OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Goodbye Agony 34. kapitola



Goodbye Agony 34. kapitolaInessa neúnavně pracuje a Andy vytrvale tvoří. A co se mezitím stane, když si na sebe najdou ti dva trochu času?
Užijte si oddechovou kapitolu, Vaše marSabienna

Vracela jsem se z brigády do Andyho bytu, který jsem mu okupovala již čtvrtý den. Většinu času jsem trávila ve své nové práci, kterou jsem si sehnala v jednom z blízkých útulků, jenž byl zřízen teprve nedávno a stále hledali nezbytné posily, kam jsem jim chodila pomáhat s venčením psů. Byl to sice docela zápřah, ale to mi přesně bodlo. Jistě že jsem dostala nabídku vrátit se zpátky za bar, ale tu jsem jednoznačně zamítla, protože jsem se nechtěla motat v tom začarovaném kruhu, přesně jako ten pes honící se za vlastním ocasem. Potřebovala jsem nutně změnu a tentokrát jsem pro ni byla vážně odhodlaná něco udělat. V útulku mi slíbili peníze rovnou na ruku, což se mi náramně hodilo. Se svým pracovním nasazením a odměnou za něj jsem počítala s tím, že ještě pár dní a budu se moct od Andyho vypakovat pryč. Zítra jsem měla dokonce domluvenou schůzku s majitelem jedné menší garsonky, kterou jsem si vyhlídla přes internetové inzeráty a která pro mě byla takhle do nového začátku cenově přijatelná. A nacházela se odsud poměrně nedaleko, což mi také vyhovovalo, abych mohla i nadále udržovat kontakty s lidmi z baru. No spíš jen s Lenou a hlavně Andym. 

Ačkoliv mi Andyho blízkost byla příjemná a po těch všech událostech, kterými jsme si prošli, pro mě měla najednou úplně jiný význam, na druhou stranu to bylo dost zvláštní. Po tolika letech partnerského soužití jsme si teď hráli na spolubydlící, kteří kolem sebe jenom chodí a předstírají, že je to k sobě absolutně nepřitahuje. Když jsme se po logickém uvážení shodli na tom, že to spolu znovu pokoušet nebudeme, dokud se každý nepostavíme na vlastní nohy, byla to pro mě jako nějaká zakletá formule, která mě přiměla na něj v jednom kuse myslet a toužit po něm každým dnem čím dál víc. To, že to bylo svým způsobem zakázané, to celé dělalo o to větším pokušením. Jak jinak...

Když už jsem se k Andymu tak navezla, prosadila jsem si alespoň to, že jsem spala zase na té matraci na zemi, přestože mi velmi urputně nabízel svou postel, kterou jsme dřív sdíleli. Andy se ještě stále zotavoval z těch vážných zraněních po té rvačce, která mu dala pěkně zabrat. Navíc momentálně abstinoval od cigaret a alkoholu, a to na jeho kondici také bylo poměrně znát. Aby se od toho nějak rozptýlil, tak se v podstatě nepřetržitě věnoval kresbě a malbě, aby si vytvořil širší portfolio, kterým by se mohl seriózně prezentovat. A protože Andy byl velmi výrazná osobnost, i jeho grafický styl byl zcela jedinečný a netradiční, takže možná bude mít do budoucna o něco omezenější možnosti, ale to neznamená, že by se nemohl prosadit. Myslím, že třeba takový Tim Burton by ho bral všema deseti…

„Ahoj, Andy,“ pozdravila jsem ho zvesela, když jsem vešla do útrob bytu, načež ke mně Andy zvedl hlavu od stolu, u kterého opět vytrvale tvořil.

„Čau, Nessie, tak jak to šlo se smečkou?“ ptal se mě hnedka se zájmem, na což mnohdy zapomínal, když jsme spolu chodili a co mi v tom našem vztahu i hodně chybělo. My ženský si prostě chceme povídat...

„Už si na sebe začínáme zvykat,“ pronesla jsem trochu zadumaně, protože ta psiska spíš venčila mě než já je. Zaměstnanci útulku mě před tím sice varovali, že jejich schovanci nejsou příliš zvyklí a celkově socializování, protože se většinou jednalo o psy, které jejich majitelé odložili, protože je jednoduše nezvládali.

„Vypadáš docela vyřízená.“ Pozorně si povšiml, že mi ty celodenní procházky a neustálé přetahování se se psy nejrůznějších plemen, a především váhových kategorií, dávají poměrně zabrat.

„Je to makačka, když máš u pasu uvázaných pět pitbulů a stafordů,“ připustila jsem, že to není tak snadné, jak by to mohlo na první pohled vypadat. Andy mi věnoval soucitný a chápavý pohled, který u něj dřív nebyl téměř vůbec k vidění, a proto jsem ho teď ocenila vděčným úsměvem.

„Neměla bys to lepší, kdyby ses vrátila za bar?“ neodpustil si nechápavý dotaz, který jsem si sama kladla čím dál častěji a především na těch procházkách, když jsem se s těmi čtyřnohými příšerami přetahovala ze všech sil. Ale aspoň jsem pak v noci spala jako pařez, jak moc jsem byla unavená. S odpovědí jsem si dala trochu na čas, když jsem nejprve uklidila sportovní batoh za roh vedle skříně a pak jsem se vrátila zpět k Andymu, abych se na chvíli posadila a vydechla si. Pak jsem se chystala do koupelny, abych se vysprchovala, protože jsem smrděla stejně jako ty psi. Možná i hůř…

„To bych asi měla, ale já se chci posunout někam dál, víš,“ vysvětlila jsem mu to ve vší stručnosti, což podle mě bylo zcela dostačují vzhledem k tomu, že on se pokoušel o totéž. Proto mi to odkvitoval souhlasným pokynutím hlavy a jedním sladce letmým úsměvem.

„Podle mě jsi udělala dobře, když sis našla jinou práci,“ schválil mi moje rozhodnutí hlasem přesyceným obdivem a uznáním, že jsem se rozhodla zvolit si tu těžší cestu, čímž mě doopravdy potěšil.

„Je to jenom dočasné řešení, než si najdu něco lepšího,“ dodala jsem pro ujasnění, a přestože jsem měla dobrý pocit z toho, že dělám nějakou dobrou věc a snažím se v útulku pomoct, ačkoliv ne úplně zadarmo, tak jsem neplánovala u téhle práce zůstat nějak zvlášť dlouho, ale ani s ní úplně přestat. Mínila jsem jim tam občas dál chodit vypomáhat… „Jestli teda někde budou mít zájem o bývalou striptérku z Ruska,“ povzdechla jsem si bezradně, protože kromě těchto zkušeností jsem neměla co nabídnout. V Rusku jsem měla pouze nějaké brigády, nikoliv nějaké stále zaměstnání. Andy se na mě schválně dlouze zadíval takovým káravým pohledem, že si zrovna s tímhle dělám hlavu.

„O tom nemusí nikdo vědět, Is. Dělej, že hledáš svůj první job a tohle všechno hoď za hlavu,“ poradil mi, abych si nepřidělávala zbytečné starosti s něčím, co pevně již patřilo do mé minulosti. Musela jsem uznat, že na té jeho radě rozhodně něco bylo…

„Hmm, jo… to nezní jako špatný nápad, Andy. No a co ty? Odložil jsi dneska vůbec tu tužku aspoň na oběd?“ Stočila jsem pozornost k němu, protože mě zajímalo, jaký měl den zase on. A jestli vůbec něco snědl, protože byl do toho svého tvoření natolik ponořený, že ztrácel úplně pojem o čase. Jenomže kvůli té své finální rekonvalescenci musel dodržovat o něco klidnější režim, na který ale spíš solidně kašlal. Tedy na sebe…

„Potřebuju si udělat pořádný portfolio,“ připomněl mi svoje priority, kterým posledních několik dní dával svoje maximum, až jsem se o něj oprávněně obávala.

„Potřebuješ si taky občas odpočinout, Andrew. A na čem teď děláš, že se od toho nemůžeš odtrhnout?“ domlouvala jsem mu, aby byl více ohleduplný ke svému zdraví, které velmi nedávno dost zásadně utržilo. Pak jsem se zvídavě zvedla ze židle, abych si obešla stůl a podívala se na jeho výtvor ze správného úhlu. Kreslil na větší formát a částečně měl již dílo hotové. Když jsem ten poněkud temný a značně depresivní výjev spatřila, trochu jsem ustrnula. Sice to bylo působivé dílo a měl ho opravdu propracované do detailů, ale zároveň na tom bylo něco znepokojujícího. Nemusela jsem být žádná vědma, aby mi došlo, že se jednalo o zpověď jeho vlastního nitra. Protože jsem nic neříkala a jenom jsem oněměle zírala na tu kresbu evokující nepříliš radostné emoce, Andy prolomil to nejisté ticho jako první: „Potřebuju to ze sebe dostat, chápeš?“ upřesnil mi svůj hlavní podnět, který ho silně motivoval k tomu takhle neúnavně tvořit, aniž by si kloudně odpočinul. Rezignovaně jsem si povzdechla, protože jeho motivu se dalo jen velmi těžko něco namítat a taky jsem měla pro Andyho absolutní pochopení. Potom jsem trochu ustoupila od stolu, abych s ním mohla lépe komunikovat tváří v tvář, než vestoje úkosem, zatímco vedle mě seděl.

„To chápu, ale… Vždyť víš,“ upustila jsem smířlivě od toho, abych ho jakkoliv poučovala o tom, aby k sobě byl o něco vnímavější, když utekl hrobníkovi z lopaty, což on si určitě moc dobře uvědomoval sám a taky věděl, že jsem se o něj strachovala, takže to ani nebylo potřeba říkat nahlas.

„Vím. Jdu se najíst,“ potvrdil mi moji domněnku, že si je svých nedostatků zcela vědom.

„A já do sprchy… Ale jinak to vypadá vážně dobře, Andy. Netušila jsem, že máš takový talent,“ složila jsem mu kompliment, protože když pominu to emoční zabarvení toho obrazu, tak po technické stránce to bylo skutečně podařené dílo. Andy se na mě potěšeně usmál, ale když jeho oči sklouzly zpět ke své reprodukci vlastního nitra, o poznání posmutněl.

„Fakt je to dobrý, Andy,“ zopakovala jsem mu s o něco větším důrazem, aby se na to přestal takhle nešťastně dívat, ačkoliv přesně takový dojem ten obraz vyvolával. Byly na něm dvě postavy, jedna se nacházela ve svitu měsíce a druhá se skrývala ve stínu pod stromy, což jasně mluvilo samo za sebe… Ne že by Andy měl snad rozdvojenou osobnost, ale skrývala se v něm jakási temnější část jeho já, která v leckterých situacích mohla za jeho nepříliš vhodné chování a na které jsme doplatili i my dva.

Andy ale jenom zarytě mlčel a díval se na vyobrazení svého duševního stavu, které dost možná tvořil celé hodiny, zatímco já jsem venku venčila psiska. Nechala jsem ho tam rozjímat a mezitím jsem se vydala do koupelny, abych ze sebe po celém tom dni spláchla všechen ten pot a psí pach, který jsem měla už snad zažraný i v kůži, a proto jsem v té sprše vůbec nikam nespěchala.

  Andy

„Zítra se jdu podívat na svůj budoucí bejvák… Aspoň teda doufám, že bude můj,“ oznámila jsem Andymu, když už jsem ležela u něj na posteli a sledovala jsem svůj oblíbený seriál, ve kterém zrovna byla reklama, zatímco on dál vytrvale kreslil pod svítící lampičkou. To Andyho dokázalo od toho stoprocentního soustředění se na tvorbu na chvíli odpoutat. Natočil na mě hlavu s jedním obočím tázavě zvednutým, jak o tom zřejmě chtěl slyšet trochu víc.

„Už ti začínám lízt na nervy, jo?“ pronesl v žertu, což mělo s realitou pramálo společného.

„To vůbec ne, ale nechci tě tady otravovat moc dlouho, jak jsem říkala,“ osvěžila jsem mu paměť svým příslibem, který jsem mu dala při svém příchodu a který jsem myslela naprosto vážně.

„Ale mě tu vůbec neotravuješ. Vždyť tady stejně skoro ani nejseš a když jo, tak… jsem jedině rád. Je to fajn zpestření, když jsem tu jinak sám,“ uvedl na pravou míru, že mu zatím moje přítomnost nestačila být nepříjemná vzhledem k tomu, že jsem se sem chodila spíš jenom vyspat. Krom peněz na svoje nové bydlení jsem také šetřila na splátku pro Shannona, od kterého jsem si půjčila pěkný balík peněz pod falešnou záminkou a které mu musím za každou cenu vrátit i se srdceryvnou omluvou. No vlastně dlužím i Jaredovi, protože ty peníze od něj Andrew poslal babičce do Ruska. Ach jo, já se z té finanční krize takhle fakticky nevyhrabu...

„Vážně? Mně to spíš připadá, že… Ale… to je jedno.“ V průběhu svého monologu jsem si rozmyslela snahu mu vysvětlit svoje pocity, které bude asi bezpečnější nechat nevyřčené. Už se v ničem zbytečně nerýpat a užívat si čerstvě nabytého klidu, který byl sice celkem relativním pojmem, protože jsem měla stále co řešit, ale naštěstí to nebyly žádné šílenosti jako ještě donedávna. Nový byt a nová práce, to je naprosto běžným problémem mnoha lidí po celém světě…

„Co ti jak připadá? Děje se něco?“ zpozorněl Andy, poněvadž jsem něco nakousla a záměrně to nedokončila, a poněvadž mi na rozdíl od dob našeho vztahu vážně naslouchal, vyvolalo to v něm zjevně jisté obavy.

„O nic nejde, Andy,“ pokoušela jsem se to elegantně přejít, ale Andy se jenom podezřívavě zlehka zamračil.

„Něco je špatně?“ ptal se otevřeně a ten starostlivý podtón se ani nesnažil nějak skrýt.

„Nic není špatně, jen… Není to trochu divný, když tu teď takhle jsme jako dva spolubydlící? Po tom všem, co se stalo? I po těch letech, co jsme byli spolu?“ vypadlo ze mě udiveně, ačkoliv jsem o tom původně mluvit nechtěla. Bylo to téma na velmi tenkém ledě a asi by bylo rozumnější se do něj nepouštět, když už jsme to v podstatě mezi sebou nějak uzavřeli. Současně jsem ale umírala zvědavostí, jak tohle naše soužití vnímal on.

„No, asi to trochu divný je, ale… na druhou stranu je to dobře, že to všechno dopadlo nakonec takhle, ne?“ vybruslil z toho velice obratně, když mi odvětil otázkou, načež jsem usoudila, že už to dál rozebírat nehodlám.

„To určitě jo, ale… Já nevím, je to prostě… divný,“ zopakovala jsem na závěr tohohle nepříliš vydařeného rozhovoru, který vůbec nic nezměnil. Nic nevysvětlil, nic nezodpověděl…

„A slovo divný je nějaký krycí jméno proto, že seš nadržená, hm?“ vyrukoval na mě s jedním obočím výš nad tím druhým a s takovým šibalským úsměvem, který mi jasně naznačoval, že se nade mnou náramně baví.

„Co?! Ne, t-to ne… Jak jsi na to jako vůbec přišel?!“ zakoktala jsem se a cítila jsem, že nevyhnutelně nabírám ve tváři barvu zářivě červené, což bych zrovna před ním asi nečekala, když jsme toho měli už tolik za sebou, ale ten rozdíl mezi starým a novým Andym byl prostě natolik zásadní, že jsem si to uvědomovala i na jakési podvědomé úrovni myšlení.

„Protože já to mám úplně stejně. Po tom všem je to víc než jenom divný, že si tu teď hrajeme na spolubydlící,“ pravil zcela smířeně a tak se na mě zazubil, že u mě vzápětí vyvolal ihned tentýž úsměv, ačkoliv jsem byla stále rudá jako rak. „Seš vážně roztomilá, když se takhle červenáš,“ dodal záhy, jelikož mu moje rdění se pochopitelně neušlo, což mi bylo jasné, ale nemusel to říkat takhle potupně nahlas, abych kvůli tomu zrudla ještě víc. Tak jsem se smíchem schovala obličej do peřin a počkala jsem, než to největší pálení do tváří a uší trochu přejde. Trochu mi přišlo absurdní, že jsme se o tom spolu bavili takhle otevřeně, ale zároveň mi to přišlo naprosto přirozené. 

„A proto bych odsud měla zmizet co nejdřív,“ potvrdila jsem si svou původní domněnku, že se tu zdržím pouze nezbytně nutně dlouho, a tahle komplikace byla jasnou motivací to udělat fakticky co nejdřív.

„Ale... to přece není jediná možnost,“ namítl na to bez jakýchkoliv rozpaků, čímž mě ale úplně vyvedl z rovnováhy. Něco takového jsem nečekala, že od něj uslyším. Od tohohle Andyho ne. Tu jeho narážku jsem pochopila zcela jasně a vážně mě hodně zarazila, proto jsem na něj zůstala zmateně zírat, než jsem opět naskočila zpátky do konverzace. 

„Jak to myslíš?“ přeptala jsem se zaraženě a zpod zamračeného obočí jsem ho sledovala, jak se pomalu zvedá ze židle a přemisťuje se ke mně na postel. Ještě před tím, než dosedl, jsem se taktéž posadila a založila jsem si ostentativně ruce na prsou. „Vždyť jsme se shodli na tom, že to spolu zkoušet znovu nebudeme,“ vytáhla jsem ten jeden jediný neprůstřelný argument, který by Andymu mohl zabránit v něčem, v čem já bych mu zabránit s největší pravděpodobností nedokázala.

„Sex ale přece nemusí hned znamenat vztah, ne?“ objasnil mi celkem věcně, abychom si oba dva uvědomili ten rozdíl, jaký mezi jednotlivými pojmy vězí. Rozpačitě jsem zamrkala a přemítala jsem nad tím, co mu mám vlastně odpovědět. Jak se k tomu postavit…

„Nečekala bych, že od tebe něco takovýho uslyším po té tvé velké proměně,“ podivila jsem se zcela přímočaře, protože mi tohle k němu jednoduše vůbec nesedělo. Zdálo se mi, že z něj teď mluví to jeho staré já...

„Tak zrovna v tomhle se u mě ale vůbec nic nezměnilo, Is. Vlastně mě spíš přitahuješ víc než kdy dřív a aspoň by mezi náma zmizelo to příšerný napětí, před kterým mi přijde, že raději utíkáš. Uvolnili bysme se, pročistili hlavu, protáhli tělo, však víš. Navíc sama pořád říkáš, ať myslím na svoje zdraví a tohle by mi náhodou udělalo hodně, hodně dobře. Stejně jako tobě, o to už bych se postaral,“ broukl s hlasem ztišeným a posazeným o něco níž, až mi z toho po zádech přejel mráz, ale v tom příjemném slova smyslu. Samozřejmě na tom bylo něco potěšujícího, když se mi takhle zpříma přiznal, ale na druhou stranu to byla jasná výzva, která celé to naše přátelské soužití neuvěřitelně komplikovala. Andy na mě mezitím soustředěně hleděl a pokojně vyčkával na nějakou mou reakci, která se stále nedostavovala, poněvadž jsem stále nemohla rozhodnout, jak s tím naložit. No jo, jasně, nejraději bych, aby Andy pořádně naložil mně, to je jasný, ještě když mě takhle lákal, ale bála jsem se toho, že to nakonec budu vnímat přeci jenom jinak než on… Ženy neumí oddělit city od sexu tak dobře jako muži.

„Fajn, takže… shrňme si to. Bydlíme spolu, pořád k sobě něco cítíme, a když spolu budeme i spát…“ Větu jsem nechala vyznít do ztracena, protože její závěr byl více než jasný. Andy se tomu pobaveně ušklíbl a zavrtěl nad tím hlavou, jak byl zřejmě zaskočený tím, že jsem ho takhle pěkně doběhla. Já se mezitím ze sedu přemístila k čelu postele, kde jsem se zády opřela, abych se tak vyvarovala přílišné blízkosti s Andym, která mě popravdě pořád dost zkoušela. Andyho pátravý zrak na mně byl opět fascinovaně přikován, ale kromě rozpustilého úsměvu se k ničemu neodvažoval. Přitom to napětí mezi námi by se fakt dalo krájet…

„Fajn, tak spolu spát nebudeme,“ uzavřel tuhle odvážnou debatu, jež sama o sobě v určitých chvílích, při rozproudění fantazie, ve mně rozechvěla celý podbřišek. I takhle málo mi k tomu stačilo…

„Nebudeme,“ odsouhlasila jsem mu to dost rázně, ale jinak celé mé nitro křičelo po přesném opaku.

„Ale kdyby sis to náhodou rozmyslela...“ Neopomněl zmínit, přičemž se vzepjal na rukách a následně se ke mně začal nebezpečně přibližovat. A pro změnu jsem z něj nemohla spustit oči já a současně jsem i zatajila dech, přičemž se mi prudce rozbušilo srdce, jak kdyby chtělo prorazit skrz hrudní koš a vyjít Andymu naproti.

„Tak ti dám určitě vědět,“ přislíbila jsem mu a bez jakékoliv snahy mu v tom zabránit, jsem ho nechala mě obklíčit svým útlým tělem v bílém tílku, které bych z něj vážně nejraději strhla okamžitě dolů.

„Ještě sis to nerozmyslela? Já klidně můžu hned,“ ptal se provokativně a dalo se velmi snadno pochopit, že už to bere jako žert, čímž jsem se vzápětí snadno uvolnila a jeho bezprostřední blízkost mě již tolik nerozptylovala. I tak jsem na něj ale zírala skoro jako na zjevení a on si mě také prohlížel zas s jistým pokušením, což nám zajisté oběma vzájemně lichotilo. Jeho tělo mě příjemně hřálo a svádělo mě k tomu ho obejmout, ale kdybych povolila a udělala to, rozhodně by to neskončilo jen u objetí.

„Andy, přestaň s tím,“ napomenula jsem ho, stále ale v duchu vtipkování, kterým jsme se hravě bavili.

„Nebo co? Mě potrestáš, hmm? Tak to by se mi líbilo. Navíc si po tom všem pořádný trest fakt zasloužím,“ přisadil si ještě, čímž mě regulérně rozesmál, až jsem se celá otřásala a Andy tedy se mnou.

„Ty jsi pako,“ konstatovala jsem pobaveně a pořád jsem se smála, avšak když jsem trochu vzpamatovala, neušlo mi, jak si mě opravdu užasle prohlíží a v jeho očích se zrcadlí ta nezištná láska, jejíž podobu objevil teprve nedávno, současně s novým náhledem na svět. Měla jsem co dělat, abych se před ním znovu nezačala červenat, protože ten jeho pohled byl také dost intenzivní.

„Mám rád, když se směješ. A ještě víc, když vím, že je to mojí zásluhou,“ šeptl užasle a jemně mě palcem pravé ruky pohladil pomaloučku po linii čelisti od brady až téměř k uchu. Ten jeho křehký dotek jsem si nesmírně užívala, div jsem nepřivírala slastně oči jako spokojená vrnící kočka.

„Za to, jak jsi mě ještě nedávno mučil, bys mě měl takhle rozesmívat až do konce života,“ upozornila jsem ho pohotově, když si takhle hezky naběhl.

Ačkoliv jsem to myslela pouze ze srandy, on si to převzal naprosto vážně a místo nějaké důvtipné odpovědi mě celkem dojal tím, co mi řekl: „Tak to bych vážně rád… Jednou určitě.“ A strašně sladce se na mě pak usmál, že jsem měla až pocit, jako bych měla na místě snad roztát.

„Beru tě za slovo,“ poznamenala jsem i já naprosto vážně a široký úsměv jsem mu ihned oplatila.

„Jasně,“ odsouhlasil mi, pak mi vlípnul pusu na čelo, načež se dlaněmi odrazil od postele a vrátil se zpátky ke svému tvoření. Já ještě chvilku rozdýchávala tuhle naši intimní, po více směrech, chvilku, než jsem se i já navrátila ke sledování svého seriálu, který se už ovšem blížil ke konci své epizody. Naštěstí po ní běžela hned další…

V průběhu seriálu mi na mobilu pípla textovka, a když jsem vzala mobil do ruky, abych zkontrolovala jejího odesílatele, zůstala jsem oněměle zírat na display. Vyjímalo se na něm totiž jméno Jared. Chvíli mi trvalo, než jsem se z toho značného konsternování probrala, načež mi hlavou proběhlo několik různých teorií, proč by mi asi tak mohl psát. Jako nejpravděpodobnější podnět jsem shledala ten, že jde o ty peníze, které dlužím a které musím co nejdřív oběma nějak splatit. No, budu si muset pořídit nějaký splátkový kalendář, protože jinak nevím, jak to všechno dám…Odvážila jsem se otevřít tu Jaredovu zprávu, abych se přesvědčila o tom, proč mě vlastně po celkem krátké době, kdy jsme se rozešli, zase kontaktoval. Ani mě nenapadlo doufat v to, že by se chtěl dát znovu dohromady, a kdyby náhodou jo, tak bych to stejně musela odmítnout, protože tentokrát jsem myslela stoprocentně vážně, že se chci osamostatnit. Ale nějak se s ním v rámci mezí udobřit bych brala všemi deseti, poněvadž jsme se posledně nerozloučili zrovna nejlépe a trochu mě to pořád trápilo, protože bych to ráda změnila. Třeba bude příležitost…

Ahoj, Inesso, mam u sebe ten skicak s tvymi navrhy. Alessandro ho tady vcera nechal, takze kdy ti ho muzu vratit? Stálo v té textovce, která vlastně byla čistě praktická. Jared se chtěl prostě zbavit poslední věci v domě, která mu připomínala mě.

Ahoj, Jayi. Zitra bych se pro to mohla zastavit, budu pobliz. Slo by to odpoledne tak kolem treti? Naťukala jsem zprávu zpátky, jakmile jsem si promyslela, jak to budu zítra časově stíhat. Na půl druhou jsem měla domluvenou schůzku na prohlídku té garsonky, což určitě nebude nijak zdlouhavá záležitost, takže pak bych mohla teoreticky zavítat do Jaredova domu, když to budu mít téměř po cestě. Zajímavé, že moje vysněné budoucí útočiště je polohou někde mezi tím Jaredovým a Andyho. Jen jestli to není náhoda…

Zatim nevim, ale dam ti jeste vedet, ok? Pípla mi zakrátko další zpráva, když mi Jared obratem odepsal, avšak s nejistým výsledkem.

Ok, ozvi se. Mej se zatim hezky, Jayi, a diky, žes mi napsal. Ocenila jsem jeho snahu, protože se na mě taky mohl zvysoka vykašlat. Sice bych se časem svého skicáku asi domáhala, ale to určitě podstatně později, než by to celé mezi námi nějak nevyšumělo. Takhle budu moct zabít dvě mouchy jednou ranou, když dostanu zpátky do rukou svoje návrhy a zároveň se budu moct pokusit o nějakou nápravu toho našeho nešťastného rozchodu. Alespoň nějak zmírnit ty nešťastné následky, které jsem na Jaredovi zanechala. Zhluboka jsem se nadechla, když jsem si představila, jak budu opět čelit Jaredovi z očí do očí, protože to vlastně nebylo nic, o co bych nějak dvakrát stála. Ale ani to nebylo nic, co bych snad nezvládla. A tak jsem zas odložila mobil na stolek a pokračovala jsem ve sledování seriálu, abych si příliš nezatěžovala mysl tím, co mě zítra čeká. Možná…


 Andy


 Tak doufám, že jste si tuhle přeslazenou kapitolu, poslední letošního roku, anebo už tu novoroční, (zatím sama nevím :) dostatečně užili, a dál Vás bude čekat ještě celkem slušná jízda, ačkoliv tu nejšílenější část téhle "horské dráhy" máte už určitě za sebou.

Moc Vám všem děkuji! Jsem vděčná za takové vytrvalé čtenáře, jako jste Vy! Předně bych samozřejmě chtěla znovu poděkovat holkám, které ani jednou jedinkrát nezapomenou mou snahu ocenit krásným komentářem, na který se týden, co týden těším jako to malé děcko na dárečky pod stromečkem, což je prostě ta nejlepší odměna a svým způsobem i potřebná reakce na to, o co se každý autor snaží. Takže máte můj obrovský, obrovský dík Fluffy Mayo!

Také bych Vám chtěla tímto popřát do Nového roku, s magickým číslem 2020, aby pro Vás byl úspěšným ve všech směrech, na které si jen vzpomenete, aby se Vám v něm plnily veškeré Vaše sny i přání, protože to je podle mě kouzlo našeho bytí na této Zemi, a abyste ho prožili co nejštastněji a nejspokojeněji a veškeré trápení, které k životu už bohužel patří, abyste přijali s pokorou a díkem, protože to nám pomáhá jako osobnostem růst. Každá zkušenost, dobrá i ta špatná, je absolutně nedocenitelná a většinou si její nesmírnou hodnotu uvědomíme až s nějakým odstupem, kdy pak spatříme její opravdový smysl. 

Ještě jednou všem děkuji a a přeji všechno nejlepší v dalším roce! <3


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Goodbye Agony 34. kapitola:

3. Sabienna přispěvatel
07.01.2020 [20:15]

SabiennaFlu: To je úplně v pohodě Emoticon vím moc dobře, jaký je problém si někdy najít pár minut i na ten komentář Emoticon navíc ty tvoje jsou opravdu.. sáhodlouhé Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon tak budu držet pěsti, ať ti to u zkoušek všechno dobře dopadne a múza ať slouží dál, protože to se pak tvoří jedna radost Emoticon Emoticon Emoticon
No jo, zdá se, že si Andy konečně vytáhl hlavu z pr**** Emoticon Emoticon Emoticon bylo by fajn, kdyby po těch průserech šel konečně do sebe Emoticon aby hlavně Ise (a taky Vám) dokázal, že to není takový kus debila, za kterýho doteď díky svému šílenému chování byl Emoticon on fakt není tak špatnej, jen je to prostě magor Emoticon Emoticon Emoticon Ano, ano, moc dobře vím, jak si to myslela Emoticon Emoticon Emoticon no uvidíme, kdo ten souboj o Isino srdce nakonec vyhraje Emoticon Emoticon
Jako jo, zvolila zase jednou to jednodušší a možná především i to lákavější řešení Emoticon Emoticon sice se trochu cukala, ale nakonec k němu zpátky stejně ještě moc ráda napochodovala Emoticon že jo? vypadá to, že si i Ina vytáhla hlavu ze zadnice Emoticon Emoticon aj u ní už bylo opravdu max na čase Emoticon Emoticon to máš pravdu Emoticon ti dva jí ovlivňují asi víc, než by bylo zdrávo.. já zas kvituju tvoje rady, to samé by jí řekl asi každý rozumný, objektivní pozorovatel, ale.. víme jak Emoticon Emoticon Inessa si tak jako tak zase všechno udělá po svém Emoticon Emoticon
Jooo, dokonalý Jared je opět na scéně Emoticon ještě určitou roli sehraje, to jo Emoticon Emoticon bylo by to až příliš jednoduché, kdyby to tím rozchodem skončilo, že Emoticon Emoticon
Děkuju, děkuju, děkuju!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

Maya: Děkujuu, já si to psaní celkem užila Emoticon byla to taková příjemná změna po tom všemu psychu, co jsem naklepala Emoticon Emoticon naštěstí má i nějaká ta romantika zastoupení v tomhle příběhu Emoticon
no... asi takhle, v téhle povídce se situace mění víceméně z minuty na minutu, když to teda hodně přeženu Emoticon dobře, z kapitoly na kapitolu, no Emoticon Emoticon takže nic nemusí zůstat tak, jak to vypadá Emoticon Emoticon Emoticon anebo může? Emoticon Emoticon
Děkuju pěkně!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Maya666
01.01.2020 [21:50]

Opět krásně přeslazená kapitola Emoticon líbí se mi vývoj situace ale děsí mě to hlavně i kvůli Inesse a jsem zvědavá na její vývoj s Jaredem Emoticon

1. Fluffy admin
01.01.2020 [11:31]

FluffyNestíhám, nestačím... takže promiň, že pod minulou komentář není, ale já se vyřádím tady, jo? Emoticon Jsem tak trošku v časovým presu - zkouškový, do toho mě políbila múza, takže po nocích píšu, ráno pak věčně zaspávám, no úplně šílený. Emoticon Ale jsem fakt nesmírně ráda, že jsem ten letošní Novej rok mohla vykopnout s tvojí povídkou, protože tahle kapitola byla naprosto báječná. Jsem úplně rozpuštěná. Emoticon Mám pocit, že čtu o úplně jiným Andym. Můj mozek by to asi nedokázal pobrat, kdyby se mu chtělo chvíli racionálně přemejšlet, ale očividně ho to všechno to, co Andrew provedl, nezajímá, protože si dokáže neustále říkat, jak je to sladký. Střízlivím až teď při psaní komentáře a už ho zas podezřívám z toho, že to nedá a nebude žádnej prsten a láska do konce života. Inessa by si happy end zasloužila, otázkou zůstává, kterej z těch rytířů, co má kolem sebe, přijede na pověstným bílým koni a kterej se odplazí z kolbiště poražen... Emoticon Možná je to trochu přehnaná metafora, ale ty určitě víš, co jsem tím myslela. Emoticon
A teď k naší Nessie... vím, že moc možností kam jít, neměla. Andy byl prostě v daným momentě fakt nejlogičtější řešení. Jako jasně, že to není to nejlepší, co mohla udělat vzhledem k těm vztahovejm turbulencím, ale lepší než skončit zas v tom strašidelným divadle, nebo někde jinde bez střechy na hlavou. To, že si našla úplně novou práci, kvituju. A že si hledá byt, to taky. Fakt si myslím, že by měla bejt alespoň nějakou chvíli sama se svejma myšlenkama. Oni jsou totiž oba dva tak trochu toxický. Emoticon Mají nad ní moc velkej vliv a ta chemie prostě funguje, ne že ne. Emoticon Naštěstí je Inessa dostatečně dospělá na to, aby, i když to chce, si alespoň zvážila pro a proti a zvolila rozumnější řešení. Sice jsem zvědavá, jak dlouho jí to vydrží, ale já jí fandím. Emoticon
No, a Jared opět na scéně. Chladné esemesky, které mají znít co nejvíc neutrálně, ale já v nich cítím pořád ten palčivej osten vzteku. A toho, že se asi ještě chvíli bude chovat jak debil. Emoticon
Sab, děkuju ti za tenhle příběh, který mě baví pitvat do těch nejmenších detailů. Emoticon Emoticon Jsem zvědavá, co přinese dál Inesse, jak to ta naše holka bláznivá s těma dvěma ustojí, jestli a vůbec si někoho vybere. Jen doufám, že toho, kdo si ji fakt zaslouží. Emoticon I já tobě do nového roku přeju jen to nejlepší a těším se ještě na spoustu tvých příběhů. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!