Potížistka - 13. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

V této kapitole vás čeká Ollyho reakce na vztah jeho sestry s jeho bubeníkem a hlavně; dozvíte se, co se stalo Ashley! Příjemné čtení. -E

08.02.2014 (17:00) • Eltherine • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 888×

13. kapitola - Minulost bolí!

„Myslím, že mi máte co vysvětlovat," řekl chladně Olly a očima propaloval naše spojené ruce. Tvář mu zarudla vzteky a pěsti měl zatnuté tak pevně, až mu bělely klouby.

„Uklidni se," řekl Nate a stoupl si ochranitelsky přede mě. Naše prsty se v tu chvíli rozpojily a já se cítila ohroženě a veškerá odvaha ze mě během vteřiny vyprchala.

„S tebou nemluvím," odsekl Olly a nespouštěl ze mě zrak.

„Pojď dál, ať tu neděláme divadlo," řekla jsem pevným a chladným hlasem, až jsem samu sebe překvapila.

Brácha beze slova vešel do mého pokoje a já za ním zavřela dveře. Nate na mě házel znepokojivé pohledy, které jasně dávaly najevo, že má srdce až v kalhotách.

Naštvaně jsem protočila panenky a raději se spoléhala sama na sebe, na což už jsem byla zvyklá. Otočila jsem se k Ollymu, který stál u mé postele a nespouštěl ze mě oči.

„Tak?" pozvedl obočí a čekal na mé vysvětlení.

„Hele, nejdřív se uklidni, jo?!" zhluboka jsem se nadechla a spustila. „Předpokládám, že jsi četl ten článek?" zeptala jsem se a Olly jen stroze přikývl hlavou.

Frustrovaně jsem rozhodila rukama a ztraceně zakroutila hlavou.

„Vlastně ani nevím, co ti mám říct. Je to můj život, můj kluk a tobě do toho absolutně nic není," propichovala jsem ho ukazováčkem a adrenalin mi proudil žilami.

„Tak nic není, jo? Ten tvůj kluk hraje v MÉ kapele a ty jsi ještě pořád MOJE sestra. Takže promiň, že se o tebe zajímám, když nikoho jiného už nemáme."

„Nevytahuj sem rodinu. To, že nemáme rodiče, neznamená, že se ke mně budeš chovat tak přehnaně ochranitelsky. Do teď jsem se chovala špatně, vážně hodně špatně, ale to teď chci změnit. Chci, aby se vrátilo mé staré já, a to všechno hlavně díky Nateovi. Ty vlastně ani nevíš, proč jsem taková byla. Nic nevíš!! Takže nemáš právo mi mluvit do života," skoro jsem křičela a hlas mi rozčilením přeskakoval. Nate mě zamyšleně a zároveň smutně sledoval, ale já se snažila soustředit pouze na Ollyho.

Před očima mi probíhalo všechno, co jsem zažila. Všechen ten strach, odvaha, zklamání, bolest.

Olly se neměl k tomu něco říct a jen na mě zíral s lehce pootevřenými ústy. Mé oči byly zalité slzami a když už jsem se do mé řeči tak dala, tak jsem se odhodlala ji dokončit.

„Já prostě s Nateem budu a je mi jedno, jestli to bude znamenat, že tě ztratím. Protože ty ani nevíš, co všechno mi tvoje sobectví způsobilo," rozbrečela jsem se a Ollymu z oka vypadla jedna jediná slza podobající se perle.

„Ashley," vydechl překvapeně Nate a chytil mě za ruku. Propletl si se mnou prsty a udiveně na mě zíral s vyděšenýma očima.

„Co jsem ti provedl?" zeptal se Olly ublíženě, naštvaně, překvapeně. Jeho oči byly ztracené a nechápavé. Z pusy jsem vypustila něco, co se nikdy nemělo dostat ven. Nikdy to nikdo neměl zjistit, nikdy nikdo neměl vědět, že jsem na bratra nepředstavitelně naštvaná. „Ashley," vyhrkl Olly, když jsem tvrdohlavě mlčela. Pevně jsem stiskla čelist a rozhodla se pokračovat v mlčení. Slzy mi smáčely tváře a oba muži v místnosti na mě překvapeně hleděli.

Cítila jsem, jak mi Nate pevně stiskl dlaň, a otočila se na něj.

„Řekni něco," řekl tiše, ale stále tak, abych ho slyšela. Na pár vteřin jsem zavřela oči a před tím, než jsem je znovu otevřela, jsem se musela zhluboka nadechnout.

„Olly, myslím, že bys měl jít," tvrdý a chladný hlas prorazil ticho a tíživou atmosféru.

„Cože?" vydechl překvapeně brácha. „Ne, nikam nejdu! Tohle mi koukej vysvětlit," udělal pár kroků ke mně a já o stejný počet kroků ustoupila, takže jsem musela pustit Nateovu ruku.

„Jdi - pryč!" pečlivě jsem vyslovila obě slova a dívala se mu při tom do očí.

„Asi bys měl vážně jít," řekl Nate, když se brácha k ničemu neměl. Ten ztraceně zakroutil hlavou a pomalu z pokoje odešel.

Dveře bouchly a s tím se ke mně Nate otočil čelem.

„Ashley, nechtěla bys mi něco říct?" zeptal se a já se rozbrečela ještě víc. Třásla jsem se jako osika a vše kolem jsem viděla rozmazaně. Nate si mě přitáhl ke svému tělu a pevně mě k sobě tiskl.

Znovu po dvou letech jsem brečela nahlas a dávala všechny své pocity najevo. Opět jsem byla zranitelná, uplakaná holka, která nic nezvládá.

Nate si mě od sebe trochu oddálil, aby mi viděl do očí. „Nechtěla bys mi to říct?" zeptal se znovu. Svýma ubrečenýma očima jsem se na něj podívala a zakývala na souhlas.

Poprvé - poprvé, co se mé tajemství někdo dozví..

Přesunuli jsme se na velkou pohodlnou postel. Nate mi podal celou krabici kapesníků a já se schovala do jeho náruče. On mě pevně objal, jako by mu mě měl někdo ukrást, a já se pokusila dát dohromady jednou souvislou větu.

„B-bylo m-mi patnáct."

„Šššš, nejdřív se uklidni," zašeptal Nate a dlaní mi přejížděl po zádech.

Snažila jsem se pravidelně dýchat a soustředit se na tlukot Nateova srdce, na kterém jsem měla položenou hlavu. Bum, bum.

Bylo to opravdu uklidňující slyšet vnitřní hlas někoho, koho máte rádi a v tu nejtěžší chvíli je s vámi, i když nezná důvod vašeho smutku.

„Bylo to chvilku po tom, co brácha postoupil v X -Factoru a všichni si ho začali všímat..." Ppevně jsem stiskla oční víčka k sobě a ocitla se v mé neslavné minulosti.

O dva roky dříve:

Běžela jsem dolů ze schodů jako velká voda. Schody jsem brala po dvou, div jsem se nezabila, a mé hlasité dupání museli slyšet až v Americe.

„Mamí, mamí, je tu brácha?" vběhla jsem do kuchyně a netrpělivě poskakovala.

„Není, asi před půl hodinou jel pro Chloe. Prý spolu jdou do kina," uchechtla se spokojeně mamka, ale stále ke mně zůstávala zády a něco krájela.

„No super!" kopla jsem naštvaně do nohy od židle. „Hlavně že mi slíbil, že se mnou nazkouší tu skladbu."

„Já ti klidně pomůžu. Na klavír ještě něco málo umím," ozval se mamčin vlídný hlas, ale o to já zájem vůbec neměla. Chtěla jsem zkoušet s Ollym, když mi to slíbil. Těšila jsem se, že po dlouhé době budeme zase chvíli spolu jako bratr a sestra.

„A vůbec!" vyhrkla jsem. „Pro Chloe?" vyvalila jsem oči. „Vždyť ta holka o něj nikdy nezavadila pohledem a najednou, když je slavný, tak se rozejde s tím svým frajírkem a začne flirtovat s Ollym?"

„Nebuď drzá," mamka se ke mně otočila čelem a nebezpečně mávala nožem ve vzduchu. „Chloe je náhodou moc milá dívka. A s tím svým klukem se rozešla už před delší dobou."

„Jo, jasně. Ale jen kvůli tomu, že bude mít brácha prachy a je slavnej," odfrkla jsem si.

„Ashley!" okřikla mě mamka a já jen naštvaně protočila panenky a odkráčela zpět do svého pokoje ke klavíru. Přejela jsem prsty po klávesách a zavřela oči.

„Je to jako slyšet tlukot srdce. Soustřeď se na to a nikdy nic nezkazíš," vybavila se mi Ollyho slova a najednou šlo všechno lehce. Prsty lehce přejížděly po klávesách a z klavíru se ozývaly nádherné tóny.

„Jdu na klavír," houkla jsem na mamku z chodby.

„V kolik přijdeš?" ozvalo se z kuchyně.

„Jsem na mobilu, neboj," popadla jsem bundu a zabouchla za sebou dveře. Byl květen a ještě nebylo takové teplo, abych si mohla dovolit chodit bez bundy. Tohle počasí jsem ale milovala. Všechno kvetlo a nebyla ani zima, ale ani přehnané vedro. Byla jsem takhle spokojená a navíc jsem právě šla na hodinu klavíru. Co víc bych si mohla přát?

„Malá Brownová!" ozval se za mnou až příliš známý hlas a mně naběhla husí kůže po celém těle.

„Co chceš?" odsekla jsem a dál bez jakéhokoli ohlédnutí pokračovala v cestě.

„Nepřijde ti, že se v poslední době vidíme nějak často?" zeptal se, ale já se rozhodla ho ignorovat. Tenhle idiot mi nestojí ani za těch pár slov. „Tak už se zastav!" zakřičel a se mnou to trhlo. Zpomalila jsem a po pár krocích zastavila.

Cítila jsem za zády jeho přítomnost. Stál blízko, až moc blízko.

Jeho dech jsem cítila na holém krku a to mě donutilo se oklepat strachy.

„Ty se mě bojíš?" zeptal se s uchechtnutím a mně se udělalo zle. Z něho a z jeho příšerného chování.

„Ne," řekla jsem pevným hlasem a on mě obešel a stoupl si čelem ke mně. Jeho černé vlasy mu lehce padaly do očí a spousty holek z toho omdlévaly, až na mně. Já nikdy nebyla na frajírky, kteří si myslí, že mohou dostat každou.

Na tváři se mu objevil úšklebek, ale nic neříkal, jen se na mě díval.

„Tak co chceš?"

„Hmm, už jsi mluvila s tvým bratříčkem?"

„Ne. A ani s ním mluvit nebudu," odsekla jsem a složila si ruce na prsou.

„To bys ale měla. Víš, co jsem ti říkal - Chloe mě opustila jen kvůli němu, a kdo to odnese, když se ke mně nevrátí?" zeptal se na otázku, na kterou jsem znala odpověď.

„Já," řekla jsem pevně a bez emocí.

„Správně," pohladil mě po tváři a já sebou cukla, „takže koukej zařídit jejich rozchod."

„Stejně spolu dlouho nebudou. Ona chce kvůli penězům a on na to přijde."

„Ale já ji chci teď!" řekl rozčileně a pevně popadl mé zápěstí, až jsem sykla bolestí.

„Pusť!"

„Fajn, fajn, ale víš, co musíš!" pustil mé zápěstí a ruce zvedl do obranného gesta. Pomalu odcházel, ale stále se na mě otáčel.

„Dnes to bylo skvělé, Ashley. Těším se na další hodinu," loučila se se mnou s úsměvem slečna Swan, která mě učila na klavír.

„Děkuju vám. Já taky," rozloučila jsem se a podívala se ven přes prosklené dveře. Před domem stál on ve své trapné mikině fotbalového týmu a podezřele se motal. Podívala jsem se na schodiště, na kterém už mizela slečna Swan, a pak zpět na dveře.

Smutně jsem si povzdechla a z kapsy vytáhla telefon. Vytočila jsem bráchovo číslo a čekala.

„Ano, Ashley?" ozval se vysmátě do telefonu.

„No konečně," oddechla jsem si, „tak přijedeš pro mě dnes?"

„Dnes? Víš, Ash, já jsem teď s Chloe," řekl a v telefonu se ozval holčičí smích.

„Brácha, prosím. Slíbil jsi mi to," naléhala jsem.

„Já to teď vážně nestíhám. Vždyť to domů zvládneš sama," zasmál se společně s Chloe.

Jednou rukou jsem si frustrovaně zajela do vlasů a dívala se dál přes prosklené dveře. Nic se nezměnilo, stále tam stál.

„Olly, prosím," měla jsem na krajíčku, „jsem tvoje sestra, ona tě stejně chce jen kvůli slávě. Prosím!"

„Nemyslíš si, že to přeháníš?" ozval se rozzlobeně. „Myslím, že to domů sama zvládneš úplně v pohodě. Tak čau, uvidíme se doma."

„Ale..." Domluvit jsem však nestihla, protože v mobilu se ozvalo nekompromisné - Tůtůtůtůtů.

To snad nemyslí vážně? Udiveně jsem se dívala na mobil a ovládl mě příšerný vztek. Je to idiot! Nedokáže si přiznat, že ho prostě nechce!

Telefon jsem schovala zpět do kapsy a vydala se ven. Teď nebo nikdy.

Vyšla jsem ven a jakmile jsem za sebou zavřela dveře, otočil se ke mně a motavou chůzí šel mým směrem.

„Tome, dej mi pokoj!" řekla jsem naštvaně a rozešla se směrem k domovu. Všude už byla tma, a to mi nebylo vůbec příjemné. Z Toma táhl alkohol na metry daleko, a to bylo ještě horší.

„Kam si myslíš, že jdeš?" zavolal na mě a za pár minut mě dohnal a šel vedle mě. Byl sice namol opilý, ale stejně mě dokázal dohnat.

„Dej mi pokoj," zopakovala jsem svá slova a přidala do kroku.

„Jak myslíš, holčičko. Ale pamatuj si, že za tohle může jen tvůj bratr," řekl prudce a popadl mě za ruku.

„Co to, sakra, děláš?" okřikal jsem ho naštvaně, i když jsem v tu chvíli byla mnohem víc naštvaná na Ollyho.

Tom si mě k sobě přitáhl a agresivně políbil. Odrthla jsem se od něj. „Co si myslíš, že děláš?" vykřikla jsem. On si mě však znovu přitáhl k sobě a políbil.

„Nech mě," začala jsem mu bušit do hrudi. Tom se rozhlédl kolem a když spatřil lavičku, dotáhl mě k ní.

„Ty za to nemůžeš, ale musím uznat, že už nejsi žádná malá holka,"" zašeptal mi do ucha a pak si rozepl pásek od kalhot.

„Co to-?" byla jsem zmatená a slzy se mi hrnuly do očí.

„Neboj, bude se ti to líbit." Tak zněla jeho poslední slova.

Ani nevíte, jak moc jsem právě nervózní. Líbilo se vám to? Jste převapení? Doufám, že ano.

Znovu vám musím hrozně moc poděkovat za komentáře a zároveň se omluvit. Nevím, kdy přidám další kapitolu. Začíná olympiáda, na kterou jsem se šíleně těšila, a do školy toho také nemám zrovna málo. Ale budu se snažit.

Mimochodem, dala jsem své kamarádce přečíst poslední kapitolu Potížistky a řekla mi, že až si to přečtete, ukamenujete mě.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Eltherine (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Potížistka - 13. kapitola:

7. Eolis přispěvatel

10.02.2014 [20:11]

Teda, tohle jsem nečekala... Ani jedno z toho co se tam událo. Samozřejmě jsem byla ráda, že Nate s Ashley neskončili modrý a Olly rudej, ale DOST mě překvapila ta její minulost... Emoticon Ohledně té poslední kapitoly... Doufám, že to nebude až tak katastrofický. Ale asi bys měla doufat spíš ty, abys nebyla ukamenovaná. No nic, doufám, že další apitolu přidáš hned jak budeš moct. Moc moc se na ní těším.