OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Druhá tvář 5



Druhá tvář 5Margaret záhy zjistí, kdo za tím celým nedorozuměním stojí a hlavně proč, To jak sama byla bláhová. Co však zatím netuší je, že její teta se zatím zabývala jen Richardem a teď přišla na řadu i Margaret...


- 5. -

 

Margaret se dělalo špatně. Rychlým krokem ještě bez dechu vešla do domu a vyběhla do patra. Elizabeth tam postávala na chodbě a evidentně se nemohla dočkat, než ji matka přijme ve své pracovně.

Roztěkaným pohledem se nervozně ohlédla po Margaret.

„Elizabeth, přišel mi nějaký dopis?”

„Dopis?” opakovala po ní chraplavě. A Margaret viděla, jak namáhavě polkla. Popadla ji za paže.
„Kdy?”

„Včera,” hlesla a kroutila se v jejím sevření. Margaret ji pustila.

„Kde je?”

„Má ho matka. Byla hrozně rozčílená.”

Margaret od ní odstoupila a objala si dlaněmi břicho. Všechno se jí uvnitř svíralo.

Jak se mohla tak splést. Elizabeth na sňatku s Richardem možná tak nezáleželo, ke spokojenosti by jí stačil titul a obstojný majetek, ale její matka? Jestli byl ten svazek její rozhodnutí, tak by udělala cokoliv, aby toho dosáhla.

Dveře se otevřely a na chodbu vyšel kapitán Wudvort. Oběma vysekl poklonu než odešel. Margaret ho ale příliš nevnímala. Hleděla na svou tetu, která se objevila ve dveřích.

„Elizabeth? Vše v pořádku?”

„Ano,” přikývla nervozně. Na tetině tváři bylo vidět uspokojení.

„A co tebe Margaret týče, nehneš se ze svého pokoje, dokud ti nedovolím.”

„Chci s tebou mluvit,” prohlásila odhodlaně. Její odvaha tetu ale spíše podráždila.

„My už nemáme o čem mluvit. Zneužila jsi mé pohostinnosti a škodil mi z zády, s tím je konec.”

„Chci ten dopis!”

Její teta vykročila a došla až před ni.

„Ty nemáš nárok požadovat ještě cokoliv a pokud nepůjdeš dobrovolně, tak tě do pokoje nechám odvést a zamknout.”

Margaret ji ze vztyčenou hlavou čelila. Bylo jí však jasné, že její teta myslí zcela vážně.

Bez dalšího slova se otočila a poslechla.

Vešla do pokoje a rozčíleně přecházela okolo oken. Nedokázala vydržet v klidu. Docházelo jí, jak si to její teta krásně naplánovala a vše jí vyšlo. Byla v intrikách zběhlá jako nikdo koho znala.

Potřebovala to Richardovi vysvětlit. Tedy až se trochu uklidní. Tam v parku by mohla říct cokoliv a bylo by to zbytečné.

Chodbou se ozvaly kroky. Otočila hlavu ke dveřím. Na místo zaklepání se ozvalo cvaknutí klíče.

Co od ní teta čeká, že uteče? Kam by probůh šla? Bylo jí naprosto jedno, jestli jsou ty dveře zamčené nebo ne. Její rozčílení ale postupně opadlo a nahradila ji skleslá apatie. Bála se, že jí Richard nedá šanci to vysvětlit, nebude jí věřit.

Hleděla z okna, jak venku padla tma. Někdy v průběhu odpoledne jí donesli tác s jídlem. Netknutý stále stál na stolku. Nedokázala se donutit něco sníst.

Ignorovala, když ve dveřích znovu zarachotil klíč a přišli si pro tác. Teprve zvuk těžkých bot ji trochu probudil. Ohlédla se. Do dveří nevešla služka, ale pomocník ze stájí. Napřímila se, když zamířil přímo k ní.

„Ne!”

Ignoroval její odpor a popadl ji okolo pasu. Snažila se ho kopnout, ale jako by kopala do kusu kamene. Podlaha se jí ztratila pod nohama.

Vyvlekl ji na chodbu, kde zhlédla další postavu.

„Co to má znamenat?!” osopila se na tetu, která tomu přihlížela.

„Snažím se tě zajistit, má drahá,” odpověděla chladně.

Vykročila chodbou a ten hromotluk ji následoval. Ten pořádný děs ji ale polil, když ji vyvlekli zadním vchodem ven, kde čekal kočár.

Dovnitř ji však dostat nedokázali. Bránila se tak, že to bylo i nad jeho síly. Pak se propadla do tmy.

 

* * *

 

Probudila ji bolest hlavy. Sevřela pevně víčka a zvedla dlaň k hlavě. Netušila co se stalo, ale nepříjemně jí tepalo ve spáncích.

Neměla tušení proč. Co se stalo. Zamžourala do tmy. Nic okolo nepoznávala, s čím dál větší ostrostí však vnímala, že s ní nemává závrať, ale že se pohupuje celý pokoj.

Vstala a opřela se o zeď.

„Bože můj.”

Hleděla na dřevěné zdi a nábytek přišroubovaný k podlaze. Tohle nebyl pokoj. Byla to kajuta. Vrávoravě se vydala ke dveřím. Ignorovala bolest hlavy. Opírala se oběma rukama o zeď, když stoupala po schůdcích dokud jí do tváře nezavál vlhký vítr.

Vyšla na palubu a sesunula se na zem. Žaludek se jí zvedl a ona vydávila na zem i to málo co v sobě měla. Zhluboka se vydýchávala. Nevolnost konečně polevila. Klečela opřená dlaněmi o zem. Zvedla hlavu. Pohled jí přejel po palubě. Z druhého konce na ní hleděl nějaký chlap a zaujatě něco přežvykoval. Odtrhla od něj pohled. Na jednom z břeven se pohupovala lucerna a její světlo se přelévalo po lodi sem a tam. I bez ní však velmi dobře viděla vše ostatní a hlavně temné moře všude okolo. Ani jasná noc a měsíc téměř v úplňku neodhalil jediný stín pevniny okolo.

Netušila, jak dlouho tam bez hnutí seděla a mysl se snažila vzpírat tomu, co vnímaly její oči.

„Slečno Genertová?”

Nevidomě vzhlédla. Hleděla na tvář, kterou věděla, že zná, přesto ji nedokázala rozeznat. Ocitla se ve vzduchu a něčí paže ji nesly zpátky dovnitř. S tváří opřenou o jeho rameno hleděla na vzdalující se palubu i neskutečně zářivé nebe nad ní.

 

* * *

 

Její další probuzení už nepronásledovala bolest hlavy. Sedla si na posteli a spustila nohy na podlahu. Cítila houpaní lodi. S jejím žaludkem to ale nic nedělalo. Vzpomněla si, jak pozvracela palubu. Spíše ale za to mohla rána do hlavy nebo to, čím ji omráčili, aby ji sem dotáhli.

Rozhlédla se. Na pouhou kajutu tady bylo docela hodně místa. Přešla ke skříni a otevřela ji. Uvnitř byly mužské šaty a dvě uniformy. Natočily jednu z nich k sobě. Byla kapitánova. Věděla to jistě, nedávno ji viděla. Uvědomila si, kdo ji v noci snesl z paluby zpátky sem, kapitán Wudvort. Tohle musela být jeho loď. Už jí zbývalo zjistit jen tu maličkost, proč je tu ona.

Na židli objevila přehozené svoje šaty. Byly zmačkané a lem byl od bláta, presto byly stále tím nejvhodnějším, co si mohla obléct.

Vlasy si jen spletly do volného copu a vyšla na chodbu. Byly tu ještě po každé straně jedny dveře a pak už jen schody nahoru. V téhle části evidentně spala posádka.

Vyšla na palubu a vítr jí okamžitě vytrhl několik pramenů z copu a ty jí divoce poletovaly okolo tváře. Ignorovala je a hleděla na ostatní. Pohled na ni všechny přikoval na místě. Hleděli na ni a zvědavě čekali co udělá.

Pohledem mezi nimi pátrala po té jediné tváři, kterou znala, dokud Wudvorta nenašla. Všimla si ho dříve, než on jí.

Ještě něco řekl muži před sebou a vykročil k ní.

„Jak vám je?” zeptal se, jen co k ní dorazil.

„Hlava a žaludek už jsou v pořádku,” odpověděla neutrálně. „Mohli bychom si promluvit?” ztišila hlas.

Jen přikývl, jako by to čekal.

Vešli dovnitř kajuty a on za nimi zavřel dveře.

„Co tady dělám?”

„Pokud myslíte tuhle kajutu, tak je to ta nejlepší na lodi je a pokud narážíte na svoji přítomnost...” Nervózně si promnul zátylek. Všimla si, že do upraveného zevnějšku jako při jejich prvním setkání měl daleko. „Nevím co vše vám vaše tety řekla.”

„Poslední co si pamatuju je, jak mě sluha mé tety vyvlekl z pokoje a pak jsem se probrala až tady,” shrnula mu vše co ke své přítomnosti věděla.

Viděla na jeho tváři nelibost, jen netušila jestli k tomu co teď slyšel nebo k tomu, že to měl být on, kdo jí vše bude muset vysvětlit.

„Bylo mi řečeno,” začal a posadil se pohodlně na židli, „že jste si vlastní bláhovostí málem zničila pověst a bylo nutné, aby jste se na nějaký čas stáhla do ústraní a nejlépe i vdala.”

Zůstala na něj chvíli němě zírat.

„Vdala?” hlesla přiškrceně. „Za koho?!” Odpověď se jí nedostalo, alespoň ne té vyřčené. „Aha.”

Vstala. Nevydržela nečině sedět.

„Měl jsem za to, že si rozumíme a i přes nějaké případné šrámy na pověsti jste stále výhodnou partii.”

„Přesto si vás nehodlám vzít,” prohlásila, aniž by se na něj odvážila při tom podívat.

„Nemáte na výběr,” zkonstatoval klidně.

„Ale já mám na výběr!” zvýšila hlas. „Důvod proč mě sem teta poslala je to, že ten koho chtěla pro svou vlastní dceru se ucházel o mě. Moje pověst je naprosto pořádku, jen jsem jí stála v cestě.” Vychrlila to ze sebe. Wudvort tam mlčky seděl a poslouchal.

„Stále to nechápete,” zakroutil hlavou. „Vy opravu už na výběr nemáte. I kdyby byla vaše pověst bez jediné vady, tak než se tahle loď vrátí, bude to trvat několik měsíců. Ani ten nejzamilovanější blázen by si nevzal dívku, která pobývala sama několik měsíců na lodi s dvaceti dalšími muži.” Vstal. „Pokud si hodláte zachránit čest a pověst, nezbude vám, než z téhle lodi vystoupit jako vdaná žena.”

Naposledy se na ni podíval a vyšel ven. Teď už věděla na čem je. Znala své možnosti a musela se s nimi smířit.

Margaret sklouzla po zdi na podlahu, kde zůstala sedět. S čím dal větším děsem si uvědomovala, že má Wudvort pravdu. Buď si ho vezme, nebo bude její pověst v troskách a nikdo ji ani nepřijme pod svou střechu. Nikdo z těch co znala.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Druhá tvář 5:

3. maky21 přispěvatel
19.12.2013 [22:31]

maky21Chudák holka, sama s dvaceti námořníkama, nechtěla bych. Emoticon Každopádně ještě pořád je může všechny pozabíjet a doplout zase zpátky, žeano. Emoticon

2. witmy
10.12.2013 [21:38]

Radši žebrácit než ustoupit tej megeře.... Emoticon
Jinak super sem moc ráda že zase pišeš...... Emoticon

1. sarr
09.12.2013 [23:16]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon jéje jak tohle dopadne?... už se těším na další kapitolku

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!