OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Princezna bojovník 2. kapitola



Princezna bojovník 2. kapitolaElizabet se vrátí s Nickem na hrad, ale nečeká ji tam milé překvapení. Jaký bude sen, co se jí zdál?

Nick mě objímal do té doby, než se moje smutné srdce uklidnilo a já jsem přestala brečet. Na mysl se mi začaly klást otázky: Jak se sem Nick dostal? Jak věděl, že jsem utekla? A ta hlavní: Jak se zbavit nápadníků? Je mi osmnáct a vdávat se ještě nechci. Potřebuji si užít života, než mě zavřou někam do paláce, všichni kolem mě budou skákat a chránit mě, aby mě třeba náhodou nespálilo slunce, a hlavně, od manželky se očekává, že porodí děti. V osmnácti letech mi děti připadají jako hloupost.                                 

Nechala jsem se tak zabrat svými myšlenkami, že mi ani nedošlo, že mě Nick upřeně pozoruje. Probrala jsem se, až když mi zamával rukou před obličejem. Když jsem se lekla a překvapeně zamrkala, rozesmál se tak, že se mi začala vracet dobrá nálada.      

„Přestaň, já přemýšlím nad důležitými věcmi“ vyčetla jsem mu, ale sama jsem se musela ovládat, abych se taky nesmála.

„Ty přemýšlíš, jo?“ zeptal se a šklebil se na mě. Nejradši bych ho něčím přetáhla po hlavě. Jsem na princeznu chytrá. No, docela chytrá. Na školu jsem nikdy moc nebyla, asi proto, že mi chyběl ženský element, který by mě naučil vyšívat, zpívat, kreslit a podobné věci, ve kterých moc nevynikám. Taky se není čemu divit, většinu svého dětství jsem trávila s otcem, učil mě vládnout, jezdit na koni (to umím lépe než on i Nick), a další část jsem trávila s Nickem a jeho otcem, on nás oba učil všemožné bojové způsoby. To od Iliana jsem dostala svůj diamantový meč.

„Pojď už, brzo se začne stmívat,“ řekl mi Nick a zase mě vytrhl z mých myšlenek. Prostě trapas. Sešli jsme schody, vyšli ze stromu. Já zavolala na Vendala, který se pásl u mostu do naší země Weleydiamynie (až budu královna, prosadím si přejmenování, aby se ten název dal zapamatovat). Vyhoupla jsem se do sedla a pobídla Vendala do klusu, Nick na Vientovi mě brzo dohnal. Vystavoval své opálené tváře již zapadajícímu slunci. Tmavě hnědé vlasy se mu na slunci leskly, světle zelené oči se třpytily, na mě se dívaly vždy přátelsky, ale na vojáky už tak milé nebyly, nesčetněkrát jsem viděla, jak Nick řve na vojáky rozkazy a zlobí se na ně. Na nose měl malou jizvičku (no dobře, udělala jsem mu ji já, ale dodnes si vyčítám). Napodobila jsem ho. Takže jsem vypjala hruď a vystavila svůj opálený obličej slunci. Nebyla jsem tak opálená jako Nick, služebné mě před sluncem neustále chránily. Moje hnědočerné vlasy mi napadaly do blankytně modrých očí. Zatřepala jsem hlavou jako koně, když na nich přistane moucha. Vlasy se mi rozlétly kolem hlavy jako závoj

„O co se to snažíš?“ zeptal se Nick a dál se hrdě vystavoval slunci.

„O co bych se měla jako snažit, jen si odhazuji vlasy z očí,“ řekla jsem mu tonem „ach ti muži“. Jen zakroutil hlavou a dál to neřešil.

 

 

Po chvíli jsme dorazili na hrad, uložili koně do stájí a odešli každý svou cestou, já do svých velkých komnat, Nick do kasáren. Procházela jsem kolem trůnního sálu, když se jeho velké, zlatem a stříbrem zdobené dveře otevřely a vyšel z nich můj otec.

„Je večeře, pojď se najíst“ oznámil mi a já si netroufla odporovat. Posadila jsem se k velkému stolu, na kterém byla hostina tak akorát pro dva. Netušila jsem, kde jsou dvořané, vždy s námi večeřeli. Jenom při pár výjimkách, kdy mi otec chtěl něco důležitého říct. Čekala jsem, co to bude, a dočkala se brzo.

„Poslouchej, vím, že se ještě vdávat nechceš, ale pokud si jednoho z princů nevezmeš, vyhlásí nám válku,“ řekl otec zachmuřile. Já přemýšlela, co říct, buď že se klidně budu bít za svojí zemi, nebo že se obětuji. To si potřebuji pořádně promyslet.

„Rozmysli se dobře, záleží na tom dobro naší země, buď válka, nebo svatba. Ale válka s Rosilandrií, Megrolem nebo Tarsilským královstvím by se těžko vyhrávala." Naskočila mi husí kůže. Proč zrovna tyhle země? Jsou to tři naši největší a nejsilnější sousedé. Vdávat se nechci, ale způsobit zničení své země taky ne. Opravdu nevím, co dělat. Ještě před chvíli jsem byla rozhodnutá, že otci jakkoliv tu svatbu překazím, ale teď jsem váhala, jestli to nemám přijmout.

„Otče, já nevím, ale pokud bude válka, chci v ní bojovat…“ začala jsem, ale nestihla to dokončit.

„To v žádném případě,“ zakázal mi otec okamžitě. Trochu zaskočeně jsem se na něj podívala, on se ale nedíval na mě, ale na obraz, který visel na zdi. Na obraz, kde jsme ještě s matkou. Mohly mi být tak tři roky, když se ten obraz maloval. Dívala jsem se matce do očí, na obraze byly přesně takové, jak jsem si je pamatovala. Hnědé, chytré, přátelské. Najednou jsem věděla, že se vdát musím, ať se mi chce, nebo nechce. Weleydiamynii už jednou málem zničila svatba.

Salvetský král chtěl moji matku pro sebe, ale ona si vybrala mého otce.        

„Otče, pokud dovolíš, půjdu si lehnout,“ řekla jsem, otec mi naznačil svolení, uklonila jsem se mu a odešla do své komnaty.

 

Když jsem usnula, hned jsem litovala, že jsem ještě chvíli nezůstala s otcem. Sny, které se mi zdály, byly děsivé a hrozné. Viděla jsem, jak na náš přístav míří obrovská flotila lodí. Tři přední vypálily z děl a zničily hradby, z lodí, které zakotvily, vyskakovali vojáci a rozbíhali se do města, aby ho mohli zničit a mě si odvézt. V dalším snu jsem viděla jen useknutou hlavu mého otce a mě, jak se krčím za Nickem, který kulhal a snažil se mě chránit před třemi útočníky ve zlatém, modrém a černém brnění. Nepovedlo se mu to, za chvíli se skácel k zemi s mečem v hrudi. Já ve snu zděšeně vykřikla, když se ti tři vrhli na mě. Sen se znovu změnil. Teď mě jeden z těch tří vojáků táhl ven z hradu. Byl to ten v černém brnění. Kopala jsem ho a snažila se ho bodnout mečem. Vysadil mě na koně. Na Nickova Vienta. To je hodně hloupý a především krutý vtip. Musím se koukat, jak můj dobrý přítel umírá, a ještě k tomu mě ten bojovník unese na jeho koni. Ve snu za námi vybuchl palác. I přes helmu jsem viděla, jak se na vojákově tváři rozzářil úšklebek. Sen se znovu změnil, voják mě táhl na loď s černými plachtami, na kterých byl velký medvěd a u nohou se mu povalovaly kosti a lebky. Symbol Mergolemu, našeho největšího a nejnebezpečnějšího souseda.

 

Ráno jsem se probudila celá zpocená a roztřesená. Nešla jsem na snídani, ale rovnou na zahradu, kde jsem si sedla pořád celá roztřesená pod velký javor, který se tyčil vysoko nad hradby. Obrovské dveře do hradu byly otevřené, ale já si zakázala se tam dívat, protože pokaždé, když jsem tak jen kouskem oka zavadila, viděla jsem svůj druhý sen. Na cvičišti postávala spousta vojáků a Nick jim rozkazoval, co mají dělat. Byly to jen sny, říkalo si moje já v hlavě. Doufala jsem, že má pravdu.


Děkuji za všechny milé komentáře u minulé části, inspirovaly mě k psaní.      


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Princezna bojovník 2. kapitola:

3. simapj přispěvatel
13.04.2014 [19:38]

simapjDíky. Zítra už začnu psát.

2. danka.69
12.04.2014 [22:33]

Honem s dáši jsem zvědavá co vymyslis Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Helča
10.04.2014 [11:31]

Ty jsi rychlá. Moc hezká kapitola, vypadá to, že se děj rozjíždí hezky rychle. To mám ráda. Těším se na pokračování Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!