OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Léto, přátelství a jiné lásky 18. kapitola

28.06.2013 (17:00) • Eltherine • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 965×

„Jak to mohla udělat?“ podívala jsem se na Kim.

„Bude to dobrý.“ Kim mě pevně objala a já se trochu uklidnila.

„Slečno, jste v pořádku?“ nade mnou a Kim stál Mattův lékař.

„Ano. Děje se něco?“ vyděsila jsem se a stoupla si.

„Můžete se jít podívat na bratra, ale jen na pár minut. Musím mít klid.“ Konečně!

***

Oblékli mě do toho nemocničního hábitu a pustili do bratrova pokoje se slovy „Jen pět minut“. Tuhle frázi jsem slýchala ve filmech, ale nikdy by mě nenapadlo, že ji uslyším zrovna já.

Vstoupila jsem do velkého bílého pokoje, ve kterém stála jediná postel, spoustu pípajících přístrojů a u postele jedna židle.

Podívala jsem se na Matta ležícího na posteli a z úst se mi vydral vzlyk.

Ležel tam tak bezbranně a po obličeji měl škrábance a modřiny.

Posadila jsem se na židli vedle jeho postele a chytila ho za ruku.

„Mattie, přece mě tu nenecháš. Musíš tady být se mnou a s Ianem a s Kim. Když jsme byli malí, slíbil jsi mi, že mě tu nikdy nenecháš samotnou. Prosím, neporušuj to.“ Z očí mi spadlo pár slz, ale já je rychle setřela.

Mattovi se zachvěla víčka a on pomalu otevřel oči.

„Mattie,“ přes slzy jsem se na něj usmála.

„Nebreč,“ zasípal Matt. Jeho hlas byl tak slabý a ochraptělý.

„Já nebrečím. Nepotřebuješ něco, nemám pro někoho zajít?“ ptala jsem se rychle a snažila se jakkoli pomoct.

„Kim.“ Sípavě se nadechl a pokračoval: „Přiveď Kim.“

Já jsem tak hloupá a sobecká!

Myslím jen na sebe a úplně jsem zapomněla na Kim.

Má Matta tak ráda a určitě má o něj strach.

Rychle jsem se zvedla a šla pro Kim.

***

Vyšla jsem na chodbu a rozhlédla se. Kim seděla vedle Iana a o něčem se bavili.

„Kim?“ zeptala jsem se tiše a ona ke mně zvedla hlavu.

„Chce tě vidět,“ lehce jsem se na ni usmála.

„Ale co ty?“ Bylo na ní vidět, že je šťastná, protože ho taky chce vidět.

„Já tu počkám.“ Povzbudivě jsem se na ni usmála a ona odešla.

Kim:

Oblékli mně do toho zeleného hadru a já konečně mohla za Mattem.

Mám z toho strach. Proč pro mě poslal?

Otevřela jsem dveře a podívala se na něj. I před modřiny a škrábance byl hezký.

Sedla jsem si na židli vedle něj a nervózně si odkašlala.

„Já nespím.“ Jeho hlas zněl příšerně ochraptěle a unaveně.

„Ale měl bys.“ Už jsem to nevydržela a chytla ho za ruku.

„Kim, musím tě o něco poprosit.“ I tak krátká věta mu dala zabrat.

„Jasně,“ pošeptala jsem a pohladila ho po ruce.

„Nina…“ nadechl se a pokračoval: „Kdybych to nezvládl,“ zasípal.

„Ty to zvládneš,“ zašeptala jsem a z očí mi spadlo pár slz.

„Bude tě potřebovat. Slib mi, že tu pro ni budeš.“ Podíval se mi do očí a já se v nich úplně ztrácela.

„Slibuju,“ usmála jsem se na něj.

„Víš, že máš krásný úsměv?“ pousmál se Matt a pak pomalu zavřel oči a usnul.

Nina:

Zatímco Kim byla u Matta, já seděla na chodbě s Ianem.

Unaveně jsem si o jeho rameno opřela hlavu a zavřela oči.

„Děkuju,“ řekla jsem tiše a zase hlavu zvedla a podívala se mu do těch modrých studánek.

„Za co?“ nechápavě nadzvedl obočí.

„Za to, že jsi,“ usmála jsem se a políbila ho. Stačilo jedno jeho objetí, jeden polibek, a okolní svět zmizel.

Byla jsem jen já a on. Přitáhl si mě k sobě a pevně mě objal.

 V tu chvíli jsem věděla, že ho miluju. Věděla jsem to, ale říct jsem to nedokázala.

***

Kim se vrátila od Matta, ale nic mi neřekla. A já vlastně ani nic vědět nechtěla.

Zírala jsem na chodbě do zdi a přemýšlela, co mi vlastně z mé rodiny zbylo.

Jen Matt a babička. Sakra, babička!

„Sakra, sakra, sakra! Já zapomněla říct babičce o Mattovi.“ Vyskočila jsem ze židle.

„Já jsem s ní mluvila. Máme jí dát vědět, kdyby se něco dělo,“ uklidnila mě Kim a já se znovu posadila.

Kdybych se nikdy nenarodila, nezemřela by mamka, táta by neodešel a možná, že i Matt by byl v pořádku.

Nosím jenom smůlu.

***

V noci jsme se rozhodli, že se pojedeme domů na pár hodin vyspat.

Doma jsem řekla babičce, že všechno bude v pořádku, i když jsem si tím nebyla jistá.

Převlékla jsem se do pyžama a lehla si do postele. Kim si lehla do pokoje k bráchovi a Ian teď ležel vedle mě.

Nechtěla jsem ho totiž pustit. Prostě jsem ho potřebovala mít u sebe. Dodával mi energii.

Ležela jsem zády k Ianovi a on mě zezadu objímal.

„Miluju tě,“ zašeptala jsem slovo, které jsem se tak moc bála vyslovit.

„Já tebe taky,“ zašeptal mi Ian do ucha nazpět a políbil mě.

***

Ležela jsem na posteli s Ianem a vášnivě jsme se líbali.

Ian mi začal svlékat tričko, a když se mu ho podařilo sundat, tak já jsem sundala to jeho.

V tu chvíli mi zazvonil telefon a já ho zvedla. „Prosím?“ řekla jsem udýchaně.

„Slečno Mercer, je nám to moc líto, ale váš bratr zemřel,“ ozval se hlas na druhé straně.

Ian:

Spokojeně jsem spal, když sebou Nina začala tolik házet.

Ospale jsem otevřel oči a podíval se na ni. Byla úplně zpocená a z očí jí tekly slzy.

Snažil jsem se ji vzbudit, ale nešlo to. Pak se vzbudila, vyděšeně se na mě podívala a slzy jí tekly proudem.

„Byl to jen sen,“ snažil jsem se ji utěšit.

„M-m-matt! On zemřel.“ Rozbrečela se a mně trhalo srdce ji takhle vidět.

„Neboj. Je v pořádku. Jsem tu s tebou, nebreč.“ Chvilku jsem ji hladil po vlasech a ona po chvilce usnula.

Ještě nikdy jsem nikoho neviděl tak na dně, jako právě teď ji.

Musím to napsat znovu - tahle kapitola se mi taky nepsala lehce. Když popisuji takové situace, představuji si, co bych asi dělala já. A abych řekla pravdu, mám z toho pak menší depky. Každopádně doufám, že se vám kapitola líbíla, i když není zrovna veselá.

Autor: Eltherine (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Léto, přátelství a jiné lásky 18. kapitola: