Přihořívá...
27.04.2021 (12:00) • TinkerTailorSoldierSpy • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 7× • zobrazeno 403×
VI.
„Pane, potřebujete posily?“ ozvalo se z magihasičova komunikačního zařízení, on sám však nereagoval. V Shawové to přiživilo naději, že možná ucítil tlukot Smithova srdce. Za deset sekund se ale druhá strana ozvala znovu a ona měla chuť vysílačku vzít a rozšlápnout. Co ho, sakra, měli co rozptylovat?!
Zabralo mu ještě zhruba pět sekund, než vydechnul a zakroutil hlavou v rezignaci. Smith byl mrtvý – teď už to bylo oficiální. Nevěděla co dělat. Řvát? Vybít si vztek na magihasiči? Složit se tu před ním? Co jí zbývalo, když jí umřel kolega jen proto, že ho tam předtím, prostě a jednoduše, nechala. Byla to její vina, že tu Smith už nebyl.
„Opakuji, potřebujete posily, pane?“ ozvalo se znovu z vysílačky.
„Prozatím ne,“ odpověděl, než se začal zabývat Shawovou. Chytil ji za rameno a lehce s ní zatřásl. „Slečno… Cecily musím vás odsud odvést. Nemůžete tu zůstat.“
Zvedla k němu uslzené oči a zavrtěla hlavou. „Můj šéf. Dusí se,“ dostala ze sebe, než se znovu rozkašlala. Požárník sice nakrčil obočí, dále na ni však už netlačil. Vyndal tedy alespoň hůlku a namířil ji na její na obličej. Podvědomě rukou chňapla jeho zápěstí.
„Co to…?“
„Posílené kyslíkové kouzlo. Ochrání vás před kouřem, i když je zpočátku dost nepříjemné,“ oznámil jí věcně. Postupně pustila jeho ruku a přikývla. Kyslíkové kouzlo bylo nakonec oproti ručníku pod Aguamenti, posun k lepšímu…
Nerverbálně na ni seslal neznámou formuli, v důsledku čehož z jeho hůlky vytrysknul lehce namodralý proud energie a ji ovanul čerstvý vzduch. Ihned se rozkašlala a už zase se dusila.
„Hej, opatrně!“ houknul na ni magihasič, jen co se s panikou vytřeštěnýma očima pěstí silně praštila do hrudi ve snaze pomoci svým dýchacím cestám. „To nic! V pořádku… teď se vám těžko dýchá, ale vydržte. Za chvíli to bude dobré… slibuju.“
Hleděla mu přímo do modro-zelených očí. Uklidňovaly ji – to mu musela nechat. Navíc, měl pravdu. Za pár sekund už po kouři a prachu v jejích dýchacích cestách nebylo ani památky a Shawová se konečně řádně nadechla.
Požárník si sundal kabát, ten jí pak opatrně položil na ramena. Sám zůstal jen v tmavě fialovém tričku s logem Oficiálních magihasičských brigád, proto na něj nechápavě zamrkala.
„Je to lepší, viďte?“ zeptal se jí s drobným úsměvem. Horlivě přikývla. „Jste bystrozorka, Cecily?“
„Ano… sice špatná, ale jsem.“
„Nebojte, to se utřepe. Nikdo zkušený z nebe nespadl,“ mrknul na ni spiklenecky a ona najednou nevěděla kam s očima. „Tak jo, zpátky do reality. Nebudu vám lhát – hodila by se mi vaše pomoc.“
Shawové se oči rozšířily zájmem. Mozek jí nebral, jak mohl být v takové situaci stoický. Že by zažíval požáry den co den, takže už mu to vůbec nepřipadalo jako vystřižené z hororu? Smithovu smrt taky nijak extra nehrotil… Třeba už byl tak moc otupělý tím, co dělal, že ho nerozházelo vůbec nic. Cítil vůbec někdy nějaké emoce? Jakékoli? „Potřebuji, abyste odsud dostala tělo zesnulého. Uděláte to pro mě?“
„A-ale já… nemůžu odsud odejít!" Cítila tlukot srdce až v krku. „Už jsem vám řekla, že-“
„Je tu váš šéf, já vím. Postarám se o něj,“ snažil se ji ujistit. Shawová byla na vážkách. Nechtěla ho tu s McKinnonem nechat samotného, neznala ho, nedůvěřovala mu. Co když ho nechá umřít? Co když umřou oba? Sakra, na mysli jí stanula kupa co když!
Jenže pak tady byl Smith.
Buch, buch...
Cecily polkla. Všechno kolem se zastavilo, v uších jí hučela krev.
„Tak dobře. Ale vrátím se!“
Magihasič jí věnoval jeden ze svých vážných pohledů, přičemž přikývnul. Dal jí tím příslib něčeho, co se zdálo mít větší rozsah, než jen práce, kterou dělal každý den. Přála si… jenom na sekundu se zamyslela nad tím, co se mu asi v té chvíli muselo honit hlavou. Věřil jí? Počítal s ní? Nebo věděl, že ji jeho kolegové nepustí zpět? Čekala, že se jí vysměje. Byl starší než ona, od pohledu nejméně o pět let. Zkušenosti zřejmě nepostrádal. Přesto jí – na rozdíl od McKinnona – nezákazal se sem vrátit.
Z rozjímání ji dostal zvuk, který přišel z komunikačního zařízení na magihasičově límci.
„Pane, nahlašte svou pozici.“
Nepřestával ji probodávat pohledem ani poté, co se zvedla a odebrala se ke Smithovi. Doprovázel ji, celou cestu. Věděla to, cítila, že ji sleduje. Naneštěstí kráčela hlouběji do kouřové clony, v níž se mu brzy ztratila.
Ačkoli si Reuel Travers až moc dobře uvědomoval, že by si neměl přát, aby se do toho hořícího pekla vrátila, přistihnul se – po setsakramentsky dlouhé době – při činu.
***
„Magihasiči, ozvěte se!“ volal, když prostupoval stále černějším kouřem. Plameny zložáru se rozlezly už po celé kanceláři. Nutily ho couvat směrem k chodbě a uzavíraly se. Věděl, že musí jednat rychle.
„Tady… u dveří,“ zaslechl tiché zakrákorání, naštěstí z prostoru, kde plameny ještě nebyly tak silné jako hlouběji v místnosti. Trhnul tím směrem hlavou, aby se pohledem shledal s vyčerpaným mužem. Jednalo se o mladého bruneta, možná jen o trochu staršího, než byla Cecily. Plameny zložáru ho obklopovaly ze všech stran, a tak se Travers pokusil najít místo, kde byly nejslabší.
„Jak se cítíte?“ Nezdržoval se formalitami.
„Jak asi myslíte?“ odpověděl mu McKinnon kousavě, načež se rozkašlal. „Umírám!“
„Nač ten pesimismus? Na to nedojde,“ ujistil ho ředitel magihasičských sborů. „Jak se jmenujete?“
„A co je vám, sakra, po tom?!“
Travers vydal hrdelní zvuk, který ani v nejmenším nepřipomínal frustraci. Bylo to spíše varování.
„Sakra, chlape, nech toho!“ napomenul mladšího. „Vím, že máš strach… já taky, každou službu, každý den. To nejhorší, co můžeš udělat, ale je, že ho za sebe necháš mluvit.“
McKinnon mlčel a dýchal, plytce a přes tričko, které si po odchodu Shawové sundal a nahradil jím ručník. Neměl u sebe hůlku – tu výbuch odmrštil někam do nitra kanceláře. Sám se divil, že bez ní přežil tak dlouho. Nekonečné minuty… nebo hodiny? Jak dlouho už tu vlastně seděl? Škvařil se ve vlastní šťávě, plameny kolem něj se ale nehýbaly. Stále tvořily tentýž neprostupný prstenec, rostly však jen do výšky.
„No jo,“ uznal sotva slyšitelně šéf bystrozorů. Požárník měl pravdu, omluvy se od něj přesto nedočkal. „Jsem McKinnon… Paul McKinnon.“
To hasiče zaujalo. Ne vždy se vám totiž poštěstí na historicky prvního šéfa bystrozorů smíšené krve. „Těší mě, Paule. Reuel Travers. Budu se snažit vymyslet, jak tě odsud dostat. Je nutné, abys byl v klidu,“ McKinnon nezřetelně zabrblal cosi, co Travers bral za souhlas.
„Počkej, ty… nejsi ty… velitel anglického sboru magihasičů? Ten nejvyšší,“ upřesnil, zatímco Travers přikývnul. Že ho pověst předcházela, mu vrásky nedělalo. Zvyknul si na to za ta léta, kdy se připojoval k běžným výjezdům, jako byl tento. Pak už namířil hůlku na plameny, a začal mumlat složitá, latinská zaklínadla, o nichž bystrozor nikdy ve svém životě neslyšel.
„Paule… můžu ti tak říkat?“ McKinnon přikývnul, co mu taky zbývalo. „To tričko, které držíš, je mokré?“
„Ne,“ vymáčknul se bystrozor bleskurychle.
„V tom případě ho musíš navlhčit. Je to to jediné, co tě ochrání před udušením.“
„To nejde, nemám u sebe hůlku,“ odpověděl mladší z brunetů. Starší se přemýšlivě zamračil. „Ale můžu ti ho hodit. Tak jsme to předtím dělali s Shawovou.“
Shawová… tak takhle se jmenovala ta hezká, svéhlavá brunetka? Cecily Shawová. Hm, hezké jméno.
Požárník zpozorněl. Jakmile triko chytil, seslal na něj neverbální Aguamenti a odlevitoval ho přes clonu ohně zpět.
„Dát si přes nos mokrou látku je při požáru to nejlepší, co můžeš udělat, když nemáš u sebe hůlku,“ dodal Travers. „Dobrý nápad.“
McKinnon se kousnul do spodního rtu. Takže Shawová mu vlastně zachránila život, a jestli ne zachránila, tak minimálně prodloužila. Že by jí přeci jen křivdil?
„To Shawová. Ten ručník byl z její hlavy,“ uvedl na pravou míru, než se zakuckal poté, co se poprvé nadechnul přes své mokré triko. „Vidíš, Shawová… Je tu vůbec ještě? Nepotkal jsi cestou sem nízkou, šáhlou brunetu s culíkem?“
Magihasič zdvihnul jediné obočí. „Potkal, šáhlá ale nebyla ani trochu.“
McKinnon si odfrknul. „Kdybys s ní pracoval, viděl bys to jinak.“
To už Travers nekomentoval. Namířil na plameny a přesunul k nim veškerou svou pozornost. Ještě pár minut něco mumlal, jenže to mělo minimální účinek. Plameny se stáhly maximálně o pět centimetrů, pokud vůbec.
„Takže, ty a Cecily nejste…?“ začal požárník, jakmile si všimnul, že se McKinnon začal prapodivně uvolňovat. To nemohl dopustit, a tak se snažil přilákat jeho pozornost.
„Merline, ne,“ zachrčel bystrozor okamžitě, aniž by věděl, jaký vztah měl Travers na mysli. Zdálo se, že u toho zůstane, jenže… „Bohatě mi stačí těch osm hodin služby denně v její společnosti.“
Travers nakrčil obočí, s čímž na něj zamžoural. Samozřejmě nedokázal říct, jaká Cecily Shawová byla, ale věřil, že lepší, než jak ji McKinnon vykresloval.
„Jaká je? Povídej mi o ní,“ oslovil bystrozora za účelem ho rozptýlit. Tentokrát to byl mladší z brunetů, kdo reagoval pozdviženým obočím. Traversovi tak došlo, že nebyl nejlepší nápad se ho takhle naféra zeptat na jeho podřízenou. Problém byl, že potřeboval zabránit tomu, aby McKinnon ztratil vědomí, což obyčejně dělal tak, že oběti přiměl mluvit o blízkých, o domově, nebo zkrátka o tom, na co přišla řeč. „Eh… ptám se proto, že tě potřebuju udržet při vědomí a pokud možno v klidu.“
„No dobře,“ McKinnon párkrát zakašlal, zatímco Travers se vrátil k práci na plamenech zložáru. „Ale odmítám se bavit o Shawový. To bych stejně nebyl v klidu. Stačí, že odešla od Smithe… věřil bys tomu?! Našla ho dříve než mě, ale nechala ho tam a šla mě hledat!“
Aha, takže to bylo důvodem proč se tak moc snažila kolegu oživit. Chyba. Jestliže od něj odešla, musela ji pohánět vina.
„Mohla mít k tomu dobrý důvod,“ zamručel na Shawovic obranu.
„Aha… tak to mi řekni, jaký důvod nechat člověka v hořícím pekle pro jiného člověka je dobrý?!“
Hasič si přál mu na to odpovědět. Chtěl ji bránit, protože věděl, kolik energie a sil ji stály pokusy o kolegovo oživení. Obával se však, že na McKinnonovu ožehavou otázku neexistovala odpověď.
„Je mladá,“ vydechnul nakonec na její obranu, „tipuju, že i impulsivní. Potřebuje víc času. Zatím se řídí instinkty, ale to ji jednou pře-“
„Prosím tě, ušetři mě,“ zpražil ho mladší a Travers i z toho mála, co z jeho tváře viděl, dokázal říct, že se šklebil. „Je mi zle z omluv, se kterými se lidi – všichni, který znám – vytasí, kdykoli jim řeknu, že dělá chyby.“
Travers zafuněl, nic dalšího k tomu ale neřekl. Nastalo ticho… delší a tíživé. Travers se během něj musel několikrát posunout blíže ke dveřím, neboť ho plameny tlačily pryč z místnosti. Musel proto opustit místo, na kterém v prstenci kolem McKinnona pracoval, a to hned několikrát.
„Do prdele!“ nadával, když už asi popáté začínal regulaci plamenů na jiném místě. Měl na pažích několik čerstvých popálenin, pot z něj tekl proudem. Několikrát zakašlal, jelikož jeho kysíkové kouzlo začalo ztrácet na intenzitě i rozsahu. Neměl čas na jeho obnovu. Rozhodl se totiž, že každou sekundu věnuje záchraně toho nevrlého mladého muže bez iluzí.
„Jak…“ začal McKinnon, ale přemohl ho kašel. „Jak dlouho ještě, než to tu definitivně lehne popelem?“
Vážení a milí čtenáři,
jsme za půlkou této povídky, jejíž napsání bylo vlastně taková hurá akce. Informace ze zákulisí - vznikla ve dvou týdnech v březnu, má dohromady 10 kapitol (včetně epilogu). Interní info - inspirací mi byl seriál z hasičského prostředí. Tak, a teď už máte celý kontext.
Vzhledem k tomu, že se v komentářích probíralo jednání Cecily, je tady insight. Dělá chyby, je to prostě mrzimorské tele, nu. Za sebe ale říkám, že o dokonalé hrdince, která přesně ví, co kdy udělat, aby to bylo správně, je chladnokrevná a dokonalá ve všem, co dělá, by mě číst nebavilo. Nevím, jak Vás - možná byste mi mohli dát vědět v komentářích, co vy na to? O:)
Těm, kteří čtou, děkuji. Těm, kteří komentují, tímto jsem moc vděčná za podporu a za kritiku - ono je jí potřeba, člověk díky ní získá čerstvý pohled na věc a prostor k reflexi jak nad postavami, tak nad dějem. Následující kapitoly jsou pro Vás dvě, ovečky. :)
Ještě jednou, děkuji všem čtenářům!
Tinker
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: TinkerTailorSoldierSpy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter
Sdílet
Diskuse pro článek Burning Out The Way VI:
Jasný, no, asi bych to přestala zkoumat tak dopodrobna, být tebou. Tím samozřejmě nechci říct, že bys nad tím měla přestat uvažovat, ale přece jenom, tohle je povídkový portál, nikoli akademický časopis. 
Jak jsi sama napsala, tahle povídka je hlavně o té akci, kterou nás mají provést hrdina v nesnázích s antihrdinkou a pak, samozřejmě kompenzace v podobě romantického závěru pro antihrdinku. Cílová věková kategorie tak 15 let, v knihovně bych to už pomalu hledala mezi těmi růžovými knížkami s fluffy kožešinkou popř. flitrami na obalu. 
Takže chill, a užívej si akci. 
Tinker, díky za tvou trpělivost v odpovídání na komentáře.
OK, beru zpět, máš pravdu, je to tam, omlouvám se za zmatky. 
Ale fakt jsem projížděla tu kapitolu dvakrát a nenašla jsem to... ten text na mě místy nepůsobí úplně plynule, takže se v něm sem tam "zaseknu" a prostě něco nezaznamenám. Snažím se být pozorný čtenář, ale občas mě holt rozhodí nějaká "blbost" a pak si něčeho nevšimnu - jak jsem říkala, něco mi to "rozbije". 
Na konci 70. let už v Británii nějací hispánci v pravém slova smyslu byli, ano, to souhlasím - ale stihl by tam být už vystudovaný bystrozor? Nebo by vzali čaroděje s kvalifikací odjinud? Tolik otázek! Škoda, že je to jen vedlejší postava, o které se nedozvíme vůbec nic - přitom tak tahá pozornost. Asi mám tendenci nad tím moc přemýšlet.
Kapitola 4.: Mlčela, třesoucíma se rukama si vytáhla z riflí pásek a stáhla Smithovo stehno nad ránou. „Tohle nepřežiju, jsem na tom moc blbě. Běž…“ přemohl ho další záchvat kašle. „Postarej se o Paula, má celý život před sebou.“
Mexičané jsou hispánci, Dominikánci, Kubánci, etc., nehraje roli, že jsou to černoši, popř. prapůvodem karibské národy - je to etnolingvistická skupina. Ze sociálně antropologického hlediska se pojem hispánec používá asi jenom na Američany mající původ ve španělsky mluvící zemi jižní Ameriky (na základě krátké rešerše relativně věrohodného internetového zdroje soudím, že je to synonymum pro "Latinos"), takže v kontextu VB bych teoreticky neměla použít ani to. Ale nejsem sociolog, ani etnograf, ani nic takového. Jsem jen historička, která ví, že na konci 70. let byla VB už dost multikulti na to, aby se tam našlo pár hispánců, ať už s původem v jakékoli španělsky mluvící zemi... 
Ono je třeba to fakt pozorně číst, no, někdy vyvstanou otázky, na které v tom textu ale zpětně lze vždycky najít odpověď.
To vypadá, že si budu muset ty kapitoly teda znovu přečíst, protože o dobré polovině těch věcí, o nichž píšeš, vůbec nevím, že tam byly 
Absolutně si nevybavuju, že by Shawová někde tu ránu zaškrtila. Dokonce jsem to nenašla ani přes ctrl + F. Možná blbě hledám. Že spolu Travers a McKinnon mluví, protože je tam prstenec ohně, který se snaží Travers zlikvidovat, jsem si nevšimla - ale ano, uznávám, že je to tam naznačeno. Byť nenápadně.
To o kvótách a způsobu, jakým se Shawová dostala na to místo - jako jo, kvóty jsou jedna věc, ale vzít někoho takhle inkompetentního? To se fakt nehlásil nikdo jiný? Mamlas postavy jsou super, ale musí dávat smysl v pozici, v jaké jsou. Když už je postava bystrozor, byť mladý, očekávám, že má nějaké základní schopnosti - má za sebou výcvik, splňuje nějaké požadavky, psychotesty, prostě něčím prošla, není to letní brigáda v sámošce. I policajt - i nový - musí v našem světě prolézt nějakým výběrovým řízení. I měšťák. A bystrozoři jsou podle mě rozhodně aspoň o stupeň výš, než měšťáci.
A ano, překvapivě vím, že VB je a vždy byla multikulturní, ale hispánec mi fakt přišel ne úplně typický - čekala bych spíš Indy, například. Když už jmenuješ nějakou skupinu, která není až tak typická, tak se hodí vysvětlení, proč, kde se tam tenhle člověk vzal. Má-li to být jen vedlejší epizodní rolička, z jakého důvodu je důležité dát mu takhle zajímavý původ? Přitahuje pak zbytečně pozornost čtenáře. Navíc o windrush generation se píše teda spíš jako o lidech africko-karibského původu, ten pojem hispánec se s nimi až tak moc nepoužívá. Alespoň co jsem našla, nevím. Ty se té imigraci do VB nějak víc věnuješ v rámci studia, nebo tak? Nechám se poučit, jen mi to fakt přišlo divné, protože bych čekala primárně imigraci odjinud.
Podívej, já mám z toho tvého komentáře prostě takový dost nepříjemný pocit. Děkuješ za kritiku, ale nechceš ji slyšet, to tak jako z mého úhlu pohledu vypadá. Já se v každé povídce vrtám. Hodně. Ale myslím to dobře. Fakt. Jestli ti moje komentování vadí, tak budu pro příště mlčet. Stačí říct. A ne děkovat za kritiku. Ano? 
Fluf, ať žije zvukomalba! 
On je, Reuel, takový kjůťák na rychlo sešmodrchaný. Nic zlého z něj (bohužel) nevzejde, to tě můžu ubezpečit. I když, existuje milion verzí, ve kterých by z něj něco evil být mohlo, že? To ale nechám na druhý díl (kecám, žádný nebude :'). Ale tak, McKin. není záporák, klid. :'D On je láska, náhodou, vždyť tam skoro hoří, chudák. Možná by mohl být pokornější, když umírá, ale jako... na to, jaké je Shawovic tele, je ještě dost milosrdný.
Vrátí se (k Traversově i McKin. velké nelibosti). A nemyslíš, že by se jí teď zas, po dlouhé době, mohlo něco povést? :'D
TajemnyKvetaku, děkuji za komentář. :) Zaprvé, Travers s McKinnonem si tam jenom tak nevykládají proto, že si padli do oka. Travers se snaží (poněkud sisyfovsky, pravda) regulovat plameny proto, že je kolem McKinnona prstenec z nich, a on se ho odtamtud snaží dostat. Že mu to nejde, proto, že (jak už doufám chápeš) je zložár ultimátní svinstvo, je další věc. Pak by se ho Trave ještě mohl ptát na počasí, tj., ale osobně mi téma rozhovoru, jako rozptýlení, přijde ok.
Zadruhé, Shawová mu tu ránu zaškrtila, tj asi tak všechno, co v tu chvíli mohla dělat proto, že jí (jak jsem psala) léčitelství nikdy nijak extra nešlo.
Zatřetí, a ono je trestné být mamlas? Nikde nestojí, že je Shawová dobrá bystrozorka. Původní vize byla, že na konci McKinnonovi položí na stůl výpověď. Plus, pokud vím, tak jsem zdůrazňovala, že Shawová se k bystrákům dostala na základě toho, že se na MK navyšovaly kvóty, a každá ženská byla a je Skrkem k bystrozorům přijata, ba i dokonce přivítána různými výhodami. Že ztratila hlavu v krizové situaci - jako, chtěla bych vidět sebe nebo i třeba běžného policajta (ještě k tomu poměrně čerstvého), jak chladnokrevně jedná v hořící místnosti. Jsou to lidi, nikoli superhrdinové - na to je, u mých povídek, třeba pamatovat. 
Začtvrté (už jsem ve finále, slibuju ), znovu opakuji, že britská společnost je a byla multikulturní. Jenom od padesátých do půlky semdesátých (cca) probíhala čilá imigrace do VB, v rámci tzv. "Windrush generation," kdy se z různých zemí Commonwealthu přistěhovalo do VB několik desítek tisíc lidí, a imigrace samozřejmě pokračovala i pak. Většina z nich jistě nepřijela do VB proto, aby žili na venkově - a tady přichází na scénu co? Ano, přesně tak, Londýn. Takže hispánec v 70. letech v Británii mě opravdu nijak nevyvádí z míry. 
Je mi líto, že ti rozbíjím dojem z povídky. Ale tak, když to pořád čteš, tak to asi nebude tak komplexní rozbíjení, ne? Děkuji za komentář. 
Mě asi fascinuje, že kolem nich hoří hnusnej zložár a oni si povídají, jako by se nechumelilo Nevím, jestli je to záměr, ale přijde mi, že ten Traversův a McKinnonův dialog je uprostřed toho hořícího pekla strašně nepatřičný - takový překvapivě pomalý.
McKinnon je tak strašně moc na zabití, že bych ho tam upřímně nejradši nechala sedět na zadku a hořet.
Co se týče Shawové... myslím, že je naprosto v pořádku, aby dělala chyby, mě spíš neustále překvapuje, v čem je dělá - ve své vlastní odbornosti. Tvrdí, že měla v bystrozorském výcviku nějakou základní první pomoc a neví, že když najde krvácejícího chlapa, musí jako první zastavit krvácení? Není schopná myslet s čistou hlavou v krizové situaci? Jak je možné, že ji vůbec vzali k bystrozorům? Jak prolezla přes pohovory, jak zvládla základní výcvik? Jediná chytrá věc, kterou za celou dobu požáru udělala, bylo to s tím mokrým hadrem, to je fakt jediný... achjo, pardon, už mlčím, já a McKinnon asi máme vy-víte-kde zaražený stejný klacek Prostě mi ty její "chyby" přijdou trochu přes čáru. Některé ty malé detaily mi pak rozbijí celkový dojem z kapitoly - podobně jako hispánský bystrozor v 70. letech v Londýně, jehož přítomnost jsem absolutně nepochopila. Kde se tam vzal? Asi si moc vymrčuju, promiň 
Ta povídka je skvělé osvěžení v potterovském světě a baví mě, i když k ní mám holt vždycky milion poznámek Jsem moc ráda, že ses ji rozhodla zveřejnit a já ji tu můžu číst.
Reuel. Ach, jdu si zavzdychat a zaplakat nad krásou jména. 
A ještě je mega milej! A tak super rozhodnej, ale vlastně furt milej. A šéfuje hasičům, takže musí být i sakra schopnej. Uhuhů, tahle postava se mi zatím mega líbí. Nechám se překvapit, co z něj nakonec "vyroste", přece jen jeho rodina nemá zrovna v knížkách ten nejčistší štít. Ale zatím na mě působí jako ta pomyslná černá ovečka... zatímco McKinnon je na zabití. Nemůže si ten klacek, co má zaraženej hluboko ty-víš-kde vytáhnout? Osina v zadku je milej zlatej Paul, fakt. (Hm, stejně jsem to slovo napsala, tak nechápu, že jsem to předtím tak opisovala, hotovej Voldemort tohleto ).
Hezkej detail, jak z vykání přešli na tykání úplně automaticky. A upřímně se těším, jak z toho všichni vybruslí. Zatím to vypadá, že magihasiči nemají zložár vůbec pod kontrolou. Což asi nebude lehká věc, to já jen tak přemýšlím nahlas. Šup sem s další, Shawová se pro oba chlapce určitě vrátí a zřejmě zakopne o vlastní nohy a něco ještě pokazí. Těšing!
Přidat komentář:
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!