OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Potížistka - 11. kapitola

Ashley od sebe Natea stále odhání. Bude Nate i nadále vytrvalý, nebo to vzdá? -E.

27.01.2014 (11:00) • Eltherine • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 838×

11. kapitola – Feel something...

Tichá domácnost. Takhle nějak bych nazvala mé poslední dny strávené s kapelou. S Nateem spolu prakticky nepromluvíme a všude panuje tichá, ale zároveň hustá atmosféra. Olly se mnou občas pár slov prohodí, ale to jen proto, aby se ujistil, že jsem v pořádku a že nemám v plánu nějaké další blbosti.

Právě se nacházíme ve Stockholmu, ale brzy budeme odlétat do Říma na bratrův další koncert. Bez Natea si tuto cestu ale neužívám. Je tu sice se mnou, ale je to, jako by tu ani nebyl. Chodíme kolem sebe jako dva cizinci, a když si chce Nate promluvit, jako zbabělec uteču.

„Zítra brzy ráno poletíme, tak už jdi spát,“ usmál se na mě Olly na hotelové recepci. Před pár minutami jsme přijeli z jeho koncertu tady ve Stockholmu.

„Ty nejdeš?“ otázala jsem se na zpět.

„Musím ještě něco zařídit,“ pousmál se a mrkl na mladou recepční, která ho s úsměvem od ucha k uchu sledovala.

„Ty se nezdáš, bratříčku,“ rozesmála jsem se a on mě uraženě bouchl do ramene. Vykulil na mě oči a rukou ukázal na výtah. „Vždyť už jdu,“ naštvaně jsem protočila oči a obrátila se k němu zády. Svou kabelkou jsem kývala ze strany na stranu a z úst mi vycházelo tiché broukání Ollyho písničky Troublemaker.

 

Pomalu jsem došla k výtahu a stiskla tlačítko na jeho přivolání. Opřela jsem se o zeď vedle a unaveně zavřela oči.

„Měli bychom si promluvit,“ ozval se mužský hlas až příliš blízko mé osobě. Vykulila jsem oči a zadívala se na tu dokonalost přede mnou. Nate....

Už po několikáté se snažil se mnou promluvit o našem posledním incidentu a mně se znovu srdce rozeběhlo jako o život.

„Já o ničem mluvit nechci,“ odsekla jsem po chvilce ticha, které mi drásalo uši i nervy.

„Ale já ano!“ řekl prudce, až jsem se lekla. Nate se zhluboka nadechl a pokračoval: „Musíme si o tom promluvit, protože mezi námi něco je, a ty to víš. To, co se stalo, to jenom dokazuje.“

 

„Nic to nedokazuje!“ vyhrkla jsem a rychle nastoupila do výtahu, který právě přijel. Zběsila jsem mačkala tlačítko na zavření dveří a jen tiše sledovala Nateův zmatený pohled.

Utekla jsem. Zbaběle jsem utekla místo toho, abych si s ním promluvila. Jenže já mu nemám co nabídnout. Nechci s nikým chodit a už vůbec ne s kamarádem mého bratra. Když jsi vzpomenu, že moje první myšlenka, když jsem ho spatřila, byl sex, nejraději bych si nafackovala. Každého kluka jen do postele, to mi šlo vždycky skvěle!

 

 

Nikdy bych neřekla, že mě bude bílý strop tak moc fascinovat. Zírám do něj už dobrou půl hodinu a doufám, že se v mé hlavě zjeví nějaká geniální myšlenka, ale ona se ne a ne objevit. Udělala jsem nejspíš svou životní chybu, když jsem se začala chovat lépe. Protože s lepším chováním přišly i pocity – pocit viny, přátelství, sourozenecké lásky a možná i trocha zamilovanosti? CHYBA! Jedna velká chyba, kterou nemůžu vzít zpět jako při hře na počítači.

Jsem zmatená. Najednou cítím tolik pocitů a nejsem schopná se v nich orientovat. Mám ho milovat, či nenávidět? Mám si ho pustit k tělu, nebo ho od sebe odhánět?

Naštvaně jsem popadla polštář, který ležel vedle mě, přitiskla si ho k obličeji a z plným plic do něj zaječela.

 

 

„Letadlo má nějakou poruchu. Budeme tu muset tak půl hodinky počkat,“ nakráčel k nám Ollyho manager na letišti a oznámil nám tuhle velkou novinku.

„Jak může mít soukromé letadlo poruchu?“ vybouchla jsem a nechápavě protočila oči.

„Jednou ti to zůstane,“ neodpustil si jedovatou poznámku John a já znovu protočila panenky.

Všichni se rozesmáli a já co nejrychleji vyhrabala z kabelky krabičku cigaret.

„Jdu na jedno. Za chvíli jsem zpět,“ řekla jsem spíš pro sebe než pro ně, protože ti se smáli jako úplní blázni. Stačila jsem si ale všimnout Ollyho naštvaného povzdychnutí a Nateova nadějného pohledu.

Vyšla jsem před letiště a ihned si do úst vložila tu malou nebezpečnou věc a zapálila ji. Spokojeně a uvolněně jsem si potáhla a pomalu kouř vydechla.

„Nepřemýšlela si nad tím, že přestaneš?“ zeptal se Nate za mými zády. Znovu jsem si dala cigaretu mezi rty a potáhla.

„Ne,“ odsekla jsem nakonec a se slovy šel ven z mých úst i kouř.

„Přestaň s tím,“ řekl naštvaně Nate a já se k němu otočila tváří.

„S čím?“ odeskla jsem a znovu si potáhla.

„S tímhle,“ mávl rukou k cigaretě, vytrhl mi ji z ruky, zahodil a sešlápl.

„Co to, sakra, děláš?“ vyjekla jsem.

„O co se snažíš? Snažíš se být zase ta zlá mrcha, kterou každý nesnášel? Protože ti musím říct, že se k tomu začínáš blížit,“

„Ty nemáš právo mi říkat, co mám nebo nemám dělat,“ ukázala jsem na něj rozzlobeně ukazováčkem.

„Můžu si říkat, co chci, a ty by ses měla probrat, protože tímhle stylem všechno a všechny ztratíš,“

„Je mi to fuk,“ odfrkla jsem a romáchla při tom ruce.

„Není,“ zakroutil hlavou a já se pobaveně a nejspíš i trochu hystericky rozesmála.

„Vůbec mě neznáš.“

„Ale znám. Za těch pár dní, které jsme společně strávili, jsem tě stihl poznat dost dobře. Dokáže tě naštvat každá malá drobnost, jsi nerada a přitom tolik ráda středem pozornosti. Ráda se bavíš, kouříš, protože máš nervy, nemáš kamarády ani přítele. Jsi tvrdohlavá a nejde ti bruslení. Hraješ nádherně na klavír a vím, že umíš zpívat jako bohyně. Vždycky musíš mít poslední slovo a vím, že něco tě hrozně užírá a má to něco společného s tvojí minulostí,“ vyhrkl to na mě tak rychle a bylo toho tolik, že jsem absolutně ztratila řeč. Nebyla jsem schopná cokoli říct. Rty jsem měla od sebe a oči vykulené a vyděšené z tolika informací.

Srdce mi znovu bilo jako zvon a mé myšlenky byly tak rozpolcené, že jsem se cítila úplně ztraceně.

„Tak někoho nech, aby tě měl rád,“ řekl už mnohem tišeji, ale já stejně nebyla schopná reakce. Do očí se mi hnaly slzy a v krku jsem měla sucho.

„Tak už, sakra, nech svoje pocity vystoupit na povrch. Nebuď za ledovou královnu. No tak, udělej něco. Cokoli!“ vyhrkl rozzlobeně.

V tu chvíli se ve mně nahromadil všechen vztek. Zhluboka jsem se nadechla, udělala pár kroků blíž k němu a vlepila mu facku.

„Co to, sakra, děláš?“ zeptal se, ale já mu neodpověděla. Místo toho jsem se na něj vrhla a začala ho líbat. Rukama jsem mu vjela do vlasů a on si mě k sobě pevně přitáhl.

Nechtěla jsem ho pustit... už nikdy!

„Ty idiote,“ zamumlala jsem ještě mezi polibky.

---

Minule jsem vás naštvala, ale doufám, že jsem to tímhle napravila. Tak co na to říkáte? Jste spokojení? Jak dlouho myslíte, že jim to vydrží?

Povídka má 18 kapitol, takže už vás toho moc nečeká. Omlouvám se, že nepřidávám tak často, ale naskytly se mi úžasné příležitosti ohledně toho, co chci v budoucnu dělat, a to se prostě neodmítá. Teď už ale snad bude volnější režim, takže budu mít víc času. A mimochodem, moc děkuji za vaše komentáře! Jste úžasní!

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Eltherine (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování



Sdílet

Diskuse pro článek Potížistka - 11. kapitola:

Určitě jsi to napravila Už jsem se chhtěla zase naštvat, když si opět předsevzala, že bude jako ta stará Ashley-mrcha, ale ten konec... byl prostě suprovej Určitě zas něco provede v těch dalších kapitolách, ale doufám, že Nate jí neopustí.

No páni!

Fakt krásný :-)

Jeej ...len tak ďalej nech sa neda odbyť :)

Díky, ten konec byl perfektní Už se těším, jak mě zas překvapíš v další kapitole, protože mám zato, že ty nemáš moc ráda "pomalou a bezproblémovou" cestu k happyendu a ještě na nás s něčím určitě vyrukuješ

Přidat komentář:

Nick:

Text: