OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » English Gentleman - 28. kapitola

29.09.2026 (13:00) • Sabienna • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 8×

EDIT: Článok neprešiel korekciou gramatiky!

Den osmý – Vyřizování účtů

Elisa

Plná zlosti a vzteku jsem si to mířila do bytu mojí milý asistentky. Nutně jsem si na ni potřebovala zchladit žáhu, protože celý tenhle průser zavinila beztak ona. Nejprve jsem nemohla uvěřit tomu, že by něco takového podlého udělala, ale jiné vysvětlení jsem pro ten stupidní článek s fotkami nenašla. Musela je nechat zveřejnit. Pěkně se ale vybarvila. Fakt bych si nevsadila, že to v sobě má.

Netrpělivě jsem stála před dveřmi jejího bytu a poklepávala jsem u toho nohou. Rozhodně jsem si nemínila brát servítky. Vlastně bych ji nejraději chytila za vlasy a omlátila ji tu její dutou palici o zeď, ale kvůli takové ufňukané nule mi fakticky nestálo za to jít sedět.

„Danielle, otevři ty podělaný dveře!“ křikla jsem skrze zaťaté čelisti a zabušila jsem na dveře. Od sousedů jsem se dozvěděla, že je zrovna doma, což bylo náhodou štěstí, akorát se ta krysa zbabělá schovávala u sebe doma. „Vím, že tam seš! Neschovávej se přede mnou! Postav se čelem tomu, co si provedla!“ vyzvala jsem ji kousavě a znovu jsem vší silou bušila do dveří.

Najednou se otevřely dveře a v nich stála nejistá Danielle. Snažila se ovšem tvářit jako veliká frajerka, ale oči měla nápadně vykulené a viditelně byla nervózní, protože zrychleně dýchala. Na nic jsem se jí neptala a vešla jsem dovnitř tím stylem, že jsem do ní hrubě strčila. Ona ty dveře zavřela a pak se o ně opřela.

„Tak jakej z toho máš pocit, hm?“ zahájila jsem konverzaci, přičemž jsem si založila ruce na prsou.

„Myslím, že jsem udělala správnou věc,“ zhodnotila po krátkém zaváhání, čímž mě poněkud zarazila. Zmateně jsem se na ni podívala, protože jsem čekala asi cokoliv, ale jenom ne tohle. Krátce na to jsem se jí regulérně vysmála, a to zplna hrdla. Tentokrát se na mě rozpačitě zadívala ona.

„Aha, takže jako co? Tobě snad nešlo o prachy nebo o závist, že jsem Toma na rozdíl od tebe dostala, ale ty ses ho jenom snažila přede mnou zachránit?“ pokoušela jsem se uhodnout její pošahané motivy k tomu zveřejnění soukromých fotek. Při mé poslední teorii se jí obočí mírně vyhouplo překvapeně výš.

„Ano, Tom si nepochybně zaslouží někoho lepšího než jsi ty,“ potvrdila s rezolutním přesvědčením a dala si jednu ruku sebevědomě v bok.

„Jasně, a ty seš ta, která rozhoduje o tom, kdo je pro Toma dost dobrej a kdo s ním bude a nebude. Kde si vzala tu neuvěřitelnou drzost, Danielle?!“ vrčela jsem naštvaně jako vzteklý pes, který nemá daleko k tomu zaútočit. Danielle přes pobledlou tvář přelétlo patrné zaváhání. „Víš, co si vůbec provedla?“ sykla jsem nenávistně.

„Doufám, že se s tebou Tom rozešel a už tě nebude chtít nikdy vidět,“ řekla se stejnou dávkou záštiplnosti, kterou vůči mě evidentně chovala.

„Máš aspoň trochu ponětí, jak moc mu to ublížilo, když viděl ten debilní článek?!“ vyjela jsem frustrovaně, jelikož z paměti nejspíš nikdy nevymažu ten jeho nekonečně zklamaný, raněný pohled, když si myslel, že jsem ho takhle zradila. Proboha, udělala jsem sice šílenou kravinu, když jsem Danielle ty fotky poslala, ale v životě by mě nenapadlo, že to takhle odporně proti mně zneužije. Byla jsem fakt taková nafoukaná a naivní kráva?!

„Bohužel, to je… asi nutná daň za to, aby konečně pochopil, co jsi zač,“ zhodnotila smutně a relativně lhostejně nad tím pokrčila rameny. Nestačila jsem zírat, jak moc jsem tuhle osobu podcenila. A co doopravdy byla zač ona, protože ačkoli si přede mnou hrála na bezmála svatou, ve skutečnosti to byla ještě větší potvora než já.

„A co si od toho slibuješ? Že za ním teď poběžíš, pofoukáš mu bolístky a budeš si hrát na nějakou jeho spasitelku? Na to rovnou zapomeň, holčičko! Sám mi tehdy říkal, že ho absolutně nezajímáš a nejseš jeho typ…“ oznámila jsem ji chladně a posměšně jsem se na ni zašklebila.

„To skutečně ne… Mně bohatě postačí, že se zbaví hlavně tebe. Nejsi dobrý člověk, Eliso, to jsem během toho týdne s tebou jasně pochopila,“ podělila se nahlas o svůj úsudek, zatímco si mě opovržlivě přeměřovala.

„Tebe očividně vůbec nenapadlo, že tím, co si provedla za hnusnou sviňárnu, si klesla ještě mnohem níž než já?“ usadila jsem ji pohotově, čímž jsem ji opět vyvedla z míry, když na mě přezíravě přimhouřila víčka.

„I to může být někdy nutná oběť,“ reagovala již zcela vyrovnaně, což naopak rozhodilo mě.

„Proboha, kde bereš tyhlety kecy? To jde fakt z tý tvojí chorý hlavy anebo to do tebe nahustil někdo jinej, protože tohle se ti fakt ani trochu nepodobá!“ obvinila jsem ji maximálně podezíravě, jelikož se prostě a jednoduše chovala hrozně podivně oproti tomu, jakou jsem ji doposud poznala. Při tom mém provolání několikrát zatěkala očima kolem sebe, což bych nejspíš mohla považovat jako potvrzení mého náhodného myšlenkového pochodu.

„Přišla si mi sem říct něco smysluplného, anebo ses chtěla jenom vyřvat?“ ohradila se tak povýšenecky, že jsem jen silou vůle držela ruku u těla, abych ji jednu hned teď nenatáhla.

„Poslyš, ty mrcho jedna prohnaná… Možná, že jsem se během minulýho týdne nechovala vždycky jako hodná holka, aby ji měl každý rád… Víš no, tak jako ty... Ale potom, co jsem Toma trochu víc poznala a.. doopravdy jsem se do něj zamilovala, bych mu něco takovýho nikdy neprovedla… Bylo to příšerný dívat se mu do tváře a vidět v ní tu bolest… Jestli si mi chtěla nějak ublížit, tak se ti to povedlo, protože Toma to solidně zlomilo, takže ti fakt gratuluju…“ vychrlila jsem na ni znechuceně a dívala jsem se na ni jako na totálního vyvrhele. U mě tahle mrcha skončila. A to se vším všudy… Ona na několik okamžiků uhnula pohledem kamsi stranou a nejspíš zpytovala svoje černé svědomí. Mluvila jsem k ní naprosto upřímně a nebála jsem se nazývat věci pravými jmény, což ji poněkud vykolejilo. Neměla jsem zapotřebí před ní ještě cokoli hrát či předstírat, protože jsem tady definitivně skončila.

„Učila jsem se od té nejlepší,“ shrnula škodolibě a vítězoslavně si odfrkla.

„Nemáš ani nejmenší tušení,“ zasyčela jsem temně, jelikož tím ve mně akorát probudila ryzí pomstychtivost. A že bych k tomu našla nespočet prostředků i možností. Jenomže… k čemu mi to ksakru bude?

„A co s tím hodláš udělat? Chceš se mi za to pomstít? Zařídíš mi vyhazov nebo mi znemožníš pracovat v jakékoliv jiné redakci?“ zahrnula mě vodopádem dotazů, které ale vyznívaly naprosto výsměšně z čeho jsem pochopila, že je s tím zcela smířená. „Klidně, Eliso. Tak jako tak mi to za to pořád stálo! A navíc mi tím zcela jistě nevymluvíš, že nejsi přesně takový špatný člověk, jak si myslím,“ setřela mě docela nevybíravým způsobem. Frustrovaně jsem zafuněla a pouze jsem zaťala pěst, kterou bych ji nejraději vrazila přímo do zubů.

„Tobě zaručeně nic dokazovat nemusím, ty chudinko. Záleží mi akorát na Tomovi a spolehni se, že my dva zase skončíme spolu. Udělám pro to všechno! A nakonec na tuhle hloupou kapitolu oba dva zapomeneme a ještě předtím se tomu hodně nahlas zasmějeme,“ zapřisáhla jsem se před ní s nebetyčným odhodláním, přestože jsem tušila, že to bude téměř nemožná věc. To jsem z Tomova odměřeného a zlomeného chování snadno pochopila.

„Jistě, nezapomeň mi zase poslat nějaké vaše společné fotky,“ ucedila ironicky a zřetelně se bavila tím, že pro jednou nade mnou měla navrch ona. Hezky si mě vychutnávala, jen co je pravda. Možná jsem si to trošku zasloužila.

„Neboj se, jednou si vzpomeneš na to, jak si tohle kolosálně posrala. Vrátí se ti to i s úroky,“ předpovídala jsem s temným příslibem a ukázala na ni u toho výhružně prstem.

„Karma očividně nefunguje, když se tak skvělý chlap jako je Tom nechal uhnat zrovna tebou,“ nedala se jenom tak snadno přeargumentovat, což mě už solidně iritovalo. Pořád jsem nedokázala pochopit, jak se z té naprosto bezelstné ženštiny stalo tohle zlé monstrum.

„Co když se díky Tomovi stal lepší člověk i ze mě?“ opáčila jsem prostě a rozhodila jsem u toho ruce do stran.

„Nepochybuju o tom, že bys tomu ráda věřila,“ odbyla mě další ze svých perliček a vypadala si naprosto jistá ve svých kramflecích. Moje trpělivost mě definitivně opustila, takže jsem hodlala tuhle konverzaci jednou pro vždy ukončit. Dál jsem se s ní zahazovat nemínila.

„Tak tomu kurva věř, protože jinak bys teď brečela na zemi s rozmláceným ksichtem, holčičko,“ vyplivla jsem s takovým blahosklonným tónem hlasu a protřele se na ni usmála. „A spolehni se na to, že Tom se dozví, jakou roli si v tomhle všem sehrála ty,“ dodala jsem záhy, abych alespoň konec téhle debaty ovládla já.

„Tak proč si mu to už neřekla?“ přeptala se posměšně.

„Chtěla jsem si jen ověřit, jestli si to byla fakticky ty,“ objasnila jsem ji bleskově.

„To je nesmysl. Moc dobře víš, že si za to můžeš sama. Já jsem byla jenom takovým prostředníkem. Vy dva se k sobě nehodíte, měla by sis to už konečně přiznat, Eliso,“ utřela mě znovu celkem nevybíravým způsobem, na což jsem mohla reagovat jediným neprůstřelným argumentem.

„V posteli nám to naprosto ladí. Většinu víkendu jsme ji neopustili a nebýt toho tvýho debilního článku, tak si spolu užíváme ještě teď! Tom byl absolutně spokojený, o to jsem se postarala a zařídím to zase. Ty můžeš mezitím brečet doma do polštáře, že si tehdy svoji šanci, kterou jsem ti nabízela, totálně prosrala a ani tenhle ubohý pokus nás od sebe rozdělit ti nevyjde. I kdyby to mělo trvat rok, dva, deset – to je fuk, já Toma znovu získám,“ rozohnila jsem se, jelikož ona se mi stále tak povýšenecky smála do tváře.

„Jak myslíš,“ okomentovala velmi stručně a suše, čímž dokonale vyjádřila, co si o tom myslí.

„Ne, ne…“ hlesla jsem a zlostně jsem na ni pohlédla. „Já jsem si tím naprosto jistá, frajerko!“ uzavřela jsem rezolutně a rozpochodovala jsem se nezastavitelně pryč. Dost hlasitě jsem za sebou práskla dveřmi a za rohem si hlasitě oddechla. Najednou se mi udělalo poněkud slabo, takže jsem se raději opřela o studenou stěnu chodby a o pár okamžiků později se mi do očí vehnaly slzy, protože jsem tušila, že to pro mě bude neskutečná výzva. Tomovu důvěru jsem ani ne svou vinou ztratila, ale pokusím se ji znovu získat zpátky, ať mě to bude stát cokoli. Tom mi za to rozhodně stojí!

* * *

Několikrát jsem se Tomovi snažila dovolat, ale pochopitelně bezúspěšně. Naposledy mi hovor dokonce schválně vytípnul. Zajít přímo k němu jsem proto raději rovnou vzdala. Místo toho jsem si našla co nejblíž hotel a zašla si do prvního obchodu s konfekcí na něco pro sebe, jelikož můj kufr s věcmi se teď pravděpodobně nacházel na jiném kontinentu. Večer v posteli jsem si pak lámala hlavu nad tím, jak se k Tomovi dostat a po několika bizarních nápadech jsem usoudila, že bude nejlepší si na něj ráno počkat v Hyde Parku, kam chodil pravidelně běhat. Byl by to fakt zákon schválnosti, kdyby zrovna zítra vynechal.

Velmi těžko se mi usínalo, pořád jsem se v peřinách převalovala sem a tam a v myšlenkách se mi neustále vracely vzpomínky na chvíle strávené s Tomem. Vyloženě jsem prahla potom, abych ho opět mohla mít vedle sebe. Nějak jsem si odmítala připustit, že by to mohlo dopadnout jinak. Až mu všechno vysvětlím, určitě mě vezme na milost. Nakonec se mi podařilo jakž takž zabrat, ačkoli jsem měla lehký spánek a často jsem se po celou noc budila.

Hned ráno jsem se bleskově oblékla, po cestě si koupila dvojité espresso a neubránila jsem se tomu si vzít i krabičku cigaret, abych si trochu uklidnila nervy. Než nastal ten správný čas, stačila jsem jich stáhnout šest. Kdyby Tom nešel běhat se svým psem, tak bych si ho v tom davu lidí, kteří mířili do parku z nejrůznějších důvodů, ani nevšimla. Tak dokonale splýval se zbytkem Londýňanů.

Jakmile jsem ho spatřila, tak se mi prudce rozbušilo srdce, div že mi neprorazilo skrz hrudník ven. Okamžitě mi vyschlo v krku natolik, že mi téměř nešlo polykat a doslova mě zalil studený pot. První mou podvědomou reakcí bylo se otočit na patě a mazat odsud pryč, ale současně jako by mi nohy vrostly do země. Jenom jsem tam naprosto hloupě stála a zírala na Toma, jak se ke mně nevědomky přibližuje, zatímco si zřejmě povídá s Bobbym, který se na něj občas podíval nahoru. Než Tom proklouzl bránou dovnitř parku, chvatně jsem k němu přiskočila, až to vylekalo Toma a dokonce i Bobbyho, když zaslechl Tomův zvláštní hlas.

„Eliso?! Co tu děláš?“ vyjel na mě vyplašeně, jak s mou přepadovkou samozřejmě nepočítal. Bobby mě začal vesele vítat záhy poté, co mě poznal, a tak jsem ho alespoň pozdravila a pohladila po hlavě. Poté jsem se zaměřila opět na Toma, který se netvářil ani trochu přívětivě.

„Fakt se omlouvám, že tě takhle stalkuju, ale… vážně s tebou potřebuju mluvit, Tome,“ vybalila jsem na něj bez nějakých průtahů, jelikož důvod mé přítomnosti mu musel být zcela jasný.

„Nemyslím si, že my dva máme ještě o čem mluvit,“ odbyl mě poněkud nevrle, ale nemínila jsem se nechat jen tak snadno odradit. Bez toho, aniž bych si k tomu řekla svoje, odsud prostě neodletím.

„Chtěla bych ti to jenom vysvětlit, prosím,“ požádala jsem ho s co možná největší pokorou, kterou jsem v sobě dokázala vydolovat. Pořád vypadal tolik neoblomně, přestože vlastně ve své pohledné tváři neměl žádný zvláštní výraz, jenomže z něj vycházel takový neprostupný chlad, který mě s každou další sekundou připravoval o veškerou kuráž, kterou jsem sbírala od chvíle, kdy jsem opustila jeho apartmán.

„A předtím to snad nešlo?“ opáčil trpce, protože mi to doznání samozřejmě nehodlal nikterak ulehčit.

„No to ani ne, protože bys mě zaručeně neposlouchal a já z toho byla v úplně stejným šoku jako ty,“ konstatovala jsem s pevným přesvědčením, protože toho vzteku na mě se evidentně nezbavil doteď.

„A proč si myslíš, že tě chci poslouchat teď?“ odrážel veškeré moje pokusy o přiblížení velice vytrvale. Neovládla jsem se a hlasitě jsem si povzdechla, jelikož mě jeho neústupnost nemálo deprimovala. Fakticky by mě nenapadlo, jak se vyspělý a rozumný chlap, jako je právně on, dokáže neskutečně zaseknout a trucovat jako malý dítě. Muselo mu to vážně zatraceně moc ublížit… No do prdele už!

„Nenech se doprošovat, když už jsme se… tak sblížili,“ naznačila jsem velice nekonkrétně, že jsme v podstatě poslední dva dny regulérně prosouložili. Až díky této zmínce se mu zavlnila spodní čelist a jakoby se mu v obličeji náhle něco uvolnilo.

„Fajn, dobře. Dělej, jak musíš, Eliso, akorát docela spěchám, takže buď co nejstručnější,“ povolil nakonec, ale pouze za svých podmínek. Beztak nemělo žádný smysl celou tu situaci, na jejímž počátku i konci vězela moje povedená asistentka Danielle, nějak detailně rozpitvávat. Musela jsem nicméně začít od začátku a bohužel jsem si až bolestně zřetelně uvědomovala, že to bude znít přinejmenším bizarně a nejspíš si to v jeho očích nijak nevylepším. Ale nemohla jsem každopádně už nic zatajovat. Musel ode mě znát úplně celou pravdu.

Tom se následně automaticky rozešel po své cestě dál, protože sem přece jen přišel vyvenčit Bobbyho, a tak jsem za ním cupitala jako poslušné kačátko. Raději bych si sedla někam na lavičku, ale popravdě jsem byla natolik vděčná, že svolil aspoň k tomu, abych se dostatečně vyjádřila, že jsem prostě srovnala krok po jeho boku a během toho si sumírovala svoji řeč na jazyku.

„Akorát že… bude ti to znít dost hrozně a určitě si to u tebe nijak nevylepším, ale chci k tobě být především upřímná,“ varovala jsem ho předem, čímž jsem si od něj vysloužila poněkud příkrý pohled úkosem.

„To si přece mohla hned od prvního dne… nebo tedy spíš měla,“ upozornil mě s kousavým a trefným pobouřením, což se mu nedalo upřít. Nicméně kdybych k němu byla upřímná hned od našeho setkání, rozhodně by si mě nikdy nepustil takhle blízko k tělu. Nutno podotknout, že zprvu jsem ho vnímala jenom jako nějaký sexuální objekt, ale až v průběhu týdne se z něj vyklubal ten nejbáječnější chlap pod Sluncem.

„Asi to nebude překvapení, ale fakticky jsem neplánovala, že se do tebe zamiluju,“ namítla jsem popuzeně, jelikož mi jeho jízlivé odpovědi již začaly přerůstat přes hlavu. Tom na mě pohlédl s povytaženým obočím, čímž mě opět spolehlivě usadil.

„A co jiného si plánovala?“ vytasil se na mě s dotazem, kterým mě skutečně vykolejil, a to dokonce natolik, že jsem ve svém doteď jistém kroku jaksi zakolísala a následně zpomalila. Tom se po mně zmateně ohlédl a sám automaticky zpomalil, pak se ke mně natočil čelem až jsme oba dva zastavili úplně. Bobbymu se pochopitelně další zastávka nelíbila, a tak nejprve rozmrzele zakňoural, ale když ho Tom okázale ignoroval, pouze se znuděně posadil.

„Slib mi, že se na mě nebudeš zlobit ještě víc, než teď,“ vyzvala jsem ho ztrápeně a mrkala jsem na něj přitom svýma psíma očima, které ho ale samozřejmě ani v nejmenším neobměkčily.

„Eliso, tak už mluv,“ poručil mi nevlídně, když bez zaváhání odmítl vyjít vstříc mé troufalé prosbě.

„Šlo něco jako o sázku, ale ne tak docela,“ vypadlo ze mě znenadání, jelikož jsem beztak netušila, jak se do toho zakousnout. Takže jsem do toho rovnou skočila rovnýma nohama.

„Jak že prosím?“ zaúpěl konsternovaně, přičemž na mě řádně vyvalil ta svoje krásná kukadla.

„Zjistila jsem, že se líbíš Danielle, pořád na tebe koukala jak na svatý obrázek. Snažila jsem se jí vyhecovat, ať tě někam pozve nebo tak… Prostě ať si jde za tím, co chce, ale šíleně se styděla. Tak jsem ji chtěla vyprovokovat tím, že jsem jí řekla, že jí ukážu, jak někoho jako seš ty sbalit… Nebyl to zrovna dobrý nápad, vím o tom a věděla jsem to už předtím, ale…“ odmlčela jsem se, abych se dostatečně nadechla, poněvadž jsem na něj těch několik vět vychrlila téměř na jeden zátah.

„Ne, to určitě nebyl,“ potvrdil mi trpce a zavrtěl nad mými stupidními myšlenkovými pochody pobouřeně hlavou. „Takže proč?“

„Taky ses mi líbil, ale jen jako… no, víš, fyzicky. Až když jsem postupem času zjistila, jaký doopravdy seš a… jak bych se do tebe pak nemohla nezamilovat, že?“ pokoušela jsem se to zoufale vylepšit, alespoň minimálně otupit ty hrany nejnovějších bolestných zjištění, se kterými jsem na něj právě vyrukovala.

„A co dalšího bylo mezi tím?“ vysoukal ze sebe s hlubokou vráskou mezi obočími, která měl pro něj tak typicky zkroucená. Přestože se ze všech sil tvářil nepřístupně, jeho oči mi jako vždy prozradily vše. I tohle ho ranilo, a to hodně. Tak jako tak jsem z toho už nemohla vycouvat. Musí se dozvědět o všem.

„Říkala jsem ti už, že by to nebylo poprvý, co jsem během tohohle projektu s někým spala…“ osvěžila jsem mu paměť touhle nepříjemnou upomínkou, která mu stále nebyla ani v nejmenším po chuti, jelikož se mu ve tváři objevil takový opovržlivý výraz, který nebyl lhostejný ani mě. Cítila jsem se pořád víc a víc mizerně. Když jsem takhle zpětně nahlas rekapitulovala ty události a slyšela jsem ty šílený věci, připadala jsem si jako ten úplně největší lidský odpad. Posrala jsem to už od samýho začátku. Danielle asi měla pravdu v tom, že byla jenom prostředníkem. „Nikdy o nic nešlo, jenom zábava. S tebou jsem to taky nemělo nic znamenat, ale vidíš sám… Navíc s Marcusem jsme měli předtím, než jsem sem odletěla, slušnou krizi, takže si mi měl posloužit i jako takový vítaný rozptýlení. Místo toho si mi ale otočil život vzhůru nohama,“ pokračovala jsem trochu chaoticky, jelikož mi mysl doslova přetékala všemi možnými společnými vzpomínkami – na naše rozhovory, doteky, pohledy, úsměvy a polibky.

„Vy dva jste se nerozešli?!“ uhodil na mě rozčileně, když si z mého sáhodlouhého proslovu převzal pouze tohle. Muži a jejich majetnický sklony. Ovšem tahle jeho potřeba ujištění zaručeně vycházela z jeho morálních hodnot.

„Ale ano, jenom… to chvíli nebylo až tak jednoznačný, ale pak jsem to s ním definitivně ukončila,“ objasnila jsem mu, že se nezapletl s žádnou zadanou slečnou. Sice to Marcus odmítal přijmout, že jsem ho pustila k vodě, ale sama jsem chtěla mít čistý štít a prázdnou hlavu, než bych si něco začala s Tomem.

„A tohle má souviset s tím článkem na internetu jak?“ vrátil se zpátky k hlavnímu tématu, od nějž jsem se jaksi odklonila. Samozřejmě jsem se k němu hodlala postupně propracovat.

„No souvisí, protože… to já jsem poslala Danielle ty fotky, který ona pak prodala nějakýmu podělanýmu bulváru,“ vynutila jsem ze sebe tenhle zásadní fakt, kterému očividně stále nerozuměl a který budu muset pochopitelně dovysvětlit, čímž ze sebe opět udělám totální blbku. Jenže to reálně fakticky jsem, takže to nijak neokecám. Nebudu si hrát už na něco, co nejsem. Tom si zaslouží vědět, že… no, jsem prostě nějak rozbitá. Netvrdila jsem to jenom tak! „ Fakt by mě nenapadlo, že něco takovýho udělá. J-já vím, že to ode mě nebylo zrovna citlivý a ohleduplný, ale… zároveň jsem se chtěla s někým podělit o to, že… my dva jsme spolu, chápeš? Byla jsem šťastná a… fakt jsem to nedomyslela. Je to moje chyba a mrzí mě to, Tome, vážně hrozně moc,“ sypala jsem si znovu popel na hlavu, ale Toma to stále nijak významně neobměkčilo. Pravděpodobně mě tímhle úplně odepsal.

„A omluvila ses i Danielle?“ otázal se mě zadumaně, přičemž mě obsah jeho otázky nejen zaskočil, ale i pohoršil. Jak jako omluvit se jí?! Se snad zbláznil, ne?

„Ale to přece ona poslala ty fotky na internet!" zopakovala jsem o něco důrazněji, ale on se akorát kysele ušklíbl.

„Zřejmě jí to dost ublížilo, Eliso,“ pronesl hlasem pana pedagoga, který poučuje mentálně opožděného žáčka.

„Nebudu se omlouvat někomu, kdo se záměrně snažil zničit náš vztah, Tome. Navíc se jí to dokonce povedlo!“ zamítla jsem tvrdohlavě, protože mi bylo naprosto ukradený, jak moc to Danielle ranilo. Sama se zachovala jako podlá mrcha, dala mi tím sice tak trochu ochutnat moji medicínu, ale to nijak nezmenšuje podíl její viny. Za ten její podraz má částečně i moje uznání, ovšem můj soucit ani omylem. Tu potvoru nechci už do konce svýho zatracenýho života vidět.

„Mám ten dojem, že to stejně nemohlo dopadnout jinak, i kdyby v tom Danielle nesehrála vůbec žádnou roli,“ uznal po několika vteřinách trýznivého ticha, které mi stáhlo veškeré vnitřnosti do jednoho nervózního klubka nervů.

„Nejsem pro tebe dost dobrá, já to ksakru vím! Ale snažila jsem se být lepším člověkem, kvůli tobě… kvůli nám dvěma!“ zasípala jsem zničeně, jelikož jsem velmi dobře tušila, kam touhle narážkou míří. Srdce mi z toho pukalo vedví, zúžil se mi dech a srdce mi opětovně tlouklo do hrudi tak silně, jako by chtělo vyskočit ven a skočit přímo jemu do náruče. Protože patřilo jemu, nikomu jinýmu.

„Jenomže to musíš chtít především kvůli sobě, El… Do té doby my dva nemáme nejmenší šanci,“ zhodnotil se skálopevnou rozvahou, která mě zcela připravila o řeč. Pokoušela jsem se cosi vykoktat, cokoliv, co by mu zabránilo tenhle rozhovor ukončit, ale pouze jsem naprázdno otvírala a zavírala svá ústa. Pomalu jsem totiž zbaběle rezignovala, protože jsem kdesi uvnitř sebe věděla, že na tohle ještě stále nejsem připravená. A k tomu mě čeká ještě celkem dlouhá cesta. Měl pravdu, ať se mi to jakkoli nelíbilo…

„Bude lepší, když se vrátíš do Států… Oba dva teď od sebe potřebujeme nějaký odstup. Nebo já ho alespoň nutně potřebuju, protože po tomhle… po tomhle já prostě nemůžu. Vůbec si nedokážu představit, jak bych s tebou mohl být…Jak bych ti mohl důvěřovat… Mrzí mě to, že to takhle dopadlo, vážně, ale... nejde to, nemůžu…“ soukal ze sebe ztěžka, zatímco se jeho oči zaleskly hořkými slzami lítosti. Pouze jsem na něj zdrceně civěla, pořád neschopna žádného dalšího argumentu. Pouze bolestivýho smíření…

„J-já… to chápu, Tome. Doopravdy to chápu a… souhlasím s tebou,“ hlesla jsem nakonec sotva slyšitelně, jelikož se uvnitř mě třásla snad úplně každá buňka, čímž bezprostředně hrozilo, že se nakonec celá rozpadnu na milion kousků. To by asi bylo ovšem to nejlepší, protože pak bych se mohla zase znovu poskládat dohromady. A tentokrát správně!

„Mezitím se měj dobře, El. Opatruj se, ano?“ řekl důrazně a pokusil se alespoň pozvednout jeden koutek úst, ale vzešel z toho pouze zvláštní úsměšek. 

„Ty taky, Tome,“ rozloučila jsem se s ním také, přičemž jsem všechno sledovala jako v nějakém zpomaleném filmu - jak se na mě naposledy zničeně ale přitom tak láskyplně podíval, otočil se ke mně zády a krok po kroku se mi vzdaloval. Viděla jsem ho čím dál víc rozmazaně, jelikož se mi oči zalily až po okraj slzami. Tom mizel pryč z mého života a já jsem si pouze představovala, jak s ním odchází i tohle moje špatné a zlé já, které si tohle trápení způsobilo vyloženě samo. Nebyla to vina nikoho jinýho, pouze a jenom moje. A pouze a jenom já to můžu zas nějak napravit. Jenže nejdřív musím napravit sama sebe… No, tak to teda hodně štěstí, holka…

 Čauky mňauky všem! Hmm, tak to ti dva vyřešili takhle. Co myslíte - měla Elisa víc zabojovat nebo udělala lépe, když vyšla Tomovi vstříc a přistoupila na to, aby si každý šel svou vlastní cestou? 

Příště nás čeká ještě kapitola z pohledu Elisy, kde se naposledy objeví Marcus, aby El mohla utnout všechno, co ji pojí se svým starým já, a pohnout se konečně dál. 

Mockrát všem srdečně děkuji, že tu stále se mnou a těmi dvěma jste a snad vás to pořád aspoň trochu baví. Jste prostě a jednoduše skvělí čtenáři, děkuji Vám!

Autor: Sabienna (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek English Gentleman - 28. kapitola: