ povzdychla jsem si nešťastně a bezděčně jsem rozhodila ruce do stran.

„No proto jsem ostatně tady, že jo,“ ucedila důvtipně, nad čímž jsem se pouze ironicky ušklíbla.

„Víš, co by mě zajímalo?“ pronesla zadumaně, aby mě připravila na to, jak bude s tím svým trpkým monologem pokračovat. Povytáhla jsem obočí na náznak toho, že jí naslouchám a pak jsem jen zatnula zuby a obrnila se proti tomu, co přijde. „Jak jsi vlastně mohla… Znala jsi ho od mimina, nejednou jsi ho hlídala, on ti říkal teto! Já to prostě nechápu, fakt nechápu…“ vyslovila se, pouze s čirým zájmem, poněvadž doposud nedovedla pochopit moje myšlenkové pochody, které vedly k tomu, k čemu vedly.

„Tohle všechno jsem… ignorovala,“ konstatovala jsem rádoby nezúčastněně, protože je to poměrně dávno, kdy jsem se od tohohle pouta, které mi právě předestřela, absolutně oprostila. Jinak bych nic z toho nemohla realizovat, pochopitelně. 

„Víš, že je to strašně ujetý?!“ otázala se s tóninou asi o oktávu výš, než byl její běžný hlas a chytila se za hlavu, čímž dokonale demonstrovala, jak moc absurdní to ve své holé podstatě bylo.

„Teď si to uvědomuju intenzivněji než kdy dřív. Na to se spolehni,“ přitakala jsem jí, protože hledět jí do očí s tím vědomím všeho, co jsem prováděla s jejím jediným potomkem, to doopravdy nebylo snadné. Vlastně mi z toho začínalo být poněkud nevolno.

„Reb, ty můžeš mít kohokoliv, na koho si jen ukážeš. Seš úžasná, krásná, chytrá ženská, tak… proč zrovna on, kruci?!“ vyštěkla na konci svého úzkostného proslovu, kdy se tvářila naprosto zoufale. Svaly v její hezké tváři se napínaly až k prasknutí a působilo to, že ji tíží ještě něco mnohem naléhavějšího. Znala jsem ji opravdu moc dobře na to, abych poznala, že toho u ní pod povrchem bublá daleko víc a že na to zaručeně brzy dojde. 

„Já k tomu žádné logické vysvětlení vážně nemám,“ zhodnotila jsem důrazně, aby pochopila, že před ní nic neskrývám. Vždycky jsme k sobě byly stoprocentně upřímné a nemínila jsem na tom ani teď nic měnit.

„Tak zoufalá jsi být snad nemohla,“ poznamenala nevěřícně a zavrtěla nade mnou hlavou. Šokovaně jsem na ni pohlédla, jelikož tahle její poznámka byla nesmírně podlá a bezohledná. Uvnitř mě mě nefalšovaně zabolela, protože ťala rovnou do živého.

„Tohle sis mohla odpustit,“ okomentovala jsem rozmrzele, jelikož jsem v sobě bojovala s pocitem křivdy a ublížení. 

„Mohla bych ti říct totéž,“ opáčila pohotově a já se nad tím trpce pousmála. Měla recht.

„Já vím, že jsem to zvorala, jasný?! Věděla jsem, že je to chyba si s ním začínat a věř mi, že mi to na jednu stranu život zkomplikovalo víc než dost, ale… já jsem ho z nějakého důvodu ve své době potřebovala. Pomohl mi a pořád pomáhá. Svým způsobem pomohl i naší rodině. Je to fajn kluk,“ odpověděla jsem jí otevřeně, protože cokoliv zastírat nemělo smysl.

„Ne, to tedy není! Vím to moc dobře, protože jsem ho vychovala a bohužel jsem přitom neodvedla zrovna dobrou práci,“ odporovala mi bez zaváhání, načež si zhluboka oddechla a klesla jí ramena viditelně níž. Jako by z ní s tímhle přiznáním spadla veškerá tíha světa. Provinile na mě zamrkala a já hned poznala, že tentokrát ani v nejmenším nepřehání. 

„Nedáš si panáka? Mně by docela bodl,“ nabídla jsem jí, protože jsme se očividně obě dvě nacházely ve stavu, kdy jsme ho potřebovaly jako sůl. Němě přikývla, a tak jsem přešla k domácímu baru, který si tehdy prosadil Chris a který se i nejednou hodil mně, kde jsem nám dvěma nalila dvojitého panáka kvalitní whiskey. Ten opět pouze s tichým díky přijala a hned si velmi hodnotně lokla, přičemž upila víc jak polovinu.

„A kde je vůbec Peter?“ zeptala se, když se kolem sebe rozhlídla, jako by očekávala, že se po té naší docela ostré výměně názorů, někde vynoří a přijde ji pozdravit.

„Někde ve městě,“ informovala jsem ji s lhostejným pokrčením ramen. „Hele, Samantho, já sice netuším, co ti Chris řekl nebo neřekl, protože on si stejně pořád jede to svoje, ale pravda je, že s Peterem jsme to nedávno utli. Navíc se Peter odsud brzy odstěhuje, takže…“ nechala jsem větu vyznít do ztracena, přestože její význam byl jasný. Nepřála jsem si nic jiného, než abychom tuhle krajně nepříjemnou situaci co nejdřív ukončily. Samantha mě bedlivě pozorovala s přimhouřenými víčky, načež se nadechla, aby využila toho prostoru, který jsem jí poskytla.

„No to doufám!“ prohlásila skoro zbožně, jako by to bylo její nejvroucnější přání ze všech.

„Už je po všem, Sam. S Peterem to od začátku mělo jasnou spotřební lhůtu a ta nám nedávno vypršela.“ Použila jsem velmi jemné příměry, poněvadž jsem jí zcela jistě nemohla vykládat nic o tom, jaká pravidla jsme si mezi s sebou ohledně naší aférky nastavili a s jakými potížemi jsme se při jejich dodržování potýkali.

„Já o tom rozhodně nepotřebuju nic dalšího vědět, protože je to… no, celý naprosto zvrhlý...“ neodpustila si jednu ze svých glos překypujícím odsouzením a znechucením, ale to jsem jí pochopitelně nemohla upřít. Vlastně na to reagovala hodně umírněně, až překvapivě hodně klidně, když jsem se nad tím trochu detailněji zamyslela.„Jen že už v tom nebudete pokračovat. To mi teď odpřisáhni, Rebecco!“

„Přísahám ti, ano?“ řekla jsem prostě a dívala jsem se na ni zcela odhodlaně. Sama před sebou jsem se zařekla, že svůj slib stůj co stůj dodržím, i kdyby se dělo kdo ví co. Přátelství se Sam mi bylo přece jen dražší. Stejně jako druhá šance pro naši rodinu. 

„Tak proč si Chris myslí, že mezi váma něco pořád je?“ zeptala se bezostyšně, ale starostlivě, nehledě na to, co jsme tu spolu rozebíraly doposud. To jsem na ni zbožňovala, jak uměla všechno hodit hladce za hlavu a z ničeho nedělala nesnesitelný drama.

„Protože je to paranoidní žárlivec?“ opáčila jsem v otázce, které se krátce zasmála. „Nedávno se ti dva trochu chytli, protože Chris žárlí na to, jak se Peter zapojuje ohledně Rose. Já jsem se Petera víceméně zastala, a tak z toho nejspíš vyvodil, že… mezi náma pořád něco je. A určitě ho žere, že tu Peter pořád bydlí, když… no však víš,“ cenzurovala jsem veškerá názvosloví, kterými bych vyjádřila přesný vztah mezi mnou a Peterem.

„No… popravdě se Chrisovi moc nedivím,“ zhodnotila Sam uvědoměle a protáhla rty směrem dolů.

„Já asi taky ne, ale…“ zarazila jsem se v půlce věty, kterou jsem netušila, jak správně dokončit. A tak jsem si pouze mrzutě odfrkla a došla k závěru, že to stejně byla jen otázka času, než to Chris napráší Samanthě. Dalo by se říct, že od něj bylo ohleduplné, když mě včas varoval a vydržel poměrně hodně, než to skutečně udělal. Možná jsem se k němu chovala až příliš tvrdě a nekompromisně. On se přitom sám dost snažil, na něj až nezvykle hodně…

„Každopádně nebýt Petera, tak… se Chris asi nerozhoupe a o naši rodinu nezabojuje,“ srozuměla jsem ji alespoň s nějakým kladným důsledkem toho naše sblížení se s Peterem.

„Hm, tak po Peterovi třeba jednou nezbude jen příšerná spoušť,“ zamručela mrzutě Samantha, čímž mi opět napověděla, že vůči svému synovi je přinejmenším velmi zásadně vyhraněná a že to zaručeně nebude jenom tak.

„Jak to myslíš?“ zajímala jsem se ustaraně a v žaludku se mi usadil obrovský, tíživý kámen.

„Co ti ten zmetek vlastně nakecal, že sis ho sem nastěhovala?“ vytasila se na mě s další konkrétní otázkou, skrze níž se chtěla dozvědět více detailů o našem vztahu. Trochu mě zaskočilo, jak svého syna nevybíravě nazvala, takže jsem znovu nereagovala dostatečně rychle, a tak se toho ujala ona: „Nech mě hádat! Že mu jeho podnik v Paříži lehl popelem, že jo?“ předběhla mě aktivně, než se mi povedlo dát dohromady kloudnou větu. Ustrnula jsem v neblahé předtuše kvůli tomuhle jejímu děsivě přesném příkladu a přitom mi bylo jasné, že nic z toho, co bude následovat, se mi nebude ani v nejmenším zamlouvat.

Bleskově jsem si v hlavě prokalkulovala, jestli je nějak logicky možné, že by o tom mohla vědět. Ale Chrisovi jsem nikdy přesně nezdůvodnila Peterovu přítomnost ve svém domě a dalo se předpokládat, že když se Peter tolik bránil tomu, abych o něm dala Samanthě cokoliv vědět, tak že ani od něj tuto informaci neměla.

„Jak to že o tom už víš?“ vybafla jsem na ni, protože jsem dychtila po tom zjistit co nejdřív, jak to tedy je.

„Asi by ses měla posadit, Becco, protože nic z toho, co ti řeknu, tě určitě nepotěší...“ varovala mě s takovým vážným, důležitým tónem a ještě vážnějším, důležitějším pohledem.

„Nemusíš být tak dramatická, Sam. Je mi jasný, že tady něco nehraje. Takže… o co jde?“ vybídla jsem ji, aby to teatrálně neprotahovala a místo toho tu pomyslnou náplast urychleně strhla. Ona na mě ale ještě pár vteřin mrkala očima, potom si beznadějně povzdychla a než se znovu rozpovídala, napila se zlatavé tekutiny na kuráž.

„Peter k tobě nebyl upřímný, Rebecco… S tím svým podnikem se pokusil o pojistný podvod, což samozřejmě prasklo, takže z Evropy prostě utekl a protože byl v podstatě bez peněz, tak se objevil tady. Můj syn má problémy s hazardem, docela ve velkém hraje poker a tak…“

„Aby zaplatil dluhy, podpálil ten svůj obchod, chápu,“ doplnila jsem si za ni, protože nebylo tak složité si dát dvě a dvě dohromady. Musela jsem dlouze vydechnout, abych potlačila šok, vztek, pocit zrady kdo ví kolik dalších negativních emocí ve mně tahle jobovka vyvolala, jelikož jsem potřebovala dál racionálně uvažovat. Nerozuměla jsem totiž tomu, proč se objevil zrovna u mého prahu. Samantha se ušklíbla v takovém posunku, který mi přisvědčil, že jsem to trefila. „Ale proč zrovna já? Proč se neobrátil na někoho jiného?“

„Protože jsi za vodou? Protože bys neměla důvod mu nedůvěřovat, když ho znáš od malička? Protože bys mu mohla pomoct dostat nějaký slušný flek u filmu? Peterovo jednání bylo snad odjakživa výhradně zištné. To, že tě svedl, byl ale určitě příjemný bonus. On neumí krotit svoje ego a myslí si, že si může dovolit všechno. To bude mít nejspíš po svém otci,“ dodala mi dostatek podnětných důvodů, vůči nimž se vskutku nedalo nic namítat. Pořád jsem to v sobě zpracovávala, zatím jsem na to nedokázala nějak patřičně reagovat, přestože jsem uvnitř sebe cítila, že mě to nakonec naprosto převálcuje. Popravdě jsem tomu zatím snad ani nechtěla věřit.

„Peter si ale práci našel nezávisle na mně… A v domácnosti mi docela pomáhá, hlavně v poslední době s Rosie,“ namítla jsem v jakémsi pošetilém záchvěvu snahy Petera alespoň částečně očistit z toho obvinění, které proti němu vznesla jeho vlastní matka. Ale to by mělo něčemu svědčit samo o sobě.

„A opravdu to dělá jen tak? Nechtěl si od tebe půjčit nebo něco takového?“ uzemnila mě dalšími postřehy, které podporovaly její tvrzení. Úzkostí se mi sevřelo hrdlo. „Dřív ho dotoval Jacques, i během jeho studií jsme ho hodně podporovali. Zpětně si myslím, že až příliš, ale došla nám s ním během toho všeho trpělivost, protože jednou byl kvůli pokeru schopný prohrát během večera i deset tisíc euro. Proto jsme ho od našeho zdroje odstřihli, takže si musel hledat jiné způsoby, jak se zaopatřit sám,“ vyprávěla dál a já nestačila zírat. V tomhle světle jsem si Petera nikdy nepředstavovala. Ano, byl sice hodně svůj, ale tohle? Tohle bylo daleko za hranicí mého vnímání. Jenže… dost pravděpodobně mi ho zamlžovaly úplně jiné věci.

„Jaké například?“ vyptávala jsem se, abych získala kompletní představu o tom, s kým jsem měla tu čest.

„Vím jen o tom, že učil hru na klavír, kde potkal nějakou zámožnou postarší Pařížanku, se kterou si začal. Prostě si ho vydržovala, ale pak jim na to přišel její manžel, takže bylo po všem. Mezitím si nějak otevřel ten obchod, ale ten mu zdaleka tolik nevynášel, jak potřeboval, takže to vyřešil jinak a to samozřejmě taky prasklo. A teď působí problémy zase pro změnu tady. Přísahám, že ten kluk mě jednou zničí,“ chrlila ze sebe veškeré informace, jejichž nesnesitelná podobnost s tím, co jsem zažívala já sama, mě přiváděla téměř k mrákotám. Tohle nemůže být pravda... Ale rozhodně to není ani náhoda.

„A tohle všechno jenom kvůli nějakým podělaným kartám?“ vydechla jsem otřeseně, jelikož mi začínalo pomaličku docházet, jak trestuhodně mě Peter oklamal a zradil. Připadala jsem si naprosto příšerně. Nejenže mě využil pro svoje provinční záměry, ale taky zneužil kvůli svým bezohledným potřebám. Otřáslo to mnou až do samotných základů, protože od něj jsem něco takového doopravdy nečekala, a proto mě to slušně sejmulo. Vnitřnosti se mi všechny pomotaly do jednoho obřího spletence a hemžily se ve mně jako klubko hadů, přičemž mnou rozháněly paralyzující jed, který jsem dřív nebo později ze sebe musela nějak dostat ven. 

„Asi to bude už závislost,“ poznamenala věcně, ale v jakémsi podtónu jsem zaznamenala její bezmoc a smutek.

„S tím se musí poprat sám,“ podotkla jsem stejně tak a povzdechla si nad tím konstatováním.

„Já netuším, kde jsem udělala tu zásadní chybu ve výchově, ale vyrostl z něj prostě zmetek. Hrozný zmetek a je mi líto, že jsi to odnesla i ty, ale…“

„Můžu si za to sama, já vím,“ skočila jsem jí do řeči, protože jsem si to z jejich úst nehodlala vyslechnout. Nakrátko se mi udělalo neuvěřitelně slabo a proběhly mi mžitky před očima, takže jsem dala na Samanthinu dřívější radu a posadila se na gauč, který byl úplně nejblíž.

„Seš v pohodě?“ starala se o mě s nefalšovanou, přátelskou péčí a přiskočila pohotově ke mně, aby mě zkontrolovala zblízka. Když poznala, že to byla krátká slabost, posadila se vedle mě a ustaraně mě pozorovala.

„Ale jo, jen… je to docela síla,“ přiznala jsem bez mučení a promnula si intenzivně oba spánky.

„Peter se umí přetvářet a rozhodně si umí jít za tím, co chce,“ pronesla s temnou hořkostí, jelikož ji samotnou muselo ohromně mrzet, bolet a štvát, jak se její syn choval. Pro ni to muselo být nezměrně těžší, než například pro mě jakožto jednu z jeho obětí. Já přes to přejdu a nechám to za s sebou, což ona ale nemůže. Tohle si ten parchant šeredně odskáče, o to se postarám.

„On na to dřív nebo později dojede,“ usoudila jsem, poněvadž tohle chování mu nebude procházet věčně. O to se karma určitě postará, však mě taky nemilosrdně doběhla.

„Zasloužil by si to, ale zároveň jako jeho matka…“

„Už je dospělý, ví, co dělá a jeho rozhodnutí jsou zcela legitimní. Ty na tom neneseš žádnou vinu,“ vyvedla jsem ji z jejího pochopitelného názoru, který ji ovšem psychicky akorát přitěžoval. Jako její kamarádka jsem ji v tom nehodlala nechat, přestože jsme si před chvíli málem vjely do vlasů. Jakmile se rozčeřené vody uklidnily, obě jsme se dovtípily, jak si v tomhle každý z nás stojí, včetně Petera.

„Víš stejně jako já, že nesu. Jako rodič jsem selhala na plný čáře, protože z mého syna nevyrostl dobrý člověk a kdyby nebyl můj, tak ho vážně dávno zatratím, ale… nemůžu nad ním zlomit hůl. Ještě ne,“ svěřila se mi se svými útrapami, čímž dokonale zaměstnala můj mozek, abych svoje blížící se zhroucení odsunula kamsi stranou.

„A tak je to naprosto v pořádku, Sam,“ potvrdila jsem jí s neochvějným přesvědčením a chytila ji za ruku, abych ji pevně stiskla na náznak podpory.

„Ale až spadne na dno, tak mu rozhodně nebudu pomáhat zase nahoru,“ zachrčela zlověstně a já jejímu příslibu absolutně věřila. Byl to pro ni jediný schůdný způsob, jak mu vrátit to, že se chová takhle krutě a bezohledně. Tuhle frustraci jsem s ní naplno sdílela, ale přitom jsem se sladkou pomstychtivostí věděla, že můj čas brzy nadejde. S Peterem si tohle vyjasním a nebudu se ani v nejmenším držet zpátky.

„To je taky naprosto v pořádku,“ přitakala jsem znovu rezolutně a zničehonic jsem v očích ucítila štiplavé slzy. Ty patřily jednak tomu, že mě bolelo to, jak mi Peter ublížil, ale také proto, že jsem se nemohla dočkat, až to Peterovi všechno vrátím. Tenhle podraz zaručeně nezůstane bez odezvy.

„Nemazej se s ním, jo?“ vybídla mě téměř až úpěnlivě, přičemž se na mě zničeně podívala.

„Spolehni se,“ řekla jsem skoro svatopřísežně, jelikož jsem si díky Samanthině zoufalství uvědomila, že do výchovy Rosie dám úplně všechno a stejně tak i do znovuobnovení vztahu s Chrisem. Ten mužský element a přirozená autorita jsou evidentně nezanedbatelně důležité faktory. Nemíním riskovat, co by z ní vyrostlo za nevyrovnanou osobnost, kdyby v jejím dětství a dospívání dlouhodobě chyběl otec. Současně jsem si oddechla, že se mezi mnou a Sam nic zásadního nezměnilo, ačkoliv mezi námi bude už napořád vězet to s Peterem. Byla to obří chyba si s ním začínat a která za to ve finále fakticky vůbec nestála...

* * * 

Čekala jsem víc jak do půlnoci, než se Peter vrátí, ale nedočkala jsem se. Samantha odjela do jejich loftu kousek od Venice Beach a tu satisfakci nechala výhradně v mých rukou. Postupem večera ze mě vyprchávala veškerá sžíravá zloba za to, jak se ke mně ten šmejd odporně zachoval i ta spalující mstivost a přemohla mě z těchto dvou vyčerpávajících negativních emocí únava. Nejdéle se ve mně držela patetická sebelítost, že jsem mu tak stupidně naletěla, kvůli které jsem také část večera probrečela.

Probral mě až ruch kolem mě, anebo spíš vyloženě blízko mě, který vydával jeden jediný člověk, protože Rosie přespávala u své kamarádky. V tu ránu jsem se zcela probudila s takovou energií, kterou jsem hodlala Petera nezadržitelně smést. Dovtípila jsem se při prvním kontrolním pohledu, že se mě chystal přikrýt dekou, protože se nade mnou skláněl s látkou roztaženou mezi dlaněmi.

„Becco, já tě probudil. To jsem nechtěl, promiň,“ zpytoval svědomí okamžitě, čímž si mě vůči sobě opět nelítostně popudil. Projel mnou hněv stejně jako ničivý blesk, který jsem následně nasměrovala proti němu. Vylítla jsem v mžiku na nohy, čímž jsem ho zjevně překvapila, protože lehce zavrávoral na místě, když přede mnou instinktivně ucuknul vzad.

„A co jsi ještě nechtěl?! Lhát mi a využívat mě?“ vyštěkla jsem na něj zostra, čímž jsem ho dočista vykolejila. Zmateně na mě mrkal a pravděpodobně mu v mysli lítalo, jak s touhle kritickou situací naložit. Nemínila jsem mu dát čas vymyslet cokoliv, čím by mě akorát víc ponížil. „Já už vím všechno, rozumíš?! Seš neuvěřitelně podlej šmejd, Petere!“ zakřičela jsem na něj skoro hystericky a bez jakéhokoliv varování jsem mu vrazila takovou facku, až mu hlava spadla na rameno a podle zvuku bylo slyšet, že nádherně sedla. On ze sebe vydal napůl zděšené, napůl ublížené cosi jako zavytí, než se chytil za tvář, na níž se ihned červeně vybarvila má dlaň.

„Co blbneš, kruci?!“ zaúpěl vyčítavě a oči se mu nakrátko zaleskly, jelikož ho ta rána musela solidně štípat.

„Tohle jsi podělal,“ zavrčela jsem nenávistně, jelikož mnou tenhle pocit při výhledu na něj mocně rezonoval.

„A co všechno víš? O čem to vlastně mluvíš?“ rozhodl se dělat pitomého, což byla z těch variant asi ta nejhorší volba. Seshora na mě na oko rozpačitě pomrkával a hrál zaskočeného, ale já už v něm spatřovala pouze toho vypočítavého, bezohledného frajírka, který je schopný jít si za tím, co chce, i přes mrtvoly.

„Nehraj to na mě, kurva! Byla tady Samantha a o všem mi řekla!“ upozornila jsem ho zlostně, protože tohle jeho bezpáteřní lhaní přímo do očí pro mě bylo daleko za hranou.

„Vsadím se, že o všem určitě ne,“ ohradil se s notnou dávkou ironie a tajuplnosti, která mi pochopitelně neušla.

„Takže to nijak nepopíráš?“ přeptala jsem se ho konsternovaně a pohledem jsem ho drtila na miliony malých Peterů. On se nad tím pobaveně ušklíbl a celkově k tomu přistupoval jako k nějakému žertu. Tím mě akorát o to víc iritoval, ale každopádně mi dokazoval, jaký bravurní herec to doopravdy je.

„Nevím, co bych měl vlastně popírat, protože jsi mi doteď neřekla, co ti moje máti nakecala, ale ty seš teď tak rozrušená, že bys mě stejně neposlouchala,“ zhodnotil rozvážně, ale přišlo mi, že se cítil přehnaně nad věcí vzhledem k tomu, že mě označil za ten momentálně nelogicky uvažující protějšek. Pochopila jsem, že tenhle kluk je daleko prohnanější, než jak na první dojem vypadá. Že je velmi dobrým manipulátorem, protože to dělá naprosto nenápadně a nenásilně, že člověk nemá šanci si toho všimnout do té doby, dokud ho na to neupozorní někdo nezainteresovaný. Fakt jsem sedla na lep ani ne třicetiletému floutkovi?! Ne, ne, to ne... 

„Hned teď se sbalíš a vypadneš odsud, rozumíš mi?! Nechci, abys v mém domě strávil už ani minutu!“ zaječela jsem na něj vzteky celá bez sebe a bylo mi absolutně jedno, co si o tom on pomyslí. Nechtěla jsem si před ním zachovat klidnou hlavu. Nechtěla jsem předstírat, že mě to zase tolik neštve, protože jsem měla pocit, že každou chvíli tou pohlcující zlobou snad puknu, jestli ji ze sebe okamžitě nepustím ven.

„Ale co Rosie?“ zmínil nejistě, což pro mě představovalo jen další mávnutí rudým praporem.

„Nedělej, že ti na ní záleží! Tobě totiž zřejmě nezáleží na nikom!“ zakřičela jsem na něj až příliš bezútěšně, ale v tomhle mém rozpoložení se skutečně nedalo uhlídat, jaké emoce dám a které nedám najevo.

„To není pravda. Záleží mi na vás na obou, Rebecco,“ odporoval mi troufale a tentokrát se zatvářil opravdu natolik úzkostně, že za jiných okolností bych mu to na to pravděpodobně skočila. Rozčileně jsem si odfrkla a nad jeho nesmyslnou přetvářkou jsem zavrtěla bezděčně hlavou.

„A dáváš to najevo tím, že všem okolo lžeš a ubližuješ jim?! Ale no tak, Samantha nemohla být až tak špatná matka, aby tě nenaučila, že lhát a podvádět je špatné, Petere!“ zpražila jsem ho opovržlivě. On se nad tím pouze uchechtl.

„Asi mi chyběl ten správný mužský vzor,“ zopakoval jednu z mých vlastních teorií, ale s takovou zahořklostí, kterou si v sobě stále nosil kvůli tomu, že vyrůstal bez otce. Pravděpodobně to dával Sam za vinu, což se mu nedalo upřít, protože tenkrát to bylo její plně vědomé rozhodnutí, že si dítě nechá a vychová ho výlučně sama. Zdálo se mi ovšem, že v jeho hlase i očích se skrývá ještě něco dalšího. Něco hodně trpkého, něco pro něj velmi trýznivého.

„Vím, že jsi nejednou říkal, že se občas chováš jako vůl, ale tohle je daleko za hranicí… všeho! Jak se sebou můžeš vůbec žít? Podívat se na sebe ráno do zrcadla a v noci v klidu spát?“ plivala jsem na něj znechuceně a sledovala jsem ho veskrze povýšeným pohledem, abych mu dala najevo, že mi jako člověk nesahá ani po kotníky.

„Heh, jo, jasně… protože ty sama seš určitě čistá jak lilie,“ zamumlal si pod nos a sarkasticky se na mě ušklíbl.

„Takže není snad pravda, že hraješ poker? Že ses kvůli tomu nezadlužil a nezničil svoje podnikání? Dopustil ses kvůli tomu podvodu?“ chrlila jsem ze sebe překotně, div se mi nedostávalo dechu. Jedno jeho obočí vyjelo o poznání výš, ale jinak ho to ani v nejmenším nerozhodilo. Ten kluk byl naprostý ďábel.

„Ale to s tebou přece nijak nesouvisí, Rebecco,“ srozuměl mě trochu nejistě a pokrčil laxně rameny.

„A co ta zazobaná panička z Paříže? Ta tě určitě dotovala, vydržovala si tě, dokud to neprasklo, ne? Nejsem pro tebe nic jiného než husa, co snáší zlatý vejce, že?!“ pokračovala jsem v tom vyčítání, po kterém jsem se ovšem cítila ještě mnohem bídněji. Peter se akorát vzmohl na rázné vrtění hlavy, aby moje tvrzení popřel, ale nic víc.

„Rozhodně ne,“ zahlásil poté stroze a neochvějně.

„Nepřišel jsi sem, protože jsi mě chtěl využít kvůli mým konexím a penězům?!“ uhodila jsem na něj a schválně jsem se ho zeptala tak, aby mi mohl stručně a jednoduše odvětit. Tušila jsem, že se toho ale nedočkám.

„Fajn, dobře! Možná mě to napadlo, protože jsem nevěděl už kudy kam, ale pak… se ve mně něco změnilo,“ připustil ostýchavě a v jeho pohledném obličeji se objevila taková beznaděj, která mi na pár sekund vzala vítr z plachet.

„Protože ses do mě zamiloval, heh, no jasně,“ podotkla jsem kousavě, když jsem se vzpamatovala a neušlo mi, že ho ta má jízlivá poznámka podivně zasáhla. Statečně se nad tím pousmál, ale současně se na několik sekund zadíval někam stranou k mým nohám, přičemž pevně stiskl své tenké rty k sobě.

„Do háje jo! Pro tebe to asi nebylo dost, ale já to nijak jinak neumím, chápeš?!“ vyčetl také pro změnu něco on mně, ale byl to takový chabý výstřel do tmy. Bezelstně, odevzdaně mi přitom hleděl do očí a snažil se mě jimi umluvit.

„Protože je s tebou očividně něco hodně špatně!“ namítla jsem pohrdlivě a nepřestávala jsem si ho měřit ledově chladným pohledem, abych mu neukázala byť jenom špetku nějaké své slabosti. Protože to on byl jakousi mou slabostí. Kdybych si třeba i na vteřinu připustila, že byl ve svých citech ke mně upřímný, tak by mě nejspíš zlomil, a to jsem si nemohla dovolit. Nemohla jsem to riskovat.

„A co to teda potom vypovídá o tobě?“ zaútočil naprosto bezmyšlenkovitě vůči mně, ale poté si tak deprimovaně povzdychl, protože okamžitě rozpoznal, že by udělal lépe, kdyby mlčel.

„Vůbec nic, Petere! Ty jsi jen sprostě použil proti mně moje vlastní trápení, samotu a zranitelnost!“ bránila jsem se horečně, ale stejně jako on, jsem ihned po vyřčení usoudila, že jsem si tím akorát naběhla. Výraz v jeho tváři zcela zkameněl, než mu tak zvláštně zacukalo zprava kousek od úst. Oba jsme věděli, že jsem mu právě nehorázně křivdila.

„Do ničeho jsem tě nenutil! Stála jsi o to stejně jako já!“ proklamoval sebejistě, avšak kdesi v zákoutích jeho hlasu se ukrývalo oprávněné ublížení.

„Vůbec jsem si tě neměla pouštět do baráku, natožpak k tělu… Šeredně se mi to vymstilo,“ postěžovala jsem si, když mi došly argumenty, kterými bych ho dál terorizovala. Popravdě se mi právě jevil natolik zdrcený tím vším, že nějaká má shovívavá část se nad ním slitovala.

„Rebecco, prosím… Já tě nevyužíval tak, jak si myslíš a jak ti moje matka nalhala,“ odprošoval mě, čímž se mi hnusil o to víc. „Ve svých citech k tobě jsem byl doopravdy upřímný a myslel jsem to vážně. Alespoň v tomhle mi musíš věřit,“ naléhal na mě dál, téměř nesnesitelně, protože jsem začínala mít pocit, že se v jeho přítomnosti vyloženě dusím. Takže jediné, co jsem musela, bylo tuhle frašku co nejdřív definitivně ukončit.

„Pokaždé, když jsi mi mohl dokázat, jak to se mnou myslíš vážně, tak jsi absolutně selhal, takže… ne. Nevěřím tomu, že jsem pro tebe nějak důležitá. Alespoň ne víc než hazard nebo tvoje ego nebo cokoliv jiného, co jsi přede mnou zrovna upřednostňoval. To nemá se Samanthou nic společného, ale ona mi otevřela oči ohledně toho, jaký skutečně seš,“ smetla jsem zcela nekompromisně jeho chabý pokus o to mě nějak ukonejšit.

„Fakt jsem se provinil víc než Christopher?! Jemu jsi nevěru prominula, ale mně nemůžeš odpustit to, že jsem ti neřekl o svých osobních problémech?“ předhodil mi docela trefně a intenzivně na mě upíral svoje velké, smutné oči. V tenhle okamžik bych mu je ze všeho nejraději vydrápala ven z důlků.

„Já už se rozhodla, Petere,“ odpověděla jsem, aniž bych jakkoliv reagovala na tu jeho provokativní vsuvku.

„No tak, Becco,“ zafňukal beznadějně, načež ke mně kvapně přikročil a chytil mě kolem pasu, jelikož zamýšlel kdo ví co, ale zjevně se pořád odmítal vzdát. Asi vydedukoval, že když již slova nestačí, že bude muset zvolit o něco výmluvnější metody. V jeho nevítaném sevření jsem si připadala nepatřičně a stísněně, ale nějak se z něj vymanit jsem se nepokusila. Paradoxně jsem ucítila v klíně příjemný tlak, který byl totálně nevhodný, což mě rozhodilo o to silněji. „Já vím, že ty ke mně taky něco cítíš. Kdyby ne, tak by ses takhle přehnaně nechovala… Štve tě to víc, než by mělo. Přece mě po tom všem jen tak nevyhodíš na ulici? Po tom všem, co jsme spolu zažili...“ hučel mi do ucha, vyzývavě a podmanivě, až jsem se proti své vůli slabě otřásla. Jeho šepot se mi odrážel zevnitř ve stěnách lebky a pomaličku se tam usazoval, stejně jako vědomí, že to dokonale vystihl. V ten moment ve mně vše vyzkratovalo.

„Bože můj, je mi z tebe fakt zle! Ty prostě nikdy neuznáš, že jsi prohrál, že ne? Tady jsi skončil, jasný?! Sbal se a konečně odsud vypadni! Už tě v životě nechci vidět! Jakmile odsud zmizíš, tak na tuhle špatnou noční můru okamžitě zapomenu!“ křičela jsem na něj z bezprostřední blízkosti, jak jsem ze sebe potřebovala všechen ten přetlak dostat ven a nebránila jsem se ani fyzickému kontaktu, když jsem ho oběma zaťatými pěstmi praštila do hrudníku, abych ho od sebe odtrhla. Povedlo se a jeho to solidně vyvedlo z míry.

„To tedy nezapomeneš,“ sykl nazpět, když se z toho krotkého beránka opět proměnil v pomstychtivou bestii. Ta změna byla nepřehlédnutelná a poměrně děsivá. Jeho trpělivost došla svému konci a z jeho očí čišela ryzí snaha mi naše poslední společné chvíle maximálně osladit. Ostentativně jsem se napřímila, avšak ve mně dřímala malá dušička. Netušila jsem, jak hodlal tomuhle svému temnému slibu dostát, ale představovala jsem si jen ty nejhorší scénáře.

„Cože?“ zamumlala jsem nechápavě a o několik kroků před ním automaticky ustoupila. Čeho všeho je tenhle kluk schopný? 


 Pete


 Bohužel tolik lidí v dnešní době má dvě tváře. Nosí před ostatními masku, za níž se skrývá někdo úplně jiný a někdy je to opravdu dost velký rozdíl. Co pak čekat od někoho, koho vlastně absolutně neznáte?

Děkuji, děkuji, děkuji všem, kdo stále čtou! Jste naprosto úžasní! <3


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dirty 40 - 21. kapitola 1/2:

4. Sabienna přispěvatel
Včera [18:33]

SabiennaFlu: To byl můj záměr, takže jsem ráda, že mi to tak nějak jako vyšlo Emoticon jak jako člověk některé věci záměrně ignoruje a naopak upřednostňuje to, co se mu hodí.. to mě baví Emoticon Přesně tak, tohle funguje vždy, ať se nám to líbí nebo ne... Když někdo chce, tak pro to udělá cokoliv.. všechno ostatní jsou jen výmluvy, některé lepší než ty jiné Emoticon krutá pravda, ale je to tak Emoticon Tahle část je prostě v době, kdy se Becca ocitla v celkem bídné životní etapě, vždycky to tak zlé nebylo, ani s Chrisem, to je třeba podotknout, protože to si ty hlavní postavy v sobě jinak nesou Emoticon Chris tu situaci zvládá taky podle svého, ono je tohle hrozně dvousečné Emoticon Ona se Sam totiž s ničím moc nemaže, to ona ještě ukáže Emoticon

May: Nooo... co k tomu dodat? Ta jednodušší část je asi za námi, ale nic víc už nenaťuknu Emoticon Becca si holt nadrobila pěkný nepořádek, bude si ho muset po sobě uklidit Emoticon

Tex: Znovu musím zmínit, že jsem ráda, že s tím Peterem jsem to navlékla tak, jak jsem to navlékla... Není to nic zvláštního, že se lidi, kteří nám jsou opravdu blízko, dennodenně přetvařují a hrají si na někoho jiného.. je to pak značný šok, to musím uznat, sama jsem to zažila Emoticon
Emoticon Já to nedělám schválně, vážně ne, pardon Emoticon Emoticon

Jinak Vám, srdečně děkuju, dámy, jste prostě báječné, skvělé a úžasné a já jsem nesmírně vděčná, že jste se rozhodly nad mou povídkou trávit čas a věnovat se jí! Opravdu si toho vážím Emoticon Díky, díky, díky! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. Fluffy admin
13.09.2022 [17:13]

FluffyTo jsem teda fakt nečekala, že je Peter takovej profi podvodník. Emoticon Oblafnul dokonce i mě, protože jsem mu vlastně strašně fandila, i když tam náznaky byly, ne že ne. Emoticon Ty zazděný rande apod., důkaz, že priority má někde úplně jinde a že to rozhodně není Becca. Ne nadarmo se říká, že když chlap o něco nebo někoho stojí, čas si na to najde, i kdyby se dělo bůhvíco. Emoticon Ale řeknu ti teda, chudák naše hlavní hrdinka, chlapi v jejím životě jsou jeden za osmnáct a druhej bez dvou za dvacet. Emoticon
Setkání se Sam bylo rozhodně zajímavý, nejvíc se mi ale líbilo to rozčarování na obou stranách; ono přiznat si, že člověk vychoval zmetka... to chce zatraceně velkou dávku sebereflexe, která spoustě lidem prostě chybí.
Sab, těším se moc zase příště, netuším, jak z tohohle vybruslíš. Emoticon

2. Maya666
12.09.2022 [20:30]

Ach bože tak teď si ty scénáře představuju společně s Beccou... Snad ji nenecháš moc trpět Sab.
Těším se na další Emoticon

1. Texie admin
10.09.2022 [21:05]

TexieBožínku. Díky, že Sam to vzala takhle. Rozhodně jsi mi ale neudělala moc radost s tím, co jsi Peterovi naložila. Kruciš, a já mu tak fandila.
No a ten konec... Tohle by mělo být trestné. Takové napínání a pokoušení nás nebohých adminů Emoticon
No prostě další skvělá kapitolka (ačkoliv ta 18. kapitola byla naprosto bezkonkurenční a ani nepočítám, kolikrát jsem ji četla Emoticon a neskutečně doufala v další uklouznutí v podobném duchu).

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!