Kdysi dávno se lidé odhodlali spoutat magii. Jednomu z dvorních mágů se tenkrát podařilo přivést k životu stroj. Mocnou zbraň s vlastní vůlí. Prvního z dokonalých služebníků císařství. Teď po mnoha letech spočinul svět na kraji války a jeden ze synů stárnoucího mága padl. Pojďte si přečíst jeho konec.
02.09.2014 (16:00) • Mechaniculum • Povídky » Na pokračování • komentováno 15× • zobrazeno 1118×
Tik tak tik tak tik tak…
Obrovský ocelový kolos čněl nad krajinou. Jako kus zčernalé skály se tyčil nad lesem, který se v jeho stínu zdál ještě temnější. Černé hory. Obávané hraniční pásmo se již několik let zmítalo v neúprosné válce. Válce, která plodila jen další a další zlo. Válce, která stála za hrůzou masakrů, které barvily lesní půdu do černa. A teď tu byl on, měl hlídat, měl dobývat.
Tik tak tik tak tik tak…
Hbité kroky rozeznívaly pletivo, které pokrývalo traverzy v jeho útrobách. Vysoké kožené boty duněly, kterak se snažily zmizet v úzkých železných chodbách. Útlý stín se mihl na kovové stěně a vtěsnal se mezi obrovský nosník, který podpíral gigantický mechanismus. Někde nad ní se točilo srdce kolosu. Kolik času zbývalo?
Tik tak tik tak…
Tělem stroje se rozeznívaly výkřiky. Něco se dělo. Kov tiše vibroval očekáváním, přemýšlel. Byl to snad strach, co ovládlo živoucí pláty ocele? Od doby, co mu říšský arcimág vdechl život, se naučil rozpoznávat mnoho lidských emocí. Naučil se vnímat i komunikovat. A on teď cítil, někde hluboko uvnitř bylo něco v nepořádku… Tvrdý štěkavý jazyk vojáků rezonoval chodbami, které jen zesilovaly křik mužů. Celým okolím se rozezněla smutná árie poplašné sirény. Na palubě byl vyhlášen poplach.
Kolem výklenku, ve kterém se tísnila mizející silueta, přeběhlo několik postav. V rukou se mihly odlesky pušek a na tělech zas šedavý nádech uniforem. Vojáci! Nepobíhali by zde jen tak. Byla prozrazena! Musela zmizet, rychle, ven, teď hned! Už tak bylo pozdě a teď ještě navíc někdo musel vědět o její přítomnosti. Nebo něco. Svitlo jí v mysli.
Tik tak tik tak tik tak…
Ručička v malém stroječku neúprosně ukrajovala času. Zbývalo sotva pár minut. Postava vyhlédla z výklenku a světlo, které bylo vrháno blikotavou lampou, na chvíli osvětlilo, jako oheň rudé, dlouhé vlasy. Musela jít hned. Vyběhla ven, cestu jí však zastoupil muž. V teplém přítmí stroje se zableskla čepel a ocelový nosník zkropila rudá krev. Tělo nešťastníka se překlopilo přes zábradlí a zřítilo se do hlubin stroje, kde se s tupým nárazem ozvala teskná ozvěna.
Ona ale běžela dál. Nesměla přemýšlet, musela utíkat. Dál, pryč, ven! Pohledem přejela sklíčko hodinek. Zlatá ručička se s lupnutím zastavila na červeném políčku.
Pozdě.
Tik tak tik tak… Obrovská rána projela celým strojem. Řev nálože, která trhala kov na kusy, duněl chodbami, tlačil před sebou vzduch i vše, co mu stálo v cestě. Tuny oceli, která tvořila tělo stroje, se polámaly. Obrovské jako lidská ruka mocné nýty, které předtím držely všechno po hromadě, vylétly ze svých míst a prorážely si cestu ven z toho vařícího se pekla.
Celé patro levé strojovny zachvátil požár. Plameny ukrutného ohně olizovaly stěny, ohýbaly hrubý kov a páraly pancéř jako lovcův nůž kůži kořisti. Polykaly vše, co jim stálo v cestě.
Stroj se zazmítal. Údolím se ozval bolestný sten ohýbajícího se kovu. Kolos udělal krok vpřed a dlouhý trup podobný lodi se zaryl do úbočí hory. Balvany se pod neskutečnou vahou drolily a ustupovaly oceli z cesty. Mechanické nohy, které celý stroj podpíraly, se podlomily. Drtily pod sebou obrovské stromy na třísky a dokonce i skály, které se pod tlakem těla měnily v prach.
Byl zraněn! Z obrovské rozšklebené trhliny na boku unikal černý štiplavý kouř a šlehaly rudé plameny. Nohy železného obra se zapřely. Kov znovu zasténal a z komínů na jeho palubě se vyřinul temný kouř. Od hor se odrazil šílený řev motorů, kterak stroj ožil. Ale tím utrpení neskončilo. Nebylo útěku.
Jako odpověď na řev motorů se ozvala druhá rána. Z dvou komínů na zádi vyšlehly sloupy ohně. Křik mužů, kteří v té chvíli ještě běhali po palubě a snažili se zachránit, zanikl v ohlušující ráně. V jediné sekundě se paluba stroje změnila v žhnoucí výheň.
Tělo válečného mechanismu se napnulo a prohnulo do výšky jako protahující se kočka. Ohromná děla, zbraně, jež měly se zemí srovnat jakoukoli pevnost, vystřelily salvu v posledním bolestném výkřiku. Na úpatí hor vykvetly ohnivé lilie výbuchů. Pak celý stroj i les pohltila ohromná zářící koule a údolí zmizelo v záplavě plamene. Sloup ohně vyšlehl nad štíty hor a prozářil noční oblohu. Později se tvrdilo, že světlo požáru bylo vidět až do samotného císařského města, Sanktburgu.
Na vrcholku bílého štítu plál oheň. Zářivý jazyk byl utiskován mrazivým větrem, který v této výšce vál bez přestávky po celé týdny. Kolem ohniště se tísnili tři muži. Vítr a mráz jim na maskách vytvořil obrazce zmrazků, stejně tak pokryl i jejich oděvy bělavými jehličkami. Ruce v nezměněné poloze němě natahovali k blahodárnému zdroji tepla.
„Nezvládla to, co?“ řekl jeden z mužů, když vzhlédl od plamene jejich ohně. Z horské mlhy se vynořila postava. V ruce nesla triedr, když přes skučení větru zaslechla onu větu, jen zamítavě pokývala hlavou a sama usedla k provizornímu ohništi.
„Celý Siegfried zmizel. To, co z něj zbylo, zlikvidovalo všechno v okruhu deseti kilometrů. Les, který zbyl, teď leží zarovnaný jako sirky v krabičce. Ten výbuch nemohl nikdo přežít,“ zaznělo do hladového větru horského pásu. Jen pokývali hlavou, tady nebylo co dalšího řešit.
Kdesi v mlze jasně plálo světlo. Oheň Siegfriedu hořel už dva dny, bez přestávky, představa, co by takový kolos mohl udělat, kdyby se přes hory dostal úplně, byla děsivá. „Měli bychom jít. Údolí se už rojí říšskými, a co nevidět přijdou další. Tohle nenechají jen tak.“
Následující díl »
Autor: Mechaniculum, v rubrice: Povídky » Na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Tik tak tik tak - Prolog:
Děkuji Vám.
Popravdě, nečekal jsem,že se zde dočkám komentářů, ještě před vydáním, načež ještě k tomu pozitivních. Jsem velmi rád za Vaše vyjádření.
Já jen doufám, že nic nepokazím, protože sám vím, že často lítám od zajímavých pletek a povídek k docela suchým řečem, tak snad se toho vyvaruji a povídku dopíšu do konce.
Každopádně, další díl už je napsaný a já doufám, že Vás nezklamu a udržím si Vás jako své naprosto první prvočtenáře.
Jak už psala Blacky. Konečně příspěvek od mužského autora. Ano přidávají na stránky, ale v poměru k dívkám je to docela menšina.
Tvoji povídku jsem otevřela z nudy ve volné hodině ve škole. A doslova mě uchvátila. Tvůj styl psaní mě jakoby přenesl na místo, kde se příběh odehrává. Tak strašně jsem se do toho zažrala, že jsem nevnímala ani spolužačku, která se vedle mě na něco ptala.
Takový námět jsem ještě nečetla a popravdě když jsem četla perex tak jsem očekávala něco jiného. A docela si mě překvapil. Pozitivně.
Nebudu předbíhat ale vypadá to na opravdu dobrou povídku. Už se těším na druhý list. 
Konečne mužský prírastok.
Včera, keď som zahliadla tvoj dialóg s Webmastrom vo Fóre, nemohla som sa doslova dočkať, čo to prinesieš.
Podľa tvojho štýlu vyjadrovania som sa bála, že to bude len ďalší básnik, ktorý si záľubu preniesol do vyjadrovania sa. Nič proti básnikom. Som však skôr za prózu.
A nesklamal si. Zamilovala som si mužských autorov. Poslednou dobou čítam knihy iba písané mužskou rukou. Práve pre témy, ktoré si vyberáte.
Splnil si absolútne všetko čo mám rada. Tajomno úvodu, dokonalé opisi a epičnosť. Personifikácie stroja boli fantastické oživenie.
Som zvedavá kam vlastne povedieš tento príbeh. Máš vo mne vernú čitateľku.
A ak sa rozpíšeš ešte viac, nebude to na škodu.
Zatiaľ spokojnosť. 
Tak si počkám na ďalšiu. 
Oj. To je opravdu nemilé. Článek jsem tvořil dle návodu, jak tvořit a vložit. Nelíbí se mi sice, že musím krátit perex, jelikož si myslím, že je to důležitý poutač a dodá dílu patřičný info. Ale dobrá. Upravím.
Ale nemohu se nějak popasovat s tím zvýrazněním přímé řeči. Neobjevil jsem nic, čemu by to mělo vadit, tohle jinak jednolitý text zvýrazní.
No, stavět na hlavu se Vám tu nebudu, ale nechápu to. Každopádně udělám oč žádáte.
Bohužel ti musím článek vrátit. Zaprvé, pokud se jedná o povídku na pokračování, musí to být zohledněno v názvu, resp. za ním (prolog, 1. kapitola, 1. část apod.). Zadruhé máš příliš dlouhý text v perexu - doporučuji ponechat tam třeba jen ten první odstavec a zbytek vložit nad samotný text do článku. Navíc, přímá řeč se nezvýrazňuje tlustým písmem, nechává se tak, jak je, případně se napíše kurzívou, pokud se jedná o jiný jazyk, než jakým je povídka psána. Až si vše upravíš, opět zaškrtni ´Článek je hotov´. Děkuji.
Přidat komentář:
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!