OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » I am sad, but... 6. kapitola

A je tu předposlední kapitola. Na začátku je zápis do deníku a poté nemocná Lily. Víc prozrazovat nebudu :)

23.06.2013 (12:00) • Eltherine • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 998×

Milý deníčku,

mám strach. Mám velký strach z toho, že když najdu štěstí, bude mi odebráno.

Co je vlastně strach?

Cítím, jak se mi svírá hrdlo, když ho vidím. Cítím motýlky v břiše a srdce mi bije jako zvon.

Je tohle strach, nebo láska?

Jak poznám pocit, který jsem nikdy necítila?

A co když mám strach ze štěstí? Jde to vůbec?

           

Zhluboka jsem se nadechla a schovala deník na své místo.

Pak jsem si lehla do postele a zadívala se do stropu.

„Potřebuju vás,“ zašeptala jsem a po tváři mi steklo pár neposlušných slz.

Můj život je jeden nekončící pláč!

„Tůtů,“ zapípal mi mobil na nočním stolku.

Rychle jsem po něm s očekáváním sáhla a otevřela novou zprávu.

Děkuju za dnešek! – N ♥

Jakmile jsem si zprávu přečetla, na tváři se mi objevil široký úsměv.

Rychle jsem vyťukala odpověď:

Já děkuju. – E

Poté jsem položila mobil na noční stolek a zachumlala jsem se po peřinu.

Zpod polštáře jsem vytáhla naši rodinnou fotku a políbila jsem ji.

„Dobrou,“ zašeptala jsem a fotku schovala zpátky pod polštář.

***

Na to, že byla neděle, jsem vstala velmi brzy. Kolem osmé hodiny, a to je na mě opravdu brzy. 

Natáhla jsem na sebe velké bílé tepláky a vytahaný šedivý svetr.

No jo, moc o sebe nedbám. Vlasy jsem si stáhla do neposedného drdolu a vydala jsem se do kuchyně.

Tam jsem si udělala kakao a spokojeně upíjela.

„Emmí?“ zaslechla jsem jemný hlásek mé sestry.

„Tady jsem. Děje se něco?“ vyskočila jsem ze židle a šla do Lilyina pokoje.

„Mě bolí hlavička,“ zaskuhrala, když jsem si sedla k ní na postel. Automaticky jsem jí sáhla na čelo, které úplně hořelo.

„Pořádně se zachumlej pod peřinku a já ti přinesu čajíček a teploměr.“ Přikryla jsem jí peřinou až ke krku a následně odešla do kuchyně.

***

Seděla jsem u Lilyiny postele a četla jí pohádku, aby usnula.

Nemusela jsem ani dlouho číst a Lily byla tuhá. Musela jsem se nad tím pousmát.

Jakmile jsem opustila její pokoj a začala uklízet dům, zapípala mi esemeska.

Jak se máte, princezny? – N ♥

Zasmála jsem se nad oslovením princezny a odepsala.

Jedna princezna je nemocná a druhá si hraje na Popelku. Nechtěl by mi princ přijít pomoct? – E

Přistoupila jsem na jeho pohádkovou hru, která mě začala vážně bavit.

Princátko je v práci, ale po práci přijde Popelku a nemocnou princeznu pozdravit. – N

Srdce se mi nad jeho zprávou rozbušilo, jako by mělo před smrtí a chtělo rychle dohnat to, co promeškalo. Ústa jsem měla v širokém úsměvu, který se vytvořil jen při pomyšlení na mého krásného prince.

Co to plácám? Mého prince? Není můj a ani nemůže být, vždyť bych mu zkazila život.

Brzy bych ho přestala bavit. No řekněte, kdo by začal chodit s holkou s dítětem na krku?

Noah:

Jedna princezna je nemocná a druhá si hraje na Popelku. Nechtěl by mi princ přijít pomoct? – E

Přečetl jsem si zprávu od té nejkrásnější dívky na světě a trochu posmutněl, protože jsem místo práce mohl být s ní.

No jo, život není dokonalý.

Rychle jsem mé Popelce odepsal a vrátil se k počítači, který jsem měl opravit. Vůbec jsem se nemohl soustředit, takže mi to trvalo déle než obvykle.

„Co s tím děláš tak dlouho?“ zeptal se mě můj nejlepší kámoš a zároveň kolega.

„Nějak mi to dnes nejde,“ zamumlal jsem naštvaně.

„Tak povídej. Co je to za holku?“ Daniel se posadil na stůj kousek ode mě a zahleděl se na mě tázavým pohledem.

„Jak víš, že je v tom nějaká holka?“ snažil jsem se vyhnout otázkám.

„No, kvůli tátovi takhle mimo rozhodně nejsi,“ zasmál se blonďatý modrooký kluk, který si říká můj kámoš.

„Ona je prostě úžasná,“ vypadlo ze mě nevědomky.

„Ty ses nám zamiloval,“ začal se smát Dan a já ho probodl pohledem.

„To není pravda,“ bránil jsem se, i když jsem si tím vůbec nebyl jistý.

„Ale je! Noah se nám zamiloval!“ začal řvát a do toho se smál.

Emma:

Seděla jsem v obýváku a zírala na MTV. Nedočkavě jsem si podupávala nohou a každou chvíli koukala na hodiny.

Myslel to Noah s tím, že přijde, vážně? Co když to napsal jen tak? 

Z přemýšlení mě vytrhl až jemný hlásek Lily.

„Emmí.“ Rychle jsem vyskočila na nohy a běžela k ní do pokojíčku. „Co se děje?“ zeptala jsem se ustaraně.

„Já mám žížu,“ unaveně se usmála a to mě znepokojilo.

Nahnula jsem se k ní a ruku jí položila na čelo.

„Pořád máš teplotu, zlato. Dojdu ti pro čaj.“

***

Lil celý den ležela, já kolem ní běhala a tím jsem úplně zapomněla na Noaha, který měl přijít. Až když jsem zaslechla zvonek, vybavila se mi Noahova esemeska.

Rychle jsem vyběhla z kuchyně a na schodech jsem se málem přerazila. Udýchaně jsem otevřela dveře a při pohledu na Noaha jsem se usmála od ucha k uchu.

„Ahoj, Popelko. Něco jsem vám s princeznou přinesl,“ pozdravil mě a já si až teď všimla velkého plyšového lva a jedné rudé růže.

Rukou jsem Noaha pobídla, aby vešel dovnitř, a on mě následoval.

„Dáš si něco?“ zeptala jsem se ho v kuchyni. Noah položil lva a šel mým směrem s růží v ruce.

„Nic, děkuju. Tohle jsem ti koupil, Popelko,“ široce se na mě usmál a podal mi růži.

„Děkuji, princi,“ uchechtla jsem se a převzala si od něj růži.

„A kdepak máme maroda?“ zeptal se Noah. Nalila jsem vodu do vázy a následně do ní vložila rudou růžičku.

„U sebe v pokojíčku,“ odpověděla jsem a už jsem ho vedla za Lily do pokoje. Noah ještě rychle popadl lva a vydal se za mnou.

„Zlatíčko, někoho ti vedu.“ Otevřela jsem dveře a Lily na mě hned vykulila ta svá modrá kukadla. Jakmile se za mnou objevil Noah, Lily se široce usmála.

„Copak ti je, princezno?“ zeptal se hned Lily a následně jí podal velkého lva, kterého do teď schovával za zády.

„Jůůůůů.“ Ségra zatleskala ručičkama a popadla lva a následně i Noaha kolem krku.

„Jak se říká?“ popíchla jsem ji.

„Děkkuuuju!“ zakřičela, pak se nadechla a pokračovala: „Přečteš mi pohádku?“ zamrkala Lily svými dlouhými řasami na Noaha.

„Ne! Lily, neotravuj Noaha. Já ti pak něco přečtu,“ skočila jsem jí do řeči.

„Ale mně to nevadí,“ mávnul rukou Noah a lehl si k Lily do postele. Ta si položila hlavu na jeho hrudník a on popadl knížku, která ležela na nočním stolku.

Pomalu jsem se vyplížila z pokoje a šla oběma udělat čaj.

***

Když jsem položila oba čaje na tác, vydala jsem se k Lily do pokoje.

Pomalu jsem otevřela dveře, a aniž bych se na ty dva koukla, položila jsem tác na stůl u dveří.

Pak jsem se otočila k posteli a naskytl se mi krásný pohled na spící dvojici.

Noahovi knížka nejspíš vypadla z ruky, a proto ležela na zemi.

Lily ležela rozvalená na Noahově hrudi a oba spokojeně oddychovali.

Chvíli jsem je takhle pozorovala, byl to krásný pohled.

Dva lidé pro mě tak důležití leží vedle sebe a jsou spokojení.

„Noahu?“ zašeptala jsem a nahnula se nad jeho obličej. Ten okamžitě otevřel oči a široce se na mě usmál.

„Promiň, nechtěl jsem tu usnout,“ omluvil se a pomalu se vymanil z objetí mé sestry.

„V pohodě,“ mávla jsem rukou a vedla ho za sebou do obýváku.

„Tak já už půjdu,“ řekl po chvilce ticha.

„Už je pozdě. Nechceš tu přespat?“ nabídla jsem mu.

„Nechci vás rušit, radši půjdu.“

„Ale prosím tě.“

„Tak kdyby ti to nevadilo.“

„Nevadilo,“ ujistila jsem ho a šla do pokoje pro hosty.

„Tak tady budeš spát. Koupelna je hned vedle,“ řekla jsem mu a vydala se pryč.

Noah:

Teď, nebo nikdy!

„Emmo?“ zastavil jsem ji.

„Ano?“ otočila se na mě s úsměvem na tváři. Udělal jsem k ní pár kroků a do dlaní jsem vzal její překrásný obličej.

„Prosím, neodháněj mě od sebe.“ Zadíval jsem se jí do očí a lehce jí políbil.

Emma:

V tu překrásnou chvíli se mi v mysli objevila mámina slova: Všechno zlý skončí, až přijde čas. 

---

Tak co? Spokojeni? A pokud ne, co se vám nelíbilo? Ráda přijímám kritiku, i když někdy zabolí.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Eltherine (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování



Sdílet

Diskuse pro článek I am sad, but... 6. kapitola:

jeeeeeeeeeeeeeeeeeee kraaasny zaver len tak dalej škoda tato poviedka bude tak kratka ale čo už :) aj tak sa tešim na koniec:) len to nepokašli chcem šťastný koniec :P :D

Přidat komentář:

Nick:

Text: