OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Shine of Darkness 8. Za bronzovou branou



Shine of Darkness 8. Za bronzovou branouTo, že pokus o útěk z Podsvětí, nebyl úplně dobrý nápad, dojde Mavis hodně pozdě...

Athéna, bohyně moudrosti a války, již několik nocí nespala. I kdyby se sebevíc snažila ovlivnit Dia, tak ho tentokrát asi těžko zlomí. A přitom to mohlo být tak snadné! Nejvyšší z bohů jí vždy naslouchal a těšil se její společnosti. Tentokrát byl ale odhodlaný jít si tvrdě za svým a oponenty odmítal poslouchat.

Jen v plátěné tunice vyšla ze svého pokoje na chodbu potemnělého paláce. Vzápětí na mohutnou ramenní sponu, která držela tuniku pevně svázanou, usedla sova – Athénina věrná společnice. Bohyně se pak tiše kradla nitrem starodávného sídla a přemýšlela…

Bezcílné bloumání skončilo u síně obra Atlanta. Pokradmu sledovala silné paže svírající břemeno nesmírné váhy.

„Co tě sem přivádí?“ ozval se hluboký hlas obra, který se ani neobtěžoval pohlédnout na příchozího.

Bohyně neodpověděla. S kamennou tváří předstoupila před Atlanta, ale místo toho, aby si prohlížela glób, dívala se do jeho medových očí.

„Máš zlé sny, panenská Athéno?“ zeptal se Atlas se zájmem a přitom studoval jemné linie ženského obličeje, který teď rámovaly rozpuštěné temně hnědé vlasy.

„Nezasloužím si tvé posměšky, Atlante,“ opáčila klidně a naklonila hlavu na stranu. Jako kdyby jí to pomohlo ve čtení z obrovy tváře. „Já tebou nikdy nepohrdala, tak jako ostatní.“

Atlas se pomalu sklonil a tiše řekl: „Ani já tebou nepohrdám, krásná Athéno. Ale pověz, co tu hledáš? Proč tvé oči tak pátrají v mé tváři?“

Bohyně sklonila hlavu a s rozvahou sobě vlastní pronesla: „Je těžké odpovědět na otázku Co je špatně?, když není nic v pořádku.“

Obr zamručel v náznaku pochopení. „Jsi moudrá patronka statečnosti, spravedlnosti a práva. Ještě můžeš zvrátit osud, který Zeus všem chystá. Ještě je čas…“

Athéna překvapeně vzhlédla do obrovy tváře. „Pověz jak?“ vyzvala ho šeptem.

Atlas se usmál a vlídně odpověděl: „Najdi mého bratra Prométhea a spoj s ním své síly. On zná proroctví o zkáze bohů a pomůže ti svrhnout Dia.“

„Chceš, abych zradila vlastního otce?!“ rozčílila se Athéna.

„Chci, abys zastavila šílenství vlastního otce, který ani nechtěl, abys přišla na svět,“ namítl Atlas. „Ale sama to nesvedeš.“

Athéna přimhouřila oči. Atlas se jí nepokoušel obelhat, jak poznala z jeho výrazu. Navíc nebyl zrovna bystrým obrem, který by dokázal kalkulovat.  

Přemýšlela nad klady a zápory jejího rozhodnutí, než přikývla. „Dobrá,“ řekla rozhodně. „Poslouchám.“

Atlas věděl, že může Athéně důvěřovat. Byla zosobněnou cností a potrestala by ho pouze v případě, že by jí lhal. Teď jsou na jedné lodi.

 

*

 

Mavis ležela v posteli a upřeně zírala na štukovaný strop. Přemýšlela nad tím, jestli vůbec existuje nějaká možnost z Podsvětí utéct. Nejkratší možná cesta by vedla přes Tartaros, alespoň podle mapy, kterou si pozorně prohlédla v pokladnici. Západní bránu nikdo nehlídá a je možné se k ní dostat suchou nohou. Stačí se jen vymotat z hradu, ukrást Hádovi ohnivé hřebce a dostat se co nejrychleji k bráně.

Hlavně, když se z tohohle monstrózního krematoria dostanu! pomyslela si a vstala z postele. Rozhodně šla ke dveřím. Chvíli jen tak držela kliku, než se otočila a šla rovnou k oknu.

Pravděpodobnost, že se v labyrintu chodeb neztratím, je mizivá. Tohle bude rychlejší.

Vyklonila se z okna a podívala se dolů. Několik metrů to určitě bylo, ale pořád bylo jistější, že se jí nepozorovaně podaří utéct oknem než dveřmi.

Ještě naposledy se podívala na granátové jablko, které nechala ležet na nočním stolku… Pak vyskočila na parapet a začala odepínat těžké závěsy z háčků.

 

*

 

Filippos nebyl zrovna ve své kůži. Celý den se marně pokoušel dovolat Mavis a nepříjemný okamžik, kdy bude muset vytočit telefonní číslo bývalé manželky, se blížil.

Pátrání nenechával jen na policistech – sám se vydal do ulic a s fotografií dcery obcházel okolí. Ptal se kolemjdoucích i obchodníků, nikde ale neuspěl. Když těsně před pátou došel až do nedalekého zahradnictví, svitla mu naděje. Urostlý chlapík si od něho vzal fotografii a na chvíli s ní zmizel do skleníku.

 

*

 

Demeter si zvesela prozpěvovala při přesazování muškátů, když ji vyrušil hluboký hlas příchozího muže: „Demi, je tu nějaký chlap. Shání se po dceři,“ oznámil a pak jí ukázal fotografii.

Demeter chvíli zírala na fotografii, než mu ji vytrhla z ruky a běžela ke dveřím. Pak se náhle zastavila a otočila se na urostlého chlapa, který si zrovna zapaloval cigaretu.

„Je sám?“ zeptala se zvědavě a muž přikývl.

 

*

 

Ze dveří skleníku vyběhla žena kyprých tvarů. Tmavě zelené montérky měla špinavé od hlíny a na rozčepýřených nazrzlých vlasech jí seděl slamák zdobený živými květy.

Filippos na ní s údivem koukal, jak se hnala jeho směrem. S rozzářeným úsměvem ho pozdravila, čapla za ruku a vlekla ho do malého domku.

„Posaďte se,“ vyzvala ho a prakticky násilím posadila na židli u jídelního stolu. „Mám tu skvělou alžírskou kávu. Jen pro vzácné hosty!“

„Madam,“ začal Filippos nervózně. „Já tu nejsem-“

„Vaše dcera je v nejlepších rukou, Filipposi,“ přerušila ho klidně Demeter a pokračovala v přípravě kávy.

Nevěřícně s pootevřenými ústy hleděl na zahradnici, než ze sebe vypravil: „Odkud znáte mé jméno?“

Demeter s ledovým klidem a mateřským úsměvem na rtech položila na stůl dva šálky s kávou a posadila se naproti návštěvníkovi, který ani v nejmenším netušil, s kým má tu čest.

„Drahoušku, já toho vím!“ pronesla vesele a přitom házela do šálků kostky cukru. „O Mavis se nebojte,“ pokračovala o něco méně afektovaně.

„Kde je má dcera?“

Demeter zvedla oči ke smrtelníkovi, který se zdál být čím dál nervóznější. Vnímala vlny emocí, které se odrážely ve Filippově obličeji. Lehce se na něho usmála a pevně stiskla jeho ruku, než váhavě odpověděla: „Je v Podsvětí.“

„Děláte si ze mě srandu?!“ rozkřikl se Filippos rozčileně.

 

*

 

Athéna dokázala řídit mnohé věci, ale automobil mezi ně rozhodně nepatřil.

Hlavním městem, které neslo její jméno, se řítila doslova jako šílenec! Po celou dobu držela křečovitě volant, ve tváři vyjevený výraz. Několik křižovatek projela na červenou. Kruhový objezd jí nedával smysl, a proto to vzala zkratkou přes ten směšný kopeček uprostřed. Na troubení ostatních účastníků silničního provozu odpovídala taktéž troubením.

Když se její tmavě modré SUV prohnalo okolo policejní hlídky, vznikla honička jak z hollywoodského trháku. Jindy klidná a vyrovnaná bohyně teď nedbala sirén, majáků ani varovných výstřelů. Naopak sešlápla plyn a rozhodla se jít na muže zákona od lesa!

Blinkr doleva – strhla volant doprava. Stopku projela bez zastavení a způsobila tím menší nehodu, která zablokovala policistům cestu, což uvítala.

Spokojeně vydechla, když na konci ulice uviděla kopuli skleníku a velký nápis Božské zahradnictví. Otočila klíčkem a vypla motor. Auto ale nezpomalovalo.

„Prr!“ přikázala pevně. Železný oř - navzdory rozkazu - jel dál.

„Řekla jsem prr!“ přikázala rozčileně a cloumala volantem s takovou intenzitou, až jí ty podivné otěže zůstaly v rukou.

Překvapeně těkala očima mezi volantem a výhledem před sebou – živý plot zahradnictví byl už jen pár metrů a pak…

 

*

 

Demeter se Filippovi zrovna snažila vysvětlit problematiku celé situace, když se ozvala rána a následoval hlasitý monotónní zvuk klaksonu. Oba vyběhli z domku, ale to už z modrého auta, jehož čumák byl zarytý v živém plotě, vystupovala žena. Její béžová tóga a přilbice s rudým chocholem poutaly víc pozornosti než SUV v keřích.

„Kdo to proboha je?“ zeptal se Filippos tiše.

„Přeci patronka vás policistů – Athéna,“ odpověděla prostě a přitom kroutila hlavou nad originálním nástupem své neteře.

 

*

 

Mavis se plížila po nádvoří přímo k ohnivým hřebcům. Rozhlížela se kolem sebe a tajně doufala, že ji nikdo neuvidí. Stále chtěla věřit tomu, že i bohové si musí dát někdy šlofíka.

Koně jménem Mormo zatáhla za ohlávku a pokusila se mu vsugerovat, že zrovna teď je ta nejlepší chvíle na projížďku do Tartaru. Mormo byl evidentně ten klidnější z dvojice hřebců, protože se nechal bez problémů vyvézt ven z nádvoří a opravdu se vydal západním směrem od hradu.

Jak okolí ztrácelo na barevnosti, kůň postupně přidával na rychlosti. Mavis mohla cítit nepříjemné ochlazení a především přítomnost něčeho tísnivého. Její uši postupně naplňoval nesrozumitelný nářek, který přicházel odnikud a přitom odevšad. Začala mít strach. Hrozný strach.

Mormo nezpomalil, dokud se hlasy nezměnily v ševelení, které přicházelo z koryta nedaleké říčky. Vedl přes ni most, přes který nechtěl kůň jet.

Mavis tedy seskočila na prašnou zem a opatrně vkročila na kamenný povrch. Když stála v půlce mostu, uslyšela za sebou zaržání. Otočila se, ale to už Mormo uháněl zpět do temné pustiny Podsvětí.

To je jedno! Teď už jsem jen kousek od svobody!

Na druhém břehu byla zem písčitá a šlo od ní teplo. Temné nebe, po kterém se proháněly mraky černé jako uhel, podpíraly mohutné sloupce připomínající stalagnáty. Po jejich povrchu v tenkých pramíncích tekla láva, která na zemi vytvářela různě velké žhnoucí louže. Na konci tohoto pekelného loubí cosi svítilo – bylo to teplé žlutooranžové světlo, které prostupovalo i černými mračny.

Mavis se vydala přímo k zářícímu obzoru. Teplý písek se postupně stával teplejším a chvílemi i nepříjemně pálil mezi prsty, jak se dostával s každým krokem do sandálů. Cítila, jak její tváře začíná hladit horký vánek přicházející od vzdáleného horizontu.

Ohlédla se zpět k mostu, odkud přicházel nářek a pláč. Jako kdyby jí odtamtud někdo sledoval… Povzdechla si a pokračovala v cestě k bráně.

 

*

 

Filippos seděl v domku na květovaném divanu a pozoroval kvarteto podivínů, kteří tvrdili, že jsou bytosti z bájí.

Jak se později dozvěděl, muž, kterému prve ukazoval fotografii Mavis, byl obr Prometheus. Žil zde společně s bohyní Demeter a její pubertální dcerou Kore. Předstírali, že jsou rodina a nezasvěceného by ani v nejmenším nenapadl opak.

Athéna to byl jiný kalibr! Při podání ruky mu málem rozdrtila kosti a od té chvíle mu nevěnovala sebemenší pozornost.

„… a pak nastane hrůza, kterou sešle na smrtelníky celý Olymp. Z nebe se povalí proudy vody a silné bouřky budou obloze vládnout celé měsíce. Hladiny řek a moří se zvednou a zaplaví úrodnou půdu. Slunce na nebeské klenbě nebude plout šest měsíců a celý svět tak pohltí šero a chlad. Mezi lidmi se rozmůže hlad, nenávist a války. To je budoucnost, kterou chystají někteří Olympané pro smrtelníky. Prý víš, jak to zastavit,“ říkala zrovna Athéna.

Prometheus se ušklíbl a s opovržením si Athénu prohlížel, než pronesl: „Jistě, že vím… Ale olympské verbeži pomáhat nebudu.“

„Umřou stovky lidí, možná tisíce,“ namítla Kore, která ani v nejmenším nepřipomínala něžnou bohyni jara. Jestli to bylo tím hasákem zavěšeným za opaskem, nebo martenskama na nohách, to už Filippos určit nedokázal.

„Promethee,“ špitla Demeter sklíčeně, „to ty jsi stvořil smrtelníky. Chceš snad přihlížet tomu, jak Olymp vyvraždí tvé děti?“

Obr, který výškou svůj druh moc nepřipomínal, se zamyslel. Z kapsy plátěné košile vytáhl cigaretu a zapálil si. Pak přešel k velkému oknu a prohlížel si svět, který zformoval Zeus po ukončení války s Titány. A do kterého on, moudrý Prometheus, stvořil lidské pokolení. Jak vyfouknul obláček dýmu, povzdechl si. Ne, něčemu takovému nechce přihlížet!

„Říkala jsi někteří,“ začal tiše, ale na Athénu se nepodíval. Jistá míra odporu k bohům v něm stále byla a rozhodně ji nehodlal házet za hlavu. „To znamená, že ještě někdo z bohů je ochotný postavit se Diovu rozhodnutí?“ pokračoval a přitom sledoval ženu s dítětem v náručí, která si s údivem prohlížela květiny v květináči.

„Ano,“ odpověděla nahlas Athéna. „Vím o čtyřech, kteří se mnou půjdou proti otci.“

Prometheus se ušklíbl a sklopil zrak k prstenu s mohutným kamenem, který mu připomínal jeho dávný trest. Znovu pocítil ukrutnou bolest v játrech, když si vzpomněl na dobu, kdy byl přikován ke skále a denně musel snášet orlův zobák.

„Apollon, Artemis, Týché a ty,“ přemýšlel nahlas a přitom si vybavil proroctví o zkáze Olympu, které znal pouze on. „Ale to je proklatě málo, drahá Athéno!“ Otočil se na bohyni, povýšený výraz v ostře řezaném obličeji.

„Atlas mi řekl, že znáš osud Olympu. Musíš tedy vědět, jak otce zastavit. Dávám ti tvé slovo, že splním každičké tvé přání!“

Prometheus povytáhl obočí a uznale pokýval hlavou. „Opravdu každé?“

„Já nikdy nelžu a nesnažím se někoho oklamat. To ty jsi ten, který k dosažení svého používá lsti a mazanosti!“ namítla už trochu podrážděně.

„Dobrá tedy,“ řekl nakonec spokojeně. A když se chystal prozradit cenu své rady, přerušil ho Filippos:

„Já nerad ruším vaši rodinnou sešlost, ale řekne mi už někdo, kdy můžu vidět mou dceru? Víte, ona manželka-“

„Klídek, rambo!“ zarazila jeho řeč Kore. Pohodila plavými vlasy a oznámila mu: „Pojď za mnou a já ti ji ukážu.“

 

*

 

Maviny modré šaty byly potrhané od silného horkého větru a propálené od proletujících sazí. Nohy měla popálené od rozžhaveného písku a kůži umouněnou. Těžký vzduch plný dusivého kouře jí bránil v pořádném nádechu. Ale i přesto vytrvala, protože bránu měla konečně nadosah.

Dobelhala se k ohromným bronzovým vratům, které byly na mnoha místech promáčknuté a popraskané. Sevřela v ruce mohutný kruh, který suploval kliku, a zatáhla. Ale vrata se neotevřela. Vší silou se tedy zapřela do rámu a v ten okamžik se pravé křídlo vrat mírně otevřelo.

Její počáteční radost vystřídala beznaděj, neboť se škvírou začala valit kamenná suť, kterou byla chodba zjevně celá zasypaná.

„To ne!“ řekla zesláble. Opřela se čelem o horký bronz a v návalu slabosti a zoufalství padla na kolena v slzách.

Pevně sevřela víčka a tajně doufala, že tohle je jen zlý sen. A i když se jí umřít nechtělo, věděla, že to přijde. Teď už neměla sílu na absolvování zpáteční cesty do Erebu, ani na volání o pomoc. A s každým nádechem sil ubývalo… Náhle se za jejími zády ozvalo vrčení podobné silnému motoru a Mavis věděla, že tohle je definitivní konec.

Kerberovy tři tlamy na ni cenily ostré zuby a zlostně vrčely. Hrozivé zvuky doplnilo šustění křídel a rykot přilétajících harpyjí. Mavis sledovala, jak tvorové s ptačí elegancí dosedají okolo strážce Podsvětí a s lačným výrazem v ohyzdných tvářích si ji prohlížejí.

Obraz se jí začal chvět před očima, které se zalévaly dalšími slzami. Byla v pasti, ze které není úniku. A harpyje se stále přibližují… Jejich ptačí pařáty s ohromnými drápy se zabořovaly do rozpáleného písku, jako kdyby v nich ani neměly cit!

Mavis skryla tvář do dlaní a přála si, aby konec byl rychlý a nepříliš bolestný. 

Jedna z nestvůrných žen se plížila ke krčící se smrtelnici a ve chvíli, kdy se napřahovala pařátem, ozvala se ohlušující rána. Náraz rozvířil písek do metrové výšky a pak se Tartarem rozneslo koňské ržání a dusot kopyt.

V klesajícím písku se zjevil Hádes na ohnivém hřebci. Jakmile harpyje a Kerberos spatřili svého pána, ustoupili od smrtelnice. Bůh pak seskočil na zem a rychle vykročil k Mavis, která se stále choulila u pootevřené brány.

„Co tě to napadlo?“ zahuhlal Hádes tiše, když podřepl před děvčetem.

Mavis zvedla hlavu, ale nedokázala se zmoct na jediné slovo. Sebrala poslední zbytky síly a pěvně objala Háda kolem krku. Ten ji k sobě přitiskl a navzdory okolnostem se spokojeně usmál.

 

*

 

Hřebec pomalu kráčel podél ohnivého loubí a kolébal tak dvojici sedící na jeho hřbetě. Mavis se opírala hlavou o Hádovo rameno a skrz přivřená víčka pozorovala ubíhající krajinu. Konečně se znovu cítila v bezpečí.

„Neodpověděla jsi na mou otázku,“ přerušil ticho Hádes.

Mavis si povzdechla. „Myslela jsem si, že nejsnazší cesta z Podsvětí je přes Tartaros,“ odpověděla zesláble.

„Do Tartaru se sice dostaneš bez pomoci Chárona, ale o nejsnazší cestu z Podsvětí se nejedná,“ vysvětlil. „Jakmile bys vstoupila za bránu, vrata by se zavřela a ty bys musela projít labyrintem chodeb. A i kdyby se ti podařilo najít správnou uličku, na konci bys nenašla svět lidí, ale nepřekročitelnou propas.“

„A jiná cesta?“ zeptala se a přitom se jí tajil dech.

„Žádná není, Mavis,“ řekl tvrdě Hádes. „Všechny brány Podsvětí jsou zasypané od Diova pokusu zničit mou říši. A cesta, kterou jsem tě sem přivedl, není pro smrtelníka zdolatelná.“ Na chvíli se odmlčel a pak se ještě vyčítavě zeptal: „Víš vůbec, co se ti mohlo všechno stát?!“

„Řekla bych, že kdybys nepřišel, tak by Harpyje s mou hlavou hrály vodní pólo.“

„Mluvím vážně, poupátko. Zvolila sis tu nejnebezpečnější možnost! Jet přes Údolí nářku a Řeku slz na bázlivém koni, bez jediné zbraně, která by tě chránila před útokem duší nebo tvorů, co tu žijí! Nemyslel jsem si, že tě taková hloupost vůbec napadne!“ promlouval klidně, ale přesto bylo znát, že měl a stále ještě má obavy.

„Už to nikdy neudělám,“ zahuhlala Mavis unaveně a její víčka ztěžkla.

 

Tartaros


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Shine of Darkness 8. Za bronzovou branou:

11. vw
20.02.2015 [23:54]

Až na Tyché, by sme vzdorovitú štvorku bohov mohli volať A-Team. Emoticon

10.
Smazat | Upravit | 10.02.2015 [22:10]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

9. lodvarcz
01.02.2015 [0:38]

Prosim pridej dalsi dil je to super ! Emoticon Emoticon Emoticon Erotiku tam urco dej Emoticon

8. Pulsar přispěvatel
27.01.2015 [19:07]

PulsarVážení příznivci, vzhledem k nebývale náročnému zkouškovému období, se mi nepodaří další kapitolu dopsat dřív, než 31.1. Prosím tedy o trpělivost. Emoticon

7. Makyna
25.01.2015 [0:01]

Ahoj je to krásný příběh, na novou kapitolu se strašně těšim. Určitě erotika neuškodí Emoticon Emoticon Jsem zvědavá na pokračování. Emoticon Prosím přidej ho co nejdřív. Emoticon

6. FantasyNikol přispěvatel
18.01.2015 [3:44]

FantasyNikolNebudu ti lhát, na kapitole se mi líbilo naprosto všechno. Emoticon Emoticon Jak útěk Mav a pomoc od Háda, tak ta část v našem světě s bohy. Emoticon Emoticon Krásně si je zkombinovala s dnešním stoletím. Zajímalo by mě, jak to Mavinin táta nakonec pojme - jestli uvěří v bohy, nebo ne. Emoticon Ale snad bude po dcerušce. Emoticon

Jako vždy to bylo počtení jako z pohádky (nebo hororu? Emoticon ) a těším se na další kapitolu. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. Fluffy admin
16.01.2015 [19:17]

FluffyOvlivňovat příběh, huhu, to se mi líbí. Emoticon A jelikož těm dvěma fandím, žádnému posunu či invenci se rozhodně nebráním! Emoticon Taky to musíš cítit sama, že jsou na to ti dva zralí, přece jen je znáš delší dobu než my. Emoticon
Co dodat? Hrozně se mi to líbilo. Opět jsem se skvěle bavila, Athénu už teď mám ráda, Demétér je taková správná hipísačka, no a Maviin tatínek musí mít ze všech těch informací hlavu jak pátrací balón. Čekala jsem, že bohové budou něco vymýšlet a oni ho postavili před hotovou věc. Emoticon Jsem zvědavá, jak to vezme... ale konec konců, až se ta apokalypsa, co se na lidstvo blíží, rozpustí, mohl by bejt rád, že je dcera manželkou boha. Emoticon
Výborné! Těším se na další. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. Eva
14.01.2015 [21:54]

Skvělá povídka! asi moje nejoblíbenější :) tahle povídka je neskutečně poutavá... :D a troška erotiky by rozhodně neuškodila právě naopak :D :D rozhodně se těším na další kapitolu! Emoticon Emoticon Emoticon

3. Pulsar přispěvatel
14.01.2015 [21:35]

PulsarOh, díky, Carol! Emoticon Jak už jsem říkala, na Tvoje komentáře se těším stejně, jako ty na novou kapitolu :)
Mimochodem, zajímá mě teď názor čtenáře... Mělo by mezi Hádem a Mavis k něčemu dojít? Emoticon Mám pocit, že trocha erotiky by teď v příběhu neuškodila, co myslíte? Emoticon Emoticon Pořádnou akci mám naplánovanou až na konec další kapitoly, nebo spíš až na tu desátou... Emoticon
No, teď můžete příběh ovlivnit i vy, děvčata. Směle do toho! Emoticon

2. Sweetly přispěvatel
13.01.2015 [14:16]

SweetlyHezké! Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!