OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Léto, přátelství a jiné lásky 6.kapitola

07.05.2013 (20:00) • Eltherine • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1088×

„Máš nějaký psychický problémy?“ zeptal se mě najednou Ian.

Nechápavě jsem se na něj otočila a zakroutila hlavou.

„Že tu chodíš pořád sem a tam. Vypadáš trochu narušeně.“

Nevím, jestli se mě snažil rozveselit nebo si ze mě zase dělal legraci, a bylo mi to docela jedno.

„Sedni si.“ Zvednul se a chytil mě okolo ramen. Božínku, co já na tom chlapovi vidím?

Jo, vlastně už vím. Má dokonalý oči, vlasy, tělo.

Otočil se a šel si zpátky sednout. Jo, a zadek! Ten má taky dokonalej.

Jak to, že mě dokáže tak rozhodit? Sedla jsem si vedle něj a nervózně podupávala nohou.

„Už se ani nehni!“ dal mi ruku na stehno. Ne! Tohle mi nedělej. Nesahej na mě, mládenče.

Přivádíš mě do rozpaků.

Začínala jsem panikařit.

Rychle jsem jeho ruku setřásla.

Ublíženě se na mě podíval a pak jen naštvaně zakroutil hlavou a už se na mě ani nepodíval.

***

Konečně vyšla ta veterinářka z ordinace a vesele se na nás usmála.

Ten její úsměv mě dost děsil. Ta se v řezání zvířat asi hodně vyžívá.

„Bude v pořádku. Nechám si ji tu přes noc a zítra si pro ni můžete přijet.“ Dobré zprávy!

„Děkuju moc... ehm,“ nevěděla jsem její jméno.

„Elle. A ty jsi?“ Byla hrozně milá a tak trochu mi připomínala Kim.

„Nina. A vážně moc děkuju, nevím, co bych bez vás dělala.“

„Není zač.“ Byla hrozně hezká a pořád se usmívala.

„Pojď, pojedeme,“ pobídnul mě Ian a já vyšla z ordinace ven k autu.

Byl tam nějak podezřele dlouho, ale já to moc neřešila.

Elle byla vážně moc hezká, takže bych se ani nedivila, kdyby spolu něco měli.

***

„Děkuju.“ Dlouho jsme jeli tiše, ale já už to ticho nemohla vydržet.

„Není zač,“ řekl otráveně Ian.

„Ty a Elle? Vy spolu… ehm, chodíte?“ nevěděla jsem, jak se zeptat, aby to nevypadalo, že žárlím.

„Co?“ propuknul v hlasitý smích. Připadala jsem si trapně „Elle je moje… kamarádka.“ Jako by chtěl říct něco jiného a nakonec se rozmyslel.

„Aha.“ To je všechno? Panebože, teď ses vážně ztrapnila, Nino!

Byli jsme už na prašné cestě k farmě, když jsme zaslechli hlasitý smích.

„Co to, sakra, je?“ zděsil se Ian.

„To je smích mé nejlepší kamarádky,“ přiznala jsem naštvaně. Ach jo, Kim se vždycky směje tak nahlas.

„Zajímavý!“ uznal Ian.

***

Přijeli jsme k domu a vystoupili z auta.

Šla jsem za Ianem, takže jsem mohla sledovat jeho krásný vymakaný zadek.

Přestaň, Nino! Jsi jako úchyl, koukej se uklidnit.

„Co se tu děje?“ zeptala jsem se, když jsme přišli do domu, kde na pohovce seděla Kim se Stevenem.

Slušelo jim to tak spolu.

„Nino, tohle je Steven,“ chtěla mi ho představit.

„Já vím, už se známe,“ mávla jsem na Stevena na pozdrav.

Kim jen chápavě přikývla a zkoumavým pohledem si nás s Ianem prohlédla.

„Byli jste spolu? Kde?“ vyslýchala nás.

„Happy měla nehodu. A Ian zná jednu veterinářku, tak jsme tam jeli,“ vysvětlila jsem.

„Elle?“ zeptal se Steven. On jí zná taky?

„Yep,“ přikývnul Ian.                                                         

„A bude Happy v pořádku?“ odvedla řeč Kim.

„Jo, bude,“ přikývla jsem a usmála se.

„Hele, Steven říkal, že večer jdou do nějaké hospůdky ve vesnici. Tak nás pozval. Půjdeme?“ zeptala se nadšeně Kim a usmívala se od ucha k uchu.

„Jestli chceš,“ řekla jsem lhostejně, i když mi to teda vůbec jedno nebylo.

Třeba tam bude i Ian.

Dej si facku, Nino, a nebuď naivní!

Kluci nám poté vysvětlili místo té hospůdky a odešli.

Dřepla jsem si vedle Kim a opřela si o ni hlavu.

„Umírám,“ pípla jsem a zavřela oči.

„Proč?“ zeptala se hlasitě.

„Bolí mě hlava, chce se mi spát a navíc nemůžu dostat z hlavy toho pitomce,“ zanadávala jsem si.

„Tak to je blbý,“ řekla vesele Kim a zvedla se, čímž umožnila mé osobě úplně spadnout na gauč.

„Tak dobrou,“ zamávala mi a já do minuty usnula.

***

Tentokrát jsem se vzbudila s mnohem lepším pocitem.

Hlava mě vůbec nebolela.

Otevřela jsem oči a hned na mně něco přistálo.

„Co to, sakra, je?“ zanadávala jsem a koukla se na ten kus hadru.

„Vstávej!“ zakřičela Kim.

„Proč po mně házíš kus hadru?“ zeptala jsem se podrážděně a vstala z gauče.

„Kus hadru? Řekla si právě kus hadru?“ vykulila oči.

„Jo?“ Radši jsem nechala viset otazník ve vzduchu, protože Kim vypadala, že mě každou chvíli probodne pohledem.

Jojo, kdyby pohled uměl zabíjet.

„Tohle jsou šaty, který jsem si chtěla vzít na dnešek,“ Kim dala naštvaně ruce v bok.

„Někam jdeme?“ Ano, byla jsem poněkud mimo.

„Byla jsi v kómatu, nebo co je to s tebou?“ vykulila oči.

Já se zamyslela a svraštila čelo. „Jasně! Máme přijít do nějaký hospody!“ Heuréka!

„Chytrá,“ Kim spokojeně přikyvovala.

„Ty vždycky něco slíbíš,“ zakroutila jsem hlavou a vydala se po schodech nahoru.

„Co tím chceš říct?“ ublíženě se chytla za srdce.

„Neřeš,“ mávla jsem rukou a radši rychle vyběhla schody nahoru.

„Kdybych nic neslibovala, neměla bys žádný společenský život!“ řekla ublíženě a běžela za mnou.

Na posteli ležely krátké černé šaty bez ramínek. „Tohle si vezmeš?“ začala jsem se smát.

„Ne, to si vezmeš ty!“ rozesmála se Kim.

A máme konec další kapitoly. Doufám, že se vám povídka líbí.

Mám takové menší upozornění pro další kapitoly. Tedy, příští kapitola bude zajímavá, ale pak nás čekají nudnější kapitoly.

Potřebuji se v ději trošku posunout, a tak doufám, že to pochopíte a nepřestanete číst.

Jinak moc děkuji za komentáře, jste super!

Autor: Eltherine (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Léto, přátelství a jiné lásky 6.kapitola: