In Flames - 11. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Larius dorazil do Houstonu a narazí na něco, co by neočekával ani v nejdivočejších snech. Za beta-read opět děkuji Ronnie :)

07.12.2014 (12:00) • Ashley457 • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 541×

Nakonec jsem si vybral jeden z průměrných hotelů. Nechtěl jsem být v drahém hotelu, ve kterém by si mě obsluha zajisté pamatovala. Nebyl jsem však ve městě jako turista, a tak jsem si hned na další den chystal plán, jak najít co nejvíce potencionálních obětí. Život mezi smetánkou byl sice velice zábavný a zajímavý, a dokud to trvalo, tak jsem si to nesmírně užíval, ale tentokrát jsem se do jejich společnosti míchat nechtěl. A co víc, pro jednou jsem se chtěl bavit jako mí vrstevníci – přeci jen mi bylo jen sedmnáct a největší oslava za můj dosavadní život byla oslava sedmdesátin prastrýce Grahama, což (jak ti asi již došlo) opravdu není nic, čím bych se měl chlubit.

Vyrazil jsem ven na celou noc a navštívil nejznámější a nejpopulárnější klub ve městě (a znovu se pořádně opil). Hned první den ve městě a už jsem našel spoustu kandidátů na mrtvolu – většina z nich byly ženy nejrůznějšího věku, které se ke mně sesypaly hned v tom momentě, kdy na mně spočinuly jejich zraky (tudíž hned, jak jsem vkročil dovnitř) a celou noc se přede mnou natřásaly a doufaly, že jim koupím pití a vyzvu je k tanci. Nakonec jsem si vybral ženu o několik let starší, než jsem byl já – podle její lámané angličtiny a jejího přízvuku jsem soudil, že je to cizinka. Nejspíše mi věřila, protože i přesto, že jsem ji vedl temnou uličkou, se šťastně usmívala a nevypadala ani v nejmenším vystrašeně.

Lehce jsem zpomalil krok, abych se dostal za ni, a zarazil jí kapesní nůž zepředu do hrdla. Když se pokusila vykřiknout, jediné, co z ní vyšlo, bylo bublání krve v jejích ústech. Vytáhnul jsem čepel, sklonil se k ženě, která mezitím upadla na zem, zoufale si držela ránu a snažila se odplazit pryč, vrazil ji čepel zespodu do brady a pak ji ledabyle otřel o její sukni, otočil se, jako by se nic nestalo, a odcházel zpět do hotelu.

Na mé tváři se nic nedalo poznat, ale srdce mi bušilo vzrušením. V té chvíli jsem ho potkal. Nejdříve jsem však zaslechl jeho hlas.

„Řezník z Dallasu.”

Moje srdce jako by vynechalo úder. Prudce jsem trhnul hlavou za oním hlasem. Na kontejneru tam seděla nejpodivnější bytost, jakou jsem kdy viděl. Určitě to byl muž, ale vypadal, jako by hořel – i ve slabém světle uličky se jeho kůže třpytila všemi možnými odstíny oranžové a rudé. Všiml si, jak si ho udiveně a bez dechu prohlížím, a jeho úšklebek se ještě rozšířil.

„Abych se představil – jsem Sinsir a patřím k takzvaným ohnivým genasi a nejspíše mě můžeš označit za tvého fanouška. Už nějakou dobu tě sleduji a myslím, že by se ti mohla hodit pomoc, vem mě s sebou a já ti pomohu. Co na to říkáš?”

Odfrkl jsem si a pokračovat v chůzi.

„Umím zapálit věci,” vypadlo z něj a jako na povel se hromada odpadků vedle mé nohy rozzářila a vzduch se naplnil pachem spáleného plastu.

„Možná nakonec nejsi tak úplně k zahození.”

„Sinsir, hm? V irštině to znamená zrzek. Zajímalo by mě, jestli je to jen jeho přezdívka, nebo ho opravdu pojmenovali podle jeho barvy vlasů."

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Ashley457, v rubrice: Povídky » Na pokračování