OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Goodbye Agony 3. kapitola

14.04.2019 (10:00) • Sabienna • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 883×

Balila jsem si právě své věci a už už jsem byla nachystaná k odchodu, když se ve dveřích objevil ten neskutečně pohledný a sympatický muž s těmi nádherně modrými drahokamy místo očí. Doslova jsem se zarazila v pohybu a popravdě mi při prvním pohledu na něj zatrnulo. Původně jsem chtěla nenápadně zmizet a zapomenout na to, co se tu stalo. I když na tu opojnou chuť jeho rtů jen tak nezapomenu. Budu ji muset přebít chutí svého přítele, kterého jsem prakticky podvedla! Ale ne! Nehodlám se obviňovat kvůli jednomu polibku. Nedala bych moc za to, že Andymu se někdy stalo něco podobného. A ne jednou, jako mně. Ale jsem si jinak u Andyho stoprocentně jistá, že i když je takový, jaký je, tak by mě nikdy nepodvedl. Nikdy!

„A-ahoj… Já… asi bych se měla omluvit. Víš, za ten polibek. Nebylo to úplně standardní. Normálně takové věci při vystoupení nedělám. Já jen že… Nějak jsem si nemohla pomoct,“ vypadlo ze mě poněkud rozpačitě a cítila jsem, jak mě začínají pálit uši. Ježiši, tak já se budu jako červenat?! Před Jaredem Letem?! Jeho ctěné jméno jsem se dozvěděla od Shannona, který mi ho po vystoupení milostivě sdělil. Když mi připomněl jeho jméno, poté jsem si již dala dvě a dvě dohromady. Jared byl velmi slavný hollywoodský umělec. Nějak nechápu, že jsem nebyla schopná si to sama vybavit, protože jsem ho v televizi už párkrát viděla. Jenomže od prvního pohledu do jeho očí jsem byla tak nějak mimo sebe. A neprobrala jsem se doteď, podle toho, jak jsem s ním mluvila. Automaticky jsem si s ním tykala a můj styl řeči vůbec nevypovídal nic o tom, že jsem se kvůli tomu prohřešku cítila nějak provinile. Mě těma očima nějak uhranul, či co?

„V pořádku, za to se mi omlouvat nemusíš… Někdy se člověk prostě nechá unést. To dobře znám,“ uklidnil mě s upřímným pochopením a mile se na mě pousmál, zatímco se ke mně o několik kroků přiblížil. Tenhle jeho úsměv, jemuž nebyli svědkem žádní čumilové, ani nebyl ovlivněn mým vystoupením, byl naprosto ochromující. Především díky té vřelosti a laskavosti, kterou vyzařoval. Prakticky jsem o tom člověku nic nevěděla, ale i přesto jsem na něj získala takový neodbytný názor, že je to opravdu férový člověk.

„Děkuju za pochopení. Já jen,… no, nerada bych, aby sis myslel, že… Prostě se mi to stalo úplně poprvé, co jsem se takhle nechala unést, jak sám říkáš. Bylo to pro mě holt příliš lákavé… Ještě jednou se za to omlouvám a tentokrát i za moji upřímnost,“ sypala jsem si popel na hlavu i nadále, přičemž jsem ale byla zase o něco odvážnější. Jared mi pozorně naslouchal a s potutelným úsměvem, který ho stále neopouštěl, ze mě nespouštěl svůj zrak. Zjevně byl potěšený tím, že jsem mu dávala takhle přímočaře na odiv svoje sympatie. Vsadila bych se ale, že s ním mnohé ženy mluvily daleko otevřeněji, nežli já s ním. Jenže to nebyl můj styl. Vždycky jsem si ponechávala alespoň špetku tajemnosti, která byla pro muže daleko zajímavější a lákavější než brutální přímost. Páni potřebují objevovat a dobývat. Snadná kořist pro ně není ta pravá zábava, která by je zabavila na delší dobu.

„Neomlouvej se za to, že říkáš to, co si myslíš. Aspoň ne mně. Pro mě je upřímnost jedna z mála věcí, kterou maximálně obdivuju a oceňuju. Obzvlášť v tomhle falešným světe, ve kterým žiju,“ rozpovídal se mi trochu o sobě, když na mě poměrně důrazně apeloval, abych se za svoji srdečnost nikdy nestyděla. Již dávno jsem moudře usoudila, že za mou přímostí stojí pouze můj osobní dojem a že záleží jen na tom, jak se s ní popasuje daná osoba. Zdali to zpracuje, anebo ne.

„Můj svět je sice úplně jiný než ten tvůj, ale stejně v něm platí, že upřímnost je akorát spíš na škodu,“ přitakala jsem mu, že s tímhle všedním obyčejem se i já pravidelně potýkám. Stokrát raději bych se ale prala s falešností lidí v showbyznysu, než v tom temném podsvětí, kterým se už tolik let protloukám.

„Takhle by to být nemělo,“ posteskl si, ale přes tu vážnost a sklíčenost našeho tématu z něj nepřestala vyzařovat ta jistá všudypřítomná živelnost, která ho dělala tolik atraktivním. Pořád na mě soustředěně hleděl, aby mu neuniklo žádné mé i nejnepatrnější gesto či výraz mimických svalů v obličeji. Zdálo se mi, že se Jared zaměřoval více na neverbální komunikaci, než na tu verbální. Bohužel jsem si nemohla pomoct, ale celé mé podvědomí na mě křičelo, že moje mimoslovní komunikace mu dávala zřetelně najevo, jak se mi jako muž líbí, ačkoliv jsem byla na slovo poměrně skoupá. Co to kecám zas! Vždyť jsem mu narovinu řekla, že jsem se nedovedla ovládnout, a proto jsem ho políbila, tak mu asi musí být naprosto jasné, že jsem z něj hotová!

„Jenomže co je tak, jak by mělo být. Myslím, že skoro každý z nás má pocit, že si zaslouží něco lepšího,“ poodhalila jsem mu směr mého smýšlení, který vlastně definoval kus mého života tady v L.A. Už od samého začátku jsem byla nezdolně přesvědčená, že mám na něco lepšího než být pouhou barovou striptérkou. A ta frustrace z toho, že jsem ještě stále zůstávala pouhou barovou striptérkou, mě neustále vnitřně sžírala. Ze všeho nejvíce jsem toužila změnit právě tohle a byla jsem pro to odhodlaná udělat hodně.

„A ty máš takový pocit?“ zeptal se mě s naprostou nekompromisností a bez jediné možnosti se téže nekompromisní odpovědi vyhnout. Následně se na mě zaměřil lehce přimhouřeným pohledem, jak byl zcela zaujatý mou bezprostřední reakcí. Neubránila jsem se poněkud kyselému úšklebku, který snad mluvil za vše.

„Bohužel mám. No a co ty? Asi se ani ptát nemusím, že?“ naznačila jsem, že jsem vlastně již pohled na věc předem znala už jenom proto, jak o tom mluvil. Jelikož jsem to odhadla naprosto správně, tak mi pouze přikývnul, avšak sotva viditelně. Možná jemu samotnému se jevilo stěžovat si na svůj život jaksi nepatřičné vzhledem k tomu, že tenhle rozhovor vedl se striptérkou.

„Nechceš se chvíli zdržet?“ položil mi místo toho jinou otázku, která mě velice mile překvapila. Jeho zájem o mou osobu byl znovu potvrzen, takže jsem si musela opět duchapřítomně připomenout, že nejsem tak úplně volná, abych si tu mohla jenom tak nezřízeně koketovat. Ale co takhle nezávazně? Ach jo. Tohle ne…

„Promiň, ale nemůžu. Musím se vrátit co nejdřív zpátky do baru. Tak jako vždycky,“ zamítla jsem s určitým politováním tu jeho pokušitelskou nabídku, při které se do mě vyloženě zabodl takovým vyzývavým pohledem. Celé mé já přímo křičelo po tom, abych mu vyhověla, ale hlas mého poctivého svědomí mi to s varovným majákem zakazoval.

„Už jednou jsi kvůli mně dneska udělala výjimku, takže proč ne znovu?“ argumentoval opravdu obratně, že mi dávalo celkem zabrat si v hlavě připravit nějaké výmluvy. Víc už jsem nevydržela vstřebávat ten jeho propalující pohled, protože jsem se sama před sebou cítila docela hloupě. Odmítala jsem něco, po čem jsem vnitřně toužila. Na tváři jsem měla ale stejně permanentně natlačený potměšilý úsměv, jelikož ve mně prostě vyvolávalo čirou radost, že o mě projevuje takový neskrývaný zájem slavný herec a zpěvák.

„Právě proto! No hele, já už jsem si svoje odtancovala a nic dalšího v ceně bohužel není.“ Šikovně jsem se vyhýbala jeho pozvání a skutečně jsem měla jisté nutkání se vrátit do baru, když jsem si v mysli věrně vybavila ty důvěrně známé prostory a jejich obyvatele. Třeba mého letitého přítele.

„A mohlo by být něco navíc, kdybych si připlatil?“ chytl se toho hnedka a jeho obočí vyskočilo vysoko nahoru. To jsem si teda naběhla, ale co líp – Jared si dost šeredně naběhl.

„Jsem striptérka, ne prostitutka,“ uzemnila jsem ho s vážným tónem hlasu a chudáka Jareda to evidentně silně vyvedlo z míry. Samozřejmě, že jsem si z něj pouze utahovala, ale hodlala jsem ho v tom chvíli nechat podusit, aby to přemlouvání raději vzdal.  

„Takhle jsem to ale vůbec nemyslel! To by mě ani nenapadlo! Nechtěl jsem, aby to vyznělo takhle nevhodně,“ omlouval se mi protentokrát on a tvářil se u toho hodně nepříjemně zaskočen.

„Dělám si z tebe jen srandu! Nic se neděje. Ale i tak… podle mě by se práce neměla míchat se zábavou,“ ukončila jsem s pobaveným smíchem ty jeho nekonečně trapné rozpaky, protože jsem mu v tom čumák máchala již dostatečně dlouho. U Jareda následoval nepřehlédnutelný projev úlevy, kdy si nahlas vydechl a pak se začal smát se mnou. Hmm, takže Jared má celkem velmi tolerantní styl humoru, dobré vědět.

„A podle mě by život neměl být o tom, co můžeš nebo nemůžeš, nebo smíš a nesmíš, ale o spíš o tom, co chceš anebo nechceš.“ Totálně smetl tu významnou podstatu mého osobního názoru, který jsem vždy důsledně ctila. Na tohle jsem mu neměla čím protiřečit. Po zatraceně dlouhé době se mi stalo, že jsem neměla co říct, pouze jsem v tichosti souhlasila. Život je příliš krátký na to, abychom ho nějakými svými příkazy a zákazy jakkoliv omezovali. Život se má žít, ne přežívat.

„Tvoje životní motto?“ vzmohla jsem se alespoň na zvídavý dotaz.

„Dá se to tak říct. Díky tomu jsem se dostal až tam, kde jsem dnes,“ odsouhlasil mi, že by se dal takhle ten jeho výrok brát. Pochopitelně mě to přimělo se zamyslet sama nad sebou. Ve svých pestrých vzpomínkách jsem začala rekapitulovat, jestli jsem někdy nemohla udělat něco jinak, co by mě posunulo dál. Kruci, jistěže jsem mohla! Ale kdo to neměl stejně, že? „Ale je to hodně o příležitostech a taky zkušenostech. Hlavně musíš mít nějaký cíl, kterýho chceš dosáhnout, a pak tě nebude nic a nikdo omezovat,“ navázal vzápětí, když k tomu měl ještě co dodat. Bylo motivující a inspirující zároveň něco takového slyšet. Od někoho, kdo už nějakého velkého úspěchu dosáhl. Jared byl hmatatelným důkazem, že to je možné.

„A ty máš všechno, co jsi kdy chtěl?“ vyptávala jsem se ho bez jakýchkoliv zábran, protože tohle byla věc, která mě nesmírně zajímala. Já jsem měla kompletní cestu ke svému vlastnímu úspěchu před sebou. A mít známost s někým, kdo něčeho významného již dosáhl, by vůbec nebylo od věci. Známostí myslím ale kontakt, nikoliv vztah. Ten mám… a jsem s ním v rámci možností nanejvýš spokojená.

„Zatím ne,“ odvětil mi stručně a výstižně. To oční spojení z jeho strany v ten moment značně nabralo na intenzitě. Proto jsem se ihned dovtípila, co mi tím naznačoval. Tohle byla regulérní výzva!

„Vážně doufám, že toho jednou dosáhneš. To ti přeju k tvým narozeninám,“ popřála jsem mu s velkou dávkou vřelosti, kterou přijal velice vděčně. Bylo vidět, že jsem ho tím potěšila, z čehož jsem měla také radost. Měla jsem z Jareda hrozně dobrý pocit. Působil na mě… neuvěřitelně lidsky. Jo, já vím, znělo to směšně, protože on nepopiratelně člověk byl, jenže… úplně nepodloženě jsem někde získala takové mínění, že lidi z Hollywoodu jsou falešní a nedá se jim věřit. Jared u mě vzbudil důvěru poměrně snadno.

„Splň mi moje vlastní přání. Ještě chvíli tu se mnou zůstaň,“ naléhal na mě snaživě a absolutně neskrýval, že mu na tom záleží. O to jsem měla pádnější důvod se tady déle nezdržovat.

„To je to, co bys vážně chtěl?“ Rozpačitě jsem na něj zamrkala, protože jsem jednoduše přímo na vlastní uši chtěla slyšet, že mě tu chce mít. Ptala jsem se vypočítavě, protože jsem i na tohle odpověď moc dobře předem znala. Pro změnu jsem teď na něj upřeně civěla já, aby mi neušel jediný mimický pohyb či nějaké gesto. Jeho to ale vůbec neznervózňovalo, třeba jako jeho pátravé oči na mně, u něj přesně naopak. Tvářil se docela sebejistě, a když jsem se ho takhle provokativně zeptala, tak se mu pravý koutek těch sladkých úst zvedl o něco výš a v těch topazových studánkách mu oslnivě zablýskalo.

„Ano, to bych moc chtěl,“ vyslovil onu tolik vytouženou a také očekávanou pravdu, ale přesto jsem se málem ošila tou euforií, co mi to způsobilo. Budu za vypočítavou mrchu, ale s tímhle by se určitě dalo nějak pracovat. Každopádně jsem nikdy nikoho nevyužívala a ani to nehodlám zavádět.

„A já bych ráda zůstala, jenže to fakticky nejde. Musím zpátky do baru, tímhle pro mě dnešní večer ještě nekončí. Ale kdybys měl někdy cestu kolem baru, pamatuj si, Leather Wings, tak se za mnou zastav. Jsem za pultem skoro pořád a budeš mít u mě drink gratis. Nebo klidně i dva,“ pozvala jsem ho oficiálně do podniku svého přítele, o kterém mezi námi dosud nepadlo ani slovo. Ale také nepadlo slovo o tom, že by to pro nás dva mělo znamenat něco víc. Neustále se potkávají lidi, kteří jsou si sympatičtí, navzájem jsou si přitažliví, sednou si na první notu, ale nakonec z toho nic není. A řekla bych, že se Jared v jednom kuse potkává s jinými ženami, které by daly za jednu noc s ním cokoliv. No, hádám, že mně by to zase tolik zabrat nedalo ho dostat do postele. Ale dneska už se těším do postele k Andymu. Dneska se mnou bude mít Andy asi náročnou noc!

„Víš, já do takových podniků moc nechodím,“ vrátil mi to moje zamítnutí toho svého pozvání, ale na rozdíl ode mě si za tím pravděpodobně i vnitřně stál. Já jsem musela potlačit své spontánní nutkání za úzkostlivou zodpovědnost. Od té doby, co jsem se živila jako barmanka a striptérka vjednom, tak jsem si o to razantněji zakládala na morální bezúhonnosti. Nepochybně kvůli tomu, že jsem si jako své povolání zvolila, i když víceméně nedobrovolně, povolání eticky pochybné.

„Jestli jsem správně pochopila, tak si ani normálně nenecháváš na klíně tančit striptérky. Všechno je jednou poprvé, a to je na životě jedna z těch zábavných věcí, no ne? Ale to je ostatně na tobě. Co chceš, nechceš, a tak, viď…“ pronesla jsem s poklidným nadhledem, přidrzle jsem se na něj pousmála, a než se stačil nějak rozkoukat, tak jsem zmizela za rohem dveří. Z domu jsem odcházela s poměrně skálopevným úsudkem, že se s Jaredem zase brzy uvidím…

Roztáčela jsem zrovna džbán piva, když do potemnělého a zakouřeného baru vešla jakási neidentifikovatelná osoba oděna kompletně do černé. Na hlavě měla kšiltovku a přes ni ještě nasazenou kapuci, a na očích tmavé pilotky, aby efekt maskování byl o to jistější. Ona osoba si záměrně držela obličej skloněný k zemi a pružným krokem si to zamířila k baru. Přímo ke mně. Takové nezvyklé chování mě pochopitelně značně znervóznělo, ovšem jenom do té chvíle, kdy ta osoba nezvedla hlavu a nesundala si ty brýle.

„Tak ty jsi nakonec přeci jen přišel. Už bych tě tady nečekala po takové době,“ přivítala jsem Jareda, který se tu po skoro měsíci a půl nečekaně objevil. Opravdu jsem již nepočítala s tím, že by se tu ukázal, takže to pro mě bylo velké překvapení. A vskutku příjemné překvapení. Vůbec jsem se přitom nepokoušela zakrývat svůj potěšený úsměv, protože Jared tu byl kvůli mně a moje autentická reakce by ho mohla stejně tak rozradostnit, jako mě jeho omamující přítomnost.  

„Nějak jsem si nemohl pomoct,“ připustil, že zřejmě podlehl nějakému neodbytnému nutkání, které ho sem i po takové pokročilé době přivedlo. Vyznělo to, že sem jít jakože ani nechtěl, ale jak sám řekl, nemohl si pomoct. On vlastně i vypadal, že tu moc být nechce, když byl takhle zamaskovaný. Navíc se tvářil tak trochu vyjeveně, zřejmě kvůli nevyzpytatelným paparazzi, které měl asi dost často v patách. „Doma po tý oslavě mi došlo, že ani neznám tvoje jméno. Nešlo si nevšimnout, že máš východní přízvuk. Nepocházíš z Ruska?“ odhalil mi svůj prvoplánový důvod své návštěvy, kterým se vymlouval na skutečnou příčinu, která byla daleko prostší.

„Máte s bráchou hodně dobrý postřeh. To asi kvůli cestování s kapelou, ne? Jsem přímo z Moskvy. A jmenuju se Inessa,“ představila jsem se mu se širokým úsměvem a nemohla jsem se odtrhnout od těch jeho nebeských duhovek, které jsem tak hrozně dlouho neviděla, že jsem skoro zapomněla na tu ohromující jiskrnost, kterou se vyjímaly. Andy měl dost podobné oči jako Jared, barvou i tvarem, ale těm Andyho něco scházelo. Možná právě to blyštivé zaujetí, které v nich měl Jared. Nemluvě o tom, že v Andyho očích se evidentně odrážel ten způsob života, kterým žil.

„Hezký jméno. Moc mě těší, Inesso. Já jsem Jared,“ oplatil mi stejně oslnivým úsměvem a prohlížel si mě s určitým zalíbením, které se také nesnažil nijak zakrývat.

„Ano, ano, já vím. Asi jako půlka téhle planety,“ zažertovala jsem, zatímco jsem dotočila ten džbán piva, kterému jsem navrchu udělala co nejlepší pěnu. V Rusku sice nejsme úplní experti na vaření piva, ale v Americe je to ještě o jeden level, možná o dva, horší. Anebo tady mají možná jiné chutě...

„Právě proto normálně nenavštěvuju takovýhle podniky,“ osvětlil mi již to, co jsem si sama myslela.

„A podívej se na to, přesto jsi tady,“ poukázala jsem na ten neopomenutelný fakt, za který mě odměnil dalším z té bohaté škály svých sladkých úsměvů. „Na chvíli mě omluv, jo? Zanesu jen to pivo támhle ke stolu, tak tu vydrž,“ požádala jsem ho o shovívavost, protože i když jsem tu měla hosta, tak jsem pořád byla v práci, kterou jsem musela udělat. Jared mi na to pouze chápavě přikývl, načež jsem v rychlosti vyběhla zpoza baru.

„Já si hned říkala, proč že jsi tak těžko inkognito. Trochu jsi mě vyděsil, když jsi sem takhle vešel. Na první pohled tě vážně nejde poznat,“ okomentovala jsem to jeho nápadně nenápadné vzezření, jakmile jsem se vrátila zpátky za pult i s několika prázdnými půllitry, které jsem posbírala na stolech po cestě. Brzy mi sem měla přijít posila, moje dobrá kamarádka Lena, která zase pro změnu pocházela z Ukrajiny. Možná i proto jsme si tolik rozuměly.

„Tak o tom se přesvědčíme zítra, jestli jsem byl, nebo nebyl dostatečně inkognito,“ pronesl s takovou nepřeslechnutelnou trpkostí, která zajisté pramenila z nějakých špatných zkušeností, které si s bulvárními fotografy zažil.

„Nebylo by lepší oblíknout se nějak normálně a zapadnout mezi ostatní, než takhle?“ Nedalo mi to a zeptala jsem se ho s nepatrným zostuzením, protože mi připadalo, že se drze ptám na něco, čemu nerozumím.

„Už jsem to zkoušel a věř mi, že nebylo,“ ubezpečil mě, že ani tohle zatím nezafungovalo, navzdory tomu logickému odůvodnění. Stejně bych se raději každý den potýkala s otravnými paparazzi, nežli svoje tělo ukazovat cizím mužům. Nesměla jsem nad tím moc přemýšlet, protože jinak jsem vždy dospěla k názoru, že je to nechutně ponižující práce, dělat striptýz.

„Sice nevím, jestli tvoje mise Nenápadný bude úspěšná, ale každopádně si za její realizaci zasloužíš toho slíbeného panáka. Za tu kuráž a tak,“ osvěžila jsem Jaredovi paměť ohledně mého slibu, který jsem mu dala, než jsme se posledně rozloučili. Jared se na to akorát trošku kysele zašklebil, když jsem si z něj utahovala.

„Nepřišel jsem sem kvůli pití. Já vlastně alkoholu moc neholduju. Nesvědčí to organismu, a tak,“ zamítl mi nabídku na pití zadarmo a zřejmě byl pevně rozhodnutý jakémukoliv nátlaku na změnu názoru odolat. Přemlouvaní jsem neměla ráda, takže jsem ho toho ušetřila. Byl to neskutečně uspokojující pocit, že sem přišel vyloženě za mnou. A i kdyby si toho panáka dal, tak bych stejně neměla pochyby o tom, že tu v tomhle podniku seděl pouze kvůli mně.

„To asi ani moc nesvědčí tvým hlasivkám ten kouř, co? O to víc si vážím toho, že jsi sem přišel,“ řekla jsem mu upřímně a trochu jsem u toho přidala na intenzitě očního kontaktu, abych tomu prohlášení dodala na vážnosti. Jared byl mezi slavnými dobře znám tím, že si zakládal na zdravém životním stylu.

„Nějak tak. Proto bych uvítal, kdybychom se příště sešli někde jinde,“ srozuměl mě takovým věcným tónem, který nepřipouštěl tu možnost, že by nějaké příště neexistovalo. Evidentně s tím počítal. Na to mě ihned atakoval hlas mého čestného svědomí, který mi škodolibě připomněl, že tu Jareda ponechávám v jistém bláhovém úsudku, že jsem nezadaná. To ale nesporně svědčilo o nezkaženosti jeho jedinečné povahy, a to bylo neskutečně roztomilý. Jak z něj potom nemám mít hlavu úplně v pejru?!

„Příště?“ zopakovala jsem po něm mírně ostýchavě a potlačovala jsem v sobě ten varovný hlásek.

„Byl bych moc rád, kdyby bylo,“ opravil se, když si uvědomil, že to předtím zahlásil až moc sebejistě a že by pro mě bylo asi daleko více neodolatelné, kdyby mi zase trochu zahrál na city.

„Ale tak jo. Nebude mi vadit, když pro změnu bude obsluhovat někdo mě,“ souhlasila jsem bez nějakého delšího promýšlení, jelikož bych jinak řekla stoprocentně ne. Páni, jak tohle budu vysvětlovat Andymu? Nemůžu mu přece říct, že jdu na rande s Jaredem Letem! Ale lhát mu rozhodně nechci. Ach jo… Takhle totálně hloupě si umím zavařit akorát tak já.

„Jak si úplně automaticky myslíš, že půjdeme někam do baru,“ poukázal velice obezřetně na moji pracovní deformaci, což mě nekontrolovatelně rozesmálo. Jared se na mě začal taky hned vřele usmívat, když viděl mě, jak se vyloženě řehtám.

„Myslela jsem si spíš na nějakou hezkou restauraci. Však víš, v tomhle pajzlu jsem zavřená furt,“ odhalila jsem mu své pravé myšlenkové pochody, které ale nebyly nijak vzdálené jeho logické dedukci. Uvědoměle mi to odkýval a ten bělostný úsměv ho ani nadále neopouštěl. „Ale budu o dost víc nadšená, když vymyslíš něco jiného,“ podotkla jsem s jasně slyšitelnou výzvou, o níž jsem pevně doufala, že přijme, a hlavně ji nějak nápaditě zdolá. Od slavného Jareda Leta jsem očekávala nějaký netradiční zážitek!

„O to se neboj,“ přislíbil mi, že mé jaksi podbízivě vyslovené žádosti snad co nejlépe vyhoví a na potvrzenou na mě rozverně mrknul. To je slovo chlapa! Odměnila jsem ho za to skutečně vřelým úsměvem a v rychlosti jsem na lístek napsala svoje osobní mobilní číslo, aby mi mohl dát vědět.

„Ozvi se mi, jo? Ale ne že to bude zas po měsíci a půl,“ neodpustila jsem si drobnou výtku, kterou jsem ale podala jako laškovné popíchnutí. Jared se na mě pouze zazubil, a když jsem mu zrovna podávala lísteček, všimla jsem si, jak si to k nám zvesela míří Lena. Za pár minutek jí měla začít směna. Instinktivně jsem bleskově stáhla ruce zpět k tělu a dělala jsem jako že nic. Bohužel jsem velmi pochybovala o tom, že mě Lena nepřistihla při inkriminující činnosti.

„Ahoj, Nessie! Tak už jsem…“ Zasekla se nejen v pohybu, ale také v monologu, když se mi postavila za bar po mém boku a spatřila mediálně proslulou tvář. Ona Jareda okamžitě poznala.  „To je…?“ vypadlo z ní konsternovaně, jakmile několikrát zběsile zamrkala víčky, jestli ji oči neklamou.

„Ano, je,“ potvrdila jsem jí s maximální stručností, ale významným pohledem jsem jí naznačila, ať se chová normálně. Lena se dokázala hrozně jednoduše nadchnout, i kvůli naprostým maličkostem. Jared se na ni trochu zmateně podíval, ale i tak se přemohl k milému úsměvu. Ten byl ale trochu jiný než ten, kterým bohatě obdarovával mě. Tenhle druh úsměvu byl… profesionální.

„No nic, já… půjdu. Rád jsem tě viděl, Inesso. Tak zatím,“ rozloučil se kvapně, když z mého nenadále upjatého obličeje vyčetl, že naší dosavadní uvolněné a především soukromé konverzaci je konec.

„Dobře. Měj se… a zatím ahoj.“ Přeci jen jsem ze sebe něco vysoukala a poněkud ztuhle jsem se na něj usmála. Jared pak seskočil z barové stoličky, ještě na mě mávnul, než opustil prostory tohohle baru. Vzápětí nato se Lena probrala z toho šoku, který jí přivodila přítomnost celebrity, a s opravdu vysoko zdviženým obočím se na mě tázavě zahleděla.

„Tohle mi musíš teda vysvětlit!“ nakázala mi neoblomně a založila si důležitě ruce v pase. Rezignovaně jsem si vydechla a sumírovala jsem si na jazyku, co jí všechno povím.

No co. Aspoň si tu historku před ní nacvičím, než ji budu vykládat Andymu.

 Mnohokrát všem děkuji!

Autor: Sabienna (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Goodbye Agony 3. kapitola: