OurStories.cz ~ naše povídky - Profil uživatele RenyNew



RenyNew

RenyNewPráva: přispěvatel

Reálné jméno: Zcela jasně vyplývá z přezdívky, stačí lehce počeštit!

Bydliště: Horní Potok

Věk: 25

O mně: Slavnostně přísahám, že jsem připravena ke každé špatnosti.

Kontakt:

E-mail: reny.nova (zavináč) seznam.cz

Web: www.rangersapprenticecz.blog.cz

Statistiky:

Moje články: 32

Moje komentáře

Titulek článku Text
30.12.2023 (20:34)FanFiction ostatníSkvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce Milá Květáčko, děkuji moc, i když si myslím, že trochu přeháníš :-D :-D (alespoň se ale mohu potměšile červenat). Musím se přiznat, že já s 2. sérií problém nemám, v určitém ohledu mi přišla naopak kompaktnější než 1., ale zkoukla jsem je obě skoro na jeden zátah během pár dní, tak k tomu asi nemám ten správný odstup. Moc mě těší, že tě moji Gabriel a Beelz bavili, že tě během čtení takřka navštívili :-).

Musím říct, že komentáře od tebe a Fluffy, to, že vůbec k povídce nakonec vždycky zavítáte, jsou pro mě takové jediné konstanty OS, pro které stojí za to sem povídky nahrávat - a vážím si jich :-).
28.12.2023 (21:56)FanFiction ostatníSkvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce Milá Fluffy, ještě jednou ohromně děkuji za ten nejmilejší komentář. Přečíst si takovou doslova megachválu na povídku, dopisovanou na koleni ráno 24. prosince a navíc z fandomu, který čtenář defacto nezná, to je ta nejvíc motivační věc, která mě na poli psaveckém za poslední dobu (ne-li roky) potkala. Fakt :-D. Díky!
03.10.2023 (19:27)FanFictionCo zůstane v knihkupectví Awwww, Květáčku!!! Děkuji!!! :-). Chystám tu další povídku, tentokrát o Crowleyho pádu. To už tak sladce příjemné nebude, ale jsem ráda, že jsem tu našla nevýslovného čtenáře Emoticon
01.06.2023 (8:02)FanFiction Harry PotterTichá bolest Ten konec! Ta závěrečná drobounká zmíňka o Siriusovi - pro vyšší dobro - safra, to tedy ťalo do živého.

Květáčku, trvalo mi se k povídce (a vůbec zpět na OS) dostat, ale teď jsem ráda, že se mi to konečně podařilo, byla moc dobrá. Bavila mě charakteristika Moodyho i Brumbála, myslím, že se ti dařilo je vystihnout. K Bellatrix jsem přistupovala obezřetněji, po očku jsem sledovala jak mluví, co říká a jestli jí to mohu věřit... ehm, takhle by ostatně asi člověk měl reagovat na Smrtijeda jejího kalibru, že? Takže myslím, že se ti taky podařila.

Oceňuji snahu o vysvětlení Prokletého dítěte, ačkoli v tvém podání by Delphi byla takřka vrstevnicí Harryho, že? Jestli k tomu všemu máš podrobnější příběh, určitě bych si ho taky ráda přečetla.
04.03.2023 (22:38)FanFictionRequiem pro Pobertu Už ne Zmatená čtenářka: Pokud tě moje povídky tady na OS bavily, určitě budu ráda, když se občas i na AO3 zastavíš :-). Aktuálně tedy pracuji hlavně na trpaslíkovském překladu, ale občas snad přibude i něco nového, třeba i potterovského. A moc děkuji za zájem a snahu případně pomoci :-).
04.03.2023 (20:00)FanFictionRequiem pro Pobertu Zmatená čtenářka: Neboj, jsem to já! Profil na AO3 jsem si původně založila pouze za účelem čtení a komentování povídek z prostředí Červeného trpaslíka, proto to jiné jméno, které na seriál odkazuje.
23.11.2022 (21:42)Na pokračováníNa hraně stínu 5 Scéna, kdy Rhys zezadu objímá Cel, byla krásně hřejivá. Zjistila jsem, že dávám přednost těmhle “nevyřčeným” gestům mezi nimi, než otevřeným komplimentům a “velkým řečem”. Takhle se mi spolu líbili.
Softbalová pálka na scéně again! To mě vážně pobavilo. A od Rhyse to bylo to nejvíc nejvíc láskyplně gesto.
Hodně oceňuji popis interiéru kostela - ty děsivé siluety soch, nevidomý vytesaný pohled nevěřícího Tomáše. Velmi přesné, autenticky mrazivé - dovedla jsem si to představit.
Zbabělej orgán. Je třeba to nějak komentovat?
Ačkoli se občas peru s Celiiným až moc nezúčastněným sarkasmem a ironií, jako pr**** na hrnec to sedlo v tomhle výroku: „Víte, tyhle prohlášení se trochu míjejí s účinkem, jelikož já ho ve skutečnosti nikdy nepotkala.” To bylo skvělý, pádný, slyšela jsem ji.
A taky jsem naprosto živě slyšela její udivené: Cože pěkně prosím?!
23.11.2022 (20:54)Na pokračováníNa hraně stínu 4 Zaujalo mě, jak v této kapitole Cel mluvila o Luciferovi už jako o "tátovi". Dostává to takový jiný nádech. Vážně jsem zvědavá na jejich budoucí setkání.
Taky mě v téhle kapitole potěšilo Rhysovo nepokryté (a Camaelem potvrzené) "pokušitelství" a přiznaný background toho všeho - nějak mi zpočátku nesedělo, že by byl do Celestiny hned úplně blázen (jsi nadpřirozená bytost, chlape :-D - ale zároveň vím, že ji vlastně zná už dost dlouho, já vím) a na jejich flirtování jsem si musela zvykat. Tady mi to nějak konečně seckvalo dohromady - že má takové chování vlastně tak trochu v povaze a popisu práce, asi se mu nelze vyhnout. Možná je to zvrácené, ale nějak se mi víc zamlouvá představa, že je celé to jiskření mezi nimi způsobeno víc jeho ďábelským, pokušitelským potenciálem než romantickými pohnutkami. A když to vezmu kolem a kolem, Cel v sobě tenhle potenciál vlastně taky musí geneticky mít...
Což dokazuje Rhysovo vtipně paradoxní:"Nepokoušej mě."
Rhysi, Rhysi, nějak se vám ty role prohodily, že?
Záverečná dynamika rozhovoru byla parádní!
20.11.2022 (22:20)Na pokračováníNa hraně stínu 2 “Povzdechl si takovým tím stylem, že nechápe, jak jsem nechápavá.” To mě mile pobavilo Emoticon.
Taky bylo skvělé to zakončení kapitoly, hezky to odlehčilo.
A jsem moc zvědavá, zda jsi v dalších kapitolách rozvinula backstory o Celiině matce, to zní jako dobrý (nebo možná vlastně pekelně špatný) příběh.
04.10.2022 (6:48)Na pokračováníNa hraně stínu 1 Zářez na rukojeť softbalové pálky! Cel versus šupinatý monstrum jedna nula. Za to úchylný prozpěvovávní si to had rozhodně zasloužil. A belzebub byl v té scéně mrazivě působivý.
Takže se nedivím Celliině myšlence: “Ano, Vaše Pekelnosti, jak si přejete.”
U téhle kapitoly mě napadlo, že Rhys a Camael jsou taková víc cool varianta Uriáše a Petronela z Anděla Páně. Tolik k tomu, jak jsem uvažovala nad fungováním přátelství mezi andělem a démonem.
Střípečky z Temonty zapadají na své místo…
03.10.2022 (22:51)Na pokračováníNa hraně stínu - Prolog Musím říct, že i takhle retrospektivně to funguje. Jako by prolog Temnoty byl pro mě i prologem ke Stínu.
Vypíchnu pár věcí, které mi utkvěly:
- Záchvat melancholie, co uměl plavat, zmetek.
- Upíři se třpytí a Remus Lupin rozhodně vyje na měsíc. Aúú.
- Pro a proti prokrastinační lenosti v kostce.
- “Démon u mě v kuchyni.” To chceš, rozhodně. Na druhou stranu, chudák belzebub, on na ni denodenně dává pozor, myslí si, že ji zná jak svá kopyta (jasně, on je asi nemá) a pak od ní dostane basebalovou - pardon, Cell, softbalovou - pálkou. No, asi měl zvolit lepší denní dobu, ale to by nebyla taková legrace.

Jo a jméno hlavní hrdinky se mi také zamlouvá, hodí se k tématu a nezní marysueovsky.
Fluffy, rozhodně jsem se pobavila. A do vydání 1. kapitoly Temnoty mám zjevně o zábavu postaráno.
03.10.2022 (7:02)Na pokračováníKrok od temnoty - Prolog Milá Fluffy,
tak se k tomu nakonec dostávám až teď, v autobuse cestou do práce, což je vpravdě ideální čas na čtení o soubojích andělů s démony, no ne? Alespoň pak ta školní drobotina nepůsobí tak “utržená ze řetězu” :-D.
Musím říct, že mě baví, jakým způsobem pracuješ s dynamikou Celliiny ich-formy, umíš to udělat úderně (úvodní závorkové konstatování; malé radosti - znáte to; au, strejdo nebo závěrečné “zatraceně”). Trošku to na mě dýchlo atmosférou knížek Richelle Mead, která tohle taky zatraceně uměla, a já si připadala jako ta šestnáctiletá Reny, co hltala její knížky, stejně jako tvoje tehdejší povídky. Jo a taky jsem u té poslední věty slyšela tón Rona z HP, má na tuhle formulaci prostě monopol :-D.
Říkala jsem si, že “tradiční” zmizení z domova beze stop, využívaje levných hotelů v Něco-ford, nebo Cosi-bury (skvělý :-D :-D) je poněkud naivní idea, prchá-li děvče před takovými všemocnými silami. No, taky se to neukázalo jako ideální taktika hned v prologu, za což jsem byla ráda - bylo to uvěřitelné. Možná ještě Celliino řešení situace s bytem mi přišlo lehoulince zjednodušené, jako že si mohla vymyslet nějakou naléhavější historku, aby přátelům nepřišlo divné, proč si ten převod nájmu nejprve nevyřeší sama, ale to je už detail.
Bavila mě dynamika s Gabrielem - “Zdravím tě, neteři…”
Taky Gargamelův kocour, to označení je boží (ehm).
Nu, kolem a kolem, můj hlavní hřích v tuhle chvíli je, že nemám přečtenou původní etapu Celliina příběhu. Dobrá zpráva je, že to fungovalo i tak, přesně jak jsi predikovala. Horší zpráva je, že jsem si ji teď lehce vyspoilerovala. Štěstí, že mi spoilery zas nevadí :-).
02.09.2022 (23:34)FanFiction Harry PotterJako chytit zlatonku Milá Texie, moc děkuji za komentář. Je to už safra stará věc, bylo mi devatenáct, končila jsem střední a v lavici na češtině se mnou seděl jeden naprosto přesný James (jop, dostala jsem těsně před písemnou maturitou i tu popsanou pusu na tvář, třebaže veškerá ostatní romantická omáčka v povídce je fikce). Dneska už tam vidím všechny ty různé neduhy, ale o to víc mě těší, že to někoho stále dokáže zaujmout :-).
19.06.2022 (21:45)FanFiction ostatníNormané vítězí - III. část Aha, tak to v tom případě doporučuji, teď jsou dokonce postupně vydávány i jako audio (čte to právě český Rimmer, Kamil Halbich!!!). V téhle povídce jsem hodně čerpala z jedné z nich, existence Michaela McGrudera například není moje invence a fikce... :-).
16.06.2022 (6:46)FanFiction ostatníNormané vítězí - III. část Květáčku, děkuji moc! Už jsem si myslela, že tady na OS žádného dalšího trpaslíkovce nemáme. Se slabostí pro Arnieho určitě sama nejsi, taky jsem zpočátku měla ten dojem, ale pak jsem objevila svět anglických fanfikcí a tam je to naopak oblíbenec číslo 1. A myslím, že tvoje slova “uňuňu” přesně vystihují proč. Děkuji za zastavení a hlavně komentář. Četla jsi i trpasličí knihy od autorů seriálu? Emoticon
30.11.2021 (23:09)FanFiction Harry PotterMalý barevný problém I. Díky, Pejťo :-). Budu moc ráda, když zavítáš i k mým dalším potterovským povídkám :-). Třeba jednou i tenhle Malý barevný problém dokončím.
03.03.2021 (14:38)Na pokračováníZelený písek - kapitola 1. Květáčku, tohle mě baví! Nejsem velký čtenář sci-fi, ale takhle laděnou young adult záležitost si nechám líbit. Právě jsem si k ní odskočila od diplomky a je to moc příjemný relax.
Janice mě po první kapitole oslovila - člověk by sice mohl namítnout, že holka, která žije bez rodičů a je i na poměry svého okolí nadmíru hezká může inklinovat k Mary Sue, ale já věřím, že se ti povede to udržet na uzdě a k ničemu takovému nedojde.
Líbí se mi ten styl, který je lehký, plyne a moc mě baví takové ty postřehy, poznámky, které jsou sice veskrze současné (inu, vypravěč je koneckonců z našich časů, ne z jejich), ale sedí mi tam... Je to takové stylizované doku-drama :-D.
PS: Doufám, že máš pro Harryho příjmení dostatečný důvod :-D. Mortal zní prostě hodně... klišofantasy? :-D. To nevytýkám, zatím mi to nevadí, protože tuším nějaký záměr.
02.03.2021 (15:23)FanFiction Harry PotterUkradený svět - 8. kapitola Ano, soucítím :-D. Přítel se taky zpočátku tvářil dost zaraženě, když jsem se mu snažila to popsat. Ale už se tak nějak pozvolna naladil na tenhle způsob uvažování :-D. My jsme také rády, že je tu někdo další, kdo píše o světě, který nás baví - a že píše dobře! Protože to je to, co se cení a co tu bylo potřeba :-).
02.03.2021 (14:33)FanFiction Harry PotterUkradený svět - 8. kapitola Ani nevíš, jak moc mě pobavil odstavec o důvodu k Roxanině paruce :-D. "Myslím, že ji měla jen proto, že chtěla. Jakože ano, vím o tom, že by bylo logičtější, aby si změnila vzhled kouzlem a pravděpodobně by to uměla (i když, jak sama říká, převleky jí nikdy nešly), ale prostě když jsem to psala, vtančila mi na tu stránku v paruce a za nic na světě ji nechtěla sundat."
To tak moc dobře znám :-D :-D tedy, rozhodně já i Fluffy, nám takhle na scénu většinou přitančí Sirius, tak nějak mezi námi pendluje jakožto samozvaná múza (ačkoli v mých povídkách má vždy jen vedlejší roli) a dělá si co chce a kdy chce :D. Roxana je taky Blacková, čemu se vlastně divím... (I Tonksová to umí, jak jsem nedávno zjistila... prostě geny nezapřeš). Tvoje vysvětlení beru a už mu úplně rozumím :-D.
02.03.2021 (8:59)FanFiction Harry PotterUkradený svět - 8. kapitola Tak jsem si dneska dala dvojitou porci, když už tu byly kapitoly takhle naservírované a já měla rest za jejich čtení.
Harry s Roxanou žijí. Fluffy jako konspirátorka se osvědčila. Já ti poměrně vážně veřila, že skutečně umřeli. Ale o čem by pak mohl být druhý díl, no ne? :-D. Samozřejmě, že jsem ráda, že žijí! Líbí se mi, jak jsi to vymyslela s Agnesinou hůlkou a její rolí v útěku.
Dovolím si jen malou poznámku... proč Roxana používá paruku (zjevně ne úplně skvěle padnoucí)? I kouzelník bez metamorfomagických schopností by měl dokázat pomocí hůlky pozměnit svůj vzhled (viz Ron při výpravě ke Gringottovým v 7. díle). Taky by mohli použít mnoholičný lektvar, ale to zase chápu, že sehnat na něj suroviny a tak není zrovna snadné, když je člověk na útěku z kouzelnického světa. Dál bych asi upozornila ještě na jednu věc - vývoj vztahu Toma a Agnes mi doteď přišel fajn a autentický, ale sestěhovali na se můj vkus trochu moc rychle :-D. Já vím, tohle má každý jinak, ale kdybys hledání společného bytu posunula ještě o pár měsíců (čistě v té větě, která o tom mluví), sedlo by mi to víc. Ale to je spíš taková maličkost.
Co mě pobavilo a potěšilo - Roxanina věta na uvítanou! "A vyloučíme-li nemožné, jako že bychom opravdu, zrovna my dva, spáchali sebevraždu, aniž bychom se pokusili zachránit svět..." - to bylo báječné. Taaak Roxanovské :-D Já ji snad začínám mít ráda...
Pak mě taky - tak jako mile spoluFFautorsky - pobavila věta o tom, že jejich děti spolu budou chodit do Bradavic - třeba jednou. Přišlo mi to jako takové vtipné pomrknutí na ty autorské teorie o budoucích životech jejich postav. Ani nevíš, jak často s Fluffy debatujeme o osudech dětí našich vlastních hrdinů, které jsme pomalu ještě ani v ději nestihly dát dohromady :-D.
A poslední skvělý moment, který musím vypíchnout - "Hodně štěstí, Agnieszko." To celé jméno tam moc hezky sedlo a zapadlo.
No a inu... budu očekávat další pokračování.

PS: Úplně chápu návrat k psaní po delší "studijní" odmlce a takové to "rozkoukávání se". Já mám momentálně před Mgr. státnicemi z pedagogiky a světe div se, po dlouhé době se mi tu probudila povídka o Removi Lupinovi. Vzhledem k tomu, že podobně aktivní byl milý Poberta v mé psavecké mysli naposledy kolem maturity, jsem si zcela jistá, že čím víc se budu muset učit, tím víc budu i psát... Už to tak je.
02.03.2021 (8:41)FanFiction Harry PotterUkradený svět - 7. kapitola Fííí.... první část byla hutná. Nejpříjemná. Předzvěst situace, kdy člověk bude muset žít po zbytek života s děsivým tajemstvím, které se možná jednou za čas ozve o trochu hlasitěji. Vůbec to Agnes nezávidím.
Musím říct, že mě vlastně ten kontrast první a druhé poloviny bavil a s Tomem problém nemám (jak říká Fluffy, tisíc lidí, tisíc chutí). Vlastně mě baví, jak je ten vztah mezi nimi a jeho vývoj "obyčejný", takový mile pomalý (ehm, jo, já vím, že se nám tu hned dali dohromady, ale z popisu to na mě "plynule" působilo). A hlavně! To je přesně to, jak by taková situace mohla vypadat - navenek žít dál běžný, všední život i s radostmi, ale nést si sebou to tajemství... Ono to tedy ještě v další kapitole určitě bude jinak, ale mě se to líbilo. Jdu na tu osmou :-).
26.02.2021 (22:30)FanFiction Harry PotterUkradený svět - 6. kapitola Královna... je Rowla :-D. Fajn, to jsem nečekala. Než jsi prozradila její totožnost, tipovala jsem chvíli Hermionu, hned na to Umbridgovou, ale ta, co to celé stvořila, mi na mysl nepřišla. Přitom je to vlastně logické.
No, co si budeme, pěkně diktátorskou mrchu jsi z ní udělala :-D. Takže nemusím brát zpět, že je zpropadená :-D. Jsem zvědavá, jak nám ji vykreslíš dál.
Konec Harryho a Roxany (Nebo nekonec? Flfufy už konspiruje, já si počkám :-D) byl rychlý, nečekaný, ale musím říct, že dobře napsaný, respektive mi přišlo dobré to, jak jsi to, co následovalo pojala po něm. Agnesino vnímání té situace a tak. "Lusk" a byli pryč, jako by to byl sen, chvíli trvalo, než na Agnes dolehla celá ta konečnost a bezvýchodnost situace. To bylo reálné.
Na konec si dovolím poznamenat, že mě docela zaujal Agnesin background... Agniezska Gebauerová... přiznám se, že už to její příjmení mi znělo dost nebritsky a jelikož jeden náš profesor na vysoké byl Gebauer, měla jsem pocit, že musí být nějak "od nás". No, vypadá to, že kořeny ve střední potažmo východní Evropě možná skutečně má... Co se mi ale vlastně na tomhle momentu líbilo ještě víc, bylo to "...aby to někdo věděl." Bylo to smutné, naléhavé a pasovalo to tam. Zítra se podívám na 7. kapitolu :-).
26.02.2021 (8:04)PísničkyTo se jen z nebe do okna spustil déšť Ani nevíš, jak komentář u čtyři roky staré věci potěší. Mimochodem... čtyři roky?! Ani bych neřekla, že je to už tak dlouho, co si kluci paragáni v mojí mysli našli konspirační adresu... Je tedy fakt, že jejich dominance v mých zájmech trochu zeslábla, ale o to jsem radši, žes mi to svým komentářem připomněla. A že to pořád funguje. To mě moc těší.
26.02.2021 (8:00)PísničkyMarie Jé, Květáku! (Safra promiň, je to vtipné tě tak oslovovat :D ale když nevím, jak jinak :D). Moc mě těší, že jsi ke mě zabloudila.
Přirovnání ke Krylovi? Och, abych se tu nevznesla samou pýchou :-D. No... nevznesu, protože mě tíží svědomí, že jsem ti ještě nenapsala nový komentář. Napíšu, dnes večer, slibuji!
O akordy poprosím mého "vrchního skladatele" VoVrbu, já jsem totiž hudebně ne moc dobrá "klavíristka" co skončila se ZUŠkou ve třetí třídě a podle toho to vypadá. Ale kamarád se textu ujal, takže snad by ty akordy byly :-). Ozvu se :-).
22.02.2021 (22:53)FanFiction Harry PotterUkradený svět - 5. kapitola Jo! Akce, napětí, nečekané zvraty. To tahle kapitola splnila a mě to moc bavilo. Jak napsala už Fluffy přede mnou, Agnes je sympaťanda z Nebelvíru. Jen nějak nevím, v čem přesně měla připadat svým spolužákům v Bradavicích ‘prostě divná’. Není přece Dirk s alobalovou čapkou. Možná tou zálibou v mudlovských vymoženostech? Mimochodem, právě jejich využití a konverzace s Tomem byly super, naprosto autentické. Culím se tu, takové situace člověk zná z vlastního života.
A pak přišlo Ministerstvo... musím se přiznat, že vnímání Rona mi taky dělá problém a Fluffiyno ‘Ronald’ mi sem pasuje víc - asi nejvíc mě zarazil rozhovor s Roxanou o tom, že se jí vlastně mstil za to, že ho nechtěla. Vidím před sebou toho vznětlivého a žárlivého, ale loajálního Rona z Relikvií smrti a nějak mi to nejde dohromady. Ale beru na vědomí, že tvůj Ukradený svět si klade vlastní pravidla a já jsem ochotna je akceptovat, protože povídka mě prostě baví a jsem zvědavá, jak budeš pokračovat. Mimochodem, Harryho promluva byla skvělá, pochválím ho za Agnes. Dost trefně v ni shrnul takové to dilema hrdiny. Líbilo se mi to. Obecně se mi zamlouvá představa dospělého Harryho, pronášejícího čas od času podobné věty k zamyšlení, trochu po vzoru Siria (Svět není rozdělený na hodné lidi a Smrtijedy...) nebo snad samotného Brumbála. Potěšila jsi mě vysvětlením, jaké byly role Roxany a Hermiony během studia. Ovšem že Hermiona není z mudlovské rodiny, je to jen dobrý politický tah, to mě dostalo!
No... jsem zvědavá na tu zpropadenou královnu.
19.02.2021 (11:58)FanFiction Harry PotterUkradený svět - 4. kapitola Botu jsem udělala já! Omlouvám se, vážně jsem si tu informaci o Agnes během čtení nějak zaměnila s Rox :-D. Promiň, moje chyba.
Těším se na další kapitolu :-).
18.02.2021 (21:13)FanFiction Harry PotterUkradený svět - 4. kapitola Já se předně musím omluvit... komentuju až dva dny po přečtení! Jsem ostuda. No nic :-D.
Šok z dvou Harryů mi trošku sebral "spoiler" v komentářové sekci administrace :-D. Ach jo, nesmím to příště číst. Takže "to mě prašti" moment se u mě nekonal. Ale to neubralo kapitole na čtivosti. Byl tu totiž nehrdinský, docela obyčejný a ministerstvem oklamaný Harry, co vaří to skvělé ragú. Byla tu naše ne-zrovna-příjemná Roxana u které mě zarazila jedna věc - ona je z mudlovské rodiny! A já celou dobu hledala jakousi spojitost s jistou starobylou kouzelnickou rodinou stejného jména. Máš pro její příjmení nějaký speciální důvod? Protože jestli ne, je to trošku matoucí :-D.
No, ale hlavně, byla tu Agnes, lehce rebelující a prahnoucí po dobrodružství jako správný Nebelvír (jsem Havraspár, ale miluju tu nebelvírskou náturu vrhající se po hlavě do čehokoli). To mě bavilo, vážně moc! Těším se na jejich výpravu na Ministerstvo :-).
Neodpustím si zmínit ovšem i jednu věc, kterou nakousla Fluffy - Rono mininstrování. To mě překvapilo (tolik, že Fluff v naší konverzaci z čista jasna přistála věta: RON JE MINISTR?), taky jsem ho nikdy neviděla jako typ, který by se skutečně vrhnul do takové pozice, resp. byl na takovou pozici dosazen. Ale máš pravdu v tom, že vlastně takové tendence, sny a sklon k zneužívání moci měl. Kdyby dostal příležitost, patrně by ji zkusil čapnout za pačesy. Takže palec nahoru za to, že umíš argumentovat a svůj názor si obhájit :-). Upřímně řečeno, u autorů (nejen) potterovských fanfikcí je to schopnost, které se občas nedostává... O to víc se to cení!
13.02.2021 (11:50)FanFiction Harry PotterUkradený svět - 3. kapitola To bylo... vážně dobré! Tahle kapitola mě zaujala a svým způsobem potěšila zatím nejvíc ze všech. Musím uznat, že tu rozehráváš velmi zajímavou hru. S myšlenkami, s pohledem na svět, s vnímáním toho, čemu člověk celý život věří. Jednou, není to zase tak dávno, jsem přemítala nad tím, jak hrozně těžké je pro člověka uhnout z pohledu na svět, ve kterém od malička vyrostl... jsem učitelka dějepisu, takže mě k takovým otázkám přivedla konfrontace s příslušníky generace, která vyrostla a většinu života prožila za socialismu... to trochu odbíhám od tématu - ALE - vlastně je to pořád docela totéž téma. Moc se mi líbí, že ses ho rozhodla v HP světe zpracovat. Pro Roxanu - pokud mluví pravdu - a to nejspíš asi tak trochu mluví, jakkoli neuvěřitelně to teď zní - to musí být opravdu těžké, žít už tolik let... ve světě, který ji vymazal. Ačkoli mi zatím není příliš sympatická, narozdíl od Agnes, které fandím, jsem zvědavá, co dalšího nám připravíš...
09.02.2021 (14:36)FanFiction Harry PotterUkradený svět - 2. kapitola Je radost mít možnost rovnou přeskočit do další kapitoly. Tahle kapitola nám toho zase tolik neprozradila (tedy krom toho, že nějaká Roxana existuje a o článku i manželství s Harrym ví). Tak jen konstatuji, že mě baví interakce mezi Tomem a Agnes a těším se na další díl.
09.02.2021 (14:27)FanFiction Harry PotterUkradený svět - 1. kapitola Milý Tajemný Květáku :-D. Musím říct, že tahle povídka je poměrně svěží vítr v místním, už nějaký čas kalném rybníčku potterovské fanfikce. Baví mě, že ses nebála nového prostředí s novou postavou, bez úzké vazby na staré známé tváře. Ovšem chudák George v léčebně! A ministrem je Percy? Fíha, to jsem tedy zvědavá, jak to v kouzelnickém světe vypadá (tedy vedle toho, že pytláci loví ryby Acciem, což mě pobavilo).
Mileráda to budu pod průvodcovským deštníkem sympatické hlavní hrdinky dál sledovat.
07.04.2020 (11:48)FanFiction Harry PotterJako chytit zlatonku Kik: Jé, díky za pochvalu! Jsem moc ráda, že se líbilo.
26.04.2019 (20:30)FanFiction Harry PotterMalý barevný problém I. Ver, bylo to plánované jako jednorázovka na dvě části, bohužel, k té druhé jsem se stále nedokopala. Třeba se tvému krásnému komentáři podaří to zvrátit ;)
30.09.2018 (21:09)SoutěžeNej povídka měsíce září/septembra - Výsledky Moc děkuji hlasujícím, že vítěznými příčkami ocenili hned dvě má dílka. Vážím si toho :-).

Moc gratuluji Levitate, jejíž tvorbu jsem objevila teprve nedávno a rozhodně stojí za to! ;) A gratulace samozřejmě i FallenGracex.

30.09.2018 (14:40)JednodílnéTenkrát v máji Nejspíš začnu stejnými slovy jako ty... páni, Spyro!

Tvůj komentář mě neskutečně potěšil. Že ti povídka vykouzlila dobrou náladu, že tě tak oslovila pasáž stavění májky - upřímně, snažila jsem v ní zkombinovat vlastní zkušenosti z toho, jak u nás ve vsi (která byla reálným předobrazem té v povídce) tahle tradice probíhá v součastnosti a jak asi mohla vypadat v dobách mládí mého dědy. Snad se to podařilo :-).
Zrovna tak mě těší, že jsi ty kluky viděla jako živé... neboť nějací takoví v tom pětačtyřicátém skutečně po nějakém takovém Horním Potoce pobíhali a věšeli na strom brány nejenom od Tomanů...
Ani by mě nenapadlo, že zrovna tenhle nepříliš vlastenecký a poněkud lehkovážný střípek z konce války může někomu připomenout, proč je hrdý na svou národnost... ale snad o to víc to je milé.
28.09.2018 (9:42)JednodílnéTenkrát v máji Háňo (:-D)! Fluffy!
Oběma vám moc a moc děkuju za tyhle nádherné komentáře rozsahu slohové práce, protože je to báječné pohlazení po pisálkově duši.
Jsem neskutečně ráda, že obě oceňujete nespisovnost a plzenštinu - já se s tím TAK prala :-D. Protože někde to naopak chtělo nekompromisně spisovný tvar, ale jak to správně vyvážit a skloubit? A ještě, že jsem si nakonec pustila ten rozhovor s dědou, jinak bych si nevzpoměla na bezkonkurenční "chlapcí" :-).
Tímto vám děkuji, že jsem mohla "zneužít" vaše jména pro potřeby téhle povídky a snad vám kluci nedělali ostudu :-).
27.09.2018 (20:33)SoutěžeNej povídka měsíce září/septembra Křídla modrého ptáka - Levitate
12.09.2018 (14:23)BásničkyKudrny Kate, díky za komentář, jsem moc ráda, že ses zastavila :-). Pokusím se kontext jen lehoulince načrtnout - ty kudrny patří jednomu klukovi (co nosil kábat z ovčí vlny, křivák i džínovou vestu)... a myslím, že pokud si pustíš zmiňovanou písničku od Vladimíra Mišíka - kterého, ano, tipla jsi ho správně! (Proč ta růže uvadá), je tak nějak základní osa příběhu načrtnuta :-).
06.09.2018 (22:07)BásničkyKřídla modrého ptáka Naprosto mě okouzlil "zvuk" a rytmus... klouzala jsem očima po jednotlivých slovech, rýmech a užívala si to, jak si s nimi dovedeš hrát. A souhlasím s Fluffy, díky, Levitate.
05.09.2018 (20:42)BásničkyKudrny Fluffy, rozumět básním ve smyslu "co tím chtěl básník říci"... podle mě s určitostí nikdy nejde. A víš co je zajímavé? Už tu báseň taky napůl beru oproštěnou od kontextu. Jsem ráda, že se líbila a moc děkuju za krásný komentář. A budu se snažit!
PS: Jo, lámala, většinou to vypadá tak, že půl básně jde hladce, abych následně tu druhou konstruovala několik hodin a furt nebyla spokojená.
04.06.2018 (20:50)DrabbleD.A.V. Kate, tohle se povedlo!
Tohle byl přesně ten správný formát, rozsah a pojetí, kde mě ta "větší slova", která osobně nemusím, sedla. Oceňuji zajímavý nápad zpracovat to "z pohledu" davu. Dav je totiž neskutečná věc. Neskutečně děsivá...
Líbí se mi, jak sis hrála se slovy a jejich záznamem. A ty poslední dvě věty nemají chybu.
Palec nahoru a hlas do povídky měsíce ;) ;).
28.11.2017 (14:57)JednodílnéViva la revolución Milá Leylon! Neskutečně mě těší, že ti tak trochu můžu konečně "oplatit" tvou krásnou zpětnou vazbu u mých remusovských povídek. Tahle mě totiž zaujala svým názvem, námětem (zároveň tedy i trochu zaskočila obrázkem, který mám spojený s jinou povídkou tady - Navždy věrní od Kate3)... a nakonec i samotným zpracováním. To, že jsem u ní následně zahlédla tvoje jméno, bylo milým potěšením. PS: Okrem toho milujem slovenčinu. Takže to bolo: hurá do čítania! :-D
Líbí se mi, že sis jako hlavní hrdinkuu tohohle dystopického světa vybrala "hlavu státu". To není běžné, častěji se člověk setkává s těmi "obyčejnými lidmi" v popředí příběhu. Je "skvělé" vidět, jak i ona je pod vlivem ideologie, že ani ona zpočátku netuší, jak se věci mají. Moc se mi líbilo přirovnání ke středověku... lidé mají ve zvyku se opakovat a tohle skutečně v mnohém připomíná královské rody tehdejší doby - jen s tím rozdílem, že v tomhle moderním pojetí mají mnohem víc možností, jak sledovat své podřízené - a nakonec i sami sebe navzájem. Jediná věc, kterou jsem si nebyla jistá - proč Arnaldsová nastupovala "na trůn" tak mladá? Plyne z toho, že šlo o tradici, ale nějak mi to přijde zvláštní... šlo o to, že s mladým prezidentem budou moci zákulisní hráči lépe manipulovat?
Vývoj povídky byl rychlý, ale ne překotný. Možná bych uvítala malinko větší rozpracování jejího vnitřního "přerodu", ale i tak jsem spokojená. A to jak jsi napsala konec je skvělé. Díky, Leylon!
01.11.2017 (21:14)JednodílnéZkouška z dospělosti Jo jo, Aňa mi tak tím věkem taky nepasovala. A celá ta její postava je zvláštní, když to člověk vezme z reálné stránky. Od Liběny Fafkové má jen to příjmení. On i Murphy na Gabčíka je trochu starý... což by až tak nevadilo (řekla bych, že na některých fotkách Jožka vypadal starší, než byl) kdyby to tam tak nezdůrazňovali, ten údajný "věkový rozdíl" mezi ním a Janem. "Vy nejste moc mladý...," říká Marie. Ne, vůbec. Je jen o rok starší než tvůj Honzík, Maruško, ale co naplat...
31.10.2017 (10:03)JednodílnéZkouška z dospělosti Ten film má hodně chyb... mně teď zpětně vadí nejvíc ty povahy Jendy a Jožky... Jožkova zvlášť. Ale mám dojem, že ty Alpy jsou spíše ve Smrtihlavovi, ne?
30.10.2017 (21:32)PísničkyOd Cholmondeley na jih devět mil Tak se mi prosím ozvi na email, je uvedený v profilu ;). Abych na tebe měla nějaký kontakt. Tohle bude pro povídku opravdu bod k dobru! Těším se na literární spolupráci :-). Navíc, "paranadšenců" není nikdy dost!
30.10.2017 (21:29)JednodílnéZkouška z dospělosti Tak to jsem ráda, že i tenhle nevšední kousek se líbil. Byl to vlastně můj první "paragánský", právě díky téhle povídce přišla moje první vlna velkého zjišťování informací. Bylo to krátce po shlédnutí Anthropoidu, krátce před uzávěrkou literární soutěže Trapsavec... a v televizi zrovna běžel seriál Svět pod hlavou, jehož hlavním motivem je sen... já měla necelý rok po maturitě. Po maturitě, víkend před níž jsem byla na akci s trampy... tak nějak se to hezky sešlo dohromady a já jsem teď zpětně hrozně ráda za to, že ta povídka vznikla, protože jsem díky ní zjistila věci jako: že Jožka vlastně za války už takřka nemluvil slovensky (přesto zde mluví :-D), nebo jaké bylo jeho zranění po seskoku (že fakt nekrvácelo, jako C. Murphymu ve flimu...). Shodou náhod vyhlášení té soutěže pak proběhlo 27. května... a ano, povídka se umístila. Četla se toho večera u slavnostního ohně a... byla to paráda, co víc říct. Po půlnoci jsme si pak zazpívali "Skočil jsem do tmy" od Epydemye a "Battledress" od Vyčítala (Znáš? Jasně, že znáš, asi hloupá otázka)...
30.10.2017 (21:20)PísničkyOd Cholmondeley na jih devět mil Jé, tak to jsi přímo "u zdroje"... To mě tak napadá... když jsi zřejmě z Vysočiny, "ne tak daleko od jeho rodné vesnice"... Někdo takový by se mi v budoucnu hodil jako korektor třebíčské moravštiny... zkrátka toho nářečí, které bych v Raz sa uvidí také ráda využila. Sama jsem ale Plzeňačka... my tůtáme, žádné slovesa typu "musijou"... Nešla bys do toho? Byla bych moc ráda. Mám sice kamaráda Třebíčáka, ale víc hlav víc ví... navíc koukám, že Jendův příběh máš opravdu zmáknutý ;).
30.10.2017 (19:26)PísničkyTo se jen z nebe do okna spustil déšť Děkuji znovu, jsem ráda, že text působí takhle silně... je to samozřejmě zásluha toho neskutečného příběhu, těch neskutečných kluků... a mě těší, že jim svými verši snad nedělám ostudu :-). Do třetice všeho dobrého si tě tedy dovolím odkázat na povídku Zkouška z dospělosti. Je to něco docela jiného, než tyhle dvě poetické věci. Ale kluků se tam dočkáš, slibuju!

PS: Do budoucna chystám povídku Raz sa uvidí, kdo je tu baba, jejímž cílem je zachycení dětství Jendy a Jožky - přinejmenším tak, jaké snad mohlo být podle toho, co o tom lze dohledat. A jak už je možná vidět z názvu, bude to dílko vskutku československé...
30.10.2017 (19:20)PísničkyOd Cholmondeley na jih devět mil Nu, tak to já se musím přiznat, že u Jendy jsem zatím nebyla. Zato u Jožky letos v létě! Ačkoli z jeho rodného domku není muzem a není tedy přístupný, to, že tam stále žije jeho rodina je vlastně ještě mnohem hezčí a však ono úplně stačí vidět jej zvenku... a hlavně vidět ten kraj. Ty slovenské kopce, po kterých jako malý kluk běhával, říčku, ve které chytal ryby, hřbitov v obci Stránske, doslova posetý nárobky tolika nositelů příjemní Gabčík a Baránek (rodina jeho maminky)... Úplně nejvíc na mě ale zapůsobilo, když jsme se právě ve Stránskom dali do řeči s jednou starší místní paní... nezapomenu její slova "Je to také zvláštne, kam život človeka zavanie... taký Jožko tu od nás... a kam sa dostal."
28.10.2017 (14:44)PísničkyOd Cholmondeley na jih devět mil Asi na tom něco bude! Jen pravda, že zbytečně to šroubovat by nebylo ono ;)
28.10.2017 (14:37)PísničkyOd Cholmondeley na jih devět mil Daniell, děkuji, žes nakonec zanechala tahle milá (a zřejmě velmi upřímná) slova ;). Padat na kolena snad netřeba, ten text má pořád své mouchy (takové pozítří - rozvíří anebo dal - Jan? To nejsou zrovna nejlepší rýmy :-D). Ale to, že i navzdory těmhle drobným nešvarům bere slova (jak už psala i Fluffy) je pro mě neskutečně skvělá zpráva.

Datum registrace: 4. 6. 2010

Poslední přihlášení: 23. 6. 2024, 21:02

Shrnutí povídek:

 

Povídky od RenyNew

Povídky od RenyNewPOTTEROVSKÉ: Víš... - Jako chytit zlatonku - Tu jizvu znám - Malý barevný problém (rozepsáno) / Jiná generace - Po zásluze potrestán - Na druhém břehu - Nepoddat se - Není proč se bát - Requiem pro Pobertu - Uč se

JEDNODÍLNÉ: Paradox srpnových dní - Tenkrát v máji - Tomáši! - Zkouška z dospělosti - Není lev jako lev (s Kate3)

DRABBLE: Ten kluk, co mě potká v Praze

KAPITOLOVÉ: Na rozcestí (pozastavená)

PÍSNIČKY/BÁSNIČKY: O rybce a o dvou chlapcích, To se jen z nebe do okna spustil déšť, Marie, Od Cholmondeley na jih devět mil, Kudrny

Články:

Novinka

Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho

Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho(S více než týdenním zpožděním) přijměte pozvání... k oslavě silvestrovské noci. Ve společnosti jistého démona s kupou vzpomínek a lahví mizerného šáňa v ruce.

Novinka

Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce

Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce

Přijměte pozvání... tentokrát do hlubokého vesmíru, k nesourodému a přesto nejrozkošnějšímu páru anděla a démona, který kdy spatřil světlo světa.

Povídka napsaná v rámci akce Tajný Santa 2023 na zadání: Usmíváš se, a já se skoro bojím zeptat proč.

Novinka

Co zůstane v knihkupectví

Co zůstane v knihkupectvíPřijměte pozvání na ranní kávu do obchodu pana A. Z. Fella a možná budete svědky nemalého odhalení. Krátká fanfikce ze světa Dobrých znamení. Kdyby něco takového existovalo, mohlo by to být "quintuple drabble" - přesně pět set slov.

 

Normané vítězí - III. část

Normané vítězí - III. část

16. března, sedm třicet jedna až sedm čtyřicet tři večer... ta chvíle je konečně tu!

A to včetně doby, kdy jedli pizzu.

 

Normané vítězí - II. část

Normané vítězí - II. část

16. března, sedm třicet jedna až sedm čtyřicet tři večer... a tak dál.

Dvanáct let po událostech I. části povýšil Arnold Rimmer ze třetího na druhého technika, McGruderová zvažuje pověsit boxerskou kariéru na hřebík a rumpál na nákladních palubách se povážlivě opotřebovává.




Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!