OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » In Flames - 12. kapitola

13.02.2015 (14:00) • Ashley457 • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 542×

„Sinsir.” Alex zamyšleně vyslovil jeho jméno, sklonil hlavu a potutelně se pro sebe usmál.

„Co?” To vyznělo mnohem naštvaněji, než jsem měl v úmyslu. Alex zavrtěl hlavou.

„To nic.”

Už zase. Ten chlap pořád vypadá, že ví víc než já. Co se to tu, sakra, děje?! Je snad Alex nějakým šamanem vymřelého kmene, který se přišel pomstít za to, že jsem tehdy zabil tu chlupatou veverku a za ta zvířata v Dallasu? (To by vysvětlovalo, proč se o zvířata staral více než o lidi.)

„Sinsir odešel se mnou. V té době jsem nechápal jak, ale povedlo se mu se propašovat do hotelového pokoje bez toho, aniž by o něm někdo věděl.“ (Později mi řekl, že dokáže svou přítomnost stáhnout tak, že je prakticky neviditelný... I když o jeho slovech opravdu pochybuji, protože v té době vypadal, že se tím opravdu dobře bavil, a tak nějak mám podezření, že doopravdy prostě umí zmizet, protože, přiznejme si, kdo by si nevšimnul zářícího zrzka. Mojí další teorií také je, že jednoduše podplatil zaměstnance hotelu, popřípadě, že jsou hoteloví pracovníci natolik zvyklí na podivná individua, že jeden hořící chlápek navíc už jim byl jedno.)

Musím říct, že život s ohnivým genasi je velmi zajímavá zkušenost. Sinsir většinou vyspával až do poledne (rád žertoval, že je jako solární panel a nabíjí se ve spánku), takže místo snídaně měl rovnou oběd. Ale zase ho většinou uvařil, a musím přiznat, že opravdu uměl vařit a já si tudíž nemohl stěžovat (zvláště proto, že moje vaření povětšinou dopadalo katastrofálně). Nikdy bych neřekl, že genasi může být tak užitečný. Třeba jednou-

„Tak, princezničko, tvůj VIP čas končí. ´Lockdown´ platí i pro tebe... Hej! Jak sis, kurva, sundal pouta? Ke zdi!”

Než jsem se stačil vzpamatovat, strážce mě přitlačil ke zdi a vyrazil mi dech. Koutkem oka jsem stihnul zastihnout Alexe, který vyskočil ze židle s provinilým výrazem.

Tak, a je to tady. Lockdown je v téhle věznici celkem častou záležitostí – a to i přesto, že jsme ve 4. stupni ostrahy a tudíž by se tu nic takového stát nemělo. Stejně se pravidelně stává, že se najde mrtvola vězně – a to pak začíná lockdown – čas, kdy všechny vězné zavřou do svých cel, a ti pak nemají přístup ani do sprch, dokud se nevyřeší, kdo spáchal onu vraždu (popřípadě jakýkoliv jiný čin, který byl natolik vážný, aby vyžadoval lockdown). Popravdě mi na tom nezáleželo. Nerad jsem vycházel z cely, a když už se tak stalo, tak jsem si od ostatních držel odstup, s nikým jsem nemluvil a zdržoval jsem se tam, jak nejméně to šlo.

Lockdown taky znamenal, že nebudou žádné služby na záchodech – to by byla další věc, kterou mám z krku.

„No, bohužel vaše ´rande´ bude muset pokračovat někdy jindy... Pokud tě však do té doby neusmaží na křesle,” pronesl strážce s úšklebkem na rtech, kvůli kterému jsem měl ještě větší chuť mu vrazit.

Skoro jsem začal vrčet, ale zarazil mě Alex svými slovy. „Pokud vím, tak se datum popravy ještě nestanovilo, a navíc je potřeba tohle všechno zdokumentovat. A to je důvod, proč jsem tady.”

Poslední, co jsem viděl, byl Alexův zlomyslný úsměv.

Autor: Ashley457, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek In Flames - 12. kapitola: