OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Jako domeček z karet - 3. kapitola

02.01.2014 (13:00) • MaggieLove • Povídky » Na pokračování • komentováno 14× • zobrazeno 870×

3. kapitola- Maddie

„Přátelství - to nejcennější, co člověk může získat.“

Jaroslav Foglar

„Vážně mě chceš do tohohle narvat?“ říkám Holly, která na mě špendlila kostým Afrodity. „Vždyť mi z toho všechno leze.“ Koukám na velký rozparek až ke stehnu a na velký, po krajích pozlacený výstřih. Tak jestli tohle budu mít na té dobročinné akci, tak vážně nevím, jak to tam zvládnu. Ne, není to tak strašné, ale prostě nejsem na něco takového zvyklá.

„Buď v klidu, Maddie. Až ty šaty poupravím, už to nebude tak hrozné. Navíc, bohyně Afrodité je bohyně krásy, můžeš ukázat přece svoje dokonalé nohy a kousek kůže, ne?“ Šoupla do látky další špendlík, a to tak nešikovně, že mě píchla do stehna.

Sykla jsem bolestí, a protože už mě to přestávalo bavit, nevrle jsem štěkla: „Jestli do mě budeš pořád tak píchat těmi špendlíky, tak se s těma nohama můžu rozloučit.“

„Promiň.“ Vůbec se ale nezatvářila kajícně, jen se zamračila a dál dělala svou práci. „Už to mohlo být dávno hotové. Jsi horší než dítě. Pořád se vrtíš a stěžuješ si.“

A proč asi? Další moje nervózní zavrtění. Copak by nebylo jednodušší prostě zajít do půjčovny a jeden z kostýmů si půjčit? Stejně je to jen na jednu noc.

„Zajímalo by mě, v čem půjdeš ty, Holly.“ Tentokrát se koukám dozadu, jak vypadá látka tam, a doufám, že mi nebude lézt z nařaseného rozparku půlka zadku. Naštěstí bylo všechno na svém místě.

„Já půjdu za bohyni války, takže budu oblečená v šedých šatech a stříbrném korzetu, který bude představovat brnění.“

To se dalo čekat. Jasně, že bude mít na sebe ohromné množství látky, aby jí nekoukal ani kousek kůže. Ryan by to totiž nepřežil. Její manžel byl žárlivý a dost majetnický, ale jinak je to skvělý muž, který ji z celého srdce miluje, jak Holly ráda říká. Potkali se, když začínala se svou kariérou moderátorky, a on byl pozvaný do jejího prvního pořadu, protože dopisoval svou druhou nejprodávanější hororovou knížku. Od té doby jsou nerozlučnou dvojicí.

„Proč nemůžu jít za bohyni války já? Ty bys mohla jít za Afrodité.“

Zakroutila hlavou. „Už jednoho chlapa doma mám. Proto nemusím svádět chlapy jako ty. Můžeme ti přece trošku pomoct, ne?“

„Holly!“

„Co je? Jen nechci, aby moje nejlepší kamarádka zůstala nadosmrti sama. Jsi ten nejlepší a nejhodnější člověk, kterého znám. Rozhodně si nezasloužíš být sama.“

Mohla jsem tušit, že moje super kamarádka se změní na té dobročinné akci na dohazovačku. Nejraději by mě viděla v rodinném domě s manželem a kupou dětí. Neříkám, že i já bych po tom netoužila, ale momentálně si myslím, že to není nic pro mě. Mně je souzeno úplně něco jiného. Nejsem ženská na vdávání, protože moje dosavadní vztahy skončily vždy katastrofou. Nelíbí se mi, že mě do něčeho nutí, a tak to dávám jasně najevo. „Je to dobročinná akce, ne nějaký balící kroužek, Holly!“

„Tak nebuď zas agresivní, drahoušku,“ našpulila ty svoje rudé rty a pokračovala: „Myslím to s tebou dobře. Na dobročinných akcích jsou většinou zazobanci a dokonce tam budou i herci z Nočního údolí.“

Je to film natočený podle knihy Kate Brownové, která oslaví za pár dní své padesáté narozeniny. Hollyin další host na rozhovor do pořadu.

„Já nepotřebuju k sobě nějakého zazobeného herce, Holly. Jsem obyčejná žena, které vyhovuje být sama. A pokud je mi opravdu souzeno si někoho najít, přijde to samo. Nechci nic uspěchat. Sama víš, jakou mám smůlu na chlapy.“

„No to teda máš. S tím souhlasím,“ usmála se a zapíchla další špendlík do látky. „Teď už to ale skončí. Máš mě a já ti zaručuji, že ti přinesu jen štěstí. Na chlapy mám totiž čich.“

Šibalsky se na mě ušklíbne a já protočím očima. Hm, no jasně. To je celá Holly. Dál už jsme se k tomuto tématu nevyjadřovaly a já si mohla oddechnout. Přesto jsem věděla, že do mě bude určitě zítra na dobročinné akci hučet a bude mi představovat každého chlapa, kterého tam pozná.

„Vím, že jsi přijela, aby sis užila dovolenou, ale volala mi Sarah Morganová.“ Netušila jsem, o koho jde, ale musí to být úžasný člověk, protože o ní skoro básnila. „Je to ta neúžasnější fanynka, kterou jsem kdy měla. Připomíná mi mou mladší sestru Dolores. Je to hotové zlatíčko. Před půl rokem jí zemřela švagrová, byla to hotová katastrofa pro celou rodinu. Suzanne Lainovou přejelo auto a zanechala po sobě manžela a krásnou dceru Mollie, která po té nehodě přestala komunikovat. Říkala jsem jí o tobě a ona mi zavolala, jestli by ses nemohla sejít s Danielem, to je otec Mollie, a domluvila ses s ním na nějaké terapie pro jeho dceru.“

Bodlo mě u srdce, když jsem to slyšela. Co si asi ta malá musela všechno vytrpět? Děti by neměly prožívat něco takového. Měly by mít krásný, bezstarostný život plný lásky a nezapomenutelných zážitků, na které budou rády vzpomínat ještě v šedesáti. Tahle dívka bude mít celou tu událost před očima celý život a nejspíš se z toho jen tak nedostane, i když jí pomůžu.

„Panebože, chudinka malá. Ona tu nehodu viděla?“

„Bohužel ano. Šly na procházku, když se na ně vyřítil černý mustang. Suzanne v pravý čas odstrčila Mollie a tím jí zachránila život.“

Nemohla jsem tomu uvěřit. Skoro jako by mi vyprávěla nějakou scénu z filmu, ne ze skutečného života.

„A co Molliin otec? Ten byl také u toho?“

Holly přikývla. „Viděl svoji ženu umírat, stejně jako to viděla jeho dcera, akorát to viděl z okna bytu. Když doběhl na místo nehody, ona už byla mrtvá.“

Znovu mě zabolí u srdce a při představě, jak neznámý muž běží k bezvládnému tělu své manželky, kterou miloval, mi málem ukápne slza. Vsadím se, že to byli dobří lidé. Jinak by se nejspíš nic takového nestalo. Většinou to totiž odnesou ti, co si to nejmíň zaslouží. Život je často velmi nespravedlivý.

„A to nevzali Mollie k psychologům už dřív?“

„Vzali. Vystřídali jich mnoho, ale bez úspěchu. Když se Sarah dozvěděla o tobě, byla nadšená. Říkala jsem, že jim pomůžeš.“

„Samozřejmě, že pomůžu. Stačí jen zařídit schůzku.“ Nic by mě neodradilo od pomoci. Pokud jde o děti, na dovolenou zapomínám. Vždyť tu můžu mít, kdykoliv se mi zachce.

„Daniel Laine bude na té dobročinné akci také. Je velmi nedůvěřivý k psychologům, tak si tě bude chtít nejdříve ověřit, a pak se uvidí.“

Chápu jeho nedůvěru, ale na druhou stranu, pokud jde o dítě, neměl by o tom tolik přemýšlet a prostě ji někam odvést, aby jí pomohli.

„Co se stalo s tím řidičem, který Suzanne přejel?“ To mě zajímalo ze všeho nejvíc. Doufala jsem, že dostal pořádný trest, ale podle Hollyina výrazu jsem doufala marně.

„Ujel z místa nehody a policie ho zatím nechytila. Škoda. Zasloužil by si shnít ve vězení.“

Souhlasím s tím, že by měl dostat nějaký trest. Přece jenom zabil nevinnou ženu, i když neúmyslně. Teď je na svobodě a žije svůj život jako předtím.

„Proč vždycky ti, co něco provedou, vyhrají?“

„Zajímalo by mě, jestli má výčitky svědomí. Kdyby se to stalo mně, asi bych se z toho zbláznila. Vědomí, že bych někomu zabila matku, dceru a manželku, by mě tolik ubíjelo, že bych s tím nemohla žít.“

Doufám, že toho parchanta nakonec spravedlnost dožene. Boží mlýny melou pomalu, ale jistě. A mám na to důkaz. Viděla jsem ve svém životě tolik nepravostí, a na každého vždycky došlo.

„Věř mi, Holly. Myslím, že ten člověk má výčitky svědomí.“

„Tak proč se prostě neudá a nepřijme svůj trest za to, že zabil ženu? Možná by se mu ulevilo,“ ptala se se zamračením a nechápavostí v obličeji. Existovalo mnoho možností, jak na její otázku odpovědět, ale jen jediná se mi zdála dost realistická.

„Myslím, že ten člověk má velký strach. Zvlášť když ujel z místa činu a neposkytl první pomoc. Jeho trest bude o to závažnější.“

„Kéž by ho chytili. Daniel s jeho dcerou si zaslouží aspoň kousek té spravedlnosti.“

S tím jsem musela naprosto souhlasit.

Autor: MaggieLove (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jako domeček z karet - 3. kapitola: