OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Léto, přátelství a jiné lásky 2. kapitola

16.04.2013 (15:00) • Eltherine • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1112×

Oba byli jen do půl těla a z mola do rybníku skákali.

Najednou jsem měla Happy za zadkem a ona do mě strčila tak, že jsem ze svého úkrytu vypadla a oba muži se na mě otočili. Skvělé, a co teď?

Rychle jsem vyskočila na nohy a oprášila se. Ian vylezl z vody a šel mým směrem. Ten druhý muž se k němu přidal a taky zamířil ke mně.

Utéct nemůžu, to by bylo hloupé. Tak si prostě počkám.

„Tak ty šmíruješ?“ bavil se na mně Ian, když už stál jen pár kroků ode mě.

Ten měl ale svaly!

„Dovol!“ urazila jsem se „Jsem tu s Happy,“ pohodila jsem hlavou k tomu čtyřnohému miláčkovi, který mi zase běhal okolo nohou.

„Kdo je to?“ zeptal se ten druhý muž Iana. Haló! Já jsem tady!

„Vnučka paní Mercerové, Nina,“ představil mě Ian nezaujatě.

„A ty jsi?“ zeptala jsem se podrážděně. Když už někoho představuju, tak představím oba, ne?!

„Steven,“ usmál se. Ach jo, ten je hezký.

„Tak my jdeme.“ Sehnula jsem se zády k nim, abych podrbala Happy, a ozvalo se zahvízdání. Udiveně jsem se otočila a nadzvedla obočí.

Steven na mě nezaujatě zíral a Ian zvedl ruce do obranného gesta.

Jen jsem zakroutila očima a vydala se stejnou cestou zpátky domů.

***

Spokojeně jsem si odfrkovala do polštáře, když se z nočního stolku začala ozývat známá melodie Bruno Mars - Locked out of heaven.

Tak tuhle písničku mám na vyzvánění jen u jedné osoby. Naštvaně jsem se převalila na druhý bok a zvedla telefon.

„Doufám, že seš na pokraji smrti. Protože jestli ne, tak tě zabiju sama!“ řekla jsem naštvaně do telefonu.

„Neříkej mi, že ještě spíš? Vždyť je půl sedmé,“ vynadala mi kámoška hned po ránu.

„Mám dovolenou. Vzpomínáš? To znamená, že si můžu spát, jak dlouho chci.“

„No jo. Když já jsem nemohla spát. Dneska jdu na ten koncert!“ zakřičela Kim do mobilu a mně málem prasknul bubínek.

„Já tě asi vážně zabim!“

***

Po Kimině telefonátu jsem už nezabrala. A tak mi nezbylo nic jiného než vstát a jít něco dělat.

„Babi, nepotřebuješ s něčím pomoct?“ seběhla jsem do kuchyně a začala být aktivní.

„Ale Nino, vždyť tu jsi na dovolené,“ smála se babička.

„I tak můžu něco dělat,“ argumentovala jsem, i když popravdě jsem měla chuť sebou plácnout na deku s knížkou.

„Tak bys místo mě mohla jet s Ianem na trh s mým džemem,“ navrhla vesele babča a já zatnula zuby. S Ianem, paráda.

„Dobře,“ souhlasila jsem, jako nadšeně.

***

„Když už se mnou musíš jet, tak tohle naskládej do auta,“ poručil mi Ian a ukázal na přepravky s džemem.

„Ty seš tady chlap!“ zaprotestovala jsem.

„A taky šéf! Takže šup, šup, holčičko.“ Posadil se na schody od domu a začal mě popohánět. Já mu dám holčičku!

Ale zrovna mě nenapadal žádný argument.

Teď bych tu potřebovala Kim, ta dokáže každého odpálkovat. A s tímhle blbem by jí to šlo raz dva.

A tak mi nezbylo nic jiného než všechno odnosit do auta.

„No, konečně!“ řekl otráveně Ian, když jsem do kufru dala poslední přepravku, a zvedl se ze schodů.

Dýchej, Nino, zhluboka dýchej, protože jinak ho tou přepravkou přetáhneš přes hlavu!

Uměle jsem se usmála a nasedla do auta vedle něj.

***

Ian tahal přepravky z auta (asi proto, aby ostatní viděli, jaký je to gentleman) a já rovnala sklenky s džemem na malý pultík.

Prodali jsme skoro všechny sklenky a po poledni jsme se chystali zpátky domů.

Zbylé skleničky jsem narovnala do jedné přepravky a šla je dát do auta, když mi na něčem podklouzla noha a já se i s džemem natáhla.

V mžitkách jsem slyšela Ianův hlasitý smích.

Vyhoupla jsem se do sedu a spatřila své krásné bílé šaty, které už vůbec nebyly bílé.

Naštvaně jsem vstala a snažila se s džemem na mých šatech něco udělat.

„Popravdě, jsem ještě nikdy nikoho neviděl uklouznout na slupce od banánu,“ dělal si ze mě legraci Ian, zatímco já jsem měla na krajíčku.

Podívala jsem se pod nohy, kde ležela zmíněná slupka i střepy od sklenic.

Pak jsem očima zkontrolovala moje nohy. Paráda! Spousta škrábanců od střepů.

„Počkej, pomůžu ti,“ přistoupil ke mně mile Ian, když jsem začala sbírat střepy.

„Já to zvládnu!“ vyštěkla jsem na něj nepříjemně a vyhodila poslední střepy do koše.

„Rozmazlená,“ zabručel si tiše pod nosem, ale já ho stejně slyšela.

Chtěla jsem si nasednout do auta na místo spolujezdce, když na mě Ian křiknul „Takhle si do mýho auta nesedneš!“ řekl zcela vážně a já se podívala na své špinavé šaty.

„To myslíš vážně?“ procedila jsem skrz zuby a snažila se nevybuchnout.

„Můžeš jít klidně pěšky, jestli chceš,“ nabídnul mi arogantně a já se kousla do rtu.

Přemýšlej! Popoháněla jsem svůj mozek a vymýšlela, co teď.

Tak můžu jít klidně pěšky. Ne, to ne! Nedovolím mu vyhrát.

Co by v mé situaci udělala Kim?

V hlavě mi to šrotovalo na plné obrátky.

Šibalsky jsem se usmála na Iana a dala mu poslední možnost. „Vážně?“

„Tak si užij procházku,“ popřál mi a chtěl mi zabouchnout dveře před nosem.

Na poslední chvílí jsem mu v tom zabránila.

Sundala jsem si šaty, zabalila je do klubíčka a dala do ruky.

Ianův pohled byl k nezaplacení. Zíral s otevřenou pusou a nevěřil svým očím.

Nastoupila jsem do auta a zabouchla za sebou dveře.

Nebylo mi zrovna příjemné být před ním jen ve spodním prádle, ale brala jsem to tak, že je to to samé, jako když jste v plavkách.

Jsem v plavkách, jsem v plavkách! opakovala jsem si v duchu pořád dokola.

Když se dlouho auto ani nehnulo, otočila jsem se na Iana a tázavě nadzvedla obočí.

„Tak pojedeme už?!“

„Ja- jasně,“ vykoktal ze sebe a šlápnul na plyn.

Jo! Tak tohle se mi vážně povedlo!

Autor: Eltherine (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Léto, přátelství a jiné lásky 2. kapitola: