OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Říkej mi Wicky - 13.

18.11.2013 (13:00) • Tethys • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1587×

„Víš, myslel jsem si, že mi vynadáš kvůli tomu, že - “

„Lukeu,“ přerušila jsem ho vážným hlasem. „Musím ti něco říct. Já… vím o tvých rodičích.“

Lukeův pobavený úsměv z tváře zmizel a nahradila ho ledová maska. „Jak?“ zeptal se ostře.

„Od tvé babičky,“ přiznala jsem. „Vlastně za to můžu já. Zeptala jsem se jí, jak dlouho vás ještě bude hlídat, a ona mi to řekla. Vím, že pokud jsi měl někdy v plánu mi to říct, asi jsi to chtěl udělat sám, ale… už to prostě vím a jen chci, abys věděl, že je mi to hrozně líto.“

„Nejsem na tebe naštvaný,“ zamumlal Luke s pohledem upřeným na strop. „Spíš… je to uzavřená kapitola, ke které se nevracím. Něco jako šuplík v mojí hlavě, kam ukládám tyhle vzpomínky. Protože kdybych je tam neukládal… tak by mi nikdy nedaly pokoj.“

Mlčela jsem. Nebylo na to co říct.

„Ale vlastně…“ řekl zamyšleně a lehl si ke mně na jeho postel, „jednu vzpomínku si nechávám. Možná trochu nevědomky, ale nechávám.“

„Jakou vzpomínku?“ zeptala jsem se šeptem.

„Vždycky, když jsem šel spát, mi máma přišla dát pusu na dobrou noc, ale já ji pokaždé přemlouval, aby mi řekla i nějakou pohádku. Jednou mi vyprávěla, jak se s tátou seznámili… Poprvé to prý bylo v baru Looney. To je důvod, proč se oba dva jmenujeme na L. Mamka tam šla na truc babičce a táta prohrál sázku se svým nejlepším kamarádem. Šlo o to, že další den měli mít nějakou zkoušku, a táta musel slíbit, že se na to ani jednou nepodívá. A aby ten kamarád měl jistotu, tak tátu zavedl do toho baru.

Máma pokaždé prohlašovala, že to byla láska na první pohled. Prý si jen tak seděla u baru, popíjela alkoholické mojito, které ani pít nemohla, protože jí ještě nebylo osmnáct, a nudila se. Jenže ji tam začal otravovat nějaký chlap a ona nevěděla, jak z toho ven. Táta jako pravý gentleman zasáhl a… zamilovali se do sebe.“

Ani jsem nepostřehla, kdy jsem během toho začala Lukeovi kropit slanými vodopády postel, ale když jsem si to uvědomila, najednou jsem nemohla přestat. „To je tak krásné,“ dostala jsem ze sebe. „Jako v nějaké pohádce.“

„Ale se špatným koncem,“ prohlásil Luke a přitáhl si mě k sobě.

Tiše jsem se mu uvelebila na hrudi. Do boku mě sice tlačila sádra toho zlomeného malíčku, ale bylo mi to úplně jedno. Jen jsem poslouchala Lukeův rychlý tlukot srdce. Postupně se zklidňoval a zklidňoval, až se z něj stal tichý, rytmický zvuk.

Tehdy jsem si uvědomila, že jedna věc je na romantických filmech pravdivá – občas jsou slova prostě zbytečná.

oOoOo

Parkem se nesl můj vyzváněcí tón. Ještě než jsem stačila mobil vyhrabat z tašky, tak kolem mě někdo prošel a s drzým úsměvem prohlásil: „Darth Vader přichází.“

Jakýkoli jiný den bych se možná ušklíbla nebo vyplázla jazyk, ale nějak jsem na to neměla náladu. „Ano?“ ohlásila jsem se unaveně.

„Claire!“ zaječel mi do ucha Annin nadšený hlas. „Máma dneska odjíždí!“

I když jsem se cítila mizerně, tahle zpráva mi rozhodně o pár stupňů zvedla náladu. „Vážně?“ rozjasnila jsem se.

„Jo! Už se balí a říká, že si prohodila s nějakou Christine službu, protože se té Christine narodila neteř.“

„Ah, jasně,“ přitkala jsem ironicky. „Ta naše mamka je ták dobrosrdečná!“

„Tak určitě,“ opáčila Annie a já jsem v jejím hlasu jasně slyšela úšklebek. „Nicméně, volám kvůli tomu, že máme příští pátek zkoušku, na kterou se s Adamem musíme učit. Takže k němu půjdu spát už dneska.“

Tak teď se mi nálada zvedla až do výšky pouliční lampy, kolem které jsem právě procházela. „Fajn,“ řekla jsem jen a snažila se, aby to neznělo tak nadšeně. Koneckonců, Annie by to nemusela vzít dobře.

„Nevadí ti to?“ ujišťovala se Annie.

„Ne,“ zamumlala jsem a začala přemítat nad tím, kde mám vonné svíčky.

oOoOo

Pohledem jsem ještě jednou překontrolovala koupelnu, abych se ujistila, že je všechno na svém místě. Bylo. Luxusní švýcarská čokoláda byla nalámaná na kostičky a jen čekala na to, kdy ji začnu jíst. Svíčky (vonné jsem nenašla, takže mi musely posloužit obyčejné) stály rozmístěné kolem vany a vytvářely tajemnou a trochu melancholickou atmosféru, kterou jsem milovala. Z vany se linula pára, která úplně zamlžila zrcadlo, a já jsem se nemohla dočkat chvíle, kdy se konečně té teplé vodě poddám. Opatrně jsem do ní strčila prst, abych se přesvědčila, že má tu správnou teplotu. Zdála se být v pořádku.

Rychle jsem si sundala župan a vklouzla do vody. Okamžitě mě oklopila pronikavá vůně růží a já zavřela oči. Užívala jsem si toho nebeského klidu, kterého se mi za poslední týdny příliš nedostávalo. Ale hlavně jsem potřebovala vydýchat ten dnešek. Cenila jsem si toho, co mi Luke řekl, ale zároveň jsem se toho děsila. Bylo to tak… osobní. Jako kdyby mi řekl nejen to o jeho rodičích, ale i to, že teď je náš vztah doopravdy vážný. A i když jsem do něj byla zamilovaná, taková důvěra byla zvláštní. A v mém měřítku bylo všechno zvláštní špatné. Ale musela jsem se to odnaučit, už jen kvůli Lukeovi.

Slepě jsem zašmátrala po misce čokolády a vzala si jeden čtvereček. Opatrně jsem si ho strčila do úst a nechala se unášet tou dokonalou chutí. Milovala jsem tu chuť rozplývající se čokolády, to sladké opojení. A vtom mi bylo jasné, že mě ani varhánky na prstech nepřinutí vylézt.

Ale osud to chtěl jinak.

Přesně v ten moment mi totiž začal zvonit mobil.

„Bože,“ zaúpěla jsem potichu. Slyšet příchod Darth Vadera zrovna nebyl zvuk, který bych chtěla při relaxování ve vaně poslouchat. Protočila jsem oči a ponořila hlavu do vody.

Po pár minutách jsem ji zase vynořila, ale volající byl neodbytný. Dokonce se melodie dostala do takové části, ve které jsem ji slyšela jen ve filmu.

„Sklapni!“ zakřičela jsem na dveře. Mobil si to asi vzal osobně, protože ztichl.

S úlevou jsem si vzala další čtvereček čokolády. To tak, aby mě někdo rušil při mých vodních sezeních. Ráda jsem tomu svému válení ve vaně přezdívala „vodní sezení“. Znělo to mnohem vznešeněji než válení ve vaně, ale spousta lidí si zase myslela, že provozuju soukromou jasnovideckou kancelář pod vodou. Na druhou stranu, těch lidí zase tak moc nebylo – obvykle totiž nemám ve zvyku vykládat každému na počkání, co dělám v koupelně.

Darth Vader se ovšem nevzdal. Pochodoval, a pochodoval, až jsem uvažovala nad tím, že vstanu, ten telefon přijmu, pošlu volajícího do pr… prkýnka (ještě totiž nebylo po dvaadvacáté) a zase se vrátím ke své čokoládě a teplé vodě. Jenže než jsem tyhle představy stačila zrealizovat, tak Darth Vader pravděpodobně dostal nějakou důležitou zprávu a přestal si dělat z mých uší večerní procházku.

S povzdechem jsem si vzala čokoládu, ale zarazila se na půl cesty k ústům. Co když ten volající byla Annie? Určitě se teď někde strachuje a z toho rande bude velké nic. A po tom, co zjistí, co se děje, se děsně naštve a nebude se mnou mluvit další týden. To by byl přesně její styl. Hlavním viníkem budu opět já, a pokud neumřeli, tak žijí dodnes…

Darth Vader rozhodně neumřel, protože se náležitě ozval. Ruply mi nervy a zařvala jsem: „Kurva, Darth Vadere, sklapni už, proboha!“

Vzápětí někdo bouchl do zdi a ozvalo se: „Wintersonová, zklidni hormon, pokud nějakej máš.“

Protočila jsem oči a na tu stěnu vyplázla jazyk, jako kdyby to snad Jack, syn našich sousedů, mohl vidět.

Darth Vaderovi to evidentně stačilo, protože konečně zmlkl. V klidu jsem si umyla vlasy, zabalila se do osušky a vydala se do svého pokoje, kde jsem se převlékla do tílka a kraťasů. Vlasy jsem si rozčesala, usušila a rozhodla se, že si udělám popcorn. Sice jsem tušila, že se asi pozvracím, ale bylo to úplně jedno. Dneska totiž bude popcorn párty s Thorem. A Lokim. Nebo jen s Lokim.

Zatímco se bytem rozlévala příjemná máslová chuť, seděla jsem u svého notebooku a snažila se ho přemluvit, aby začal dělat, co chci – tedy přehrávat mé stažené soubory. Dokonce jsem mu v zápalu slabosti slíbila, že z něj udělám Mac. Zrovna když jsem se mu chystala navrhnout, že pokud bude hodný, tak mu koupím i nový obal, tak se ozvalo silné zaklepání.

Téměř okamžitě jsem si vzpomněla na ten záhadný telefonát. Teď už ovšem tak záhadný nebyl – byla jsem si totiž skoro stoprocentně jistá, že to je Annie. Kdo jiný by na mě taky klepal o půl desáté, že? Nasadila jsem si imaginární špunty do uší a pokřižovala se, kdybych to náhodou nepřežila. U Annie totiž jeden nikdy neví. Byla by mě schopna seřvat i za to, že Darth Vader je Lukeův otec. Jako kdybych snad mohla za to, co dělal Anakin, když byl mladý…

Otráveně jsem otevřela dveře, ale místo Annie tam stála postava v tmavém oblečení a tmavými vlasy. Možná bych si myslela, že je to mozkomor, nebýt těch zářivě zelených očí, které na mě upřeně zíraly. O futra se opíral v celé své kráse Luke… ale ne Skywalker. 

Soo... Příště bude popcorn party, Harry Potter movie party... a obecně různé party. :D

Tethys

Autor: Tethys (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Říkej mi Wicky - 13. :