Léto, přátelství a jiné lásky 1. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Příběh o novinářce Nině, která si udělala dva měsíce prázdnin u babičky. Pozná někoho zajímavého? A co její nejlepší kamarádka? Bude jim oběma vycházet vše podle plánu?

10.04.2013 (17:00) • Eltherine • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1255×

Seděla jsem na kolenou u mé postele a do kufru házela oblečení.

„Prosím, Nino. Nejezdi aspoň tyhle prázdniny," ozvala se z počítače, který jsem měla položený na posteli, moje nejlepší kamarádka Kim.

„Ty víš, že k babičce jezdím každý rok, a letos to nechci měnit." Podívala jsem se na ni do počítače a usmála se. Na skype jsme si spolu volaly v jednom kuse.

„To bys nemohla zůstat v New Yorku? Prosím! Já bych na ten koncert chtěla jít s tebou," žadonila Kim.

„Koncert?" zeptala jsem se udiveně a zavřela kufr.

„Já ti to úplně zapomněla říct. Na začátku července jdu na koncert Bruna." Byla z toho úplně vedle. Kim byla totiž velkou fanynkou Bruna Marse.

„Bože!" řekla jsem otráveně. Vyskočila jsem na postel, sedla si do tureckého sedu a notebook si přitáhla k nohám.

„Jaký bože? Vždyť on je tak roztomilej," rozplývala se nad svým oblíbeným zpěvákem.

„Měla bych jít spát. Ráno musím vyjet brzy," chtěla jsem rozhovor na skypu ukončit.

„Ne, ne, ne. Počkej ještě chvilku," zastavila mě kámoška.

Jo, kdyby jen chvilku. Na skypu jsme nakonec zůstaly až do půl třetí do rána.

***

Můj plánovaný brzký odjezd vůbec brzký nebyl. Z mého bytu v New Yorku jsem odjela ve dvanáct hodin a ve čtyři hodiny odpoledne už jsem stála na babiččině farmě. Všude bylo nádherné ticho.
Popadla jsem kufr a vydala se do domu. V předsíni jsem kufr položila a šla se podívat do kuchyně.

„Babi?"

„Nino! Tys přijela," začala mě babička v kuchyni objímat.

U stolu seděl vysoký tmavovlasý muž, kterého mi babička hned představila. „Zlatíčko, tohle je Ian.

Pomáhá mi občas na farmě. Iane, tohle je moje vnučka Nina."

Ian vstal a podal mi ruku. Měl roztrhané džíny a rozepnutou tmavou košili, pod kterou byly vidět jeho svaly.

„Moc jsem toho o tobě slyšel," řekl zdvořile.

„To já říct nemůžu," uměle jsem se usmála a pustila jeho ruku. Byl mi nesympatický.

„Já si půjdu vybalit. Můj pokoj je....?" Nestačila jsem svou otázku dokončit a babička mi skočila do řeči

„Pořád stejný."

Lípla jsem jí pusu na tvář a vydala se do svého pokoje.

Táhla jsem kufr do schodů a v polovině se zastavila. To je ale makačka.

Otřela jsem si čelo a pod schody se objevil Ian.

„Pomohl bych ti, ale spěchám," zvedl ruce na svou obhajobu a zmizel z domu.

Velký gentleman.

Vytáhla jsem kufr až nahoru a otevřela dveře od pokoje. Tenhle pokoj jsem milovala.

Hned naproti dveřím byla dvě obrovská okna a velká postel s nočním stolkem na každé straně. Na pravé straně pokoje byl prádelník a dveře do mé malé šatny.

Na levé straně byly dveře od koupelny a krásné modré pohodlné křeslo se stolečkem a nalevo, vedle dveří, byl psací stůl.

Vtáhla jsem kufr dovnitř a šla otevřít obě okna. Lehla jsem si na postel a uvědomila si, že jsem se ještě nenahlásila Kim. Vytáhla jsem telefon z kapsy a zpaměti vytočila její číslo.

Nečekala jsem dlouho a Kim telefon zvedla.

„Hlásím, že jsem dobře dojela."

„To je dost. Už jsem myslela, že jsi na mě zapomněla," řekla vyčítavě.

„Promiň, ale vážně jsem před chvílí přijela," omlouvala jsem se.

„No, neva. Já už stejně musím končit. Mám rande," oznámila mi vesele a já zakroutila očima.

„Prosím, řekni, že ne s Calvinem." Bylo mi jasné, že prosím zbytečně. Ale měla jsem tu malou jiskřičku naděje.

„Co proti němu máš?" zaprotestovala kámoška.

„Prostě ho nemám ráda. Nic víc. Tak jsem se nahlásila a teď už končím. Zatím ahoj." Bez čekání na odpověď jsem jí to típla a mobil položila na noční stolek.

Vyházela jsem věci z kufru a dala je do šatny. Převlékla jsem se z džínů do pohodlných kraťasů a seběhla schody do kuchyně.

Babička stála u sporáku a něco připravovala. „Dáš si jablečný koláč?"

„Jasně." Sedla jsem si ke stolu a babička přede mě položila talíř s koláčem.

„Proč s tebou nepřijel Paul? Loni jste si to tu užili, ne?" Babička si sedla ke stolu naproti mně a začala s výslechem.

„My jsme se rozešli," řekla jsem s plnou pusou. Tedy spíš on se rozešel se mnou, ale to babče říkat nebudu. Ani to, že mě podvedl.

„Proč?" Překvapila jsem ji. Proč se ptá proč? K čemu jí to bude?

„Chodí s někým jiným." Házela jsem do sebe jeden kousek koláče za druhým. „A co je to za chlápka, ten Ian?" zajímala jsem se.

„Syn pana Morisse. Víš, koho myslím? Hodně sem chodil, když jsi byla malá. Před pár měsíci zemřel a Ian hledal práci. Tak se mi tu stará o koně, o pole a tak dál." Zvedla se a začala utírat nádobí.

Naházela jsem do sebe zbytek koláče a šla jí pomoct. Když jsme všechno umyly a utřely, na něco jsem si vzpomněla. Tedy spíš na někoho.

„Babi, kde je Happy?" hledala jsem svého krásného zlatého retrívra.

„Někde běhá," mávla rukou a odešla.

Vyběhla jsem ven, kde už zapadalo slunce, a hledala mého milovaného psa. A nemusela jsem hledat dlouho. Jakmile jsem vyšla před dům, skočila na mě a začala mi olizovat obličej.

„Taky jsi mi chyběla," podrbala jsem jí za krkem. „Půjdeme se projít, co říkáš?" klekla jsem si k ní a dala jí pusu na čumák.

Pak jsem se zvedla a vydaly jsme se k nedalekému rybníku.

Happy kolem mě běhala, až než jsme tam došly. Od rybníka se ozývaly dva mužské hlasy.

Schovala jsem se do křoví a dívala se na ně. Happy jsem si přitáhla k tělu, aby mi nikam neutekla a tím nás neprozradila. Jeden z nich byl Ian a toho druhého jsem neznala. Oba byli jen do půl těla a z mola do rybníku skákali.

Najednou jsem měla Happy za zadkem a ona do mě strčila tak, že jsem ze svého úkrytu vypadla, a oba muži se na mě otočili. Skvělé, a co teď?

Následující díl »

Autor: Eltherine (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování