OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Květoslav Dobromysl Stehýnko (8. kapitola: Dlanicova princezna, 3. část)



Snad by i plán Květoslava a Hermíny vyšel, jen kdyby se do toho všeho ještě nepřipletl čert Žlučovod, který má o princeznu zájem. Není jiné možnosti, dostane ji ten, který splní tři úkoly.

„Nevíte, kde je Květoslav?“ obrátila se Hermína na Lotra s Létavicí.

„Tak to nevíme, ve své komnatě nespal. To bychom o tom totiž museli něco vědět,“ poznamenala Létavice.

„To je divné,“ dumala Hermína.

„Já na tom zase nic tak divného nevidím. Zkus princeznin pokoj.“

Hermína vytřeštila oči. Pak rychle zabouchla dveře a ztišila hlas. „Ty myslíš, že on a princezna…?“

„Ty myslíš, že ne?“

Hermína se plácla do čela. „To je ale blbec. Jestli je někdo viděl nebo slyšel.“

„A co se vlastně děje?“ zeptal se Lotr.

„Já už mám hotový ten lektvar, takže se mohu proměnit. Ovšem teď máme jiný problém.“

„Jaký?“ mnul si oči Kecal.

„Ten problém čeká v trůnním sále,“ řekla právě ve chvíli, kdy se otevřely dveře komnaty a v nich stál Květoslav.

„Přišel jsem o něco?“

Hermína třískla s dveřmi. „O něco? Ty jsi přišel hlavně o život, jestli se zjistí, že jsi udělal to, co jsi, doufám, neudělal, protože nejsi takový idiot, jaký si myslím, že jsi!“ spustila.

Květoslav ihned pochopil. „Já za to nemůžu. Svedla mě. Asi nějaké kouzlo, možná je to čarodějka,“ pokrčil rameny.

Létavice pohlédla na Bleska, ten přikývl a zakryl si uši.

„Neříkala jsi, že už není tak malý, aby některé věci nemohl slyšet?“ zašeptal Lotr.

„Jo, ale jen ty, které se týkají nás, aby věděl, jaké prase je jeho otec, o Květoslavovi slyšet všechno nemusí.“

„Já ti dám čarodějka, ty… ty… Já už ani nevím, jak tě nazvat. To neumíš udržet nikdy tamto,“ ukázala na jeho rozkrok, „v kalhotách.“

„Přísahám, že tentokrát mi to z kalhot vytáhla ona.“

„A ty sis to nechal vytáhnout!“

„Ještě hlasitěji by to nešlo? Myslím, že je škoda, že to slyší jen lidi na zámku, měli by to slyšet taky ti v zahradách,“ řekl Kecal.

„Mlč!“ zařvali oba současně.

„Vidíš, já ti říkala, že bude lepší, když náš syn raději neuslyší.“

„On spí s jinou, ona může taky,“ trval si na svém čaroděj.

„On spí s jinou, protože ona to chce. A ty jsi blázen, jestli vás někdo viděl, tak máš problém! A vlastně, málem bych zapomněla. Problém máme i tak.“

„Co se děje?“

„Musíme do trůnního sálu. Vysvětlím ti to cestou.“

V sále už seděli oba královské páry a princ.

„Nevíte, kde je princezna?“ obrátil se na příchozí dvojici král Utřifous.

„Ta se asi zdrží,“ vyhrkl čaroděj, ale hned si zakryl ústa.

„Jak to víte?“

„Ženy… těm to vždycky trvá,“ mávla Hermína pobaveně.

Král, uspokojen touto odpovědí, přikývl a podíval se k místu, ke kterému se upíraly oči všech. I čaroděje. Předstoupil přes všechny dopředu a dobře si návštěvníka prohlédl. Neměl ani tak moc rudou kůži, ani velké rohy, jen ocasem se špičkou ve tvaru srdce na konci kmital sem a tam. Vlastně nevypadal ani tak moc jako ďábel.

„Kdo vlastně jsi?“ řekl čaroděj hlasitě.

Ďábel se uklonil. „Jmenuji se Žlučovod.“

„Takže nejsi samotný vládce pekel?“

„Jistě, že ne, čaroději. Jsem jen jeho náměstek. Ale Satan má těch náměstků víc, já jsem náměstek pro tenhle kraj a jsem třiadvacátý v pořadí.“

„A ty bys chtěl opravdu princeznu?“

Královna Madla omdlela.

„Jasně. Proto jsem tady. Už mi taky není sto dvacet, nejsem nejmladší. Měl bych se usadit a mít děti.“

„Ty si opravdu myslíš, že princezna by chtěla žít v pekle?“

„Css… nevím, co by se jí tam nemohlo líbit? Teplo tam máme, žrádla kolik si jen řekneme, práce skoro žádná. Měla by se tam jako v bavlnce.“

Čaroděj se obrátil na ostatní. „Situace je vážná. Pokud si pekelník něco usmyslí, není cesty zpět.“

Právě probuzená Madla znovu omdlela a už podruhé se třískla do spánku o madlo trůnu.

„To se s tím nedá nic dělat?“ rozčílil se Utřifous. „Přece ji neprovdáme do pekla.“

„Má to i své výhody, už byste to tam měli navždy dobré.“

Výraz všech byl jasnou odpovědí. „Dobrá, pak existuje jediná možnost. Musíte peklo porazit v souboji. Například vyhlásíme tři úkoly, a kdo je líp splní, dostane princeznu.“

„Tři úkoly?“ opakoval si pro sebe král Radoslav. „Copak existují úkoly, které by mohl můj syn splnit a porazit tím peklo?“

„Podmínkou by samozřejmě bylo nepoužívat kouzla ani nadpřirozené síly.“

„To by ale znamenalo, že ani ty nepomůžeš princi vyhrát?“ zděsila se královna Josefka Karolka Petúnie Lenkoslava Svatoslava Radoslavová.

„Přesně tak. Musel by to dokázat sám.“

„Ale vždyť on nic neumí,“ zoufala si Josefka.

„Něco umět musí. Buď tohle, nebo Marie skončí v pekle hned.“

„Vyhlásíme ty tři úkoly, za pokus nic nedáme. Dáme hlavy dohromady a do zítra snad nějaké úkoly vymyslíme,“ snažil se všechny uklidnit Utřifous.

Květoslav se obrátil k Žlučovodovi. „Situace je taková. Princezna Marie v současnosti už jednoho ženicha má a tudíž je třeba to nějak rozseknout. Kdo z vás splní lépe tři úkoly, ten ji vyhraje.“

Žlučovod překvapivě rychle souhlasil. „Jo, to by šlo.“

„Ale moment, nesmíš používat žádná kouzla,“ varoval ho Květoslav.

„Cože? Dobře, ale ani ty nepomůžeš princovi.“

Čaroděj zakroutil hlavou.

„Tu otýpku slámy porazím kdykoli a v čemkoli.“

„Zítra ráno přijď, oba se dozvíte úkoly.“

Žlučovod mrskl ocasem, jako by práskl bičem, a zmizel v plamenech.

„Musíme hned vymyslet, v čem je Radoslav dobrý natolik, aby Žlučovoda porazil.“

„V ničem, to můžu říct rovnou,“ odsekl král Radoslav.

„Tak podívejte, buď si princeznu Radoslav vybojuje, nebo ona půjde do pekla a on zůstane navždy na ocet,“ vložila se do toho Hermína.

„Co kdyby závodili na koni? V pekle se na koních přece nejezdí, třeba na nich čerti jezdit neumí,“ navrhl Utřifous.

„Aby bylo měření sil spravedlivé, prostředky, které poskytnete Radoslavovi vy, mohou si pořídit i čerti. A věřte mi, že koně oni mají.“

„To jsme ale pak v zoufalé situaci, takhle to dopadne s každým nápadem,“ vyhrkly královně Madle slzy.

„Možná ne,“ zasvítilo čaroději v očích. „Tady to chce porazit peklo důmyslně. A já už vím jak.“

 

Hned za svítání se všichni sešli v zámecké zahradě. Král Utřifous s královnou Madlou tiše stáli vedle sebe. To Radoslav dvacátý pátý a Josefka Karolka Petúnie Lenkoslava Svatoslava Radoslavová se drželi za ruce a oba jednotně nervózně poklepávali do rytmu nohou. Princezna Marie se založenýma rukama a výrazem válečníka, který právě prohrál bitvu, se otráveně opírala o zábradlí a princ Radoslav zíval. To Květoslav s Hermínou dorazili v podstatně lepší náladě. Čaroděj své přítelkyni vyložil plán na poražení pekla. Žlučovod se objevil vzápětí.

„Takže,“ ujal se slova čaroděj, „ještě jednou si zopakujeme pravidla. NIKDO, opakuji nikdo, ani já,“ píchl si ukazováček do hrudi, „ani ty,“ namířil ho na rozespalého čerta mnoucího si oči, „nebudeme používat kouzla nebo nadpřirozené síly k vítězství. V takovém případě hned vyhrává ten druhý. Úkoly jsme vymysleli tady s mou kolegyní,“ Hermína se pyšně zhoupla na patách, „a myslíme si, že jsou velmi spravedlivé a poměří opravdu vaše síly.“

„To jsem zvědav,“ odplivl si čert do trávy, kde malý plamínek zhasl hned poté, co se objevil.

„Úkoly vám budeme servírovat jeden po druhém. Jste připraveni?“ podíval se na oba, ale jistý si jejich přikývnutím nebyl.

Princ Radoslav podle vlasů vypadal, jako by ho ještě zastihli v loži a zívání se zintenzivnilo. Čert Žlučovod mžoural, jako by celou noc prohýřil.

„Dobrá tedy, začneme.“ Květoslav se významně podíval na Hermínu, ta zaťala pěsti a přikývla. Pak si je chtěla ještě vzájemně poplivat pro štěstí, ale obsah jejích slin byl tak mohutný, že to rychle Květoslav zamluvil, zatímco si ona oslizlé ruce utírala do šatů.

„První úkol bude závod. Aby to nebylo tak jednoduché, poběžíte v lese mezi pařezy. Je to jednoduché, kdo doběhne první – vyhrává.“

„Jako takhle, nechci ti do toho kecat, ale nejprve řekneš, že to není jednoduché, pak zase, že je. Člověče, ty jsi ňáký zmatený,“ řekl Kecal, který se rozvaloval na větvi dubu nad čarodějovou hlavou.

Květoslav ho ignoroval.

„To je výborný úkol, běhání,“ spráskl ruce Radoslav. „Vždyť ten náš blbec se zadýchá, i když běží na záchod.“

„A já mám běhat jak? S kopytem?“

Hermína se doširoka usmála. „Přesně to jsme věděli.“

„Ano, tušili jsme, že to bude problém pro vás oba a právě z tohoto důvodu je ten úkol spravedlivý. Jste na tom oba stejně. Hermína bude stát v cíli, já to odstartuju. A protože Žlučovod zde nemá žádnou podporu, takže i vy ostatní zůstanete zde a do lesa se mnou půjdou jen ti dva. Následujte mne.“

Za Hermínou a Květoslavem vyrazili směr les Žlučovod a Radoslav, za kterým královna zuřivě mávala kapesníčkem. Dorazili na malou mýtinu, která zbyla po práci dřevorubců a na níž se to pařezy jen hemžilo. Hermína pokračovala dál.

„Má kamarádka se zastaví na konci mýtiny. Vítěz bere první bod,“ oznámil čaroděj. „Připravte se.“

Radoslav si párkrát povyskočil, lehce se rozběhl a pak hned zastavil. Žlučovod si snažil protáhnout nohy, ale roztáhl je tak, že už se nemohl vrátit do normální polohy a čaroděj s Radoslavem mu museli pomoci.

„Pojďte na start.“ Čaroděj nohou vytvořil rýhu v hlíně, za kterou se dvojice postavila. Radoslav si poskakoval, Žlučovod se ohnul a lehce vyplázl špičku jazyka.

„START!“ zakřičel Květoslav.

Radoslav svým neustálým poskakováním prospal úvod. Čert si vytvořil malý náskok, který ovšem ihned ztratil, protože zakopl o první pařez, na který narazil. Radoslav se dostal do vedení, v půlce závodní trati se však musel zastavit, aby se vydýchal. Ani přesto však o svůj náskok nepřišel, protože Žlučovod se svým kopytem jen horko těžko vyhýbal pařezům a kořenům stromů. Zakopl ještě minimálně pětkrát.

Do cíle tak doběhl první Radoslav. Pokud se však tomu, co předváděl, dalo říkat běh.

V cíli už Hermína stvrdila výsledky poplácáním po zádech ohnutého vítěze, který nemohl chytit dech, přičemž po kontaktu dlaní se zády upadl na zem obličejem do hlíny. Žlučovod vztekle dupal nohama a plival oheň kolem sebe, až ho musel čaroděj upozornit, že akorát něco zapálí.

„Ale druhý úkol splním líp já,“ dusil se vztekem.

Všichni se vrátili zpátky do zámecké zahrady, kde už byli napjatě očekáváni oběma královskými rodinami. Princeznu Marii výsledek zrovna moc nezajímal, za to Radoslavova matka běžela synovi v ústrety.

„Tak co, Radoslávku?“

A protože ten stále těžce oddychoval, odpověděl Kecal: „Radoslávek vyhrál.“

„Oni ti nerozumí,“ sykl Květoslav a zopakoval jeho slova, přičemž hned oba královské páry vypukly v jásot a navzájem se objímaly.

„To byl jen první úkol,“ řekl naštvaně Žlučovod a Hermína mu dala za pravdu.

„Druhý úkol bude podstatně těžší,“ upozornila se zdviženým ukazováčkem.

„Nebudeme to zdržovat,“ pokračoval čaroděj. „Tentokrát můžete být u jeho splnění, protože ani jeden vaše povzbuzování neuslyší.“

„Nebo by neměli, pokud ho budou plnit svědomitě,“ doplnila Hermína.

„Vaším úkolem bude potopit se na dno jezírka a vylovit prsten princezny. Respektive dva prsteny. Každý musí najít jeden, oba jsou uloženy na podobném místě a ve stejné hloubce.“

Svatoslava Radoslavová konsternovaně hleděla na čaroděje. „Ty chceš, aby se náš Radoslávek potápěl?“

Hlavním překvapením ale byla radost Žlučovoda, který hned začal výskat. „Jo, to je přesně úkol pro mě.“

Kecal se na větvi posadil. „Cože? Čert a potápí se?“

„Ano, přesně tohle jste si mysleli, když jste ty úkoly vymýšleli, že to Radoslavovi ulehčíte.“

Květoslav chtěl něco namítnout, ale čert ho nenechal mluvit a hned pokračoval. „Ale my musíme umět plavat. Ty nejhorší duše se musí topit v rybníku Utrpení anebo splavit Řeku Bolesti. A v hromadných kotlech se také musíme umět potápět. Učíme se to od mala.“

„Kruci písek a je vymalováno,“ zuřil král Radoslav a král Utřifous pro změnu zlostně třískl korunou o zem.

„A Radoslávek se jednou málem utopil v kaluži a od té doby vodu nesnáší,“ spráskla ruce Lenkoslava Radoslavová.

„To já se jednou topil ve vaně. To jsem byl ještě batole, matka mě hodila do vany a pak sousedka zaťukala na dveře… A ona na mě zapomněla. Nějakou dobu se s ní vykecávala, než zjistila, že neslyší čvachtání vody. Když mě vytáhla, už jsem modral, ale jeden ze sousedů mě prý na popáté oživil,“ odvyprávěl Kecal jeden ze svých životních zážitků.

„On se topil v kaluži,“ řehtal se na celé kolo Žlučovod, nejprve se plácal do kolen a pak se válel smíchy po zemi.

„Ha, ha, velmi vtipné, když vám málem zemře dítě,“ řekla Radoslavova matka pohoršena čertovským posměchem.

„Přesně,“ dal jí za pravdu Kecal.

Když čert vstal a utřel si slzy, ještě v polosmíchu se zeptal: „Jak se proboha mohl topit v kaluži.“ Pak se zarazil. „Sakra, jaké proboha. Zase sakra.“ Dvakrát si odplivl a pohlédl na princovy rodiče.

„Jak by. Prostě jsme jeli na procházku v kočáře a on z něj spadl přímo obličejem do kaluže. Než jsme zastavili kočár, tak se málem utopil. Kočí nám ho pak oživil,“ vysvětlil král Radoslav.

„Jo, já to znám,“ pronesl Kecal, zatímco si čistil křídlo.

„Tak já myslím, že povídání už bylo dost, co takhle jít na to?“ navrhla Hermína. „Já tady zatím připravím zázemí pro třetí úkol.“

Zbytek skupiny se přesunul k zahradnímu jezírku. Květoslav to odstartoval, a zatímco Žlučovod se vrhl nadšeně do vody, až pára syčela, tak Radoslav se opatrně svlékl, namočil palec u nohy a zaskučel: „Studí, studí.“

„Musíš něco vydržet, jsi přece chlap,“ křičel na něj otec.

„Radoslávku, raději do té vody nelez, jistě splníš třetí úkol. Ještě by ses utopil.“

Princezna se chytala za tvář. A takového ňoumu si má vzít.

„Nemusela bys, kdyby sis neupletla dítě s kdovíjakým ničemou odněkud z hlupákova,“ procedil mezi zuby Utřifous.

A netrvalo to ani moc dlouho a nad hladinou se vztyčila paže Žlučovoda a jeho hlava. „Mám,“ zařval.

„Tak to máme vyrovnaný stav, tedy se rozhodne posledním úkolem,“ zahlásil Květoslav.

„Naštěstí, jinak bychom přišli o drama do poslední chvíle,“ komentoval Kecal.

Když se všichni vrátili k Hermíně, spatřili dva kulaté stolečky a u každého židle. A na každém z nich…

„To si děláš legraci,“ vyhrkl jako první Žlučovod.

Květoslav ho poplácal po ramenou „Ano, je to tak. Ten, který chce získat srdce princezny, musí jí dokázat svou lásku. A jak nejlépe to udělat než tím, že své lásce a budoucí ženě vyšijete emblém, vzkaz, rodoznak…“  

„Vodoznak,“ mumlal si Kecal.

„Zkrátka co budete chtít. Toto není úkol na čas. Princezně pak neřekneme, co každý z vás šil, a tak spravedlivě rozhodne, který se jí líbí víc.“

„Ty si myslíš, že čert umí šít?“ čertil se Žlučovod.

„Já myslel, že čerti umí všechno.“

„Samozřejmě,“ zhoupl se na patách Žlučovod a podíval se na Radoslava.

„To náš Radoslávek šít umí,“ zaradovala se Josefka Radoslavová. „Zatímco jiné děti si hrály venku s děvčaty, zvedaly jim sukně, honily po lesích draky a jen tak z plezíru nastražovaly oka nevinným zvířatům, náš Radoslávek…“ zasnila se královna a syn, rudý v obličeji, ji přerušil: „Ale mami…“

„… se věnoval vyšívání, pletení a malování aktů. Byl to rozený umělec již od mala,“ dodala pyšně matka.

„Tak já bych to ukončil, když dovolíte. Ať už se konečně pohneme z místa,“ tleskl Květoslav. „Aby byla soutěž spravedlivá, všichni se teď odeberete do zámku a Žlučovod s Radoslavem mohou v klidu vyšívat. Hotové výtvory pak společně přineseme, aby si princezna mohla vybrat.“

Král Utřifous s královnou Madlou nabrali směr zámek se zaklesnutou princeznou Marií a král Radoslav dvacátý pátý je následoval s královnou Josefkou Karolkou Petúnií Lenkoslavou Svatoslavou Radoslavovou. Když byli dostatečně daleko, vyzval čaroděj pokynutím rukou oběma aktérům závěrečné disciplíny, aby usedli ke stolkům a začali šít. Radoslav se Žlučovodem se na sebe podívali a oba se ušklíbli. Pak si sedli, oba nešťastně pohlédli na stolky se šitím, shodně si povzdychli a pustili se do toho. Žlučovod si dal na šití evidentně záležet. Vyplazoval soustředěním špičku jazyku a pečlivě promýšlel každý tah jehlou. Radoslav měl sice lepší techniku, ale nevypadalo to, že by ho šití zrovna bavilo. Asi k tomu byl v dětství spíše nucen. Květoslav tak usuzoval dle jeho tělesné konstituce. Rodiče brzy zjistili, že žádný lítý bojovník z něj nebude, možná sotva uzvedl meč, tak mu našli jinou zábavu. Když byli hotoví, vložili své výtvory do pytlů a nikdo tak nemohl vidět, kdo co šil.

Květoslav pytle sbalil, probudil chrápajícího Kecala a vydali se do zámku. V trůnním sále už čekaly obě rodiny. Květoslav vytáhl z pytle ušité výtvory a odnesl je princezně. Dobře si vyšité obrázky prohlédla a podívala se na prince Radoslava i Žlučovoda. Usilovně přemýšlela, zda je pro ni lepší vdát se za prince ňoumu nebo prožít život v pekle. Jistě mají plno kouzelných předmětů a nemusela by se dřít. Což by nemusela ani na zámku. To je dilema. Což o to, Žlučovod byl docela rostlý čert. Při sexu by jeho rohy dokonce mohly být výhoda. Mohla by je za ně chytit… Ale ten ocas? Co když by se ve chvílích vrcholného vzrušení příliš mrskal. To by ji mohlo rozptylovat. Ale to horko. Ona nesnáší horko. Nesnáší se potit. Vlastně by se potila při pocení, to je hrozná představa. A stále umazané šaty. Otřásla se odporem. Vezme si ňoumu, vždyť ho může podvádět. Ten nový kuchař vypadá šikovně.

„Tak co bude?“ vykřikl nervózní Žlučovod.

„To je těžké,“ vstala princezna a odložila výtvory rodičům. „Víte, poznala jsem nedávno jednoho muže,“ hlavou jí blýskla ještě jedna myšlenka – třeba se Květoslav vyjádří. Čaroděj v rodině by nebyla špatná partie. Koutkem oka na něj pohlédla. A on to zachytil. Polkl.

„Jakého muže?“ nechápal král Radoslav.

„Už je to tu zas,“ vydechla Madla.

„Zas už něco,“ sepjal ruce král Utřifous.

„Jen jsem myslela, že kdyby si ten muž mě chtěl vzít za ženu, že by na to měl právo.“

Květoslav měl pocit, že polkl moc hlasitě. Pak polkl znova.

„A jsi v řiti a jsi v řiti…“ smál se Kecal, ale nikdo mu nerozuměl a Žlučovod ho neslyšel. Až příliš se soustředil na princeznina slova.

„Já ti říkala, abys neotvíral každý zámek,“ procedila mezi zuby Hermína.

„Takhle jsi to neříkala,“ odpovídal jí koutkem rtů čaroděj.

„Tak moment,“ vykřikl Žlučovod. „Začínám být dopálený.“

„To jsi přece pořád,“ mávl rukou Kecal.

„Vždyť jsme soutěžili. Máme právo vědět, kdo nás předběhl.“

„A jak nás jako předběhl?“ nechápal princ Radoslav, ale rodiče jen rezignovaně mávli rukou.

„Strávil se mnou noc. A byla to úžasná noc,“ zasnila se. „Milovali jsme se. A on…“ vzdychla, „on miluje jako ďábel.“

Žlučovod si odkašlal. „Tohle bych zrovna netvrdil.“

Květoslav nechápal, co ji to popadlo. Přece musela chápat, že je to jen příjemně strávená noc. Že má jako princezna s harantem na krku nějaké povinnosti. Květoslav začínal být také dopálený. Jestli propálí, kdo je ten její záhadný milenec, tak z ní udělá žábu.

„A já toho mám právě tak dost!“ zařval Utřifous a vyskočil z trůnu. „Celou tuhle šaškárnu děláme kvůli tobě! To ty máš dítě s bůhví kým. To tebe si kvůli tomu nechce nikdo vzít, a proto se musíš rozhodovat mezi…“ Rychle se zarazil. Už chtěl říct něco urážlivého o Radoslavovi, ale zastavil se včas.

„Mezi princem Radoslavem a čertem. Bojují tady o tvé srdce, padají jako hrušky přes pařezy, topí se v jezírcích a šijí idiotské obrázky jen proto, aby sis je vzala. A ty? Ty si mezitím užíváš s jiným chlapem!“

„Však Radoslav bude taky mít ženskou!“ odsekla princezna.

„Ale jen proto, že ty to chceš, abys neměla o svatební noci dlanice!“

„To je pravda,“ přitakal král Radoslav.

„Takže já tu frašku končím. Teď si vybereš mezi těmi dvěma a jednoho si vezmeš, i kdyby to měl být čert. A basta! A o tom druhém nechci ani slyšet. A taky nebude žádné zaučování prince Radoslava. Ty máš handicap, on má handicap, tím jste vyrovnaní.“

Král Radoslav chtěl sice něco namítnout, ale manželka ho zarazila. „Víš, že těch handicapů má víc, drahý.“

„Ale,“ ohradila se princezna, ovšem otec ji umlčel. „Nic nechci slyšet! A teď si laskavě vyber z těch obrazů, nebo přísahám bůh, vybuchnu.“

Princezna trochu uraženě ukázala na jeden z vyšitých obrázků a královna je otočila. „Kdo vyšil princezně hranaté srdíčko?“

„Já,“ vztyčila se ruka Radoslavova jako ve škole.

Královna Josefka Karolka Petúnie Lenkoslava Svatoslava Radoslavová radostí vyskočila, její manžel ji následoval a oba skončili v objetí.  Výskali, poskakovali a král udělal ze samé radosti obrat ve vzduchu. Hermína si převzala obě díla a pak je s ironickým pousmáním ukázala Květoslavovi. Podívali se na sebe a měli co dělat, aby nevyprskli smíchem.

Žlučovod kolem sebe zuřivostí sršel jiskry. Pak ho ale přepadla lítost. „Já se snad nikdy neožením.“ Měl slzy na krajíčku.

„Ale klídek, oženíš,“ poplácal ho přátelsky po rameni Květoslav.

„A myslíš, že mě nemohla nějak podvést? Že nepoznala, co jsem dělal já a co ten mameluk?“ podíval se na čaroděje uslzenýma očima Žlučovod.

„Podívej, nedá se příliš předpokládat, že bys ještě někdy dostal podobný úkol, ale přeci jen, kdyby náhodou…“ Květoslav Žlučovoda chytil za ramena, podíval se mu do očí a řekl: „Už nikdy nevyšívej sám sebe.“

Sotva to dořekl, vytryskl z podlahy sloup dýmu a objevil se vysoký, štíhlý čert s velkými rohy a rudou kůží. Vztekle mrskal ocasem, se špičkou zakončenou propíchnutým srdíčkem, sem a tam.

„Ty tupé nemehlo!“ hromoval. Jeho hlas se rozléhal a chvílemi zněl až démonicky. „Ty ses nechal připravit o princeznu tímto budižkničemu? Peklo o nic nesoutěží, peklo si prostě bere!“

„I peklo musí být spravedlivé,“ oponoval Květoslav.

„A ty…“ ukázal na něj ďábel, „ty raději mlč, tvá hříšná duše brzo peklu propadne.“

Květoslava to sice přece jen trochu vyděsilo, ale navenek nedal nic znát.

„Vidíš, já ti to říkala,“ šeptla mu do ucha Hermína.

„A nepočítají se na špatné skutky i ty dobré?“

„To víš, ještě to tak. To by tak hrálo…“

„Má tam nějak moc TO,“ podotkl Kecal.

„… aby se nepočítaly špatné skutky pro ty dobré.“

„Ale on má pravdu,“ špitl Žlučovod.

„Co? Jak to, že to nevím?“ zařval ďábel.

„Je to nová směrnice z nebe. Asi vám ještě leží na stole.“

Ďáblova kůže se zbarvila do ještě temnější rudé a ze všech otvorů mu tryskala pára. Ze všech.

„Já vím, já vím, vy za to nemůžete, nestačíte to číst. Vydávají těch směrnic zkrátka moc.“

„Zatracené nebe,“ založil si ďábel ruce na prsou. „To je samá administrativa, samá administrativa a kdy to máme uvádět do praxe, když stále jen čteme nějaké směrnice? Ještě, že nás za to nepokutují.“

„Takhle… když už jste to zmínil, to je další směrnice.“

Z očí ďábla vyšlehly plamínky.

„A to máte asi taky na stole.“ Žlučovod podstatně ztišil hlas – skoro špital.

„Nechtěli byste si to vyřídit jinde, pánové?“ navrhla Hermína.

„Jdeme, už mám světa lidí až po krk.“ Ďábel vrčel a lusknutím prstu zmizeli oba v pekelných plamenech, které se propadly do země hned za nimi.

„Tak to bychom měli,“ zamnul si ruce Květoslav.

„Princezna má manžela a neskončí v pekle. A za to vděčíme i vám,“ řekl s ulehčením Utřifous a vrazil Marii herdu do zad. „Poděkuj panu čaroději přece.“

„Já už jsem mu svůj vděk projevila dostatečně,“ odeskla.

„Nezlobte se, Květoslave, je ještě celá rozrušená,“ omlouvala ji matka.

„To je v pořádku, vůbec nic se neděje. Jestli už nic jiného nepotřebujete, tak my bychom vyrazili domů.“

„A to nezůstanete ani na svatbu?“ podivila se Marie.

„Promiňte, princezno, ale mám ještě nějaké povinnosti doma.“

„Jak myslíte, čaroději,“ řekla uraženě a odkráčela s hlavou nahoře pryč.

„Děkujeme vám za vše, milý čaroději, moc jste nám pomohl,“ třásl mu divoce s rukou Utřifous a jeho žena.

Král Radoslav zase pošeptal čaroději: „Děkuji, že jste nám toho našeho moulu udal.“

„A kdybyste cokoli potřeboval… cokoli,“ mrkla na něj Josefka Karolka Petúnie Lenkoslava Svatoslava Radoslavová, „tak se zastavte.“

Když si s oběma všichni dost potřásli rukama a poděkovali jim, vzal si Květoslav Hermínu stranou. „Běž s králem, shrábni odměnu a já balím. Začíná tu být horká půda.“

Květoslav běžel do komnaty a nařídil všem balit. Ale hned pochopil, že se něco stalo.

„Vy jste si zase něco udělali?“

Létavice se založenými cípy stála v rohu a dívala se z okna. Lotr schlíple postával v druhém rohu. Květoslav pohlédl na Bleska, který si povzdechl: „Ále,“ mávl pravým cípem, „táta požádal o ruku záclonu.“



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Květoslav Dobromysl Stehýnko (8. kapitola: Dlanicova princezna, 3. část):

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!