OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Říkej mi Wicky - 10.



Říkej mi Wicky - 10. Zlomený malíček a hádka.

Tethys
P.S. Kvůli nadměrnému výskytu sprostých slov doporučuji tak 13+

Nejdříve se jen lehce otřel svými rty o ty mé, jako by zpola očekával, že ho odstrčím, vrazím mu facku a uteču. A i když by si to můj rozum asi přál, nemohla jsem. Stála jsem jako opařená a ve svém podvědomí věděla, že kdybych svým nohám dala příkaz, aby utíkaly, stejně by mě neposlechly. A já jim za to byla neskutečně vděčná.

Když si uvědomil, že nehodlám utéct, přitáhl si mě blíž, až jsem mohla cítit tep jeho srdce, a položil mi ruce na boky takovým majetnickým způsobem, jakým se dokáže chovat jen on. Nebylo to nepříjemné, spíš jako by všem ukazoval, že je tady pro to, aby mě chránil. Vlastně to byl skvělý pocit, cítit se v bezpečí.

Natáhla jsem ruce a položila mu je za krk, abych mohla náš polibek prohloubit. Věděla jsem sice, že to je hloupost – nerozumná hloupost, ale nemohla jsem si pomoct. Už i tak jsem nemohla uprchnout ze spárů jeho zelených očí, ale bylo už příliš pozdě. A jestli budu později trpět, což rozhodně budu, tak ať trpím. Teď to není důležité, teď ne. Teď jsem tady jen já a on.

Matně jsem si uvědomila, že jsme najednou uprostřed třídy. Ani nevím, jak jsme se tam dostali, a popravdě mi to bylo úplně jedno. Svět začínal nabírat ostré obrysy, až když jsem spadla do něčí náruče. Vzápětí bylo slyšet jen hlasité křup.

„Kurva,“ zanadávala náruč.

„Co se stalo?“ zeptala jsem se dezorientovaně.

„Asi jsem si zlomil malíček,“ oznámil Reid a ukázal mi svou pravou ruku, na které už začínal otékat malíček.

„Cože?“ vypadlo ze mě. „Jak?“

Beze slova mávl rukou k převrhnuté židli, která ležela opodál.

„A jak jsi – jsme převrhli tu židli?“ zeptala jsem se nevěřícně a zkusmo se štípla do ruky, jestli to náhodou není nějaký debilní sen. Nebyl. Jen k tomu nehorázně trapnému pocitu přibyla i bolest ruky.

„Nevím,“ odpověděl Reid prostě.

Položila jsem si hlavu do dlaní a zavřela oči. „Tak jo, rozumím tomu správně, že jsi mě zatáhl do opuštěné učebny, abys mi mohl následně strčit jazyk do krku, a přitom si zlomit malíček o židli, kterou jsi převrhl?“

„Nebránila ses,“ namítl. „Tu židli jsi převrhla se mnou a nakonec jsi mi ještě spadla do náruče. Takže se divíš, že mám zlomený malíček?“

„Chceš tím naznačit, že jsem těžká?“ štěkla jsem.

„Mám odpovídat?“ zeptal se a nadzvedl obočí. „A mimochodem, pořád v té náručí sedíš.“

Okamžitě jsem slezla, klekla si na studenou podlahu a snažila se nemyslet na to, že jeho náruč byla mnohem pohodlnější a měkčí.

„Fajn. Tak mi ten malíček ukaž,“ poručila jsem mu unaveně.

„Proč?“ odsekl. „Máš snad nějaký neexistující kurz první pomoci?“

Uchm. Klid.

Nádech – výdech. Nádech – výdech. Ná-

„Kurva!“ zaječela jsem a vstala. „Tak já se ti tady snažím pomoct, i po tom všem, co jsi mi udělal, a ty se mě teď ptáš, jestli mám nějaký zasraný kurz první pomoci? Nejdříve mě začneš líbat v té kavárně, a když uteču, protože prostě nevím, jak reagovat, tak se mi jen pomocí papírku omluvíš! Víš, jak bolelo vědomí, že se líbáš skoro s každou? A já jako totální kráva čekala, že se stane zázrak a ty si najednou uvědomíš, že ti vlastně nevadí, že jsem outsider! No, a když se nakonec konečně smířím s tím, že jsem se do tebe asi zamilovala, ale ty to nikdy nebudeš opětovat, tak se objeví Rick a řekne mi, že se dalo čekat, že ten rozhovor neudělám, protože tohle přece děláš s každou, že? Dostaneš se k němu, on si s tebou pohraje a potom tě odkopne jako špinavý hadr. A aby toho nebylo málo, odtáhneš mě do nějaké zasrané prázdné třídy a málem ze mě vylíbáš duši! Proč? Sakra, proč? Vyžíváš se v tom, jak trpím? Protože jestli jo, tak musíš být v poslední době hodně šťastný. Teď mi laskavě podej ten zkurvenej malíček, a já se ti pokusím pomoct, i když si myslím, že někdo jako ty si to vůbec nezaslouží!“ zakřičela jsem na něj a zhroutila se na zem. Nastalo ticho, které přerušoval jen můj hlasitý dech. Měla jsem pocit, že jsem právě uběhla maraton – nebo spíš můj dech měl pocit, že jsem právě uběhla maraton. 

Reid oproti tomu vypadal, jako kdybych mu vrazila facku. Potom si mě pomalu přitáhl do náruče a začal mě kolíbat jako malé dítě. Měla jsem chuť ho obejmout a zmlátit zároveň. Nakonec jsem se o něj jen opřela.

„Nenávidím tě,“ oznámila jsem vyčerpaně jeho košili. Cítila jsem se najednou hrozně unavená. Ze všeho.

„Já vím, Wicky,“ zašeptal mi do vlasů. „A mrzí mě to. Promiň.“

Nevím, jak dlouho jsme tam tak seděli. Ale vím, že když jsme vstali, už nic nebylo stejné jako předtím.  

 

OoOoO

 

Asi jsem byla hodně naivní, když jsem si myslela, že po tom, kdy jsem Reidovi/Lukeovi poskytla kompletní náhled do mé mysli, tak se v našem vztahu něco změní. Nezměnilo se vůbec nic, protože ještě než jsme vyšli z té učebny, do které mě zatáhl, tak jsme se začali hádat.

„Půjdeš tam!“

„Nepůjdu!“

„Prostě tam půjdeš!“

„Ne, nepůjdu! Je jen naražený, maximálně naštípnutý, Wicky!“

„Sakra, neštvi mě! Prostě do té nemocnice půjdeš.“

„Ne, nepůjdu. Jsem úplně v pohodě, vidíš?“

„Vidím modrý, napuchlý malíček někoho pořádně tvrdohlavého.“

„Wicky, je od tebe vážně milý, že se staráš a jsi starostlivá, ale nemusíš to přehánět.“

„Přehánět? Já? Myslíš, že jsem totálně blbá a nepoznám zlomený malíček?“

„Tak a dost!“ ozvalo se ode dveří a my jsme se okamžitě otočili za tím hlasem.

Ve dveřích stála Madame Briand a vypadala jako bohyně pomsty ve své nejhorší náladě. Hnědé vlasy se jí kroutily kolem vztekem staženého obličeje a z jasně šedých očí jí létaly blesky. Zkrátka vypadala hodně působivě, skoro jako kdyby hrála v nějakém filmu o řeckém božstvu. „Už se tady asi půl hodiny hádáte, a já bych s dovolením opravila ty práce, které se psaly v dnešní hodině. Mimochodem, slečno Wintersonová, máte nějaký pádný důvod, proč jste se neobjevila na hodině?“

„Ehm, no, totiž – já,“ vyblekotala jsem a odstoupila kousek dál od Lukea/Reida, aby si Madam Briand nemyslela bůhví co. „Nebylo mi dobře,“ vymáčkla jsem ze sebe nakonec. Luke/Reid po mně hodil pobavený pohled.

„Aha, zajímavé.“ Madam Briand si založila ruce v bok a pozdvihla obočí. „Ale teď se vám nějak zázračně ulevilo, že?“

„Ano,“ řekl Luke/Reid a usmál se. „To dělá ta moje okouzlující přítomnost, víte, paní profesorko?“

S velkým vypětím sil jsem potlačila chuť hlasitě zasténat, ale protočení oči jsem se už neubránila. Zabijte ho někdo, protože jinak to udělám já!

Madame Briand se sice pousmála, ale hned zase zvážněla. „Ale pane Reide, vy jste se na hodině také neukázal. Bylo vám špatně?“

„To ne, paní profesorko. Mám asi zlomený malíček.“

„Jo, a to je důvod, proč musíš jít do nemocnice,“ vložila jsem se do toho.

„Ale Wicky! Nezačínej s tím zase!“

„Proč prostě nedokážeš pochopit, že ti jde o zdraví? Může se ti to zanítit.“

„To může. No a?“

„Jak no a? Sakra, do té nemocnice půjdeš, i kdybych tě k tomu měla donutit.“

„Vážně?“ zeptal se arogantně a pozdvihl obočí. „Začínám se tě bát, Wicky.“

„Grrr!“ zavrčela jsem. „Jsi sobecký, arogantní, nevypočitatelný a ší-“

„Už jsi skončila, Wicky?“

„Jak se tak na vás dívám, doučování musí být nesmírně zábavnou činností. Jak vůbec pokračujete, Claire?“ otočila se na mě Madam Briand s pobaveným výrazem.

„No, dobře, paní profesorko,“ řekla jsem nejistě.

„Tak v tom případě si můžete napsat ten test, ne?“ navrhla Madam Briand vesele. „Tak pojďte, pojďte,“ popoháněla nás, když viděla naše otrávené tváře.

„Ale paní profesorko, já mám zlomený malíček!“ zavolal za ní zoufale Luke/Reid.

„Jo!“ přidala jsem se k němu. „A musí jít do nemocnice!“

Luke/Reid po mně střelil popuzeným pohledem, ale pak si rezignovaně povzdechl. „No, paní profesorko, vypadá to, že asi vážně půjdeme do nemocnice.“

Madam Briand se zastavila a klapot jejích podpatků ustal. Otočila se a prohlásila: „No tak dobře. Ale jenom proto, že jste spolu takoví rozkošní.“

„Rozkošní?!“ vyjekli jsme oba naráz.

Nevěděla jsem, jestli můj údiv pramení z toho, že jsme s Lukem/Reidem „rozkošní“, nebo z toho, že jsem něco takového právě slyšela z úst Madam Briand. 


A je to tady! První a poslední kulatiny téhle povídky! :)* 

Děkuju všem, kteří komentují a taky těm, kteří jen čtou, protože i to se počítá. ;)

Příště se můžete těšit na nemocnici a povídání s Annie. :)

Tethys


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Říkej mi Wicky - 10. :

13. kiki
15.11.2013 [16:19]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

12. Tethys přispěvatel
06.11.2013 [22:44]

TethysJanie, já vím. Emoticon Jsou to prostě mí slaďouši. Emoticon Děkuju! Emoticon

11. JanieHutcherson přispěvatel
06.11.2013 [22:22]

JanieHutchersonOmg! Jsou dokonalý pár :33

10. Tethys přispěvatel
06.11.2013 [18:41]

Tethys:)))), já taky. Emoticon Děkuju! Emoticon

Bri, no... nemůžu ti slíbit, že se udobří, ale rozhodně si promluví. Emoticon Díky! Emoticon

9. Bri
06.11.2013 [16:34]

Krása. Emoticon Fakt je to úžasné, už sateším na ďalšiu... A nech sa udobria lebo dostanú!

8. :))))
06.11.2013 [15:51]

milujem to ! Emoticon

7. Tethys přispěvatel
06.11.2013 [15:37]

Tethyslucy, další část přibude až zítra, nebo v pátek. Ráda bych ji přidala už teď, ale vzhledem k tomu, že končím dvanáctou kapitolu, tak bych si ji chtěla alespoň dopsat. Emoticon Díky. Emoticon

ninik, a já zbožňuju tvé komentáře! Emoticon Emoticon Děkuju. Emoticon

matrinexa, taky si myslím. Emoticon Děkuju moc! Emoticon

mimi, to je v pohodě, jsem ráda, že ty komentáře vůbec píšeš. Emoticon Ano, a to, jestli spolu chodí, nebo ne, se bude řešit v další kapitole - víc neprozradím. Emoticon Emoticon Díky. Emoticon

Mea, klídek, neomyjou tě! Emoticon Vím, že tahle kapitola byla hodně o "hádce", i když to tak hádka vlastně nebyla - Wicky to ze sebe musela dostat a chudák Luke/Reid stál na ráně. Emoticon Emoticon Děkuju. Emoticon

Becca, ne, ne, hádat se už rozhodně nebudou. Emoticon Možná tak o tom, kdo se do koho zamiloval jako první. Emoticon Díky moc. Emoticon

6. RebecaLin přispěvatel
06.11.2013 [15:23]

RebecaLinDOKONALÝ!!! já chci další díl! doufám že se ale už nebudou tolik hádat i když to bylo zábavné a rozkošné :3 Jinak Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. Mea přispěvatel
06.11.2013 [13:08]

MeaTakže, stejně jako Mima, jsem to četla včera večer před spaním a chudák moje peřina si díky tomu vyslechla kapitolkou inspirované nadávky. Jžš, rychle další! Řekni, že už bude dneska! Prosíííím! Já se asi zblázním jestli tohle nevyžehlíš! Emoticon Tak a šup, šup, nebo si mě nepřej! Emoticon No, jo kapitolka byla hezká, ale o čem! Mě asi brzo vomyjou! Jestli tohle nevyžehlíš, tak to je můj konec! No táááák! Prosíííím! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
A za Říkej mi Wicky samotnou: Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. mima33 admin
06.11.2013 [10:26]

mima33Čítala som už včera večer, ale keďže cez mobil, komentujem až teraz Emoticon Emoticon
Toto bolo neskutočne rozkošné! Madam Briand to dokonale vystihla a nemôžem inak, ako súhlasiť. Neskutočne som sa tešila, na túto kapitolu a konečne som sa dočkala veľa veľa Luka a dodala si mi ho tak, ako som ho chcela. Ja len dúfam, že už konečne spolu budú normálne chodiť, lebo oni dvaja jednoducho k sebe patria Emoticon
A je mi ľúto Reidovho malíčku Emoticon
Mimochodom, bolo poriadne vtipné, keď Claire o ňom uvažovala ako Lukeovi/Reidovi Emoticon

3. martinexa přispěvatel
06.11.2013 [8:40]

martinexaRozkošní, jo to slovo to úplně vystihuje Emoticon

2. ninik
05.11.2013 [22:25]

Zbožňuju tě!!!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. lucy
05.11.2013 [22:12]

i love you :* si úžasná.. dúfam že ďalšia časť bude skoro D:

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!